Podnikání českých lesníků v Rusku

- Jak jste se dostali do Ruska?

Na začátku byla exkluzivní dohoda mezi baronem Mayerem Melnhofem a majitelem holdingu LESS Janem Mičánkem o dodávce služeb pro společnost Mayer Melnhof Holz (dále jen MMH), která v leningradské oblasti nedaleko města Tichvin postavila pilu na zpracování jehličnatého řeziva s roční kapacitou 600 tisíc m3 kulatiny. Vzhledem k nedostatku harvestorových technologií potřebovala vytěžit v roce 2008 od společnosti LESS ve svých arendovaných plochách 150 000 m3 dřeva. V listopadu 2007 založily společnosti LESS a.s. a LESS & Forest s.r.o. ruskou společnost ooo LESS a po různých administrativních a celních peripetiích začala od 6. ledna 2008 fungovat.

S kolegou Michalem Slovákem jsme dovezli tři harvestorové uzly John Deere (3x JD 1270, 2x JD 1110 a 1x JD 1410), české operátory a začali jsme podnikat. V prvopočátku jsme si vše zařizovali sami. Během půl roku jsme se s MMH dohodli na navýšení kapacit na 240 000 m3 s tím, že hmotu nejen vytěžíme, ale část i odvezeme. Dokoupili jsme další dva uzly, tentokrát Valmet 911 a 860 a ještě dvě odvozní soupravy Tatra. Psal se leden 2009.

- Pak ale přišla krize a nastaly změny?

Ano. V březnu 2009 byla naše spolupráce s MMH vinou krize velmi omezena. Protože jsme nehodili flintu do žita, začali jsem hledat vlastní zakázky. Během tří měsíců jsme postupně našli nové partnery – na severu v Karélii firmu Paritět (Stora Enso) a nedaleko Tichvinu společnost UPM. Na konci roku jsme výhodně dokoupili další šestý uzel od John Deere.

- Jaké je současné složení THP a operátorů?

Dnes zde pracuje 7 THP (generální ředitel, jeho zástupce, ruský výkonný ředitel, hlavní mechanik, hajný, hlavní a pomocná účetní, která musí zvládnout nadprůměrně rozsáhlou ruskou administrativu). Kanceláře máme v bussiness centru v Tichvinu. V první etapě jsme měli všechny operátory od nás, ale s ohledem na vzdálenosti, legislativu a mzdové náklady jsme je postupně nahradili za ruské. Získat pracovní povolení v Rusku je začarovaný kruh a práce na půl roku. Navíc krize i cena ropy způsobily, že se zhoršil kurz koruny a rublu (z 2 na 1,5 Rub/Kč).

- Jak byste charakterizoval lesní porosty v Rusku?

Na první pohled je tu zelená krajina s velkým množstvím dřeva. Bohužel minulý režim původní lesy doslova zdevastoval. Zbyly tu nevychovávané porosty, určené z větší míry pro rekonstrukci. Původní porosty byly převážně jehličnaté – SM, BO, Limba, MD a na podmáčených půdách OL, BŘ a OS. Takové porosty naleznete na severním Uralu. Porostní zásoba v nich dosahovala cca 400 m3/ha. Kam se v minulosti dostaly sovětské těžební společnosti, tam se totálně zanedbávala obnova. Prováděla se povrchně a velmi nepoctivě. Výsledkem jsou dnešní porosty, které mají zastoupení 50 % listnáčů (BŘ, OS) a 50 % jehličnanů (SM, BO). V leningradské oblasti se zásoba snížila na 150–200 m3/ha. Pilařské kulatiny je jen 30 %, zbylých 70 % je balast. Mělo by to být přesně obráceně.

V Karélii na sever od Saint Petersburgu jsou podmínky výrazně lepší. V minulosti toto území patřilo Finům, kteří zde lesnicky skutečně hospodařili.

- Na vlastní oči jsem se mohl přesvědčit o půdních podmínkách...

Já osobně mluvím o okolí Tichvinu jako o „ruském Vietnamu“, ale bez rýže. Jsou tu nejtěžší podmínky pro práci v lese. Roviny s podmáčenými půdami, písek v kombinaci s jílem a rašelinou. Kámen tady není, takže nelze stavět zpevněné cesty. Nezbývá než všechnu vytěženou osiku použít na výstavbu povalových cest. Průměrná délka povalových cest pro odvoz dříví je 5 km. Stavíme ji v těžce přístupném terénu – bažiny, rašeliniště, jílová pole. Na běžný metr cesty musíte vytěžit, vyvézt a uložit 1,4 m3 osiky. Vyrábí se v délkách 6 m. Vyvážecí traktor musí skládat jednotlivé kusy podle průměrů k sobě tak, aby se po nich dalo jezdit. Na povalovou cestu by se mělo navézt 40–60 cm kvalitní zeminy. Takové, která se dokáže vázat. Ta tu ale nikde není. Když tam dáte místní „bláto“, tak z něj po týdnu jezdění nákladních aut nic nezbyde. Pro 10 ha velkou paseku musíme postavit 300–400 m vlastních povalových linek, extrémně i 5 km. Kdysi tu byla lesní železnice, tu ale někdo rozebral a železo prodal.

Pracovat lze normálně jenom v zimě, tj. asi dva měsíce. Omezují vás jen mrazy přes -30 °C, které trvají zhruba dva týdny. Harvestor provádí holoseč a veškerá listnatá těžba musí jít pod kola, jinak neprojede. Proto jsou ideální porosty jen se 40 % jehličnanů. Největší problémy mají vyvážecí traktory, které s ohledem na množství hmoty musí projet jednou linkou až 15krát. Proto vybírají osiku či palivo a pokládají je neustále pod kola.

Naproti tomu podmínky v Karélii jsou úplně jiné. Jezera zde fungují jako drenáž a stahují vodu z lesa. Podloží tvoří žula, takže není problém postavit kvalitní cestu. Hustota lesní dopravní sítě je daleko větší. Začátky nebyly jednoduché, ale dnes víme, jak na to...

- Jak to snáší technika?

V takových podmínkách trpí nejvíce. Umíte si představit, za jakých podmínek se tady provádí servis? Náhradní díly seženete za 1-2 týdny. Když zapadnete, nikdo vám nepomůže. U nás doma by pomohli hasiči, vojáci, technika ze stavebních firem. Tady si musíte pomoci sám. Přesunete techniku z jiného místa. Není výjimkou, že jsme na podzim utopili na 150 metrech čtyři stroje. Hodně nám pomáhají pásové Kaťuše (LT), které sice mají slabý motor, ale velmi silný naviják. Bohužel, zatím nemáme koupenou svoji vlastní.

- Zaujaly mě i vzdálenosti pracovišť.

Abyste se dostali do lesa, musíte urazit 50 km od naší základny. Pracoviště v Karélii jsou vzdálená dokonce 500 km. Dopravujete se po rozbitých cestách. Asfalt nečekaně vystřídá zemní cesta. Na každém rohu čeká policie a „hlídá“ předpisy.

- Jak probíhá v Rusku prodej dřeva?

V Rusku opravdu nejsou miliony hektarů lesa, které někomu nepatří. Všechen les je na někoho vázán. Ještě před dvěma roky se dřevo prodávalo přes aukce. V současnosti se to stát snaží změnit na dlouhodobé pronájmy (od 5 do 49 let). Bohužel v místních podmínkách to není dobré. Pokud si stromeček, který jsem zasadil, nemůžu v budoucnu pokácet sám, tak se to vždy každý snaží řešit s minimálními náklady.

Pokud chcete získat dřevo, musíte sledovat trh a čekat, až někdo zkrachuje nebo nesplní dostatečně požadavky a představy státu, který porost někomu odebere. V současnosti ještě dobíhají poslední aukce. Porost si můžete prohlédnout a potom se licituje o ceně. Pronájem probíhá tak, že se zúčastníte tendru, a když se státem podepíšete smlouvu, musíte obratem zaplatit poplatek za každý hektar. Podle údajů v LHP je stanoven roční objem těžby. Podle množství listnaté a jehličnaté hmoty, podle vzdálenosti porostu určeného k těžbě (arendy) od nejbližší silnice se stanoví další poplatek za vytěžené dříví v rozpětí cca 30–130 Rub/m3.

V momentě, kdy podepíšete dlouhodobý pronájem, tak se podle našich měřítek stanete vlastníkem porostu, ale stát má právo vás kdykoli kontrolovat (požární ochrana, výstavba cest, pěstební činnost, ekologie ad.). Vše hradíte z vlastních prostředků a bez dotací. S ohledem na nepřehledné množství předpisů má stát mnoho možností, jak vymáhat postihy a pokuty. Jsou to časté důvody k výpovědi nájemní smlouvy.

- Jak vnímáte podmínky podnikání v Rusku?

Rusko je největší země na světě a má největší zásoby nerostných surovin a biomasy. Kdo Rusku nerozumí, investuje sem peníze, ale pokud je nemá do dvou let zpátky, tak ho první neúspěch odradí a on odejde. Jsou tu ale firmy, které situaci rozumí. Nevěřím tomu, že by např. Stora Enso, Mondi, UPM nebo International Paper v Rusku nevytvářely zisk. Skandinávci zde odjakživa pracovali, znají zdejší prostředí a umějí to využít. My jsme se možná dopustili chyb těsně po revoluci, kdy jsme s Ruskem přerušili vztahy. Skandinávci se chovají vůči ruskému státu jako tým a dokáží velmi dobře vyjednávat.

- Kdybyste měl tu moc, co byste změnil jako první?

Rusko jako celek žije především z prodeje nerostného bohatství – ropy, plynu a polotovarů. Ruský venkov je velmi závislý na těžbě a zpracování dřeva. Z mého pohledu by Rusku ohromně prospěla změna vlastnictví lesa. Alespoň 50 % by mělo jít do soukromého vlastnictví.

- Proč zde tedy podnikáte?

Do Ruska jsem přišel poprvé v roce 1993 a myslím, že toto prostředí znám. Přes všechny obtíže jsme rádi, že můžeme v Rusku podnikat a pozorovat postupné zlepšování podnikatelského prostředí. V roce 2008 jsme sem přišli a všechno jsme měli připravené, ceny dohodnuté a bylo reálné, že firma může vydělávat. Dnes jsme v Rusku za ceny služeb nižší, než bychom si přáli, proto hodláme rozšiřovat své aktivity o obchod se dřívím a o nabídku komplexních služeb pro vlastníky lesa. Nestačí nám fungovat pouze jako dodavatel služeb harvestorových uzlů. Pokud by se nám podařilo převzít pronájem území s 200–250 tisíci m3 kulatiny, byli bychom zajímaví pro okolní silné partnery.

Naší ctižádostí je být firmou, která nabídne partnerům komplexní služby – od stavby cest přes těžbu, vyvážení, odvoz, až po obchod se dřívím. Pokud naše náklady budou nižší než náklady ostatních firem a kvalita naší práce dobrá, věřím, že jsme schopni touto cestou získat další zakázky. Musí to být fair play. To tady platí.

Děkuji za odpovědi

Z Ruska Oto Lasák

Foto: Oto Lasák

Další fotografie naleznete na 4. straně obálky.