Jedle obrovská jako meliorační a zpevňující dřevina

Vilém Podrázský, Jiří Remeš, Petr Kjučukov

Introdukce jedle obrovské (Abies grandis (Dougl. ex D.Don) Lindl.) byla v minulých obdobích mnohem více objektem zájmu lesnického výzkumu v České republice, než je tomu tak v současnosti. Tento druh přitom patří k dřevinám s nejvyšším produkčním potenciálem v podmínkách střední Evropy. Je charakterizován rychlým růstem, produkcí velkého množství ceněného dříví (v zemi původu a v západní Evropě) a velkou parkovou, sadovnickou a krajinářskou hodnotou. Zanedbatelná není ani produkce ozdobného klestu a vánočních stromků.

Problematika introdukovaných dřevin v ČR
K většímu zájmu o jedli obrovskou v minulosti přispělo i hynutí domácí jedle bělokoré, které se naštěstí zdá být v současné době překonáno. Třebaže v současnosti existuje řada skutečných i psychických bloků v oblasti pěstování introdukovaných dřevin, je v podmínkách současné a hlavně budoucí Evropy možno počítat s racionálnějším přístupem k produkci lesů. Ten by měl odborně (vědecky) oponovat (či spíše jej doplnit, vyvážit) nyní výhradně propagovanému „ekologickému“ přístupu, spočívajícímu většinou v ponechání současných hospodářských lesů spontánnímu vývoji se všemi důsledky ekonomickými, společenskými i environmentálními. Pěstování produkčně vysoce výkonných dřevin a porostů by přitom mělo být logicky kompenzací stále větší plochy lesů s výlučnou funkcí ochrany přírody a výhradně přírodních procesů, a to i v lesích donedávna ryze hospodářských.
Dalším problémem, spojeným s pěstováním méně častých dřevin obecně a exot zvláště, je do jisté míry deformovaný český trh se dřevem, nezaručující při současném nastavení a opakovaném přenastavování „pravidel“ optimální využití produkce lesů a její maximální zhodnocení. To přispívá k minimálnímu zájmu praktické sféry o pěstování introdukovaných dřevin, k nezájmu zpracujících odvětví o jinou surovinu, než jsou úzce vymezené sortimenty několika málo druhů (a k minimálnímu zájmu o inovace obecně), svým dílem přispívají i legislativní problémy a neschopnost státní správy začlenit např. biotechnologie, problematiku introdukovaných dřevin jakož i další atributy moderního evropského a světového lesnictví do kontextu trvale udržitelného a polyfunkčního lesního hospodářství.
V každém případě se v českých zemích redukovaná plocha jedle obrovské pohybuje kolem 950 ha (Novotný, Beran 2008) a k dalším výsadbám alespoň ojediněle dochází. K dispozici jsou přinejmenším částečně výsledky provenienčních pokusů s touto dřevinou (Beran 2006, Vančura 1990), nicméně chybí širší posouzení její produkce v českých podmínkách. Další mezerou, jen nedostatečně vyplněnou, je zhodnocení důsledků introdukce tohoto druhu jedle na ekologické a environ-mentální funkce lesů (Podrázský 2003, Podrázský, Remeš 2007, 2008). Cílem předkládaného příspěvku je proto doložit vliv různých dřevin včetně jedle obrovské při obnově smrkového porostu v podmínkách ŠLP Kostelec nad Černými lesy.

Výzkumná šetření
Výzkumná šetření byla prováděna na území ŠLP Kostelec nad Černými lesy, v porostu 409F na polesí Jevany. Geologický podklad je tvořen pískovcem se sprašovými překryvy, půda je typu luvizem kambická, stanoviště je charakterizováno jako LT 4P1 – kyselá dubová jedlina s bikou chlupatou. Sledována byla série porostů:                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                         
- dospělý porost SM ve věku 120 let,
- skupiny dubu, buku, smrku a jedle obrovské ve věku přibližně 35 let, jako východiska umělé obnovy daného porostu formou maloplošných holých sečí.
Horizonty nadložního humusu byly odebrány kvantitativně a spolu s nejsvrch-nějším minerálním horizontem u nich byly zjišťovány základní pedochemické vlastnosti ke stanovení vlivu jednotlivých dřevin na stav půd.

Výsledky šetření
Humusové formy vykazovaly zcela jasnou reakci na obnovu porostu různými dřevinami. Během juvenilních stádií umělé obnovy docházelo k poklesu zásoby nadložního humusu v obnovních prvcích, a to z hodnoty 65,86 t/ha na 45,64 t/ha (mladý porost smrku) až 35,51 t/ha (právě jedle obrovská). Došlo tak k poklesu zásoby holorganických horizontů na 69 až 54 % původní hodnoty. Zásoba v přirozených porostech dané oblasti (Voděradské bučiny, část bezzásahového území) se pohybuje v rozmezí zhruba 22,6–28,4 t/ha (Podrázský, Remeš 2007). Pohyb zásob nadložního humusu tak zůstává v rozmezí typickém pro hospodářské a přirozené lesy dané oblasti (tabulka 1).
Zvolený způsob obnovy vedl k výrazným změnám v dynamice jednotlivých makroelementů. V důsledku velkých požadavků intenzivně rostoucích mladých porostů a zřejmě i v důsledku holoseče poklesly koncentrace celkového dusíku. Ztráty z půdy byly nejmenší v mladém smrkovém porostu, poté v porostu jedle a největší v porostech listnáčů. Při konverzích smrkových porostů je třeba s tímto jevem na chudších stanovištích počítat, množství dusíku poutané biomasou je přitom nutným objektem dalšího výzkumu. Velice podobný jev, tedy snížená zásoba celkového fosforu, byl pozorován v případě zásob celkového fosforu s tím rozdílem, že koncentrace v nekromase nadložního humusu zůstaly s výjimkou jedle prakticky stejné. Naopak obsahy celkového draslíku byly významně zvýšeny v případě všech mladých porostů, pasečné stadium s uplatněním travinné vegetace tak zřejmě vedlo k výraznému navýšení zásob poutaných holorganickými horizonty, tento prvek byl pravděpodobně vegetací kotlíků mobilizován z hlubších půdních horizontů.
Velice variabilní byl vliv jednotlivých dřevin na obsahy a zásobu celkového vápníku. V mladém smrkovém porostu byl pozorován statisticky nevýznamný pokles koncentrací této živiny v jednotlivých holorganických vrstvách, setrvalý stav koncentrace a tedy pokles celkového obsahu v důsledku snížení zásob nadložního humusu byl dokumentován v porostu dubu. Zvýšení koncentrace, ale mírné snížení zásoby bylo prokázáno u buku, tato dřevina je považována za náročnou vzhledem k vápníku a účinně jej recykluje. V případě jedle obrovské pak byl pozorován statisticky významný vzestup koncentrace a přes pokles množství nadložního humusu i značný nárůst zásob – vzhledem k recyklaci vápníku je tato dřevina nejefektivnější. Velice podobný jev byl doložen i v jiných experimentech, kde bylo možno srovnat JDo s jinými dřevinami (Podrázský, Remeš 2008). Listnáče pak byly výrazněji účinné s ohledem na zvýšení koncentrace celkového hořčíku, k poklesu zásoby této živiny došlo u všech sledovaných mladých porostů.
Ze všech sledovaných dřevin došlo ve vrstvách nadložního humusu k nejvýraznějšímu zvýšení půdní reakce aktivní a potenciální opět v porostu jedle obrovské, rozdíly byly v řadě případů statisticky významné.
Značný příznivý efekt byl prokázán i v porostu dubu, mnohem menší pak u buku. V nejsvrchnějších holorganických horizontech, tj. vrstvách L a F, byl vliv jedle nej-výraznější i v případě zvýšení obsahu bází a nasycení sorpčního komplexu bázemi. Hlouběji byly rozdíly mezi dřevinami mnohem méně výrazné, vliv listnáčů se zpravidla jevil jako příznivější. Hydrolytická acidita (hodnota H) v mladých porostech poklesla, nejvíce u listnáčů, u jedle pak vzhledem ke smrku rovněž. Kationtová výměnná kapacita byla především díky vysokým hodnotám hydrolytické acidity významně nejvyšší ve starém porostu smrku, mezi mladšími porosty byla situace velmi vyrovnaná.

Závěrem
Výsledky získané v dané pokusné sérii dokládají značný vliv obnovních zásahů na stav i vlastnosti nadložního humusu. Jeho zásoba klesá až na zhruba polovinu, což s sebou může nést i značný vliv na ztráty živin – na druhé straně může být i podmínkou úspěšné přirozené obnovy na holině i pod clonou.
Dosavadní výsledky půdních analýz indikují ve srovnání s běžnými porosty jehličnatých dřevin (SM, BO) výraznou meliorační účinnost jedle obrovské. Tato dřevina tvoří opad relativně bohatý na živiny, který se rozkládá srovnatelně jako opad zde studovaných listnatých dřevin a je srovnatelný i z hlediska základních pedochemických charakteristik.
V porostech jehličnatých dřevin tak může z hlediska půdotvorných a půdoochranných funkcí jedle obrovská plně nahradit, resp. doplnit naši jedli bělokorou a lze potvrdit její meliorační funkci.

Pozn.: Příspěvek vznikl jako součást řešení projektů NAZV QG50105 Obnova lesního prostředí při zalesnění nelesních a devasto-vaných stanovišť a NAZV 1G58031 Význam přírodě blízkých způsobů pěstování lesů pro jejich stabilitu, produkční a mimoprodukční funkce.

Autoři:
Prof. Ing. Vilém Podrázský, CSc.
Doc. Ing. Jiří Remeš, Ph.D.
Ing. Petr Kjučukov
Katedra pěstování lesů FLD ČZU v Praze,
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. , Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: Vilém Podrázský