Historie kamerálního lesa Roklan

Mapy kamerálního lesa

Mapy, které znázorňují nebo alespoň zachycují území „kamerálu“ jsou pouze tři, o dalších dochovaných mapách zatím nevíme. Dva kolorované exponáty, datované k roku 1772, popisují hranici mezi Bavorskem a Královstvím českým, od začátku území kamerálního lesa přes Blatný vrch a Špičák až po „Lussenwinkel“ pod horou Luzný. Třetí mapa je rovněž kolorovaná a je datována k 20. 4. 1764, kdy došlo k rozdělení sporného území mezi oběma stranami (Bavorsko a Království české). Na základě vyměření bylo území rozděleno „půl na půl“ – 307 ha Bavorsku a 307 ha Království českému.

Mapy lesa a staré porostní mapy, včetně lesních zařizovacích plánů, nejsou dochovány. První dochovaná porostní mapa je z roku 1959 pro LHC Javoří pila, které náleželo Vojenskému újezdu Dobrá Voda.

Popisy kamerálního lesa

Podle Josefínského katastru byla výměra kamerálního lesa 533 katastrálních jiter (cca 304 ha) s celkovou zásobou 76 798 sáhů měkkého dřeva (cca 145 000 plm) s ročním etátem 512 sáhů (cca 960 plm) při obmýtí 150 let. Cena 1 sáhu byla odhadnuta na 10 krejcarů a celkový roční výnos 85 zlatých a 20 krejcarů. Ve fassi (souborné lesnické přehledy) je poznamenáno, že poloha nedovoluje řádné zužitkování lesů a na pastvu má právo sklářský mistr Poschinger z Bavorska, jehož pozemky s lesem hraničí, a to za roční poplatek 1 zlatého. Pastva spočívá v brusinčí a borůvčí, které dobytek může požívat jen v období nouze. Z důvodu nemožnosti řádného hospodaření bylo nutné majetek odhadnout tak nízko.

V roce 1800 odhadnul les Roklan Ignác Ehrenwerth na výměru 534 K. J. (katastrálních jiter) (304 ha) a 3 K. J. (1,71 ha) močálů s celkovou hmotou 81 600 sáhů o délce polen 1 loket (154 000 plm) dřeva. Z celkové hmoty udává roční etát v průběhu 10 let 2 112 sáhů (3 990 plm), v dalších 20 letech 1 296 sáhů (2 450 plm) a v dalších letech 800 sáhů (1 512 plm). Jedinými dřevinami tu byla jedle a smrk.

V roce 1821 provedl Lorenc Hermann se sušickým vrchním myslivcem Josefem Kolaříkem u příležitosti vyřízení pozůstalosti hraběte Augusta von Sickingen nový odhad zásoby Roklanu. Ten činil 44 972 sáhů (85 000 plm).

V roce 1840 odhaduje kamerální les Roklan nadlesní města Kašperských Hor Anton Koschin a železnorudský lesní Pavel Rausch, přičemž na ploše 536 K. J. (307 ha) vypočítávají zásobu na 34 799 sáhů (65 770 plm), hlavní dřevinou je tu SM, stáří 140–400 let. V odhadu se uvádí, že je to prales těžbou dosud nedotčený, pozůstávající z přestár-lých, shnilých a suchých stromů, částečně bez vrchů. Les je exponován do Bavor a od dob Josefínského katastru skoro bez těžby. Uvádí se dále, že není pamětníka, že by se tu těžilo a že mnoho stromů tu leží a hnije, a je proto potřeba dříví co nejdříve vykácet, již také proto, že ze sousedních lesů Poschingerových hrozí kůrovec. Doporučuje se, aby při tom nebylo přesně dbáno patentu z roku 1754, doporučujícího trvalost výnosu, a dřevní zásoba tu byla vytěžena do 12 let, což znamená vytěžit 2 900 sáhů ročně (5 000 plm).

Dále se doporučuje, aby těžební práce byly kontrolovány prášilským lesním úřadem, a je upozorňováno na Poschingerovo právo pastvy, které je v rozporu s obnovou lesa.

Dále se navrhuje zadat těžbu dřeva Šimonu Maierovi Löwimu, který ji má provést za 12 let s podmínkou, že nebude dělat holoseče.

Ze zápisů je patrno, že Löwi koupil dřevo za 11 000 zlatých, a Poschingerovi, uplatňujícímu právo na užívání pozemku, byl pak tento pozemek (bez porostu) předán do trvalé držby za poplatek 1 zlatý.

Období po I. světové válce

Po I. pozemkové reformě byla převážná část západní Šumavy, která byla po téměř 220 let majetkem rodu Schwarzenbergů, zkonfiskována a spolu s kamerálním lesem Roklan byla začleněna do správní složky Lesního ředitelství Dlouhá Ves. Z tohoto období však nemáme žádné historické materiály.

Období po roce 1950 – Vojenské lesy a statky

Území Vojenského újezdu Dobrá Voda vzniklo dle zákona č. 169/1949 Sb. Výnosem Ministerstva národní obrany z 8. 1. 1952 byly založeny Vojenské lesy a statky. Historické území kamerálního lesa náleží k správě Vojenských lesů a statků Srní, polesí Javoří pila.

První LHP pro polesí Javoří pila byl vyhotoven v roce 1959. „Kamerál“ byl rozdělen na tři oddělení 1–3 o celkové výměře 318 ha, z toho 309 ha připadalo na porostní půdu a 9 ha na slatě. Převážnou část tvořily lesní porosty II. a III. věkové třídy a řediny (silně mezernaté porosty se zakmeněním 3–4). Porostní zásoba byla značně nízká, zřejmě vysokou těžbou, provedenou ve dvacátých letech dvacátého století. Průměrná hektarová zásoba byla 30 plm. Průměrná hektarová zásoba v porostech starších 100 let (VI. věková třída) činila 190 plm.

Stav v roce 1989

Poslední zařízení a tvorba LHP za působnosti Vojenských lesů a statků byl vytvořen v roce 1989. Prostorově je bývalý kamerální les rozdělen již na čtyři oddělení. Oddělení 1 ze zařízení v roce 1959 je rozděleno na dvě části – odd. 1 a odd. 2. Druhová skladba je úměrná stanovištním podmínkám, hlavní dřevinou je smrk a vtroušený je jeřáb.

Mladší věkové třídy téměř absentují, dominuje IV. věková třída. Řediny jako charakter porostu již nejsou brány v úvahu, lze je identifikovat pouze podle zakmenění, a to je v průměru vyšší než v předchozích decéniích. Mezernaté porosty se zakmeněním 3–4 jsou na ploše 60 ha.

Současný stav

V roce 1993 přechází historické území „kamerálu“ pod Správu NP a CHKO Šumava. Jedna polovina území byla zařazena do I. zóny č. 48, druhá byla zařazena do II. zóny. V roce 2007 se celé území stává „bezzásahovým“ bez jakýchkoliv zásahů lidské činnosti. V roce 2008 je přičleněno k Divokému srdci Evropy.

Autor:

Ing. Daniel Černý

Správa NP a CHKO Šumava - sekce Výzkumu a ochrany přírody

ČZU Praha, fakulta lesnická a dřevařská

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: autor