Dřevotřískové desky

Výroba dřevotřískových desek

Dřevotřískové desky se začaly ve světě vyrábět koncem čtyřicátých let minulého století. Výroba dřevotřískových desek je poměrně složitý proces, který vyžaduje investice až několik miliard Kč. V padesátých a šedesátých letech 20. století převládala představa, že tam, kde se bude vyskytovat i menší množství suchých třísek, bude vybudována malá a levná (tzv. přístavná) linka na výrobu třískových desek. Takto vyrobené desky však měly velmi nízkou kvalitu a bylo je velmi obtížné použít na výrobu kvalitního nábytku. Postupně bylo zjištěno, že výroba vyžaduje složité specializované velkokapacitní výrobní zařízení. V šedesátých a sedmdesátých letech se vývoji kvalitního strojního zařízení začalo věnovat několik velkých zahraničních firem, které se postupně specializovaly a v současné době dodávají výrobní zařízení do všech rekonstruovaných a nově budovaných závodů na výrobu aglomerovaných materiálů (materiálů vyrobených slisováním drobných dřevních částic).

Vlastní výroba všech druhů dřevotřískových desek se skládá z výroby třísek, jejich úpravy, nanášení lepidla a lisování. Vyrábějí se většinou jako třívrstvé. Uprostřed desek jsou rozvrstveny větší třísky (tzv. lístkové), které zajišťují pevnost desky. Povrchové vrstvy jsou homogennější, vyrobené z jemných třísek (tzv. jehlicovitých) pro zajištění hladkého povrchu.

Výrobní fáze DTD

- Pro výrobu DTD je možno zpracovat různé formy zbytkového dřeva, např.: dřevo z těžebních zbytků, z prořezávek a probírek, tyčovinu, rovnané průmyslové dřevo, hnědé štěpky, pilařské odřezky a krajiny a třísky z obrábění dřeva. Také je možno využívat již použité dřevo, např. palety, staré krovy, obaly i vyřazený nábytek. Ve většině případů nevadí ani přítomnost kůry v třískách. Díky výrobě těchto desek se v dřevoprůmyslu téměř nevyskytuje pojem nevyužitelný odpad.

- Vstupní surovina se nechává zpravidla na venkovních hromadách přirozeně předsušit.

- Dále se předsušená surovina zpracovává na třísky buď jednostupňově (výroba třísek pomocí roztřískovačů přímo ze vstupního materiálu), nebo dvoustupňově (nejprve výroba štěpek, ze kterých se poté vyrábí třísky) – podle typu vstupního materiálu.

- Dalším surovinovým zdrojem mohou být i nakoupené piliny. Jejich nevýhodou jsou malé rozměry, které snižují vzájemnou vazbu třísek v hotové desce. Protože jich je k dispozici velké množství a jsou poměrně levné, používají se v praxi asi do 30 % celkového množství.

- Třísky a piliny jsou vyrobeny z mokrého dřeva a je nutno je z technologických důvodů usušit na vlhkost 3 %. Sušení se provádí ve vznosu ve velkokapacitních bubnových sušárnách, třísky jsou usušeny během několika sekund.

- Suché třísky se dále třídí na vibračních sítových třídičích. Při tomto třídění je také oddělena velmi jemná a velmi hrubá frakce.

- Ze zásobníků jsou třísky přiváděny do nanášeček lepidla, kde je na třísky nanášeno lepidlo s hydrofóbizačními přísadami.

- Na dopravní pás se postupně vrství tři vrstvy třísek (jemné povrchové a hrubé středové třísky).

- Navrstvený koberec se dále několik minut lisuje ve vyhřívaném víceetážovém nebo kontinuálním lisu.

- Hotové desky se dále formátují a brousí na přesnou tloušťku.

Výrobní zařízení jsou uspořádána do kontinuální linky. Desky se prodávají surové a další úprava povrchu se provádí až u konečného zpracovatele, nebo se od výrobce DTD dodávají dýhované, plášťované papírovou nebo plastovou fólií a nebo laminované.

Desky se většinou vyrábějí ve dvou normalizovaných formátech – 1 830 x 2 750 mm a 2 070 x 2 800 mm.

Vlastnosti dřevotřískových desek

Vlastnosti DTD jsou ovlivněny řadou činitelů, mezi které patří zejména velikost třísek, druh použité dřeviny a druh použitého lepidla. Všeobecně mají tyto desky horší mechanické vlastnosti než masivní dřevo, protože jsou vlivem drobné frakce porušeny pevné vazby mezi jednotlivými dřevními vlákny.

Téměř všechny DTD jsou lepeny močovinoformaldehydovým lepidlem. U všech výrobců jsou desky povinně pravidelně hodnoceny příslušnými zkušebními orgány a všechny plně vyhovují mezinárodním normám, které uvádějí požadavky na únik volného formaldehydu.

Za přednosti DTD lze považovat především:

- Fakt, že pro výrobu obdobných desek mohou být použity i další druhy lignocelulosových materiálů, např. lněné a konopné pazdeří, bambus, papyrus, stonky bavlníku, zbytky cukrové třtiny apod.

- Dalšími přednostmi DTD je izotropnost vlastností, velkoplošnost, možnost výroby desek s různou hustotou a mechanickými vlastnostmi bez jakýchkoliv vad. Desky umožňují různou povrchovou úpravu ploch a boků. Ve většině případů je možné výrobky po skončení životnosti recyklovat nebo využít energeticky.

Nevýhodami těchto desek jsou:

- Obvykle horší mechanické vlastnosti, ty lze ale eliminovat vhodným dimenzováním a konstrukčním řešením výrobku.

- Malá odolnost proti působení dlouhodobé vlhkosti. Desky nejsou vhodné na použití do exteriéru s přímým působením povětrnosti.

- Umělý vzhled nepodobný dřevu. Pro zvýšení odolnosti povrchu a zejména pro výrazné zlepšení estetického vzhledu se tyto materiály ve většině případů dýhují, laminují nebo polepují papírovými anebo plastovými fóliemi.

- Poměrně hrubá vnitřní struktura, která neumožňuje čisté a hladké profilování boků a reliéfování ploch desek. Pro tyto účely je potřeba využívat dražší dřevovláknité desky (MDF).

Pro použití v prostředí se zvýšenou vlhkostí (např. pro úpravu podstřešních prostorů domů) se mohou využít DTD lepené fenolformaldehydovým lepidlem (lze snadno rozlišit podle načervenalé barvy lepidla). Tento typ desek se ale v současné době uplatňuje zřídka, obvykle bývá nahrazen deskami OSB.

Použití dřevotřískových desek

Pro výše uvedené přednosti a díky jejich nízké ceně se DTD (zejména laminované) staly velmi oblíbeným a rozšířeným materiálem. Nejčastější použití DTD je k výrobě nábytku, ale lze je také využít na celou řadu dalších výrobků.

Ze surových desek se vyrábějí některé neviditelné dílce čalouněného nábytku.

Na nejlevnější bytový nábytek se používají desky s fóliemi z plastů a lakovaného papíru. Dýhované desky se používají především na výrobu bytového nábytku.

Laminované desky, které mají velmi odolný povrch, se užívají zejména na koupelnový, kuchyňský a kancelářský nábytek.

DTD mohou být používány na různé druhy obalů. Velmi časté je také využití na podlahy, buď jako surový podkladový materiál, nebo jako nosná vrstva dýhovaných a laminovaných podlahovin.

Cena

Dřevotřískové desky jsou nejlevnějším druhem aglomerovaných materiálů a jsou výrazně levnější než překližky nebo laťovky. Cena je závislá na tloušťce a povrchové úpravě. Cena surových desek se pohybuje v rozmezí cca 60–290 Kč/m2 (18 mm, ~ 90 Kč/m2). Cena laminovaných desek se pohybuje v rozmezí cca 130–300 Kč/m2 (BK 18 mm, ~ 180 Kč/m2).

Modifikované třískové desky

Struktura a technologie výroby DTD umožňuje při výrobě kombinovat dřevěné třísky s ostatními materiály. Vznikají pak výrobky určené přímo pro konkrétní způsob aplikace, jako např. protipožární desky či ohýbatelná dřevotříska.

Protipožární desky Grenamat

Protipožární desky Grenamat se vyrábějí z dřevěných třísek, expandovaného vermikulitu (komplex magnézia, hliníku a železitého silikátu) a organických pojiv. Do některých typů se přidávají retardéry hoření. Tyto desky mají podobné mechanické vlastnosti jako DTD a zachovávají si dobrou požární odolnost i při vyšším obsahu dřevěných třísek. Vyrábějí se ve třech základních provedeních:

typ A – nehořlavé, typ B – nesnadno hořlavé, typ C – těžce hořlavé.

Používají se pro obklady dřevěných a ocelových nosných konstrukcí nebo jako konstrukční materiál na příčky, požární uzávěry, výplně požárních dveří, stropní záklopy, obklady stěn a stropů apod.

Cena desek se pohybuje v závislosti na druhu a typu provedení od cca 200 do 670 Kč/m2.

Ohýbatelná dřevotříska Recoflex

Recoflex obsahuje zhruba ve stejném objemovém poměru dřevěné třísky, korkovou drť, latexové zrno a polyuretanové pojivo.

Elastický materiál Recoflex je snadno tvarovatelný, a to současně ve všech směrech. Je však zároveň i pružný a musí být ve své finální podobě fixován povrchovou úpravou. K tomuto účelu lze použít běžné dokončovací materiály, jako je dýha, tenká překližka či dekorační lamináty. Zafixování tvaru lze docílit i vzájemným slepením několika tenčích vrstev dřevotřísky na sebe. Používá se zejména na tvarované dílce a zakulacené profily při výrobě nábytku.

Autoři:

Ing. Jan Reisner, Ph.D.

Ing. Martin Böhm, Ph.D.

Fakulta lesnická a dřevařská, ČZU v Praze

Katedra zpracování dřeva

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: Martin Böhm