Bude dost dříví?

Žijeme v „době dřevěné“, ale neuvědomujeme si to

Dříví provází lidskou společnost po celou dobu její existence jako zdroj energie a surovina k všestrannému mechanickému a chemickému zpracování. Univerzálnost použití dříví, jeho obnovitelnost a relativně rovnoměrné rozšíření na Zemi jsou příčinou, proč je dnes dřevo při spotřebě 1,0 kg denně na jednoho obyvatele planety absolutně nejvíce využívanou surovinou na světě! Světová spotřeba dříví přitom nadále poroste jak z důvodu růstu počtu obyvatel planety, tak rozšiřováním energetického i dalších způsobů využívání dříví.

Způsoby využívání dříví se mění

Dříví bylo k dispozici vždy jen v omezeném množství, což spolu s jeho všestrannou použitelností vedlo v minulosti k tak intenzivním těžbám, že vznik lesnictví byl logickou reakcí na stav, kdy využíváním přirozených lesů nebylo možné pokrýt potřeby lidstva, a výše těžeb předstihla schopnost přirozené obnovy lesů. Proto bylo cílem lesnictví vytvořit rovnováhu mezi produkční funkcí lesů a spotřebou dříví, tzn. dosáhnout (v nynější terminologii) trvale udržitelného rozvoje. Vytvoření takové rovnováhy bylo usnadněno využíváním fosilních paliv (energeticky byla tehdejší společnost téměř úplně závislá na dříví), což snížilo poptávku po palivovém dříví natolik, že to umožnilo rozšiřování ploch lesů, i přesun části do té doby energeticky využívaného dříví do dříví užitkového. Od té doby se mohlo dříví využívat sestupně podle technologické jakosti, od nejkvalitnějšího a nejžádanějšího po nejméně kvalitní a nejméně žádané. I v Doporuče-ných pravidlech pro měření a třídění dříví v České republice (listopad 2002, leden 2008) je palivové dříví zařazeno do šesté třídy jakosti a deklarováno jako „dříví nejnižší technologické jakosti, které nelze zatřídit do žádné z předchozích jakostních tříd, protože nevyhovuje průmyslovému zpracování, a je proto využitelné jen k energetickým účelům“. Jinak řečeno, za palivové dříví je z hlediska obchodních uzancí nadále považováno jen takové dříví, které nelze využít technologicky. Až do první světové energetické krize proto v souvislosti s rozvojem zpracovatelských technologií podíl palivového dříví na dodávkách dříví klesal, a byl tak i ukazatelem technologické vyspělosti průmyslu zpracování dřeva.

Pokud se v současnosti pálí více než 53 % světové produkce dříví, není to odraz zhoršující se technologické úrovně průmyslu zpracování dřeva, ale signál deformace trhu. V nedeformované tržní ekonomice jsou totiž ceny sortimentů v relaci s četností jejich přirozeného výskytu, a proto jsou cenné sortimenty několikanásobně dražší než sortimenty nižších jakostních tříd, a tento rozdíl by se měl prohlubovat, protože nejcennějších sortimentů bude vždy jen omezený podíl. Relativně vysoké ceny užitkového dříví by tedy neměly umožnit pálení jiného dříví než dříví nejnižší technologické jakosti, které nelze soudobými technologiemi zpracovat na výrobky s vyšší přidanou hodnotou.

Z uvedených příkladů vyplývá, že technologická úroveň průmyslu zpracování dřeva může být tak vysoká, že lze téměř veškeré dříví považovat za užitkové, a naopak, že určité důvody mohou vést ke spálení veškerého vytěženého dříví. Pak se ale nehodí mluvit o palivovém dříví – to je charakterizováno jako dříví technologicky nepoužitelné, ale měl by se používat termín „energetické dříví“ či „dříví k energetickému využití“, protože za krizové situace v zásobování energiemi je zdůvodnitelné i pálení užitkového dříví.

Probíhá permanentní energetická krize

Pod pojmem energetická krize si zpravidla představujeme extrémní situaci, kdy se např. v obleženém Leningradu pálil pro pokrytí základních energetických potřeb nábytek a knihy, ale podobně vyhrocený stav je každodenní realitou v rozvojových zemích, kde je dříví jediným zdrojem energie dostupným širokým vrstvám obyvatelstva. V Lesothu, Eritreji, Mauritánii, Tádžikistánu a Turkmenis-tánu se pálí veškeré vytěžené dříví, a mezi 90 až 100 % vytěženého dříví se pálí v Burundi, Čadu, Demokratické republice Kongo, Rovníkové Guinei, Rwandě, Etiopii, Keňi, Madagaskaru, Réunionu, Somálsku, Ugandě, Tanzanii, Alžírsku, Egyptě, Malawi, Sierra Leone, Togu, Mongolsku, Papua - Nové Guinei, Bangladéši, Bhútánu, Indii, Nepálu, Kambodži, Laosu, Myanmaru, Dominikánské republice, Guatemale, Hondurasu, Nikaragui, Panamě, Arménii, Jordánsku a Jemenu. Ve 39 zemích ze 192 zemí OSN (tj. v 1/5 zemí) se tedy pálí 90 až 100 % vytěženého dříví.

Ve vyspělých zemích se v období první světové energetické krize (v 70. letech minulého století) odtrhla křivka spotřeby energií od křivky růstu produkce, což znamená, že se na každý nárůst objemu produkce spotřebovává neúměrně více energií. Energeticky využitelné suroviny (včetně potravinářských) se tak staly zcela zvláštní komoditou, protože jejich energetické využití získalo přednost před ostatními způsoby využití. Současně se staly energie permanentně nedostatkové, což odstartovalo jak všeobecný růst jejich cen, tak proces návratu k obnovitelným zdrojům energií.

V Evropě je navíc návrat ke dříví jako zdroji energie stimulován vládními intervencemi, což mění strukturu dodávek dříví ve prospěch energetického dříví, nebývale stupňuje poptávku po dříví a způsobuje společensky nežádoucí konkurenci mezi energetickým dřívím a užitkovými sortimenty. V konečných důsledcích deformuje státní podpora energetického využívání dříví trh a vede k pálení dříví, které by svou technologickou jakostí bylo zpracovatelné na výrobky s vyšší přidanou hodnotou. Je tedy zjevné, že v historii i v současnosti ovlivňuje míra dostupnosti energií jak lesní hospodářství, tak průmysl zpracování dřeva.

Kdo s koho? Užitkové dříví, nebo palivo?

Současnost je bohužel možné označit za období soupeření o získání podílu na produkci dříví mezi zpracováním dříví a jeho energetickým využitím. Přitom by o přednosti zpracovávání dříví na výrobky s vyšší přidanou hodnotou nemělo být pochyb, protože každý dřevěný výrobek lze po skončení jeho životnosti využít energeticky, a nedeformovaný trh by to tak asi i řešil. Ale státní intervence do obnovitelných zdrojů energií způsobují, že se na trhu setkává poptávka po nedotovaném užitkovém dříví s poptávkou po dotovaném dříví pro energetické využití. Výsledkem je růst pálení dříví na úkor jeho vyšší finalizace. Ze statistických údajů vyplývá, že za uplynulých 10 let vzrostl v Evropě prodej dříví k energetickému využití o 40 mil. m3, a že se už nyní každoročně spálí nejméně 80 až 100 mil. m3 užitkových sortimentů.

Z tabulky je zřejmé, že se během 25 let (od roku 2005 do roku 2030) zvýší světová poptávka po dříví o polovinu! Celosvětový rozdíl 5 % v tempu růstu spotřeby dříví pro výrobu energií a užitkového dříví se sice nejeví vůči užitkovému dříví příliš dramaticky, ale je výsledkem různé dynamiky růstu spotřeby energetického dříví v regionech. Zatímco se ve většině regionů očekává nižší tempo růstu spotřeby dříví pro výrobu energií než světový průměr, v Severní Americe se očekává růst průměrný, a ve dvou regionech se očekává růst nadprůměrný (Západní a Střední Asie 166 %, a Evropa dokonce 327 %!). Legitimní otázkou proto je, zda je Evropa schopna tak extrémní nárůst poptávky po dříví pokrýt.

Vnímání reality chybí!

V roce 2006 byla v Evropě celková spotřeba dříví (užitkového dříví i paliva, včetně importů) 638,7 mil. m3, ale předpoklad objemu energeticky využívaného dříví v roce 2020 je 700 mil. m3, takže by se mělo v Evropě ode dneška do 10 let pálit o 9 % více dříví, než je jeho současná celková spotřeba. Navíc údaje ze stejného zdroje (FAO) považují roční objem těžeb 730 mil. m3 za výši přesahující přírůst a vedoucí ke snižování zásob dříví v porostech.

Nelze tedy konstatovat nic jiného, než že naděje vkládané do energetického využívání dříví opustily realitu, a že politická podpora energetického využívání dříví v období jeho počínajícího nedostatku nemá logické opodstatnění. Společenskou intervenci naopak potřebuje mobilizace všech zdrojů dříví a sou-střeďování, doprava, skladování a zpracování dosud opomíjených zdrojů dříví.

Zatím žijeme v přesvědčení, že je dříví nadbytek, i když tomu tak není. Tento pocit totiž posilují periodicky se vyskytující kalamity s následujícím přetlakem nabídky dříví na trhu nad poptávkou, a nyní i světová hospodářská krize, snižující dočasně poptávku. Pokud je však „normální“ rok, projevuje se na trhu nedostatek určitých sortimentů.

V ČR i Evropě jsou sice historicky nejvyšší výměry lesů a nejvyšší těžební možnosti, ale tento stav nepotrvá věčně. Plocha světových lesů se snižuje tempem 0,20 % ročně (roční úbytek 7 900 tis. ha), a i když celková výměra lesů v Evropě vzrůstá o 0,08 % (o cca 750 ha) ročně, výměra hospodářsky využívaných lesů se snižuje zařazováním lesů do stále dalších území se zvýšenou ochranou až bezzásahovostí. Do roku 2040 se tak očekává úbytek dalších více než 6 mil. ha, což je přibližně velikost území Chorvatska. Následkem změn druhové skladby a dalších opatření (a pseudoopatření) „ve jménu ochrany přírody a biodiverzity“ klesl dosud v Evropě přírůst o 82 mil. m3 dříví ročně, což je asi pět ročních těžeb ČR.

V ČR je výměra porostů I. až III. věkové třídy (1–60 let) dlouhodobě podnormální, což nevytváří dobré produkční předpoklady, a naopak porosty starší 100 let jsou výrazně nadnormální, což vzhledem k jejich horšímu zdravotnímu stavu ohrožuje bezpečnost produkce. Zásoby dříví v českých lesích sice rostou, ale ÚHÚL opakovaně upozorňuje, že legislativou přípustné výše těžeb bylo dosaženo (lesníky by každopádně v této souvislosti zajímalo, proč je rostoucí zásoba nedotknutelná, ve kterých lesích zásoby rostou a kdy bude dosaženo optimální výše zásob). Certifikační systémy pak vytváří tlak nad úroveň platné legislativy, aby produkční potenciál lesů nebyl využíván (ponechávání „mrtvého dřeva“, dobrovolná bezzásahová území).

Proti i neobjektivním požadavkům na utlumení produkční funkce krajiny ale stojí reálně existující rostoucí poptávka po dříví. Těžby v působnosti UNECE (Ekonomické komise OSN pro Evropu – regionálního úřadu OSN pro Evropu, Střední Asii a Severní Ameriku) se v důsledku růstu poptávky po dříví zvyšují každých pět let o 10 %! V Evropě se tak následkem protisměrných tendencí: rostoucí poptávky po dříví a omezování jeho produkce, mohou již v nejbližších letech vyrovnat objemy těžeb s přírůstem, a trvalý nedostatek některých sortimentů, následovaný absolutním nedostatkem dříví, lze očekávat už před rokem 2020. To budou těžby vyšší než přírůst a zásoby dříví v porostech se začnou snižovat. Evropské lesnictví tak svou neschopností racionální reakce na zvyšování poptávky po dříví přispěje k tomu, že se dříví jako teoreticky obnovitelná surovina stane surovinou vyčerpatelnou. (Ve zprávě „Living Planet Report 2008“, vydané organizací World Wide Fund for Nature, se uvádí, že lidstvo spotřebovává více obnovitelných surovin, než kolik dokáže planeta obnovit, a že tento stav trvá déle než 20 let.)

Bude možné získat dříví jinde než v Evropě?

FAO předpokládá, že velké zásoby dříví jsou ještě v Rusku, Amazonii a povodí Konga. Geograficky neproporcionálně umísťované těžby v Ruské federaci znamenají, že její evropská část, která by mohla hrát roli při zásobování Evropy dřívím, je dlouhodobě přetěžovaná, zatímco východní oblasti zůstávají dopravně nepřístupné a s nedostatečnou infrastrukturou. Zvýšení těžeb v těchto oblastech je proto v krátkém čase málo reálné. Navíc vývozní cla na dříví v žádném případě nenaznačují ochotu Ruské federace přispět k zásobování dřívím zbytku Evropy. Naopak je to jasný signál strategického záměru využívat maximálně domácí surovinové zdroje a přilákat průmysl zpracování dříví na své území. V Amazonii byly sice zahájeny prodeje těžebních licencí, ale rychlost dopravního zpřístupnění oblasti a rozvoje infrastruktury je zatím neodhadnutelná. Reálné těžební možnosti v povodí Konga jsou neznámé, a navíc již v oblasti působí čínští investoři, kteří vstup evropských investorů do oblasti neumožní. Dalšími zdroji dříví mohou být plantáže lesních dřevin v Jižní Africe a Jižní Americe. Ale i u těchto zdrojů dříví budou hrát limitující roli transportní náklady.

Nezmění-li ihned evropská politika nerealistické podpory energetického využívání dříví, pak v dohledné době hrozí akutní nedostatek užitkového dříví, následovaný přesunem kapacit na zpracování dříví z Evropy do regionů s dostatečnými zásobami dříví, s násled-kem nevyužívání evropských lidských zdrojů (nezaměstnaností). Probíhající změny ve využívání dříví tedy mají vážné důsledky nejen pro současnost, ale budou mít především nedozírné následky v budoucnosti. Komu se to nezdá pravděpodobné, nechť se podívá na zásoby dřeva v jednotlivých státech světa, jejich lesnatosti, dosavadní podíly těžeb na přírůstu, obmýtní dobu, a zejména na rozsah hospodářských omezení, které jsou v jednot-livých státech kladeny lesnímu hospodářství, a na celní i mimocelní bariéry, které na dříví bohaté státy uplatňují k omezení exportu surového dříví.

Dá se tato chmurná perspektiva ještě zvrátit?

Zabezpečení potřeb Evropy zcela určitě vyžaduje alternativní management lesů sledující radikální zvýšení produkce dříví, a ne návrat k původní dřevinné skladbě a vyřazování dalších a dalších lesů z produkční funkce. Původní dřevinná skladba totiž nestačila k pokrytí potřeb lidstva ani ve středověku (kdy žilo na planetě 0,5 mld. lidí); a pokud je nyní na celém světě vyjmuto z produkce cca 17 % lesů, tak to sice na jedné straně znamená výraznou ztrátu produkce, ale na straně druhé je to jasným potvrzením toho, že ve většině lesů je souběh produkce dříví s ochranou životního prostředí úspěšný.

Je-li zjevné, že v dohledné době bude dřeva nedostatek, je absurdní vymýšlet dotace na zvýšení jeho spotřeby pro výrobu energií! Veškeré dotace by měly být jednoznačně orientovány do produkce dříví – tj. do lesnictví, protože jen při vysoké produkci dříví lze udržet jeho přijatelné ceny, a to je ve skutečném zájmu lesnictví, průmyslu zpracování dřeva i energetiky! Energetické dříví by mělo zůstat jen lokálním a doplňkovým zdrojem energií – úvaha o náhradě uhlí a uranu dřívím je v současných a budoucích objemech spotřeby energií nereálná. To ve svých důsledcích znamená nutnost intenzívního hledání jiného zdroje energie.

Světová energetická nenasytnost, spolu s neuváženými (nebo snad promyšleně „prolobbovanými“) dotacemi deformuje trh se dřívím tak výrazně, že některé dřevozpracující firmy již nahrazují ve výrobě část dříví neobnovitelnými surovinami. Např. uvedení desek AirMaxx® firmy Nolte holzwerkstoff z Ger-mersheimu v SRN v roce 2009 na trh bylo mimo jiné motivováno i střetem poptávky po nedotovaném užitkovém dříví a dotovaném energetickém dříví (princip tohoto typu dřevotřískové desky spočívá v částečné náhradě dříví pěnovým polystyrénem, jehož částice jsou rozptýleny ve střední vrstvě).

Lesnictví jako obor lidské činnosti bylo a musí zůstat oborem produkčním. Jeho plíživé přibližování k pasivní ochraně přírody nemá perspektivu. Evropská civilizace se tím dostala na scestí, protože nemobilizuje včas přírodní zdroje při zvyšování poptávky po dříví, ale naopak dále utlumuje produkční funkci krajiny. Osobně se domnívám, že intelektuální deformace evropské civilizace je tak hluboká, že naděje na zvrat ve využívání produkčního potenciálu krajiny není. Až otřes vyvolaný závažným nedostatkem dříví postaví evropskou civilizaci před nutnost krizový stav řešit.

Autor:

Prof. Ing. Vladimír Simanov, CSc.

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.