Rod Belcredi - Historie a současnost šlechtických lesních majetků

- Pane Belcredi, s jakými pocity jste v roce 1992 přebírali rodový majetek? Věděli jste o něm něco?

Tím, že jsme s rodinou vyrůstali na zámku v Líšni, tak jsme vcelku povědomí o majetku měli, ale především o Líšni, protože otec byl veliký milovník lesa, kam s námi jako dětmi často chodil. Horší to bylo v Jimramově. Věděli jsme, že je tam zámek, ale o rozsahu majetku jsme příliš představu neměli. Otec bohužel zemřel v roce 1981. Majetek jsme ale měli velice dobře zmapovaný, co se týká písemných pramenů, protože maminka byla velice akurátní, zabavovací doklady a související dokumenty měla perfektně připravené, takže podání šlo velice rychle.

Napřed byla vrácena většina Líšně. Měl jsem velikou výhodu, že jsem od dětství znal Ivo Gottvalda, a když to vypadalo, že se majetky budou vracet, domluvili jsme se, že v případě, že se tak stane, se na něho obrátím.

Původně se v restitučním zákoně uvažovalo o vrácení jen 250 ha lesních pozemků. Bylo potřeba zmapovat, která část lesních pozemků by se měla vzít a jestli se hospodaření na této výměře ekonomicky vyplatí. Začalo se víceméně s určitou inventurou, během půl roku přišla na řadu novela zákona, takže než se majetek fyzicky předal, již se uvažovalo o vrácení celé výměry zabavených lesních pozemků, tak jsme začali mapovat i Jimramov. Na konci roku 1992 už byly fyzicky předány líšeňské lesy, Jimramov byl předán v roce 1993. Navíc jsme zjistili, že u většiny majetku jsme nikdy nepřestali být vlastníky, protože se nikdo v pozemkových knihách nenamáhal po roce 1949 majitele přepisovat – tak si byl socialistický stát vším jist. Takže když jsme přišli na pozemkový úřad, řekla nám úřednice, že většinou nemá co přepisovat.

- V jakém stavu byly lesní porosty a související plochy?

V Líšni, stejně jako v Jimramově, nebylo přebírání nijak problematické, ať už to bylo od ŠLP Křtiny, LZ Bučovice, Zeleně města Brna nebo v Jimramově od LZ Polička. Pokud jsme narazili na neosázené plochy, udělal se zápis, že do tří let se sjedná náprava. V Jimramově nám pomohla také skutečnost, že organizace, která tam hospodařila – LZ Polička, měla zájem zachovat si pracovní příležitosti, takže byli vstřícní. Předpokládali, že není v nejbližších letech v našich silách si zorganizovat všechny práce, které se nedají odkládat, tak se zajímali jednak o provádění prací, ale i o výkup dřeva. Měli k dispozici mechanizaci, kádr lidí a chtěli je zaměstnat, čili měli zájem si podržet formu participace na lese. V podstatě jsme s nimi v Jimramově měli ještě dva roky smlouvu o hospodaření. Ivo Gottvald mezitím oslovil Jiřího Drimla, svého kolegu. Po dvou letech jsme na Jimramově přešli na vlastní hospodaření pod vedením Jiřího Drimla.

- Jak jste získávali zaměstnance v oblasti lesnictví?

Hledali jsme formu, která by byla nejvýhodnější z hlediska účetního a z hlediska zaměstnanců. V podstatě jsme využívali možností, které tou dobou vznikly, kdy probíhala transformace státního vlastnictví lesa, takže jsme po krátké době měli vcelku utříbený kádr pracovníků těch profesí, které jsme potřebovali. Nabídka byla tehdy poměrně dobrá. Přestal být problém shánění lidí na pěstební práce, což bývala nezaplacená, trochu podceňovaná práce.

Ivo Gottvald v Líšni fungoval od roku 1992 až do doby, kdy se rozběhla pila v roce 1997, jako nájemce. Dnes pila zpracuje ročně cca 3 500 m3 pilařské kulatiny, převážně jehličnaté. Kolem 2/3 spotřeby dřeva musíme nakupovat, hlavně od LČR. Dobrou investicí bylo vybavení sušičkami dřeva, jsou zde dvě komory po 12 m3. Sušička se vytápí pilinami a dřevní štěpkou.

Pila je středně mechanizována, zaměstnává 9 pracovníků. Díky blízkosti brněnské aglomerace a dobré kvalitě produkce nejsou s odbytem a zakázkami potíže.

V současné době se tedy o lesnické hospodaření v Líšni stará Ing. Ivo Gottvald, pilu v Líšni řídí synovec, který je vystudovaný dřevař, Ing. Jiří Driml se stará o lesnické hospodaření v Jimramově. V rodině jsme si majetek ne fyzicky, ale „správně“ rozdělili, já si hlídám především Jimramov.

- To znamená, že lesnické hospodaření zajišťujete kompletně vlastními silami?

THP a vedoucí pracovníci jsou našimi zaměstnanci. Na manuální práce si najímáme OSVČ, neboť práce jsou velmi sezónní.

Ekonomika lesnického hospodaření

- V čem spočívá hlavní zdroj příjmů (obchod se dřívím, myslivost, rekreace)?

Jednoznačně obchod se dřevem. V případě myslivosti pronajímáme plochy v Líšni. Na Vysočině máme zřízené dvě honitby, jedna je vlastní a jedna je společenstevní v našem nájmu. Ale u myslivosti jsme rádi, když nejsme ve ztrátě. Z rekreace nemáme žádné příjmy.

Běžně se například traduje, že velice dobrý zdroj příjmů je prodej vánočních stromků. Začátkem 90. let to byla pro vlastníka lesa docela dobrá injekce, ale v současné době je nabídka vánočních stromků v takovém rozsahu, že zabývat se tím může být dokonce i ztrátové, protože zásoby před Vánocemi se zdaleka nerozprodají. Pro nás je to samozřejmě sezónní neoddiskutovatelná záležitost, provoz nějaké stromky poskytne, ať už do rodiny, pro známé, různé partnery, samozřejmě nabídneme i veřejnosti, ale nemáme snahu z prodeje udělat vyloženě komerční záležitost. Jsou to stromky z prořezávek, jedná se víceméně o pěstební zásahy, které by stejně porost vyžadoval. Spíše začíná být v období dušiček a před Vánocemi, ale i jindy, zajímavý prodej ozdobného klestu.

- V této souvislosti by byl zajímavý pohled na ekonomiku lesnického hospodaření.

Ekonomika se donedávna vyvíjela poměrně dobře. My máme jeden protiklad. Když jdou nahoru ceny kulatiny, má problém pila, když jdou ceny dolů, je na tom pila dobře, takže jsme v tom trochu schizofreničtí. Na druhou stranu v současné době, když dřevo – kulatina je na tom špatně (16. 2., pozn. red.), tak se konečně v  posledních dvou letech chytila pila. Takže ono se to vyvažuje.

Co se týká vlastního lesnického hospodaření, tak od čtyřicátých let minulého století nebyl kvůli válce a následnému znárodnění půdy na jednotlivých lesních hospodářských celcích respektován princip normality. To znamená tvorba a pěstování mladých ročníků lesa, které jsou nutné pro zajištění budoucích vyrovnaných těžeb. Z tohoto pohledu představuje posledních 20 let našeho hospodaření návrat k normalitě.

Základem je vlastnický vztah, že se poněkud víc hledí na aktuální ekonomiku, i z toho pohledu, že je tady lesní hospodářský celek, který nemá možnosti obrovských celků třeba u státních lesů, kde přesunují techniku, přesunují těžby. Stalo se nám například v roce 2002, že v Líšni byla v červnu na místní poměry neobvyklá letní větrná kalamita, takže jsme v létě vytěžili během 2–3 měsíců kolem 3 000 m3, což je víc než náš celoroční etát. Musíme se tedy vyrovnat s takovou excentrickou těžbou v rámci relativně malého území, samozřejmě i s ekonomickými doběhy, které to má, jako je špatná prodejnost dřeva, náklady na vyklizení, zalesnění, zvětšené objemy pěstebních prací atd. Jinak, tak jako všude, více dbáme na ekologickou stránku hospodaření z hlediska rozšiřování melioračních a zpevňujících dřevin. Když vezmeme zastoupení dřevin v ročnících, které byly vysazovány řekněme do roku 1990, tak bylo markantní, že přes 70 % se vysazovalo jehličnatých dřevin a do 30 % dlouhodobě vycházelo v listnáčích. Dnes je poměr prakticky obrácený. Smrku sázíme na hospodářském celku Líšeň do 15 % plochy. Hodně se hledí na přirozenou obnovu, listnáčům se tady daří, na líšeňské části především dubu, kolem Ochozu u Brna máme velice pěkně rozpracované bučiny a vycházíme opět z přirozené obnovy. Dříve byli lesníci tlačeni do tzv. hospodářských dřevin i v dost monokulturní podobě, dnes se přizpůsobujeme trendu tvorby stabilnějších smíšených porostů, ale dá se říci, že všeho druhu, vyhýbáme se nejen jehličnatým monokulturám, ale i těm listnatým. Snažíme se udržovat diverzitu, v porostech, kde se třeba „bláznivě“ zmlazuje buk, vnášíme jehličnaté dřeviny, ať je to práce s jedlí nebo modřínem, které se dají do porostu, kotlíkově nebo jednotlivě, přimísit.

- Jak hodnotíte současný stav trhu s dřívím?

Poměry se během 90. let vyvíjely poměrně dobře, začínali jsme se slušnými zisky, které se pohybovaly dlouho kolem 25–30 % obratu před zdaněním. Roku 1999 ceny dřeva kulminovaly, pak šly dolů mírně zvlněnou křivkou, a bohužel na jaře v roce 2008 po velikých kalamitách šly ceny dřeva opravdu skokem dolů, možná kolem 30 % ze dne na den. Od té doby se jen velmi zvolna odrazily ode dna. Jediné, co je v současné době pozitivní na trhu se dřevem, je vzrůstající zájem o energetické dřevo, které nás do jisté míry drží. Přestali jsme úplně dělat vlákninu, všechno mizí v energetickém dříví – v palivu, za lepších podmínek, než jsou výkupní ceny vlákniny s menší režií a bez odpadů. Těšíme se na dobu, kdy bude větší zájem o borovici. Borovice je bohužel největší propadák na trhu se dřevem, zatímco v 90. letech se zimní borovice prodávala i mnoho set Kč/m3 nad smrkem, dnes je mnoho set pod smrkem celoročně. Bohužel množství méně kvalitního pilařského materiálu je celoročně veliké, ještě by to ekonomicky vycházelo, ale musíme prodávat z velké části dřevo soušové, kalamitní, které je opravdu špatně prodejné. Už by bylo na čase, aby se ceny trošku spravily, protože těžko hledáme způsob, jak ještě ušetřit. Pokud se ceny dřeva nezvednou, tak jsme hnáni ekonomickými nůžkami až skoro k nule.

Vliv městské aglomerace a zvýšeného režimu ochrany přírody

- Jaká specifika přináší lesnické hospodaření v blízkosti velké městské aglomerace?

Především pohyb lidí je v Líšni enormní, je tu nárazová rekreační zóna města Brna. Líšeň byla celkem klidné předměstí a dnes se zástavba tlačí, jako všude jinde, směrem do přírody. Přináší to zvýšený pohyb procházkářů, cyklistů, běžkařů, lidí se psy, i koně jsou dnes svým způsobem problém. S veřejností v lese se člověk musí smířit, tradice volného pohybu lidí po lese a sběru hub, event. jiných lesních plodů je u nás zažitá, není ani zákonem omezovaná, až na různé výjimky, které stejně lidé většinou neznají ani neakceptují. Horší než pohyb lidí po lese je tlak sousedství intravilánu s okrajem lesa. Je skoro na denním pořádku, že se něco řeší – spadlé větve či strom do zahrady apod. Lidé si vyřídí výjimku ze stavebního zákona na vzdálenost od lesa, dušují se, že nikdy nebudou lesu škodit, pak se majitel změní, tyto zásady nectí, takže se pak utkáváme se sousedy. Je to obrovský problém, protože stavební úřady jsou ochotny povolit cokoliv, když s tím bude souhlasit vlastník lesa. Pokud je stavba alespoň 30 m od lesa, ještě těch 25 m, tak se snažíme nějak domluvit.

- Domníváte se, že se změnil přístup návštěvníků k lesu jako soukromému majetku?

Musíme říci, že se vůbec nezměnil, lidé žijí v těžkém socialismu, v domnění, že všechno patří všem. Pořád je tady tradiční pojetí využívání lesa, bohužel i v tom směru, že v okolí lesa i přímo v něm se běžně zřizují tzv. vejvozy, neboli divoké skládky, kde si lidé navykli řešit svoje odpady všeho možného druhu. Někdo se zaměří třeba na biologický odpad ze zahrady, to se ještě dá jakžtakž pochopit, ale bohužel každoročně máme desítky případů, kdy uklízíme divoké skládky opravdu zločinného rázu, protože někdo přiveze celou vlečku odpadu ze stavby, nebo zastaví autem a vyhází do lesa sudy neznámého obsahu. To nejsou jen soukromníci, to jsou dnes i firmy.

- Většinu majetku máte v režimu ochrany přírody. Znamená to pro vás nějaké omezení?

Líšeň spadá pod II. zónu CHKO Moravský kras, která je na většině majetku. Z hlediska spolupráce s CHKO, která má na starosti péči o Moravský kras, nevidíme žádné konflikty, prakticky se to většinou omezí jen na opatření hospodářského plánu, která schválí. Když je plán schválen, snažíme se dodržovat všechny zásady. Není moc toho, co by nás omezovalo, nemůžeme říci, že jsme tlačeni do nějakých hospodářských harakiri, víceméně jde o usměrňování dřevinné skladby například z hlediska zavádění introdukovaných dřevin. Samozřejmě ochranáři nechtějí dřeviny jako douglasku či modřín. Ten je v Moravském krasu také na indexu, ale není to úplně „odepsaná” dřevina, jen nesmíme zvětšovat zastoupení. Pak máme v Líšni jednu malou přírodní rezervaci o výměře 3,7 ha, přesněji řečeno je součástí větší přírodní rezervace Zadní Hády, která je ve vyšším režimu ochrany přírody, nicméně je to takový fragment, kde zásadní rozpory s hospodařením také nemáme. Jde opět jen o usměrňování dřevinné skladby ve prospěch stanovištně vhodných listnáčů a ponechávání několika souší jako doupné stromy a pro rozvoj některých živočichů.

Na Jimramovsku je v režimu ochrany přírody veškerý les jako součást CHKO Žďárské vrchy s tím, že některá místa jsou ve velmi přísném režimu ochrany, to jsou různé geologické výstupy, které jsou zcela vyňaty z lesního hospodaření. S tím míváme problém, protože se z lesa nesmí vyklízet dříví. Ale jinak je spolupráce velice dobrá, problémy nejsou žádné, spíš naopak. Občas je možné využít dotací, např. na oplocení buku či jedle.

- Jak zajišťujete rovnováhu mezi stavy zvěře a stavem lesních porostů?

V Líšni nemáme vysokou, což je veliká výhoda. Na ŠLP Křtiny byl v 90. letech tlak na zrušení chovu mufloní zvěře, která se zde zdržovala v oblasti Kulatého dubu, což je výspa, která sousedí s komplexem ŠLP Křtiny. Došlo tedy k redukci mufloní zvěře, takže druh, který přinášel konflikty, víceméně zmizel. Spárkaté zvěře je i v těchto příměstských oblastech obrovské množství. Škody srnčí zvěří jsou neoddiskutovatelné vzhledem k vysokému zastoupení listnáčů, které se stále zvyšuje. Musíme důrazně bojovat proti okusu, i letnímu. Černá zvěř nepřináší plošné škody, ale periodicky, když je semenný rok buku nebo dubu, tak svým způsobem také škodí, protože brání zmlazování. Narazíme i na sporadické případy, že například vyzkoušíme obalovanou sadbu jehličnanů a zjistíme, že hmota balu je natolik atraktivní a zajímavá a jiná než ostatní terén, že prase jde a vyrývá jednu sazenici vedle druhé. U srnčí zvěře jsou kromě okusu permanentní škody vytloukáním u modřínu nebo i borovice, pokud nejsou individuálně ochráněny.

Srovnání se zahraničím, perspektivy LH

- Pane Belcredi, můžete srovnat způsob lesnického hospodaření u nás a v zahraničí?

Já tam mám několik příbuzných, kteří dělají v lesním hospodářství, řekl bych, že není žádný velký rozdíl.

- A co srovnání lesnického hospodaření z pohledu regulace státu?

Je tady celá řada vyhlášek a omezujících předpisů, ale nijak zvlášť je nepociťujeme. Nemáme konflikty se státní správou ohledně uplatňování právních předpisů.

Vidíme poněkud rozdíl v atmosféře na soukromém majetku oproti situaci kolem státního majetku. Tam je vícestupňové řízení, které asi přináší každodenní konflikty. Způsob hospodaření na státním lesním majetku je možná pro zaměstnance více stresující z hlediska mnohostupňovitosti řízení, dvojkolejnosti provozu na řídící složku a výkonnou, a z hlediska stabilizace pracovních sil. A to je v lese docela důležitá věc, je známá zkušenost, že lesní majetky, kde je personál stabilizovaný, vypadají lépe. Tady u sousedů na státním revíru se skutečně střídají během roku akciovky, které tam skončí z různých důvodů. Na soukromém majetku je situace v tomto ohledu klidnější a pro les užitečnější.

- Jak hodnotíte jako soukromý vlastník lesa stav lesnictví a lesního hospodářství v ČR a jaké vidíte perspektivy?

Doufáme, že vyhlídky jsou světlé. Dřevo není komoditou jako třeba obilí, které když dnes zasejete, tak ho musíte v tom samém roce sklidit, prodat, abyste mohl existovat dál. Se dřevem můžete počkat, můžete ho prodat v nejvýhodnější dobu apod. Na druhé straně se musíme vypořádat s nápory kalamitních těžeb. Domníváme se, že o dřevo bude vždy zájem, plast, který se používá, dřevo nikdy nenahradí. Dřevo, doufejme, bude stále žádanou komoditou. Les neděláme pro zítřek, ani popozítří, ale pro další generaci. V lese je skutečně budoucnost.

Děkujeme za rozhovor (16. 2. 2010)

Ing. Gabriela Pavloňová,

spolupracovnice redakce

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Ing. Petra Kulhanová

Foto: autorky