Lesy západního Skotska
Borek Nejezchleb
V rámci Projektu mobility Leonardo da Vinci pro pracovníky v odborném vzdělávání a přípravě (VETPRO) se podařilo několika zaměstnancům Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně zúčastnit stáže u státních lesů ve Skotsku (Forestry Commission Scotland).
V roce 1919 byla ustanovena ve Velké Británii Forestry Commission, úřad podléhající přímo parlamentu, jehož posláním bylo definovat a realizovat lesnickou politiku. V roce 2003 byl úřad decentralizován a začleněn do vlád Anglie, Walesu a Skotska. Tyto úřady byly pověřeny i správou státních pozemků, které nejsou využitelné pro zemědělství, průmysl či zástavbu.
Posláním státních lesů Skotska (Forestry Commission Scotland) je rozšiřovat a ochraňovat lesy a zvyšovat jejich hodnotu pro společnost a životní prostředí. Lesy jsou řízeny ministerstvem životního prostředí a rozvoje venkova. Toto ministerstvo je garantem produkce surového dříví a současně zajišťuje rozvoj životního prostředí a zvyšování atraktivity území pro cestovní ruch, který je jedním z nejvýznamnějších zdrojů příjmů pro skotské obyvatelstvo. Pro vyvážené plnění uvedených činností nepostačují zdroje z prodeje surového dříví a rozpočet je dotován ze státních zdrojů.
Od minulosti k současnosti
Skotsko, zvláště pak jeho západní část, bylo osídleno trvale již od pravěku. Příhodné přírodní podmínky pro celoroční pastvu v kombinaci s rybolovem poskytovaly obživu pro nepočetné obyvatelstvo. V průběhu staletí byly původní lesy „spotřebovány“ a intenzivní pastva neumožnila jejich přirozenou obnovu. Tato dlouhodobá exploatace přírodních zdrojů v kombinaci se společensko-ekonomickými změnami nastolila otázku, jak ekologickou i ekonomickou hodnotu tomuto území navrátit.
Již na počátku dvacátého století se ukázalo, že příjmy z pastvy ovcí a skotu nemohou konkurovat příjmům z průmyslové výroby a z prodeje zboží. Nemovité majetky ve Skotsku rychle ztrácely svoji cenu a někteří z vlastníků pozemků se rozhodli pro zalesnění, v kterém viděli zhodnocení svých pozemků a novou formu podnikání. V řadě případů však vlastníci neunesli dlouhou dobu návratnosti vynaložených investic a zalesněné pozemky byli nuceni prodat. Mezi kupujícími byl i stát, který si uvědomoval strategický význam dřeva v případě válečného konfliktu. Zkušenosti z první a zvláště pak druhé světové války potvrdily, že bez dřeva není možno těžit nerostné suroviny ani realizovat další průmyslovou výrobu. Mezinárodní politické napětí v padesátých letech označované jako „studená válka“ bylo důvodem k dalšímu zalesňování skotských „pustin“ až do rozsahu stanoveného v obranných strategiích státu.
Přirozené lesy
Specifické podmínky na západním pobřeží Skotska (vysoké srážky a teplota vzduchu bez výrazných výkyvů v letním a zimním období) daly vznik specifickým lesním společenstvům označovaným jako deštné lesy mírného pásma. Půdy jsou zpravidla velmi mělké (chybí mrazové zvětrávání i dostatek tepla pro rozvoj edafonu). Na prudkých svazích a vyvýšeninách převládají rankery, na ostatních plochách rašelinové půdy s vrstvou rašeliny až přes jeden metr. Půdy jsou chudé na živiny, což v kombinaci s trvalým zamokřením a silnými větry limituje růstové podmínky. Z původních dřevin převládají dub (Quercus petrea), jasan (Fraxinus excelsior), borovice (Pinus sylvestris) a jeřáb (Sorbus aucuparia), na rašelinách bříza (Betula pendula, Betula pubescens). Keřové porosty tvoří líska (Corylus avellana). V bylinném patru se výrazně uplatňuje hasivka (Pteridium aquiliium), která svým hnědočerveným zbavením v podzimním období spoluvytváří typickou tvář skotské krajiny.
Lesní plánování
Základním dokumentem pro strategické plánování je The Scottish Forestry Strategy. Tento dokument je vypracován Ministerstvem pro životní prostředí a rozvoj venkova a je postaven na ekonomickém, sociálním a environmentálním základě. Pro státní lesy je závazný. V praxi to znamená, že státní lesy rozpracovaly strategii skotských lesů do dokumentu nazvaného Směrnice strategického plánování. Na základě této směrnice zpracovávají zaměstnanci oblastí lesní hospodářské plány (na 10 let) pro jednotlivé lesní celky (blocks). Soukromé lesy jsou motivovány k obdobnému chování státní podporou. Vlastníci soukromých lesů mají svobodnou volbu; buď podpoří státní strategii a získají tak dotace na hospodaření v lesích, nebo si zvolí vlastní strategii, pochopitelně již bez dotací.
Hospodaření v lesích
Hospodářské lesy jsou nejčastěji stejnověké porosty smrku sitky (Picea sitchensis). Tato introdukovaná dřevina dosahuje i na chudých stanovištích mimořádný výškový i tloušťkový přírůst. Obnovní doba je 40 let. Zalesňuje se výsadbou dvouletých sazenic v počtu 2 500 ks/ha. Pro zalesňování je vhodné celé zimní a jarní období. Na silně zamokřených půdách se provádí mechanizovaná příprava půdy formou „kopečků“ pro následnou ruční výsadbu. Žádné další pěstební práce ani výchova porostů se neprovádějí. Stabilitu proti bořivému větru zajišťuje porost jako celek vzájemnou oporou korun. Pěstební postupy ve smrkových porostech reprezentované známou Bohda-neckého probírkou se v místních podmínkách míjí účinkem, neboť stromy nejsou schopny v trvale zamokřených rašelinných půdách vytvořit hlubší a mohutnější kořenový systém.
Přes rozdílné názory zájmových skupin na vzhled a využití krajiny bylo dosaženo určité shody. Výsledkem této shody je, že nedochází k dalšímu rozšiřování lesů a lesy jsou orientovány na intenzivní produkci dříví pouze tam, kde krajina není součástí jiných hodnot. Naopak v oblastech, které jsou významné pro rekreaci, cestovní ruch nebo byly zahrnuty do kategorie „přírodní a historické národní dědictví“, jsou realizovány na státní náklady rozsáhlé programy pro udržení a zlepšení těchto specifických funkcí lesů a významných ekosystémů.
Obnova porostů s produkčním posláním je realizována ve většině případů holosečí na ploše o velikosti až několik desítek hektarů. Cílem těchto postupů je nejen vysoká produktivita práce, ale i snížené riziko následných škod větrem, neboť porostních stěn připadajících na obnovovanou plochu není mnoho.
Převažující těžební technologií je sortimentní technologie (harvestor+vyvážecí souprava). V lanovkových terénech je využívána stromová technologie s výrobou hotových sortimentů harvestorem na lokalitě „vývozní místo“ po vyklizení stromů z porostu. Lesní lanovky jsou často konstruovány jako nástavby na pásová rypadla. Krátkým pojezdem i rotací kabiny s ramenem rypadla, na němž je umístěn lanovkový stožár, je dosaženo většího prostoru pro ukládání vytěženého dříví pro následné operace. Lžíce rypadla je využívána pro předvýrobní a povýrobní úpravu pracoviště a pro oporu stožáru. Pro zlepšení únosnosti půdy jsou těžební stroje opatřeny vždy kolopásy a vyvážecí linky jsou zpevňovány roštem z větví. Přibližně 50 % dříví určeného k těžbě je prodáváno „nastojato“, zbývající část na lokalitě OM, přičemž 10 % těženého dříví je určeno na lokální trh.
Další informace o lesích a lesnictví ve Skotsku je možno získat na www.forestry.gov.uk.
Věřím, že Forestry Commision Scotland přispěje i v budoucnosti k vytvoření ekonomických příležitostí postavených na dlouholetých tradicích, vycházejících z izolovaného vývoje skotské kultury, a aplikaci nejmodernějších přístupů v oblasti energetiky, logistiky, průmyslu a cestovního ruchu.
Autor:
Ing. Borek Nejezchleb
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně
Školní lesní podnik Masarykův les Křtiny
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: autor