Dokážeme odvozovat plán lovu zvěře ze stavu lesa?

Podle NLP je zvěř jedním z faktorů, který ohrožuje stabilitu lesů, a současné hospodaření postavené na sčítaných stavech je nevhodným nástrojem pro zlepšení. Plánování lovu se má proto změnit tak, aby vycházelo především z vlivu zvěře na les.

Jelikož byl NLP přijat vládou, tak existuje velmi reálný předpoklad, že dosavadní systém hospodaření se zvěří, který u nás platí v podstatě více než 45 let, bude v blízké době změněn. Osobně se řadíme mezi umírněné zastánce změny, přičemž na dnešním systému nám vadí především to, že:

- vyžaduje zjištění skutečných stavů zvěře (v praxi velmi náročné a nepřesné);

- nerespektuje obrovské rozdíly v kapacitě prostředí mezi honitbami;

- nedává jejich držitelům a uživatelům potřebný prostor pro uskutečnění svých zájmů;

- chybným nastavením příliš nízkých normovaných stavů vlastně zakazuje uvádět skutečná čísla i v těch případech, kdy by je poctiví a odpovědní uživatelé honiteb byli schopni a ochotni zjistit.

Pravděpodobný vývoj je tedy takový, že plánovací vyhláška bude změněna tak, aby se vedle sčítání zvěře zohledňoval stav vegetace, a to buď přímo pro každou honitbu, nebo případně pro nějakou větší oblast. Lov může být plánován tak, že do určité hranice poškození se tento faktor nebude zohledňovat a lovit budeme podle sčítání, případně podle minulých let. Při vyšším poškození se plán lovu přiměřeně zvýší bez ohledu na sčítání, které by mělo v tomto případě pouze informativní charakter. Při přijetí tohoto způsobu hospodaření by maximální přípustné stavy býložravé zvěře v honitbě závisely na míře poškození dřevin. Čím méně by zvěř škodila, tím větší stavy mohou přezimovat, a naopak. Princip je poměrně jednoduchý, ale jeho realizace je závislá na vyjasnění řady navazujících problémů a dohodách na metodikách.

Co je třeba změnit?

Než se ovšem starý systém zruší, je třeba najít adekvátní náhradu, která bude v souladu s dalšími předpisy, zejména zákonem o myslivosti, a s tím souvisí řada obtíží. Každý lesní hospodář si pravděpodobně velmi snadno může odpovědět na to, zda je vliv zvěře na les v jeho působišti únosný, nebo ne. Kdo by chtěl být velmi přesný, tak by vedle míry poškození zkusil posoudit ekonomiku myslivosti (náklady na ochranu a škody na jedné straně a příjmy z myslivosti, ať vlastní režie nebo nájem na straně druhé). Lesník by tak mohl na dotaz na únosnost stavů odpovědět: „OK“, nebo „požaduji snížení míry ohryzu o ... %“. To by ovšem bylo příliš primitivní a zřejmě nedůstojné naší myslivosti, a tak se hledá náhrada vyhlášky, která určí způsob, jak se poškození lesa bude zjišťovat a jaká kritéria jsou přípustná. Jaká úskalí taková vyhláška skrývá a na čem by mohla být založena, to se pokusíme ukázat.

První vlaštovkou, která se pokusila ukázat možnou cestu, je metodika hodnocení vlivu zvěře na lesní porosty, kterou vyvinul Ústav pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL) na objednávku MŽP a v minulém roce ji otestoval na vybraných územích. Cílem bylo ověřit, zda je pro novou vyhlášku možné využít údajů z národní inventarizace lesů (NIL), kterou ÚHÚL zajišťuje. Vedle zhodnocení dat o poškození lesa byl také navržen způsob stanovení lovu zvěře, který by se určoval podle počtu ulovených kusů v minulosti a zjištěného poškození lesa (čím vyšší poškození, tím větší zvýšení). Tento návrh je v hlavních rysech prezentován v předcházejícím článku a my jsme přesvědčeni, že ÚHÚL odvedl výbornou práci, která přesvědčivě ukázala, že je možné vliv zvěře monitorovat. Uvedení tohoto systému do myslivecké praxe však zatím naráží na významnou bariéru v podobě špatné aplikovatelnosti výsledků z NIL na jednotlivé honitby a nutnost změny souvisejících právních předpisů (úprava práv držitelů a uživatelů honiteb). Rozhodně proto zatím nejsme přesvědčeni, že právě tento systém bude spásonosný a umožní trvale udržitelné hospodaření se zvěří. Hodně by totiž záleželo na ochotě úřadů ke kontrolám a uživatelů honiteb k dodržová-ní požadavků.

Zkusili jsme proto na obecnější úrovni zmapovat možnosti, jakými by se tento problém dal řešit. První zásadní otázkou je definice únosného poškození. To znamená takového, při kterém nejsou ekosystémy nadměrně narušeny a není třeba provádět žádné nepřiměřené opatření proti poškození (to není jen zvýšený lov, ale i ochrana kultur, přikrmování, přezimovací objekty aj.). V tabulce uvádíme příklady možných kritérií, podle kterých by bylo možno hodnotit únosnost pastevního tlaku zvěře a také naše představy o jejich únosných hranicích. Uváděná čísla jsou ryze orientační a nejsou podložena exaktními daty.

Jak je z tabulky patrné, tak pro hodnocení vlivu zvěře na les máme k dispozici hned několik ukazatelů. Je přitom možné vybrat jeden, případně několik, a únosnost tlaku zvěře hodnotit jejich průměrem, případně hodnotit jen ten, který je nejhorší.

Kritéria únosnosti a jejich vyhodnocení

Dohoda na kritériích únosnosti je podle nás mnohem důležitější než samotná změna metodiky a neobejde se bez rozumných kompromisů všech zúčastněných stran. Myslivci a lesníci musí tedy v tomto kroku nastoupit konstruktivní diskuzi, jejímž výsledkem by měly být reálně stanovené hranice únosnosti. Jinak si na funkční systém ještě chvíli počkáme.

S definováním kritérií a jejich hranic bezprostředně souvisí i způsob zjišťování podkladů a jejich vyhodnocení. To znamená kdo, jak, v jakých intervalech bude poškození sledovat, jak tyto údaje vyhodnotí a jak budou dále promítnuty do plánu lovu. Připomeňme, že současný zákon o myslivosti sice v části věnované plánování uvádí, že: „při vypracování plánu uživatel honitby vychází z posouzení celkového stavu ekosystému, výsledku porovnání kontrolních a srovnávacích ploch a výše škod způsobených v uplynulém období zvěří na lesních a zemědělských porostech, z výsledku sčítání zvěře, ze stanovených minimálních a normovaných stavů zvěře, poměru pohlaví a koeficientů očekávané produkce, jakož i ze záměrů, které byly uvedeny v návrhu na uznání honitby.“ Praxe ovšem za tímto apelem hodně pokulhává a v naprosté většině honiteb se přihlíží pouze k číslům o NS a sčítání, které ovšem musí vyjít tak, aby nebyly překročeny NS, protože jinak hrozí pokuty. O posuzování celkového stavu ekosystému raději nepřemýšlíme.

Pokud se změní vyhláška, která bude vyžadovat monitoring některých charakteristik prostředí, jsou v zásadě čtyři možnosti, jak potřebné údaje zjistit.

- Lze tuto práci ponechat na uživatelích honiteb. V tomto případě by pouze přibylo několik políček do formulářů a asi by zůstalo vše při starém.

- Lze pověřit státní správu. To je možnost spíše teoretická, protože jde o poměrně časově náročný úkol, který by úředníci zvládali jen za cenu osobní oběti, nebo by to dělali jako uživatelé honiteb z tepla své kanceláře.

- Třetím možným vykonavatelem této práce jsou vlastníci pozemků a držitelé honiteb, kterým je možno uložit sledovat škody. Asi by to fungovalo u honiteb LČR, které mají odborně zdatný personál a zázemí velké firmy, ovšem ze systému by vypadly honitby s převahou zemědělské půdy a nestátních lesů.

- Činnosti provedou na zakázku firmy. Buďto centrálně zaplacené ze státního rozpočtu, případně bude držitelům či uživatelům honiteb uložena povinnost zajistit každoroční audit poškození lesa.

Najít využitelné kritérium nebude snadné

Z našeho pohledu by bylo zřejmě nejvhodnější zvolit kombinaci prakticky všech údajů s rozdílnou mírou významu a využití. Uvědomme si, že už dnes je teoreticky k dispozici dost údajů, o kterých většina uživatelů honiteb ani neví (v lesních honitbách mají být údaje za kontrolní a srovnávací plochy, státní správa myslivosti a lesů má za úkol monitorovat soulad mezi zvěří a prostředím, ÚHÚL provádí národní inventarizaci lesů a firma IFER prováděla inventarizaci škod zvěří na lesních porostech). Kde ale skončily a jak byly využity výsledky těchto průzkumů, na které státní rozpočet vynaložil nemalé prostředky? Jak jsou využívána data z kontrolních a zkusných ploch, které jsou vlastníci lesa povinní zakládat? Najít využitelné kritérium tak rozhodně nebude snadnou záležitostí.

Ani poslední fáze tohoto způsobu hospodaření, tedy promítnutí výsledků poškození lesa do plánu lovu pro daný rok, není bez problémů. Plán dnes vypracovává uživatel honitby a dává jej na vědomí držiteli. Státní správa nezasahuje. Návrh ÚHÚL počítá s tím, že by se plán lovu odvíjel od minulosti s tím, že od určité hranice poškození by se lov zvýšil minimálně o 10 %. Jak se ale zajistí zvýšení, když uživatel honitby bude mít jiný názor?

Přes tyto poněkud pesimistické úvahy jsme stále zastánci změny a věříme, že se podaří najít systém hospodaření, který nás posune do reality. Ani by nám nevadilo, kdyby byl méně dokonalý a nechal větší pravomoci držitelům a uživatelům honiteb, když už státní správa nemá na to, aby vše řídila s přijatelnou mírou chyb. Rozhodně si také myslíme, že by se o problému mělo více mluvit a než se nějaký systém vytvoří, měl by projít diskusí a jakousi zkušební dobou. Nakonec varováním by pro nás mělo být uplynulých 45 let, kdy hospodaříme podle čísel, která existují jen na papírech.

Autoři:

doc. Ing. Jiří Kamler, Ph.D.

Ing. Radim Plhal

Ústav ochrany lesů a myslivosti LDF MZLU v Brně

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.