Co si myslíme o škodách působených hlodavci?

Pasivní přístup k ochraně před drobnými hlodavci

Lokální, nepravidelný a těžko předvídatelný výskyt těchto škod, omezené znalosti o jejich původcích, a také nedostatek možností, jak jim čelit, vede k tomu, že se tomuto problému věnuje malá pozornost. Mnozí lesníci tak pouze s obavami vyhlížejí konec zimy, kdy se ukáže rozsah poškození kultur, bez toho, že by se tomuto škodlivému činiteli snažili aktivně bránit. Jednou z příčin tohoto pasivního přístupu je také určité podceňování nebezpečnosti hlodavců na základě zkušeností z dřívějších dob. Na místech, kde se vysazovaly převážně jen jehličnaté porosty, byly škody drobnými savci skutečně zanedbatelné, protože jehličnany nejsou pro hlodavce atraktivní. Se zvyšováním podílu listnatých dřevin ve výsadbách v současném období se začaly ve zvýšené míře objevovat škody od hlodavců, o jejichž existenci se dosud nikdo nezajímal. Protože jsou ekonomické důsledky škod hlodavci nezanedbatelné a protože je jednou z našich priorit zvyšování podílů listnatých dřevin, je v současnosti velmi aktuální najít spolehlivá opatření, která by umožnila úspěšnou ochranu kultur před ohryzem jejich kůry hlodavci.

Výzkum populační dynamiky hlodavců

Pro omezení škod hlodavci je podstatné získat informace o podmínkách, které přispívají k jejich vzniku. Zejména jde o sněhovou pokrývku (výška a doba trvání), přítomnost atraktivní dřeviny (buk, javor), vysokou početnost hlodavců v kultuře a nedostatek jiných potravních zdrojů. V rámci výzkumu zaměřeného na populační dynamiku a potravní chování hlodavců v lesním prostředí jsme formou ankety provedli průzkum mezi lesníky, při kterém jsme zjišťovali, jak vnímají význam škod působených hlodavci, jaké jsou hlavní charakteristiky poškozovaných porostů a jaké způsoby praxe využívá pro ochranu kultur. Cílem ankety bylo doplnit naše vlastní údaje o škodách působených hlodavci na výsadbách, dozvědět se o praktických znalostech lesníků v této problematice a vyhodnotit jejich dobré i špatné zkušenosti v rámci různých oblastí ČR. O spolupráci jsme požádali Lesy ČR a rozeslali na vybrané lesní správy dotazníky, ze kterých jsme získali odpovědi od 316 revírníků. Ukázalo se, že pro 35 % oslovených lesníků jsou škody od hlodavců prakticky neznámé a nepůsobí jim vážnější ekonomické potíže. Dalších 50 % dotázaných tyto škody považuje za snesitelné, bez výraznějšího vlivu na jejich hospodaření, a pouze pro 15 % lesníků představují škody působené hlodavci problém, který vážně ohrožuje jejich hospodaření. Z toho vyplývá, že se tento problém týká jen omezeného území a kdo má štěstí a působí mimo „myší“ oblast, tak může být v relativním klidu.

Rozsah škod působených hlodavci na výsadbách

Z došlých odpovědí vyplynulo, že hlodavci působí významné škody nepravidelně po celé ČR. Téměř na každé LS se v průběhu let vyskytovaly jak škody vysoké, tak nízké, a z odpovědí jsme nezjistili žádný vztah mezi intenzitou ohrožení dřevin drobnými savci a nadmořskou výškou lokality. Pouze na plochách mezi 600–700 m n. m. bylo poškození dřevin drobnými savci nižší než na ostatních lokalitách. To ovšem asi souvisí s tím, že v těchto polohách představují výsadby listnáčů jen malý podíl na celkové obnově. Jehličnaté dřeviny byly ve výsadbě průkazně méně ohroženy než listnaté. Významné rozdíly byly zjištěny také mezi poškozením jednotlivých druhů dřevin. K nejvíce poškozovaným patřily jeřáb, buk a douglaska, nejméně olše, smrk a borovice (graf 1). Intenzitě poškození jednotlivých druhů dřevin odpovídá potřeba vylepšování kultur, které byly zcela zničeny hlodavci. U buku bylo nutno z tohoto důvodu vylepšovat v průměru 6 % rozlohy osázených ploch, zatímco u ostatních dřevin to bylo většinou méně než 1 % plochy. Oslovení revírníci si všimli významných rozdílů intenzity poškození dřevin v závislosti na struktuře bylinného patra na pasekách. Zatímco paseky bez přízemní vegetace nebo porostlé jen dvouděložnými bylinami byly ohroženy jen málo, paseky s buření zhruba pětkrát více a paseky zarostlé trávou přibližně 12krát více (graf 2). Jen malé škody vznikaly na výsadbě buku v níže položených oblastech, kde jeho obnova probíhá výhradně podrostním způsobem s využitím přirozené obnovy. Toto zcela odpovídá předpokladům, že hlodavce velmi ovlivňuje struktura bylinného patra, jež jim zajišťuje obživu a kryt. Pokud je pro ně složení vegetace nepříznivé, tak zde nejsou schopni dosáhnout vysoké početnosti a škody na takových lokalitách bývají nepatrné.

Lesníci se měli vyjádřit také k tomu, které druhy drobných savců se u nich na škodách podílejí nejčastěji. Ukázalo se, že více než polovina z nich drobné savce nesleduje nebo je nepozná a neví, které druhy škodí. Za nejvýznamnějšího škůdce je považován norník rudý, který je typickým lesním druhem, zatímco hraboši mají mít mnohem menší význam. Toto mínění se ovšem příliš neshoduje s vysokými škodami na travnatých pasekách, tedy v biotopu, který je vhodný zejména pro hraboše polního a mokřadního, ale norníkovi nevyhovuje. Dotazovali jsme se také, ve kterém roce byly zjištěny největší škody od roku 2000. Na prvním místě se umístil rok 2006 (70 % odpovědí). Ostatní nabízené roky byly v odpovědích zastoupeny mnohem méně (graf 3). Přitom se ukázalo, že i na blízkých lokalitách může docházet ke škodám drobnými savci v odlišných letech. K dispozici jsme měli i údaje Lesní ochranné služby (LOS), podle kterých byly největší škody na výsadbě způsobeny drobnými savci v roce 2000, 2001 a 2005. Proč se údaje o největších škodách z ankety a od LOS liší tak zásadním způsobem, to si netroufáme odhadnout. Jako nejvýznamnější faktor prostředí, který riziko vzniku škod výrazně zvyšuje, označilo několik lesníků sněhovou pokrývku. Ta byla vysoká právě v zimě 2005/6 a tento fakt tak mohl ovlivnit revírníky při vyplňování údajů o největších škodách v minulých deseti letech.

Možnosti ochrany kultur před ohryzem kůry

Celkem 7 otázek v anketě bylo zaměřeno na způsoby ochrany kultur před drobnými savci. Přibližně polovina dotázaných uvedla, že neznají žádnou účinnou možnost ochrany a druhá polovina si myslí, že kultury chránit lze. Respondenti se vyjadřovali i k účinnosti celkem osmi navržených metod ochrany, přičemž poněkud překvapivě spolu s ošetřením ohrožených ploch rodenticidy zvítězilo vyvěšování budek pro sovy a dravé ptáky. Významný počet lesníků považoval za účinnou ochranu i likvidaci bylinného patra na pasekách, obnovování porostů podrostním způsobem a ochranu stromků pomocí repelentů (graf 4).

Pokud jde o nejběžnější používání rodenticidů, tak jen malá část (12 %) oslovených lesníků tuto metodu považuje za bezproblémovou a dostatečně účinnou. 65 % lesníků považuje rodenticidy za účinné, ale omezeně použitelné z hlediska vztahu k životnímu prostředí a ceně.

Více než polovina lesníků uvedla, že současné možnosti ochrany kultur proti škodám působeným hlodavci nevyhovují potřebám lesnické praxe. Alespoň občas přitom rodenticidy používá 58 % oslovených lesníků a ročně je ošetřeno 2,5 % plochy listnatých a 0,2 % plochy jehličnatých kultur. Pouze 7 % lesníků sleduje početnost drobných savců. Ostatní o aplikaci rodenticidů či jiné ochraně rozhodují na základě jiných znaků. Celkem 80 % lesníků si myslí, že se škody od hlodavců dají omezit pomocí hospodaření v lesích a k tomu uvádí i mnoho příkladů. Nejčastěji se objevoval návrh přirozené obnovy porostů, redukce bylinného patra na pasekách, zmenšení obnovních prvků, aby na nich nedošlo k rozvoji bylinné vegetace, případně i totální likvidace buřeně herbicidy. Významný vliv by podle lesníků mohli mít i predátoři a jejich podporou by mohl být vyřešen problém se škodami. Proto doporučují odstraňování klestu, aby je drobní savci nemohli využívat jako kryt, instalaci hnízdních budek, a někteří dokonce navrhovali nelovit v lesích lišky, aby se takto nesnižoval predační tlak na drobné savce.

Závěry z průzkumu

Průzkum mezi lesníky potvrdil, že škody působené hlodavci jsou na některých lokalitách skutečně významným problémem při obnově listnatých dřevin. Zároveň je zřejmé, že na řadě míst ke škodám z různých důvodů nedochází nebo nejsou registrovány. Dosavadní přístup lesnické praxe k těmto škodám je dosti pasivní a chybí zejména systém signalizace ohroženosti porostů a metodiky na řešení problémových situací. Drobní savci nejsou pro většinu lesníků nijak zajímavým objektem a většina z nich má jen velmi povrchní znalosti o jejich ekologických nárocích i o míře jejich negativního vlivu na výsadbu. Považujeme proto další výzkum v této oblasti za důležitý pro získání exaktních podkladů potřebných pro vypracování metodik pro signalizaci ohrožení porostů a návrhů, jak se škodám ze strany hlodavců efektivně bránit. Zároveň bychom chtěli poděkovat všem revírníkům, kteří věnovali svůj drahocenný čas vyplnění našeho dotazníku. Získané informace jsou pro nás opravdu cenné a přinášejí potřebný praktický pohled.

Autoři:

Doc. Ing. Jiří Kamler, Ph.D.,

Ing. Evžen Bukor,

Ústav ochrany lesů a myslivosti, LDF, MENDELU v Brně

Ing. Kamil Turek

Ústav pro hospodářskou úpravu lesů, Frýdek-Místek.

RNDr. Miloslav Homolka, CSc.

Ústav biologie obratlovců, AV ČR, Brno

Foto: autoři