Nový trestní zákoník

Trestné činy proti životnímu prostředí

V souladu s obecným trendem věnuje nový trestní zákoník ochraně životního prostředí a všech jeho složek zvýšenou pozornost. To se projevuje již tím, že ve srovnání s dosavadní právní úpravou, kde byly trestné činy, dotýkající se životního prostředí, zařazeny v hlavě čtvrté (Trestné činy obecně nebezpečné) společně s takovými trestnými činy jako je např. obecné ohrožení, nedovolené ozbrojování apod., nový trestní zákoník věnuje trestným činům směřujícím proti životnímu prostředí a jeho složkám samostatnou hlavu osmou, nadepsanou „Trestné činy proti životnímu prostředí“.

Nová právní úprava je v tomto ohledu také podstatně podrobnější – ve zmíněné hlavě osmé trestního zákoníku je nyní vymezeno mnohem více skutkových podstat trestných činů, z nichž některé jsou zcela nové, např. neoprávněné vypouštění znečišťujících látek (§ 297), zanedbání péče o zvíře z nedbalosti (§ 303) nebo neoprávněná výroba, držení a jiné nakládání s léčivy a jinými látkami ovlivňujícími užitkovost hospodářských zvířat (§ 305).

V této hlavě osmé trestního zákoníku je nově zařazen také trestný čin pytláctví (§ 304), o jehož novém vymezení se v odborné myslivecké a rybářské veřejnosti i ve sdělovacích prostředcích vede rozsáhlá polemika.

U jinak obecně formulované skutkové podstaty trestného činu „poškození a ohrožení životního prostředí“, ať úmyslně (§ 293), nebo z nedbalosti (§ 294), došlo k rozšíření a zpřesnění tím, že nyní je v této souvislosti trestné i porušení zákonů o chemických látkách nebo chemických přípravcích. Z hlediska místa, kde došlo k úmyslnému nebo nedbalostnímu znečištění nebo jinému poškození půdy, vody, ovzduší, lesa nebo jiné složky životního prostředí, je nyní takové jednání trestné, pokud k němu dojde nejen na zvláště chráněném území nebo ve vodním zdroji, u něhož je stanoveno ochranné pásmo, ale i v evropsky významné lokalitě, v ptačí oblasti, nebo na větším území i mimo uvedené lokality.

Větším územím se pro tento účel rozumí území o rozloze nejméně tří hektarů (dříve nejméně pět hektarů) a v případě povrchových vod ve vodních útvarech, s výjimkou vodních toků, nejméně jeden hektar vodní plochy a u vodního toku nejméně dva kilometry jeho délky (§ 296 odst. 1). Důležité je, že v případě protiprávního jednání na více místech se nyní jednotlivá zasažená území a délky vodního toku sčítají.

Ochrana lesa jako složky životního prostředí

Vedle výše zmíněných ustanovení § 293 a § 294 je na ochranu lesa výslovně zaměřeno ustanovení § 295 trestního zákoníku, které vymezuje skutkovou podstatu trestného činu „poškození lesa“ (dříve: poškození lesa těžbou podle § 181c trestního zákona). Toto ustanovení je nyní formulováno přesněji a zní:

§ 295 Poškození lesa (1) Kdo, byť z nedbalosti, těžbou lesních porostů nebo jinou činností provedenou v rozporu s jiným právním předpisem způsobí, byť i připojením k již existující holině, vznik holé seče nebo způsobí závažné poškození lesa na celkově větší ploše lesa nebo proředí lesní porost pod hranici zakmenění stanovené jiným právním předpisem na celkové větší ploše lesa, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.

(2) Odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 opětovně, nebo

b) vznikne-li těžbou nebo jinou činností uvedenou v odstavci 1 holá seč nebo proředění na celkové značné ploše lesa.

Navazující společné ustanovení v § 296 odst. 2 trestního zákoníku stanoví, že celkovou větší plochou lesa podle § 295 se rozumí plocha větší než jeden a půl hektaru a celkovou značnou plochou lesa se rozumí plocha větší než tři hektary. V tomto ohledu zůstala právní úprava nezměněna.

Z porovnání nynějšího ustanovení § 295 trestního zákoníku s předchozím ustanovením § 181c trestního zákona je zřejmé podstatné zpřísnění právní úpravy. Toto zpřísnění má dvě roviny:

- Skutková podstata trestného činu „poškození lesa“ může být naplněna nejen těžbou provedenou v rozporu s jiným právním předpisem, ale i jinou činností provedenou v rozporu s jiným právním předpisem. Vyvstává otázka, jakou jinou činností provedenou v rozporu s jiným právním předpisem může být – ať již úmyslně, nebo z nedbalosti – způsobeno závažné poškození lesa na celkové ploše větší než jeden a půl hektaru, nemá-li jít o činnosti, jejichž případné spáchání s následným závažným poškozením lesa lze podřadit pod jiné trestné činy (např. požár – obecné ohrožení apod.). Důvodová zpráva k návrhu trestního zákoníku (tisk 410) v této souvislosti žádný příklad neuvádí.

Při posuzování každé „jiné činnosti“ z hlediska ustanovení § 295 trestního zákoníku je přitom třeba brát v úvahu jednu ze základních zásad trestní odpovědnosti, totiž to, že trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu (§ 12 odst. 2 trestního zákoníku). Jinými slovy: jiná činnost provedená v rozporu s právním předpisem, která může způsobit poškození lesa a která je postižitelná např. jako jiný správní delikt (§ 54 nebo § 55 lesního zákona), bude považována za trestný čin pouze v případě, že společenská škodlivost, resp. nebezpečnost takové činnosti dosáhne takové míry, která odůvodňuje trestněprávní postih.

- Skutková podstata trestného činu „poškození lesa“ bude naplněna, pokud těžbou lesních porostů provedenou v rozporu s jiným právním předpisem (ať úmyslně, nebo z nedbalosti) bude způsoben, byť i připojením k již existující holině, vznik holé seče na celkové ploše větší než jeden a půl hektaru. Důvodová zpráva k tomu uvádí, že těžbou lesních porostů přímo navazujících na nezajištěné holiny dochází k další prodlevě při vývoji následných porostů a ke kumulaci negativních účinků velkoplošného odlesnění. Celková újma na lese je v takových případech mnohem vyšší než při jednorázovém vykácení lesa na ploše větší než 1,5 ha uvnitř neporušeného zralého lesa. Proto je třeba, aby takové případy byly rovněž postižitelné podle trestního zákona.

V praxi to znamená, že s přihlédnutím ke všem okolnostem může být trestně postižitelné provedení holé seče v rozporu s ustanovením § 31 odst. 5 lesního zákona, tedy provedení holé seče o výměře sice menší než 1 ha, ale přiřazené k již existující holině v případě, že úhrnná plocha holiny bude větší než 1,5 ha.

Lesní stráž

Fyzické osoby, které byly ustanoveny lesní stráží, stejně jako osoby, které jsou mysliveckou stráží, rybářskou stráží a stráží přírody, jsou již od 1. 1. 2000 (zákon č. 238/1999 Sb.) veřejnými činiteli. Dosavadní pojem „veřejný činitel“ (§ 89 odst. 9 trestního zákona) je v novém trestním zákoníku nahrazen novým pojmem „úřední osoba“ (§ 127 trestního zákoníku); všechny veřejné stráže, tedy i lesní stráž, jsou proto od 1. 1. 2010 tzv. „úředními osobami“. Tato pojmová změna je zřejmě vyvolána snahou přizpůsobit se terminologii používané v Evropě (např. Německo, Rakousko apod.)

Zvýšená trestně právní ochrana i zvýšená trestně právní odpovědnost úředních osob zůstává v zásadě v nezměněném rozsahu, změnily se však názvy některých trestných činů. Pokud jde o ochranu úřední osoby, pak namísto dosavadního trestného činu „útok na veřejného činitele“ (§ 155 trestního zákona při užití násilí a § 156 trestního zákona při vyhrožování) bude nyní trestný čin „násilí proti úřední osobě“ (§ 325 trestního zákoníku) a „vyhro-žování s cílem působit na úřední osobu“ (§ 326 trestního zákoníku) s tím, že v případě § 325 bude trestná i příprava takového trestného činu.

První odstavec ustanovení § 327 trestního zákoníku (Společné ustanovení) stanoví, že ochrana podle § 325 a § 326 se poskytuje také osobě, která vystoupila na podporu nebo na ochranu úřední osoby.

Pokud jde o odpovědnost úřední osoby, pak namísto dosavadního „zneužívání pravomoci veřejného činitele“ (§ 158 trestního zákona) bude nyní trestný čin označen jako „zneužití pravomoci úřední osoby“ (§ 329). Věcně však skutková podstata tohoto trestného činu, popsaná v prvním odstavci § 329, nedoznala žádných zásadních změn. Ve druhém odstavci dochází k úpravě v rozsahu trestní sazby a k rozšíření okolností, které odůvodňují použití vyšší trestní sazby. Jde však o okolnosti, které by v souvislosti s činností lesní stráže v praxi neměly nastat.

I nadále platí, že k trestní odpovědnosti a k ochraně úřední osoby podle jednotlivých ustanovení trestního zákona se vyžaduje, aby trestný čin byl spáchán v souvislosti s její pravomocí a odpovědností (§ 127 odst. 2 trestního zákoníku).

Vymezení pojmů „nutná obrana“ (§ 29 trestního zákoníku) a „krajní nouze“ (§ 28 trestního zákoníku), které jsou důležité z hlediska možnosti lesní stráže použít v odůvodněných případech zbraň, zůstalo v podstatných rysech nezměněno.

Autor: JUDr. Ing. Jiří Staněk, CSc.

Ministerstvo zemědělství

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.