Rod Kinský Kostelec nad Orlicí - Historie a současnost šlechtických lesních majetků

Navrácení majetku a počátky hospodaření

- Lesní majetek byl rodině v rámci restitucí navrácen v roce 1992. V jakém stavu byl majetek předán a jaké byly počátky hospodaření?

Majetek byl původně restituován otcem nynějšího majitele, panem Josefem Kinským, v době restituce měl 79 roků a do 90 let správu majetku řídil. V současnosti je mu 97 let.

Měli jsme tu smůlu, že majetek byl součástí většího lesního hospodářského celku LZ Rychnov, a zrovna v této části bývalého LHC se těžilo podstatně více než v ostatních částech. Když jsme majetek přebírali, bylo tady 165 ha holin. Holiny se během následujících dvou let zalesnily s podstatným přispěním LČR, které první zalesnění zaplatily. Majetek byl předán až v prosinci 1992, fyzické převzetí probíhalo na přelomu ledna a února 1993, hospodařit se na něm začalo v lednu 1993. Na začátku jsme prodali zhruba 300 m3 dříví akciové společnosti, ta si je sama vytěžila, zaplatila, a teprve když jsme měli tyto peníze, nastoupili čtyři lesníci a účetní. V té době byli čtyři lesníci potřeba, protože se zalesňovalo s vylepšováním 80–90 ha ročně, první tři roky byly poměrně náročné. Za pana Kinského mladšího jsme počty lesníků zredukovali na dva, jinak by se to nedalo ufinancovat. Přejali jsme od státních lesů, kromě dřevařů, veškeré dělnictvo, které tady bylo. Od počátku jsme deklarovali, že dřevaře nebudeme mít v pracovním poměru, že je budeme najímat. To bylo dané zkušeností s administrativou a s předpisy ohledně motorových pil a podobných záležitostí.

Charakteristika lesního majetku

- Můžete ve stručnosti lesní majetek charakterizovat?

Jedná se o 2 000 ha lesa, z toho tři čtvrtiny jsou na náplavové nivě Tiché Orlice, nadmořská výška je od 270 až do 500 m n. m., tři čtvrtiny majetku leží v průměrné nadmořské výšce kolem 320 m. Gró majetku v nižších nadmořských výškách leží na chudých písčitých půdách, často vzhledem k tomu, že se jedná o rovinu, kde není žádný spád, zamokřených, je tu poměrně hodně bažin. Navíc v nivě Tiché Orlice je vyloženě mrazová kotlina, takže se zde i hůř zalesňuje. Stává se dokonce, že nám dubové a někdy i smrkové výsadby poškodí ještě v červnu mráz. Ve vyšších nadmořských výškách začínají rašeliny a od 400 m na úseku zvaném Hájek jsou bohatší půdy, tam je smrkové hospodaření. V nižších nadmořských výškách je borové hospodaření, z listnáčů je zastoupen dub, bříza a olše.

- Jaké je na majetku procentuální zastoupení dřevin?

Co se týče plošného zastoupení, je tady zhruba půl na půl smrk a borovice, tj. 43 % borovice a přes 42 % smrku. Zbylých 15 % tvoří asi 3 % dub letní i zimní, 1,5 % dub červený, což je introdukovaná dřevina, kolem 0,5 % jedle, ta je spíše na Hájku, kde je dokonce jeden uznaný porost pro sběr osiva, kolem 3 % modřín, 1 % jasan, 2 % olše, 2 % bříza, 1 % buk a 1 % ostatních listnáčů.

- Jaká je věková struktura lesů?

Věková struktura, to je právě bolest. V roce 1994 fouklo a spadlo 20 tisíc m3, bohužel z toho byla víc než polovina mladých porostů, které byly zlámané v metru, ve dvou metrech, poškozeny byly i prořezávkové a probírkové porosty.

Vítr šel jedním pruhem širokým zhruba 400 m. Věková struktura je špatná, v minulém decéniu jsme měli v I. věkové třídě víc než 40 % plochy. Normální je kolem 18 %. V současnosti je v I. věkové třídě, tzn. do 20 let věku 30 % plochy, část přešla do II. věkové třídy. Snažili jsme se co nejméně těžit tak, aby nevznikaly holiny, ale bohužel to nejde jinak. Je tady i pár přestárlých porostů, tzn. 140–150 let, ty se vytěžit musí, borovice už v té době hnije. Daří se nám snižovat I. věkovou třídu, ale nejde to z roku na rok, ani z decénia na decénium. To, co je “přešvihnuté” v I. věkové třídě, to chybí, dá se říct poměrně rovnoměrně v následujících věkových třídách, nejvíc ale chybí 7–10 věkový stupeň, tzn. porosty ve věku kolem 70–100 let. To jsou porosty, ze kterých bychom měli mít největší výnos. Letos se přidala ještě sněhová kalamita v borovici, smrk to všechno přežil dobře. I když nás tato kalamita nepostihla tak moc jako naše sousedy, v mladých porostech, to jsou porosty do 30 let, počítáme s 35 ha holin. Z toho není žádná hmota, to seštěpkujeme.

- Budete na zpracování této kalamity žádat dotace?

Podmínky pro přiznání dotace tady ještě víceméně nejsou, resp. jsou postavené tak, že jsou pro nás nedosažitelné. Dotace jsou odvislé od celkových těžeb a celkové plochy a 35 ha z celkových 2 000 ha není zase tak velká plocha. Je to sice dvakrát překročená normální holina, ale dá se to zvládnout.

- Hospodaříte s významným ekotypem východočeské borovice, tzv. „týnišťskou borovicí“. Můžete borové hospodaření představit?

Neliší se od hospodaření s borovicí jinde. Do konce roku 2008 tady byla genová základna, ale v novém hospodářském plánu nebyla obnovena, hlavně proto, že nedosahovala hektarové výměry, která je podle současných předpisů pro genové základny předepsaná. Staré porosty, které tady byly, už ale neplodily. Genová základna tedy zanikla, ale máme uznané porosty na borovici. Máme domluvené se školkaři, že nám dávají sadební materiál z našeho osiva borovice. Osivo sbíráme a část luštíme sami, protože státní lesy hodně podražily, asi 4,5 kg osiva máme uložené v Týništi v semenárně, z toho prodáváme našim dodavatelům, kteří pro nás pěstují sadební materiál. Sami si sadební materiál kromě části dubu nepěstujeme. Zdědili jsme po státních lesích starou školku Růžovec, tu jsme obnovili, ale má jen půldruhého hektaru, což je malá plocha na to, aby se vyplatilo zde hospodařit a kupovat veškerou mechanizaci. Nechali jsme si čtvrtinu, kde pěstujeme zmíněný dub, který je jednoduchý, zbylé tři čtvrtiny mají pronajaty školkaři, kteří nám dodávají sazenice.

Těžba a pěstební činnost

- Můžete představit současné lesnické hospodaření?

Co se týká těžby, v minulém decéniu byly spočítány těžební možnosti na 12 tis. m3 ročně, těžili jsme necelých 9 tis. ročně. V současném decéniu máme těžební možnosti zhruba 11 800 m3 ročně, ale nebudeme těžit víc než 10 500 m3, protože by těžby měly v dalších dvou decéniích pomalu klesat zhruba na 9 tis. m3. Předpoklá-dáme, že k tomu nedojde, že tady bude pořád vyrovnaná těžba kolem těch 10–11 tis. m3 ročně. Takže v loňském roce jsme těžili asi 9 200 m3, letos vzhledem k borové kalamitě máme za třičtvrtě roku vytěžených zhruba 12 100 m3, předpokládáme, že do konce roku to bude přes 15 tis. m3. Rozlámána byla speciálně borovice, a to jak dospělé porosty, tak i mlaziny bez ohledu na to, jestli to byly mlaziny tzv. přehoustlé, tzn. štíhlostní koeficient byl vysoký, i z borovic, které stály solitérně, byly olámány větve tím způsobem, že se větve vylomily až z kmenů.

- Jaký je podíl nahodilé a úmyslné těžby?

V loňském roce z 9 200 m3 bylo zhruba 2 500 m3 nahodilých, což není tak zlé, ale letos z 12 100 m3 je 10 000 m3. My jsme de facto dělali zhruba 700–800 m3 pro písník, to byla mimořádná těžba, do úmyslných těžeb jsme se sotva pustili a potom přišla sněhová kalamita.

- Vlastníte pískový lom?

Lom je pana Kinského, ale podnik je to jiný. Je to Písník Kinský s.r.o. Funguje to tak, že jim předáme vytěžené plochy a oni nám vrací rekultivované plochy. Přesněji my plochy zalesníme, ale Písník zalesnění hradí a předá nám až zalesněné kultury. Ale je to v počátku, loňský rok jsme zalesňovali první hektary.

- Jaký převažuje způsob obnovy?

V nižších nadmořských výškách využíváme z 90 % umělou obnovu, v Hájku využíváme, jenže to je bohužel jenom 300–400 ha, obnovu přirozenou, zde se smrk a místy buk i jedle obnovují přirozeně. Na části borových porostů využíváme také přirozenou obnovu. Dub se přirozeně nezmlazuje, prasata stačí všechno vysbírat, pokud se neoplotí, tak prasata zničí i nové dubové výsadby. Zvěř nám ve stadiu obnovy dělá škody.

- Jaký je rozsah pěstební činnosti?

Obnova není velká. Vždycky jsme se vešli do 12–15 ha včetně vylepšování. Roční holina málokdy překročila 10 ha.

- Takže převládá pasečný způsob obnovy?

Ano, v borovicích to ani jinak moc nejde. U dubu taky ne. V smrkové polovině hospodaříme poměrně dost podrostně, tam se snažíme a daří se to.

- Můžete přiblížit způsob těžby?

Převládá motomanuální těžba. Tam, kde je nálet, který se snažíme zachovat, jedeme na krátké sortimenty, většinou 4–5 m a potom vršek, tedy sortimentní metoda. Tam, kde není nálet, kde jsme de facto na holině, se dříví manipuluje až přímo na cestu. Většinou se to dělá tak, že do porostu vjedou koně, dřevo nasmyknou k nějakému smyku, pak jede traktor, který ho přitáhne k cestě. Probírky děláme jedině s koňmi. Máme to štěstí, že je tady dost kočích, a dokonce i mladých lidí mezi 30–40 roky, které to zajímá, koně chovají, ale protože chov je neuživí, chodí dělat do lesa. A je jich skutečně víc, než jsme schopni uživit.

- Jaká je organizační struktura na lesním majetku a jakým způsobem zajišťujete pěstební a těžební činnost?

Organizační struktura je jednoduchá – máme jednoho lesmistra, dva lesníky a paní účetní. Paní účetní dělá i pro zámek a Písník. Původně jsme měli kromě dřevařů veškeré zaměstnance vlastní. Ti postupně odešli buď do důchodu, část z nich přešla do soukroma (OSVČ), takže v současnosti máme dva traktory a drtičku klestu. Přibližování dřeva, naorávání a drcení klestu děláme vlastními zaměstnanci, zbytek zajišťujeme dodavatelsky. Většinou jsou to místní OSVČ. Pěstební činnost, ženské, co jsme tady měli zaměstnané, odešly do důchodu a ty, co přišly, jsou OSVČ. Je to pro nás nejméně administrativně náročné.

- V čem spočívá hlavní zdroj příjmů?

Prodej dřeva, jiný velký zdroj není. Myslivost provozujeme ve vlastní režii, ale tam nula od nuly pojde, protože odstřely neprodáváme, to většinou střílí hosté pana majitele, něco my. Zvěřina se prodává, ale za to se nakupuje krmení.

Obchod s dřívím

- Jak hodnotíte současný stav na trhu s dřívím?

V tomto roce se odbytové poměry velice zlepšily. Silně se zlepšily i cenové relace dřeva, takže jsme se dostali na ceny, které jsme měli před 5–6 roky, než začala krize. Ve smrku už jsou ceny opravdu na úrovni před 6 lety, borovice je dole za smrkem, ale pořád v béčku jsme na 1 580 Kč/m3, což je za borovici velice slušná cena. U borovice je jeden zádrhel – v ČR není žádná velká kapacita na zpracování borového dřeva. Ještě před dvěma roky byla naším hlavním odběratelem borovice, co se týká kulatiny, nemyslíme vlákninu, tu berou všichni, pila Borohrádek. Bylo to pro nás velice výhodné, protože jsme měli polohovou rentu, pila od nás byla 10 km a polohová renta nám dělala hodně. Jenže Borohrádek před dvěma roky skončil. V současnosti dodáváme veškerou borovici do Saska – firma Klausner nebo Stora Enso, ale za rakouskou hranicí, popř. Planá u Mariánských Lázní, ale to je vlastně také Stora Enso. Borová kulatina od nás jde z 95 % do zahraničí. V Čechách nemáme odběratele, který by nám zaplatil tu cenu, kterou nám platívali. V současné době Klausner platí i lépe, má sice delší lhůty splatnosti, ale co se týče příjmů a přejímky, je lepší než Stora Enso v Rakousku.

- Dříví si obchodujete sami, nebo přes SVOL?

Poslední dva roky většinu dříví obchodujeme ve SVOL.

- To se týká i dříví do zahraničí?

Ano, Klausner a další obchodujeme v rámci SVOL. Je to pro nás rozhodně výhodnější. Navíc, když se stane, že je nějaký výpadek, tak se ve SVOL najde někdo, kdo ho nahradí. V případě, když nám toho napadne víc, jako teď sněhovou kalamitou, tak jiní ve SVOL přibrzdili těžbu, abychom mohli prodávat.

Společný obchod se rodil těžce, ale to, co se narodilo, je dobré. Obchod není nijak svázaný, nemáme smlouvy se SVOL, ale SVOL dělá rámcovou smlouvu a my si svoje smlouvy s fabrikami děláme sami, takže platba jde přímo nám. Ale rámcová smlouva, kterou SVOL domluví s největšími odběrateli, nám dává zisk z množstevního bonusu, který si pak rozdělíme. Částí bonusu se financuje obchodní činnost SVOL.

Na malé místní pily samozřejmě dodáváme, ty zásobujeme napřímo, částečně i za hotové. Je to do 5 % v borovici, ve smrku do 10 %.

Podpora lesnického hospodaření

- Využíváte dotací poskytovaných např. MZe, MŽP, nebo příspěvků na hospodaření v lesích z krajských rozpočtů?

Pokud to jde, tak ano. Používáme provozní dotace a ty jsou teď v působení kraje. Pravda je, že bylo podstatně lepší, když byly v působení ministerstva. Pro kraje je to tahací harmonika a často nejsou peníze. Třeba v současnosti u prořezávek, pokud chceme, aby byly dotované, tak je musíme dělat od února do srpna nebo do července, v srpnu požádat a pak skončit. Máme na kraji ještě dvě žádosti zhruba o objemu asi 140 tis. Kč a předpokládáme, že na ně už peníze nedostaneme, že nám kraj oznámí, že žádost byla zamítnuta z nedostatku financí.

Pro lesní hospodářství by bylo daleko lepší, kdyby se veškeré tyto dotace vrátily zpět na ministerstvo už proto, že každý kraj má trochu jiná pravidla. Záleží potom na úředníkovi nebo na zastupitelích kraje, ale většinou na úředníkovi, jak to zastupitelům podá, jestli dotace schválí, nebo neschválí. Skoro celý majetek máme v Královéhradeckém kraji, v Pardubic-kém kraji máme jen 10 ha. Ze začátku kraje Pardubický i Královéhradecký svolávaly schůzku odborných lesních hospodářů, kde informovaly o dotacích, dohromady. Poté, co se zjistilo, že jsou mezi kraji rozdíly, tak už ji svolávají zvlášť.

- Můžete uvést konkrétní příklady, na co jste získali dotace?

V roce 2007 jsme dostali z evropských peněz 45 % na traktor a drtičku klestu a naviják na přibližování, to bylo asi 780 tisíc. V loňském roce jsme dostali z MZe, protože se tvořil nový LHP, 300 Kč/ha, to bylo 580 tisíc. Jinak z krajských zdrojů jsme dostali v loňském roce 614 tisíc, v letošním roce už jsme dostali z krajských zdrojů 662 tisíc, a jak jsme zmínili, máme žádost ještě o zhruba 140 tis. Paní Kinská dostala letošní rok z evropských peněz přes MŽP na odbahnění rybníků, protože je tam přírodní památka Byšičky, dotace skoro 14,5 mil. Tam je Natura 2000. Máme tady ještě retenční nádrž, na tu jsme také získali dotaci, v roce 1996 byla kolaudovaná, dotace na ni byly v roce 1994–1995, stát dával 90 % nákladů. Nádrž má zhruba hektar, je v lese, je tam čistá voda a veřejnost ji hojně využívá. Okolo vede cyklostezka.

Mimoprodukční funkce lesa

- Jaké máte zkušenosti s přístupem veřejnosti k lesu, potažmo k soukromému majetku?

Veřejnost se k lesu globálně většinou chová slušně, tedy drtivá většina lidí. Na druhou stranu, a to je zase naše specialita, lidé mají pořád takový ten socialistický přístup – my prostě můžeme všude, jakékoliv omezení se jich dotkne. Zamezit vjezdu motorových vozidel hlavně do lesa je skoro nemožné, obzvlášť v houbařské sezóně. Když už tam dáte závoru, tak vám lidi nastaví auta před závoru a když chcete odjet s fůrou dříví, tak neodjedete. To je běžná záležitost.

Problém je i s odpadky, hlavně kolem silnic. Každoročně děláme úklid, protože když tam odpadky necháme, lidé budou přidávat stále další a další.

- Myslíte si, že by stát měl vlastníkům přispívat na zabezpečení celospolečenských funkcí lesa?

To by určitě měl, protože všechny lesy u nás žijí ze dřeva. Zatím jediná ekonomika v lese, která funguje, je dřevo. V této souvislosti nám silně vadí, že jakékoliv sdružení, laici, kteří si někde něco přečtou, vůbec nevědí, o co se jedná, nebo se chtějí zviditelnit, vám do hospodaření v lese můžou mluvit. V současnosti u nás může být sdružený kdokoliv. Když se tady domluvíme a založíme sdružení, dáme si nějaký ekologický název a požádáme, tak se budeme vyjadřovat k LHP třeba na Plzeňsku, kde jsme v životě nebyli.

Nebo si vezměte územní plány obcí. Máte les, ale nikdo vám neřekne, že obec územní plán dělá, nebo nedělá, pak se najednou dozvíte, že tam máte několik biocenter, ÚSES.

Stejný případ je s Naturou, na to se nás nikdo neptal, jestli chceme Naturu nebo nechceme, prostě tam je a hotovo. Jediný argument, který vám řeknou – vždyť vás to v ničem neomezí. Dnes nás to neomezí, ale omezí nás to už za pět nebo deset let, jakmile se bude dělat nový hospodářský plán, už tam Natura musí být zohledněna a už tam bude někdo něco prosazovat, ale bez náhrady. Měl by existovat naprosto striktní zákon, který by měl říkat ano, jestliže vám tady něco omezíme, bude to za tolik a tolik peněz. Ne abychom to prokazovali, dopředu by mělo být spočítáno, o co majitele „okradou“, co mu tam seberou, a měli by mít spočítáno jaká za to bude náhrada. Pak se můžeme dohadovat, jestli je tato náhrada adekvátní. Dnes je to tak, že de facto administrativa spojená s požádáním o jakoukoliv náhradu vám tu náhradu naprosto znehodnotí. Je to pracné, a když si to necháte někde zpracovat, tak v konečném důsledku jako když jste nic nedostal.

Měla by se dodržovat zásada, že před tím, než chce stát cokoliv zřídit, musí jednat s majitelem, a bez jeho souhlasu nic zřídit nemůže. Ale dnes s vámi nikdo nejedná.

Postavení soukromých vlastníků

- Jak hodnotíte postavení soukromých vlastníků lesů v ČR a jak obecně hodnotíte stav lesnictví a lesního hospodářství?

Vlastníci lesa v ČR jsou poměrně silně poručníkovaní státem. V Rakousku a v Němec-ku stát vlastníkovi spíš radí, teď mluvíme hlavně o malých vlastnících. Ti větší vlastníci už se určitým způsobem brání, mají vlastního lesního hospodáře, kterého si platí a který je zodpovědný jak vlastníkovi, tak státu, tam už se to určitým způsobem srovnává. Ale malí vlastníci jsou vyloženě státem poručníkováni a spíš se jim nařizuje, než vysvětluje a přesvědčuje.

V Německu a v Rakousku je poměr mezi vlastnictvím státu a vlastnictvím soukromníků ve prospěch vlastnictví soukromých majetků. Za totality všechno patřilo všem, tedy i lesy, po revoluci nastoupili soukromí vlastníci a stát si ponechal větší díl pro sebe, je to docela dobrá zásobárna peněz, když je nejhůř, ale chová se stále, jako by tady soukromí vlastníci moc nebyli. Zaplať pánbůh za SVOL, které začalo jako sdružení vlastníků obecních lesů a my jsme se potom k tomu jako soukromí majitelé přidružili. Všechny věci se víceméně jednají dohromady a i SVOL dalo hodně práce, než se vůbec stali institucí, která připomínkuje zákony.

V tomto státě je neštěstí, že se o kompetence nad lesy hádá MZe s MŽP. Bohužel pro nás a pro lesy se MZe, možná že se to změní, ale od doby pana ministra Palase, na nás s prominutím vykašlalo. Ono těch lesů není mnoho, je pravda, že lidí, kteří se tím zabývají, taky není mnoho, není to velká voličská základna, tím pádem to přestalo být zajímavé a pan ministr Palas to ukázal úplně, zrušil náměstka pro lesní hospodářství, pak zrušil i odbor. Ministerstvo zemědělství se řízení lesů vlastně skoro vzdalo. Teď se to snaží nějakým způsobem napravit, jenže MŽP už si mezi tím vybudovalo úplně jiné pozice. Možná by bylo lepší lesnictví podřídit ministerstvu životního prostředí, které by snad konečně pochopilo, že to má taky nějaký ekonomický rozměr, že to není jenom básnění o tom, že shora přijde dotace – nepřijde. Ono se lesnictví musí nějakým způsobem uživit. MŽP by mělo od státu získat někde hospodářský les – tak a teď s ním hospodařte podle toho, co si vymýšlíte. A dostanete přesně stejné dotace, to nebo nic, jako dostávají ostatní. Hned by změnili názory, co lze a co nelze.

Děkujeme za rozhovor (20. 10. 2010)

Ing. Petra Kulhanová

Ing. Gabriela Pavloňová

spolupracovnice redakce

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: Petra Kulhanová

Kompletní rozhovor najdete na www.silvarium.cz