Funkce lesa a trvale udržitelné hospodaření

Pojem funkce lesa

Teoreticky jsou funkce lesů rozebrány poměrně detailně. Současný lesní zákon dokonce začíná paragrafem: Účelem tohoto zákona je stanovit předpoklady pro zachování lesa, péči o les a obnovu lesa jako národního bohatství, tvořícího nenahraditelnou složku životního prostředí, pro plnění všech jeho funkcí a pro podporu trvale udržitelného hospodaření v něm. V paragrafu § 11 v odst. 2 pak ukládá: Vlastník lesa je povinen usilovat při hospodaření v lese o to, aby funkce lesa byly zachovány (plněny rovnoměrně a trvale) a aby byl zachován (chráněn) genofond lesních dřevin. Funkcemi lesa se pak lesním zákonem rozumí přínosy podmíněné existencí lesa, které se člení na produkční a mimoprodukční.

Prakticky však pohled na funkce lesů podléhá momentálním společenským a politickým vlivům a závisí na vyspělosti a osvícenosti společnosti a zejména pak vlastníků a správců lesa. Pod pojmem mimoprodukční (tj. ekologické, environmentální, společenské, sociální apod.) funkce lesa si většina lidí představuje právě ty nejkontroverznější – společenské funkce lesa. V této souvislosti je ovšem důležité připomenout, že porost dřevin je ekosystém, který ovšem může mít podobu ekologicky labilní plantáže, lignikultury, strukturně monolitní jehličnaté kulticenozy, ale na druhé straně také podobu ekologicky stabilního stanovištně a strukturně přirozeného lesa. Je pak snadno představitelné, jaké obrovské rozdíly jsou mezi těmito ekosystémy v plnění všech různých funkcí lesa. Zatímco plantáž lesních dřevin plní téměř jen produkční funkci (a to jen za předpokladu příznivých abiotických a biotických poměrů a za značného dodatku energie), stanovištně a strukturně přirozený les v podstatě plní všechny funkce lesa, které jsou dosud popsány (a navíc je odolný a s mini-mální nutností dodatku energie). Bohužel odpověď na otázku, zda plní dostatečně i onu nejžádanější – produkční funkci pozná většina lesníků až v poměrně dlouhém horizontu. Přírodě blízké hospodaření navíc vyžaduje od lesníků vysokou odbornou erudici, zanícení a notnou dávku osvícenosti. Nejdále jsou v poznání této problematiky v rámci přírodě blízkého hospodaření ve Švýcarsku a v mno-hých částech Německa, Rakouska i Slovinska. V souvislosti s mimoprodukčními funkcemi lesa je důležité připomenout jednu u nás zvláště specifickou funkci lesa – funkci provozování (práva) myslivosti. Z důvodů hluboce zakořeněné a historicky dlouhodobé tradice je ve skutečnosti skupinový zájem postaven i s po-mocí práva na celospolečenský zájem, v praxi dokonce nad zájem ochrany přírody. Není jen specifikem ČR, že funkce provozování myslivosti (okus, ohryz, loupání a vliv na erozi způsobené chovy zvěře), která se dotýká všech lesů ČR bez výjimky, ukrajuje v praxi z produkční funkce lesa (výrazně zvýšené náklady na les obecně) více než např. ochrana přírody, a přesto existuje pouze „nepřátelství“ mezi lesníky a „ochránci“. Fakt, že funkce provozování myslivosti v praxi výrazně působí jak proti funkci produkční, tak proti funkci ochrany přírody i v naprosto evidentních případech (problémy s oplocováním větších částí lesa proti zvěři, praktická nemožnost dosáhnout zrušení chovu ani v případě střetu hned se třemi funkcemi – funkcí půdoochrannou, vodohospodářskou a ochrany přírody – např. Strádovské Peklo, prokázaný negativní vliv na populace kriticky ohrožených druhů rostlin – např. zvonovec atd.), jen dokumentuje obtížnost celé situace s funkcemi v lese u nás (obr. 1).

Současné právní předpisy sice určitým způsobem omezují produkční funkci, ale sám lesní zákon (č. 289/1995 Sb. a související právní předpisy) zároveň ve skutečnosti nepřímo nutí k co největšímu využití lesních pozemků k produkci. Pokud se někdo rozhodne na svém lesním pozemku nechat „prales“ anebo využije k obnově lesa sukcesi, např. břízy, může mít problémy s dodržováním právních předpisů souvisejících s lesním zákonem. Paradoxem v případě pěstování např. i přirozeně vzniklých čistých březových porostů je to, že ačkoliv se jedná o plně stanovištně vhodnou dřevinu, dostává se do rozporu např. s vyhláškou č. 139/2004 Sb. (ovšem do rozporu s vyhláškou č. 139/2004 Sb. se paradoxně také dostává například i běžná obnova smrku na CHS 23). Na rekonstrukci březového porostu na smrkový lze však získat dotaci. Přitom březový porost zpravidla může plnit funkce lesa často lépe než smrkový, a to dokonce mnohdy včetně produkční funkce (produkčně výhodný je při nízkém obmýtí). Ačkoli ve vyhlášce č. 83/1996 Sb. je v § 7f vedle hospodářského tvaru lesa vysokého uveden i tvar střední a nízký, všechny lesnické právní předpisy předpokládají spíše jen tvar lesa vysokého. Přitom se ukazuje, že z hlediska biodiverzity, a zvláště z hlediska mnoha mizejících druhů entomofauny, je pěstování lesa ve tvaru středním či nízkém často vhodnější způsob.

Vazba funkční a stanovištní diferenciace

Diferenciace hospodaření podle stanovišť souvisí s funkční diferenciací daleko více, než si lesnická praxe dosud připouští. Základním kriteriem funkční diferenciace stanovišť je přiřazení ekologických a produkčních potenciálů podle SLT a z toho se odvíjející ekonomicky a ekologicky únosná intenzita hospodaření (Plíva 2000). Shrnutím a doplněním tohoto materiálu se zabývá tabulka 1.

Z tabulky je patrné, že intenzita hospodaření (IH) je přímo odvislá od hodnoty potenciální produkce (produkční funkce lesa) a ekologické funkce lesa a přihlíží k rentabilitě hospodaření (Plíva 2000). Parametry určující produkční potenciál (PP) – (stupně produkčního potenciálu 1–6) – vycházejí z hodnotového celkového průměrného přírůstu (CPP) zvýšeného o tvorbu cenné kulatiny (Domes 1983), a zohledňují zvýšené náklady ze zajištění produkce na staticky labilnějších stanovištích, a dále zohledňují zvýšené náklady z přiblížení hmoty ze svažitých a neúnosných terénů a s terénními překážkami, a konečně zohledňuje určité omezení intenzity produkce na chudých a sušších stanovištích (Mikeska 2005). Parametry určující ekologický potenciál (EP) vycházejí z infiltrační, desukční, klimatické a protierozní funkce daného stanoviště (Plíva 2000) a dále vycházejí z geomorfo-logické hodnoty stanoviště, a konečně z hodnoty potenciálu biodiverzity stanoviště (rozdíl mezi biodiverzitou přirozeného ekosystému a biodiverzitou jehličnaté kulticenozy (Mikeska 2005)). Oba potenciály působí ve vztahu k IH obráceným směrem. Se stoupajícím EP klesá IH a omezena je volnost hospodaření. Takto vymezená IH vyjadřuje ekonomicko-ekologickou a současně efektivní formu hospodaření, zohledňuje vedle hodnoty potenciální produkce i ekologické účinky porostů, které trvale udržitelnou intenzitu hospodaření ovlivňují a víceméně omezují. Ponechává větší prostor přírodě a přirozenému vývoji tam, kde jsou umělé zásahy nadbytečné. Intenzitu hospodaření nelze posuzovat jen podle produkce (často uváděné „pěstební intenzity“), neboť např. v roklině nebo jinak exponovaném terénu hospodářského lesa ekologická funkce související s vlastnostmi stanoviště silně omezuje intenzitu hospodaření i při vysoké bonitě porostů. Ekologicko-ekonomické hodnocení každého SLT zpřesňuje kategorizaci lesů, zejména na přechodech mezi lesem hospodářským a ochranným. Intenzita hospodaření se nevztahuje k současnému stavu a skladbě porostů, ale k předpokladům daným hodnotou potenciální produkce cílové skladby a vlastnostmi stanoviště (Plíva 2000).

Stanovištní diferenciace a ochrana přírody

Alergická reakce lesníků na program evropsky významných lokalit sítě NATURA 2000 jen příznačně připomíná propast mezi tábory lesního hospodářství a ochrany přírody. Je přitom jednoduché si zanalyzovat strukturu Evropou ceněných přírodních stanovišť či biotopů (implantovaných ze struktur EU), návrh evropsky významných lokalit navržený MŽP a posvěcený nařízením vlády, a konečně strukturu dosavadních ZCHÚ u nás. K tomu si promítněme členění kategorie ochranných lesů a strukturu stanovišť podle SLT. A výsledek? Přestože už prof. A. Zlatník v 50. letech nabádal k podchycení základních referenčních lesních rezervací minimálních areálů (ca min. 20–50 ha) k výzkumu samovolných procesů v lesních ekosystémech na určité minimální škále stanovišť, dosud je i přes úsilí ochrany přírody a programu NATURA 2000 paradoxně problémem tuto minimální škálu lokalit zajistit, byť se jedná o ekologicky dosud hodnotná a zároveň často ekonomicky méně výnosná území lesa.

- Suťové a skeletovité lesy (SLT 1J – 6J a z části 1A – 7A a 2Y – 3Y): Přestože se jedná zpravidla o ochranný les většinou ekonomicky nevýnosný, kde ekologická funkce vysoko přesahuje produkční, přestože jsou tyto lesy velkou měrou podchyceny formou ZCHÚ a prvky ÚSES a jsou zařazeny mezi prioritní stanoviště programu NATURA 2000, nedaří se tyto lesy ponechávat samovolnému vývoji či zamezit v nich holosečný či násečný způsob obnovy s výsadbou jehličnanů. Přitom se jedná prokazatelně o naše nejlépe samoobnovitelná stanoviště lesa.

- Údolní jasano-olšové lesy (SLT 3L, 3U, 5U, 5L, 6L a části 2L, 1V-6V): Přestože se jedná většinou o CHS 29 s vysokým podílem předepsaného MZD (stanovištně vhodné dřeviny přirozené skladby – SVDPS) a jde o zcela zásadní liniové prvky přirozených biokoridorů ÚSES a stanovišť chráněných rostlin i živočichů často podchycených ZCHÚ, a přestože se jedná o prioritní stanoviště programu NATURA 2000, nedá se přístup lesníků k těmto marginálním přípotočním stanovištím hodnotit jako citlivý.

- Stávající dubové či bukové porosty, které nám zanechali předkové: V drtivé většině to jsou bohatá, živná stanoviště 1.–6. LVS. Ačkoliv je produkce listnáčů a zajištění jejich obnovy na těchto stanovištích relativně nejvyšší a jedná se např. o CHS 25, kde se dosud hospodařilo s domácími duby, a dále například o bohatá stanoviště karpatského flyše s bukovými porosty (CHS 45), přestože je mnoho těchto porostů podchyceno v ZCHÚ a právě do těchto porostů jsou situovány evropsky významné lokality dubohabřin a květnatých bučin, nebude jednoduché dosáhnout toho, aby se stávající DB a BK porosty nepřeměňovaly na porosty s významným zastoupením jehličnanů (obr. 2).

Je důležité upozornit na to, že dotační titul z programu rozvoje venkova ČR (2007–2013), podopatření II.2.2.1 – Zachování hospodářského souboru z předchozího produkčního cyklu (zachování stejného porostního typu v porostu při obnově) nepodporuje zachování předchozí skladby, nýbrž pouze zachování převládající dřeviny. Tedy bučina se 100 % buku obnovená na buk 55 % a smrk 45 % splňuje bez problému tento dotační titul, ačkoli se jedná z titulu programu Natura 2000 o zásadní zhoršení dosavadní přirozené dřevinné skladby.

Diferenciace hospodaření dle kategorie a funkce

V lesnické praxi ani zařazení do kategorie lesa ochranného či lesa zvláštního určení příliš neodlišuje přístup k hospodaření. Týká se to jak velikosti sečí, tak obnovní druhové skladby i genetického původu dřevin přirozené skladby. Dlouhodobé spory o (ne)hospodaření v lesích se zájmy ochrany přírody jsou postaveny do roviny „kdo s koho“. Jestliže má plnit les například deklarovanou funkci ochrany přírody v maloplošném chráněném území (MZCHÚ – NPR, PR, PP, NPP; popřípadě v 1. zóně ochrany přírody NP či CHKO) je přitom jasné i bez ohledu na kvalitu a erudici plánu péče, že tato funkce musí mít rozhodující vliv na přístup k takto vymezeným lesním porostům. To, že ani v těchto lesích MZCHÚ není považováno za samozřejmé směřování k přirozené skladbě, přírodě blízké hospodaření (včetně zachování genofondu dřevin přirozenou obnovou či výsadbou pouze z místních jedinců) a vyčlenění strukturně bohatých přirozených částí k ponechání samovolnému vývoji, je stále docela velkým problémem. Licitace až boj o každý starý strom, o každé procento MZD, holoseče a umělá obnova s dalším zanášením geneticky nepůvodní provenience dřevin či dokonce geograficky nepůvodních dřevin – to je běžná praxe funkce ochrany přírody v lese v MZCHÚ, které zaujímají na lesních pozemcích v ČR plochu pouhých necelých 4 % a které se v drtivé většině nacházejí na stanovištích s omezenou možností hospodaření a většinou jsou i ve stavu méně produkčně hodnotného lesa.

Nutno podotknout, že přírodě blízké hospodaření má podstatně jiné parametry v hospodářském lese smrkovém, bukovém či borovém a zcela odlišné je v lesích s funkcí ochrany přírody. Například v rezervaci v bukoborovém porostu s vtroušeným dubem a se spodní etáží těchto dřevin (byť košatých, ale místního ekotypu) je porušením principů přírodě blízkého hospodaření i 0,30 ha holoseč s totálním vyčištěním plochy od všech dřevin a s umělou výsadbou BO a DB či BK do rohu do oplocenky. Pochopitelně, často jde o cizí genetické provenience (nemluvě o přiřazování těchto sečí ke kulturám s pasečným stadiem do 15 let věku)(obr. 3). V provozní praxi je často jediným vylicitovaným úspěchem ochrany přírody dosažení alespoň o 10 % vyššího procenta MZD (dřevin přirozené skladby i cizí provenience), případně velikost holoseče alespoň 0,50 ha při obnově v MZCHÚ, a to i na pozemcích státu (obr. 4).

Velmi častým nepochopením smyslu lesa zvláštního určení je i hospodaření ve vyhlášených rekreačních příměstských lesích. Altánky, lavičky a cyklostezky nemají s hos-podařením v lese nic společného. Pokud veřejnost (převážně houbařská) dá najevo, že preferuje běžný hospodářský holosečný jehličnatý les, není nutno kategorii lesa zvláštního určení z titulu rekreační funkce vyhlašovat. Na druhou stranu jakékoli lesy s pestrou druhovou a prostorovou stanovišti odpovídající skladbou plní i rekreační funkci automaticky a důvod k vyhlašování kategorie lesa zvláštního určení také vlastně není.

Mimoprodukční funkce jsou zpravidla posuzovány jako přidružené, automaticky a souběžně fungující spolu s funkcí produkční, která má v praxi rozhodující význam jak v lesích hospodářských, tak i zpravidla v lesích ochranných a zvláštního určení (vyhlášených ať už z důvodů rekreační funkce, ochrany přírody apod.). Toto automatické fungování mimoprodukčních funkcí však skutečně platí, jak už bylo naznačeno, pouze v případě přírodě blízkého lesa, který je vzácností. Navíc smyslem vymezení mimoprodukčních funkcí a jejich formalizování kategorizací lesa je jasná deklarace jejich priority nad produkční funkcí, ať se nám to líbí nebo ne. Hlavně však je tímto řečeno, že se musí pro splnění těchto funkcí udělat maximum. A platí ten, kdo tyto funkce deklaruje. Není například možné zvýšené náklady na ochranu přírody deklarovanou státem či krajem vyžadovat od vlastníků, byť je to často jen rozdíl mezi momentálním záměrem vlastníka a dekla-rovaným zájmem dlouhodobě přírodě blízkého hospodaření. Rovněž by nemělo být, jako je dosud samozřejmé, že výrazně zvýšené náklady z titulu provozování myslivosti jdou na bedra vlastníků lesa (kdy vlastník lesa nemá zároveň na svém majetku svoji honitbu). Rozhodující musí být pro posuzování vlivu zvěře stav lesa, a nikoli různé hypotetické počty zvěře. Dotační tituly a hrazení újmy musí jednoznačně podporovat společenské mimoprodukční funkce i za cenu určitého omezení až vyloučení produkční funkce, ale i funkce provozování myslivosti.

Diferenciace přístupů musí logicky fungovat i v další ožehavé oblasti: Ponechávání dřevní hmoty k zetlení či k přirozenému rozpadu. Je úsměvné i smutné pozorovat zanícené teoretické diskuze nad množstvím kubíků dřeva na hektar ponechaného k rozpadu. Přitom není zásadní kolik, ale kde a jaké dřevo se k rozpadu ponechá. Pochopitelně nejde o probírkovou hmotu ani o slabou hmotu jehličnanů v hustých zastíněných hospodářských porostech, ale o osluněnou tlustou hmotu, převážně listnatou, v řidších částech a v okrajích porostů. I zde se ukazuje, že nezáleží na množství, ale na umístění této hmoty, a především na přírodovědných znalostech správce lesa (či na schopnosti komunikovat s profesionálními a odborně-přírodovědně zdatnými ochránci přírody). Je téměř nepochopitelné, že není lesníky bráno jako samozřejmé ponechávání starých listnatých jedinců až skupinek v jakési minimální kostře a listnatých okrajů lesa vůbec do rozpadu ani v MZCHÚ (bez ohledu na specifikaci předmětu ochrany a kvalitu plánu péče).

Dalším nepochopením a paradoxem je vztah obecně rekreační funkce (estetické a krajino-tvorné funkce) ve smyslu turistického a cestov-ního ruchu a funkce ochrany přírody. Dlouhodobě mezi nejvyhledávanějšími lokalitami v turistickém ruchu jsou a budou lokality s funkcí ochrany přírody v lese. Přitom veškeré úsilí o zachování a zlepšení vyhledávaného přírodě blízkého prostředí (esteticky, krajinářsky a přírodovědně hodnotného), a tedy o ochranu před necitlivým hospodářským a jiným intenzivním využíváním zůstává na bedrech ochrany přírody, i když z toho má ve svém konečném výsledku určitý prospěch zpravidla celé dané území. Zajišťováním funkce ochrany přírody v lese je většinou zajišťována zároveň prakticky v plné míře i celá škála společensko-ekologických funkcí včetně rekreační, a to si málokdo plně uvědomuje.

Je velmi krátkozraké paušálně napadat ochranu přírody, která ve skutečnosti hájí dlouhodobější společenský zájem před krátkodobými skupinovými zájmy, z omezování využití území, přičemž výsledek bývá mnohdy opačný.

Je tedy možné konstatovat, že principů přírodě blízkého hospodaření (včetně maximálních podílů dřevin přirozené skladby, ponechávání jedinců a skupin do rozpadu a včetně přirozené obnovy pro zachování místního genofondu) by mělo být v prvé řadě dosaženo prakticky ve všech lesích zvláštního určení a v lesích ochranných, jinak tyto kategorie lesa nejsou smysluplné.

Diferenciace hospodaření dle vlastnictví

Zkušenosti z historie i ze současného prostředí jasně ukazují, že výrazně nejlepším prostředkem k zajištění jakékoli funkce lesa (tedy i ochrany přírody) je vlastnický vztah. To samozřejmě platí i pro lesní pozemky. Nejlepší ukázky přirozených lesů zůstaly převážně díky některým osvíceným vlastníkům. Pokud chceme prosadit jakýkoli veřejný či jiný zájem jednoznačně a na co nejdelší dobu u vlastníka, který má jiný názor, je nejjednodušší a v pří-padě lesních pozemků v dlouhodobém horizontu i nejlevnější dosáhnout vlastnického vztahu. Praxe ukazuje, že veřejný zájem například v ochraně přírody lze beze zbytku dosáhnout pouze vlastnickým vztahem státu či kraje (ovšem s právem hospodaření typu, který mají národní parky – tedy neziskovým způsobem). Týká se to především maloplošných chráněných území, 1. zón CHKO a jádrových území evropsky významných lokalit sítě NATURA 2000 apod. (zhruba 10 % lesních pozemků ČR mimo národní parky). V našich podmínkách se to ovšem týká jednoznačného rozdělení práva hospodaření na lesních pozemcích v majetku státu.

Definování veřejného zájmu

Důležitější než to, jak hodně společnost bude nebo nebude podporovat pěstování jehličnatých kulticenóz, je to, jak definuje podporovaný veřejný zájem diferencovaný podle funkce, kategorie, stanovišť, ale i druhu vlastnictví, a jak zajistí skutečné fungování veřejného zájmu. Definování veřejného zájmu by mělo směřovat daleko jednoznačněji k podpoře dřevin přirozené skladby s priorita-mi diferencovanými podle ekologického potenciálu stanovišť (viz tab. 1). Lesy zvláštního určení a lesy ochranné musí mít podstatně lépe a jednoznačněji zajištěny mimoprodukční funkce a jejich fungování, jinak by neměly být vyhlašovány.

Trvale udržitelné hospodaření v podobě přírodě blízkého hospodaření musí mít jednoznačnější podporu, ale zároveň i lepší kontrolu. Certifikace dřeva musí lépe rozlišovat produkt jehličnatých kulticenóz od produktu přírodě blízkého hospodaření.

Pro hodnocení přírodě blízkého hospodaření musí být rozhodující stav lesa, a nikoliv proklamace.

Vyhlášení kategorie lesa zvláštního určení či ochranného je v našich podmínkách pouze formálním či proklamativním aktem, který se jen někdy projevuje ve změně hospodaření (zpravidla jen v případech usilovného tlaku ochrany přírody) a jen výjimečně se projevuje ve zvýrazněném přístupu k faktickému zajištění deklarované funkce – ať už ji deklaruje kdokoli (výjimku tvoří pochopitelně obory a bažantnice).

Poznámka: Příspěvek vznikl v rámci řešení projektu NPV II MŠMT 2B06012 – Management biodiverzity v Krkonoších a na Šumavě.

Citace jsou k dispozici u autorů příspěvku.

Autoři:

Ing. Miroslav Mikeska, Ph.D.

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

prof. RNDr. Stanislav Vacek, DrSc.

FLD ČZU v Praze

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: autoři