Úvodník
Vážení čtenáři,
žijeme v „informačním věku“, kdy je celá Země propojena vyspělými elektronickými médii a tvoří jednu „globální vesnici“ – jak se vyjádřil kanadský filozof a teoretik komunikací Marshall McLuhan. Tato informační „vesnice“ má svůj spojitý přírodní základ, socioekonomické vazby a sociokulturní přesahy. Nelze již dále žít a tvořivě pracovat pouze v hranicích národních, v rámci dílčích států anebo v měřítku místním či oblastním. Také všechny přírodní i kulturní lesy, životní prostředí planety a návazné lidské aktivity, jako jsou řemesla, průmysl, obchod, věda a politika, jsou záležitostmi povýtce globálními.
Shromažďování a přenos informací v lesnických oborech jsou tradičně na dobré úrovni. V civilizačně vyspělých zemích jsou údaje o přírodním stavu lesních porostů, zpracování dřeva i obchodu s dřevními produkty patřičně sbírány nejméně dvě století. Péče o globálně platná data se však datuje teprve od druhé poloviny minulého století, kdy vznikly četné mezinárodní orgány, výbory, komise a společnosti, v nichž mají zastoupení odborníci se širokým okruhem znalostí lesů, lesnictví a dřevařství ze všech oblastí planety. Hodí se připomenout, že také čeští odborníci do tohoto globálního fondu přispěli svými empirickými či teoretickými zkušenostmi. Ověřené informace se postupně kompletují a na přelomu tisíciletí se dokonce projevil jistý překryv aktivity a databank různých institucí.
Integrující roli v informačním toku o lesích a návazné tématice si udržuje Organizace Spojených národů pro zemědělství a výživu (FAO), jejíž nejnovější elaborát „Stav světových lesů v roce 2009“ je nepochybně úctyhodné dílo. V textové, tabelární i grafické formě poskytuje velmi podrobné regionálně strukturované údaje o současném fyzickém stavu světových lesů a o přidružených socioekonomických aktivitách v měřítku celosvětovém. Na úctyhodnou globální „inventuru“ pak v druhé části elaborátu navazují zasvěcené kapitoly o budoucí globální potřebě dříví, nárocích lidstva na environmentální funkce lesů a racionálním rozvoji lesnických věd a technologií.
Spojovací řečí v globální vesnici je ovšem angličtina, a proto je nutno uvítat, že širšímu okruhu zájemců z Česka se nyní dostává kvalitní překlad podstatné části jmenovaného elaborátu FAO. Právě v globálním zrcadle si domácí odborníci, mediální pracovníci i veřejnost lépe uvědomí, že české lesy, jejich produkce dříví, přidružené benefity a ekosystémové služby mají – zásluhou mnoha generací lesníků – ve světových relacích velmi dobré postavení. Světové biomy a údaje o globálním lesnictví jsou v českém odborném školství dosud předmětem druhořadým a málo probíraným. Absolutní i relativní čísla jsou nyní k dispozici a bude užitečné, když se podstatně zvýší jejich četnost a přesnost v učebnicích i médiích.
Překladatel, editoři a všichni další spolupracovníci na českém překladu si zaslouží poděkování.
Jan Jeník
emeritní profesor UK v Praze