Komunikace a lesníci

Les s jeho mimoprodukčními funkcemi je lidmi vnímán jako veřejný statek. Hospodaření v lese je veřejností sledováno s daleko větší citlivostí, než je tomu u většiny ostatních hospodářských subjektů působících v jiných oborech.

Proto se vlastníci lesů a lesníci nemohou obejít bez promyšlené a systematické komunikace s veřejností. Taková komunikace je předpokladem obnovení prestiže lesnické profese i uznání a respektování vlastnických vztahů k lesům.

Strategickým dlouhodobým cílem komunikace je systematické formování důvěryhodného obrazu lesního hospodářství jako k přírodě přátelsky orientovaného a k lidem informačně otevřeného oboru, který šetrně využívá lesní ekosystémy jako zdroje obnovitelné suroviny – dřeva, a současně přiměřeně chrání jejich druhovou rozmanitost.

Podle průzkumů veřejného mínění provedených v posledním desetiletí se více než polovina dospělé populace domnívá, že lesů v ČR ubývá a hospodaření v lese poškozuje zdraví stromů. Tento negativní obraz lesního hospodářství se dlouhodobě nedaří změnit. Přičemž situace je přesně opačná, zalesněných ploch v ČR přibývá, zásoby dřeva se neustále zvyšují a většina velkých vlastníků lesa používá při hospodaření v lese certifikační systémy, které zaručují trvale udržitelné hospodaření v lese.

Z průzkumu je však také patrné, že vlastníci lesa a osoby hospodařící v lese nedostatečně využívají různé komunikační nástroje k tomu, aby seznámili širokou veřejnost se skutečným stavem hospodaření v lese.

Jihlavská deklarace

Jihlavská deklarace byla přijata na setkání ředitelů zodpovědných za lesy v zemích EU (23.–25. 6. 2009) a konstatuje, že je třeba zlepšit komunikaci o lesích a lesnictví za účelem:

- zvýšení obecného povědomí o pozitivním stavu lesů v Evropě,

- lepšího pochopení trvale udržitelného lesního hospodářství jako zdroje mnoha užitků,

- zvýšení atraktivnosti dřeva jako obnovitelné suroviny.

Umění komunikace

Již staří Řekové vyučovali umění komunikace – čili rétorice. Chceme-li někoho přesvědčit, musíme vědět, jak na něj, jak ho získat. Teorie říká, že komunikace patří mezi strategické nástroje řízení. Komunikace má své zákonitosti, svá pravidla, metody a postupy – je to věda, podobně jako lesnictví.

Západní civilizace se mění ve společnost zábavy – praktikuje filosofii hédonismu – existuje jen přítomnost – užívejme si tady a teď – žijme na dluh – podle politiků netřeba dluhy platit. Heslem showbusinessu je: Ubavíme vás k smrti.

Lesníci musí řešit konflikt tradice, konzervativnosti lesnictví vůči postmoderní hyperotevřené společnosti a masovým médiím, jejichž vlivem dochází k relativizaci všech hodnot – nic jim není svaté. Musíme řešit konflikt naší odbornosti versus popularizace hospodářské péče o lesy a ochrany přírody v dialogu s mediálně aktivnějšími ekology.

Osvěta versus komunikace

Již dlouho lesníci hovoří téměř výhradně o osvětě veřejnosti. Osvěta má vyřešit naše problémy ve vztazích s veřejností, která dosud žije v „nepoznané pravdě“. Termín lesnická osvěta zná i Lesnický naučný slovník, který jej definuje jako „záměrné působení na širokou veřejnost, využívající všech dostupných informačních prostředků a realizované většinou mimo profesionální školské instituce; cílem osvěty je rychlé šíření nových poznatků vědních oborů, závažných pro lidskou společnost“.

Osvěta ale vznikla v době osvícenství, v době, kdy začal Rozum své vítězné tažení nad náboženským tmářstvím a rozrušil drastickým způsobem tradiční společenské vazby, v době, kdy většina lidí byla negramotných a osvěta přinesla povinnou školní docházku, a tím gramotnost. Osvěta se stala nástrojem zbožštění Rozumu. Osvěta stvořila profesi „odborníka“.

Pojem osvěta neustále navozuje poněkud nerovný (ambivalentní) vztah těch, kteří jsou osvícení, a těch, kteří nejsou osvícení, těch, kteří znají pravdu, a těch, kteří neznají pravdu, těch, kteří mohou vysvětlovat (tedy osvětlovat), a proto rozhodují, a těch, kteří jsou osvětlováni, a proto nerozhodují o ničem.

Osvěta je v podstatě jednosměrný vztah, kdy jeden mluví a druhý poslouchá. Zde se podle mého názoru řada odborníků ze všech možných oborů dopouští fatální chyby, protože vedou pouze monolog a ve svém zaujetí pro vlastní pravdu neslyší hlasy těch druhých. To je často i případ nás lesníků, vnuků (dědiců) vědecko-technické revoluce, jež se pokusila podmanit si přírodu a vést s ní monolog. Přitom naši dědové plni pokory a úcty před chrámem přírody s ní vedli především dialog, často se jí tázali a ona jim odpovídala.

Komunikace je především dialog, dialog dvou rovnoprávných partnerů. Uznejme společnost za našeho rovnoprávného partnera, opusťme pojem osvěty a začněme s lidmi komunikovat. Zbavme se iluze, že někoho, kdo je gramotný a má vlastní rozum, přesvědčíme silou našich odborných pravd. Začněme lidem naslouchat, začněme se jich ptát, co vlastně chtějí.

Jak dál?

Jeden starý lesník mi nedávno řekl, že se nám lesníkům již 20 let nedaří komunikovat s médii, s veřejností, a získat je na svou stranu. Dovolte mi trochu odlehčené přirovnání: „Je to, jako když si namlouvám holku. Když o ni hodně stojím a za 20 let se mi ji nepodařilo získat a já to dělám pořád stejně, tak je asi chyba na mé straně a mám dvě možnosti – buď to vzdám, nebo něco musím změnit – styl, metodu, způsob, taktiku namlouvání. Žádná holka není nedobytná, vždycky na ní něco zabírá, jen musíme zjistit co“.

O komunikaci není možné si jen číst teoretické poučky. Komunikace je navýsost praktická činnost a pro její dobré zvládnutí je nutné ji dělat a poučit se z vlastních chyb, vytvořit si zpětnou vazbu a hledat nové způsoby.

Přestože je tak obtížné o komunikaci jen psát, dohodli jsme s redakcí Lesnické práce, že se s tím pokusíme nějak poprat, a proto jsme pro tento ročník připravili seriál o praktické komunikaci. Nechceme rozdávat hraběcí rady, ale živou formou přiblížit různé finty, jak zaujmout, jak sdělit to, co toho druhého vůbec nezajímá. Připravíme pro vás případové studie a analyzujeme dobré i špatné příklady komunikace v našem resortu.

Základy

Vždy si musíme položit tři základní otázky a najít na ně odpovědi:

- Jaké jsou naše cíle?

- Jakou zvolíme strategii pro jejich dosažení?

- Jaké použijeme nástroje pro její naplnění?

V komunikaci nezáleží jen na slovech, ale také na mimice, výrazu tváře, gestech, intonaci hlasu a mnoha dalších faktorech.

Jak nás vnímá okolí? Jde o komplexní proces, při němž důležitou roli hrají tři složky:

- Neverbální projev (55 %)

- Tón hlasu, intonace (38 %)

- Slova (7 %)

Je zřejmé, že to, co říkáme, je méně důležité, než způsob, jakým to říkáme. Že na pravdě tolik nezáleží, věděli všichni mistři propagandy v historii. Pro mnohé je to těžko přijatelné, ale džin demagogie a manipulace s fakty byl kdysi vypuštěn z láhve ven a vesele si poletuje po světě – a jednou se usadí v hlavách hnědých, pak rudých a jindy zelených.

Autor:

Ing. Jan Řezáč

Nadace dřevo pro život

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.