Jak se studuje ve Finsku

Proč zrovna do Finska?

Pro člověka se zájmem o přírodu je zajímavou možností jet studovat do severských zemí. Tuto možnost si často zvolí i studenti Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity. Jako student čtvrtého ročníku krajinného inženýrství jsem se rozhodl vyrazit studovat do Finska. Prostřednictvím programu Erasmus jsem zavítal do jeho hlavního města – Helsinek. Nachází se zde jedna ze dvou finských univerzit, která má mezi svými fakultami i tu lesnickou. Tou druhou je univerzita v Joensuu v Severní Karélii. Mimo tyto dvě univerzity je ještě možné studovat lesnickou problematiku na polytechnických školách, které jsou jakýmsi mezistupněm mezi střední školou a univerzitou. V této severské zemi je polytechnických škol s lesnickým zaměřením hned několik a studovat zde mají možnost i lidé v menších městech. Lesnické obory lze studovat například na polytechnické škole v Rovaniemi, Mikkeli a dalších městech.

Když se mě místní obyvatelé ptali, proč jsem se rozhodl jet právě do Finska, napadly mě dva hlavní důvody. Prvním z nich je, že Finsko je zemí plnou lesů a jezer s takovými oblastmi, jako je Laponsko nebo Karélie. Přibližně osmdesát šest procent území této země je pokryto lesem, přičemž se dá říci, že pro Finsko je typické rodinné lesnictví. Kolem padesáti dvou procent lesů je vlastněno rodinami a téměř každý pátý občan je vlastníkem lesa. Kolem třiceti pěti procent lesů je vlastněno státem, přičemž se většina z nich nachází v severní části Finska, zejména v Laponsku. V současné době lesnictví a lesnický průmysl zaměstnává kolem 90 tisíc lidí, a je tak důležitou oblastí pro národní ekonomiku. Zisky z lesního hospodářství dnes činí kolem 5,1 procent hrubého domácího produktu a na vývozu se lesnictví podílí přibližně osmnácti procenty. Tato severská země je často přezdívána země tisíce jezer. Přesný počet jezer je odhadován na 188 tisíc. Kromě jezer pokrývají značná území rašeliniště. Finsko je jednou ze zemí, která se významně podílí na světové zásobě tohoto typu ekosystému. V minulosti byla značná část rašelinišť odvodněna za účelem lesnického či zemědělského využití. Část z nich se však po několika letech vrátila do svého původního přirozeného stavu.

Druhým důvodem, proč jsem se zde rozhodl studovat, je skutečnost, že většina místního obyvatelstva mluví alespoň částečně anglicky. Co se týká jižního Finska, téměř devadesát procent obyvatelstva anglicky opravdu mluví a v mnoha případech výborně. Toto je typický fenomén pro celou severní Evropu. Je to skutečnost, která spoustu věcí usnadňuje, ať už se jedná o náhodný kontakt na ulici, výuku ve škole či vyřizování na úřadech. Rovněž se jedná o výbornou příležitost, jak si zdokonalit slovní zásobu a komunikativní schopnosti.

Studium v Helsinkách

Univerzitní výuka v Helsinkách probíhá v rámci čtyř kampusů. Lesnická a zemědělská fakulta se společně s několika dalšími fakultami nachází v části města zvané Viikki, jež se nachází přibližně deset kilometrů od centra města. Jedná se o komplex převážně prosklených moderních budov, v jejichž blízkosti se také nachází výzkumná farma či tropická zahrada. Poblíž školy se rovněž nachází arboretum a přírodní rezervace, sloužící nejen k výuce, ale i rekreaci. V rámci fakulty se výuka specializuje na jednotlivých ústavech. V rámci lesnické problematiky se zde nachází například Ústav lesnické ekologie, Ústav lesnické ekonomiky, Ústav lesnických technologií a některé další. Převážnou většinu předmětů jsem absolvoval na Ústavu lesnické ekologie, na němž se výuka ještě specializuje na ekologii boreálních lesů a tropických lesů. Jelikož jsem nebyl s problematikou tropických lesů příliš obeznámen, většina mých předmětů se odehrávala v prostředí boreálních lesů severní Evropy. Jako výměnný student jsem studoval všechny předměty v angličtině. Je samozřejmě možné studovat i ve finštině, ale to je poměrně tvrdý oříšek. Společně se studenty programu Erasmus se předmětů účastní i studenti mezinárodního magisterského programu. Co se týká výuky samotné, je tu oproti českému modelu jeden významný rozdíl. Akademický rok je tu rovněž rozdělen na zimní a letní semestr, ale semestry jsou ještě rozděleny na dvě části, během nichž jsou zpravidla vyučovány rozdílné předměty. Má to své výhody i nevýhody. Výuka je sama o sobě intenzivnější a daný předmět zde zpravidla probíhá několikrát týdně. Akademický rok je tedy rozdělen na čtyři takovéto části (periody), přičemž každá trvá přibližně měsíc a půl. Poslední týden periody, popřípadě o týden či dva později, probíhá zkouškové období. To, kolik má student zkoušek, je vcelku individuální. Nicméně se dá říci, že zkouškové období není pro studenty tak hektické jako u nás.

Lesnické vzdělání a výzkum

Je poměrně známým faktem, že lesnický výzkum a výuka v severských zemích patří mezi světovou špičku. Tyto země patří mezi nejdražší v Evropě a mají vysoký životní standard. Rovněž jsou zde však poměrně vysoké daně. Ve Finsku je ze mzdy strhávána daň ve výši 35 až 40 %, avšak to, kolik procent zdanění činí, záleží na mnoha faktorech. Daň je zde tedy flexibilní. Mimo jiné jsou i tyto skutečnosti důvodem, proč finská vláda může dávat poměrně velké finanční prostředky do lesnického vzdělání a výzkumu. Severské země jsou známé jako průkopníci v oblasti lesnických technologií, avšak během posledních let se velké úsilí vkládá i do témat týkajících se trvale udržitelného lesnického hospodaření, ochrany přírody a biodiverzity. Tento fakt se dost významně odráží nejen na způsobu hospodaření, ale i na způsobu výuky. Velká část předmětů se zakládá na dosavadním výzkumu. Předměty se zabývají teoretickou stránkou věci a někdy spíše až vědeckou tematikou. Na vědeckém přístupu samozřejmě není nic špatného, ba naopak. V některých případech je však celkem škoda, že se při přílišném soustředění na teoretickou stránku věcí poněkud vytrácí jejich praktické využití a do samotné aplikace výsledků se již nevkládá tolik prostředků a energie. Na druhou stranu, výsledky některých výzkumů otevírají nové obzory, nabízejí širší perspektivu a stávají se tak impulsem k pokroku. Například to, že rašeliniště jsou úložištěm uhlíku a při každém odvodnění či těžbě rašelinišť uniká do ovzduší ohromné množství uhlíku v podobě oxidu uhličitého a metanu. Na základě různých experimentů se ukazuje, jak významnou roli hrají tyto ekosystémy v procesu globálního oteplování. To je také jeden z důvodů, proč se Finové rozhodli prosazovat jejich ochranu a rekultivovat některá rašeliniště, která byla dříve využívána ke komerčním účelům. Výsledky některých experimentů nabízejí také nový pohled na dynamiku boreálních lesů a její vliv na strukturu, celkovou rozmanitost a stabilitu těchto lesů. V rámci této problematiky je často diskutováno téma zužitkování biomasy. Tímto způsobem se sice zvýší ekonomická efektivnost těžby a využití těžebních zbytků, avšak takové nazírání je poměrně krátkozraké. Některé experimenty totiž dokazují, že tak dochází k významnému ochuzení podílu živin a tedy snížení celkové úživnosti stanoviště. To možná není až takový problém pro lesy v mírném pásmu, ale pro boreální lesy je to vcelku důležitá skutečnost. Tento fakt se rovněž podílí na úbytku druhů, jež jsou v podmínkách boreálního lesa závislé na rozkládajícím se dřevě. Ponechání dřevinné hmoty v lese hraje důležitou roli rovněž při přirozené obnově a celkové struktuře lesních porostů. Na stranu druhou se zde vynořuje otázka hmyzích škůdců, což je i ve Finsku ožehavé téma.

V oblasti dynamiky boreálních lesů se v poslední době klade důraz na roli přirozených disturbancí (narušení), které po dlouhou dobu utvářely typický charakter těchto lesů. Za disturbance lze v prostředí boreálních lesů považovat oheň, vítr, sníh, dřevokazné houby, hmyz či některé další živočišné druhy (např. bobr, los). Ty mohou způsobit narušení rozsáhlého území nebo ovlivnit jen jednotlivé stromy či skupiny stromů.

Disturbance způsobené ohněm

Poměrně zajímavým a často diskutovaným tématem (alespoň na univerzitní půdě) jsou disturbance způsobené ohněm. Je známo, že oheň v některých oblastech utvářel přirozenou dynamiku lesa a ovlivňoval tak jeho strukturu a rozmanitost. Kontrola lesních požárů ve Finsku je na vysoké úrovni a klima je poměrně vlhké a studené, oheň tedy z lesů téměř vymizel. Nemusíme však chodit daleko, abychom na nějaký probíhající požár narazili – v sousedním Rusku se ještě občas s lesními požáry setkat můžeme. Dokonce i v samotném Finsku můžeme narazit na lesy, v nichž před nedávnou dobou proběhl požár. Je tu ale jeden významný rozdíl. Jedná se totiž o požár založený úmyslně za účelem obnovy lesa a zvýšení jeho biodiverzity. S takovýmito porosty je možné se setkat v některých národních parcích a přírodních rezervacích. Často to probíhá tak, že se určitá část lesa vytěží a dvě třetiny dřevní hmoty jsou z lokality odvezeny. Zbývající dřevní hmota se zapálí a nechá se shořet. Je to poměrně nákladný proces, který je stále ve stádiu výzkumu. Většina konvenčních lesníků ve Finsku s tímto postupem nesouhlasí. Po vzájemných diskusích mezi odborníky, lesníky a širokou veřejností je nyní závěr takový, že požár jako takový je mimo chráněné území prakticky nerealizovatelný. Z těchto experimentů však vyplývá, jak významnou roli disturbance hrají. V závěru některých pokusů je poukázáno na fakt, že mnohé disturbance se dají částečně nahradit vhodnými hospodářskými opatřeními. Narušení ohněm je možné nahradit holosečí, disturbance na úrovni jednotlivých stromů a skupin stromů lze nahradit skupinovou a individuální těžbou. Avšak výsledky experimentů upozorňují na další významný fakt, a tím je ponechání umírajících a odumřelých stromů a dřeva v lese. Nejedná se jen o obydlí pro různé druhy ptactva a hmyzu, ale také o faktor, který utváří dřevinnou skladbu a její charakter jak v úrovni, tak i podúrovni porostu.

Studium na univerzitě

Nevím, zdali se to týká jen studia v angličtině či studia ve Finsku obecně, ale předměty zde nejsou rozděleny na přednášky a cvičení jako u nás. Místo toho jsme měli jen přednášky a v rámci některých předmětů i exkurze. Ty jsou povinné. Co se týče přednášek, tak u většiny předmětů musí studenti splňovat osmdesátiprocentní docházku.

Samozřejmě samotná forma, kvalita a zají-mavost daného předmětu závisí zejména na schopnostech přednášejícího. Značná část přednášejících se snaží do výuky aktivně zapojit i studenty samotné, často formou diskuse a vzájemné výměny názorů a argumentů. Když už někdo vyřkne svůj názor, obvykle si ho musí také umět obhájit. Ve většině předmětů také studenti zpracovávají skupinovou práci. Mohou se navzájem lépe poznat a učí se mezi sebou spolupracovat. Tato forma výuky je však také značně ovlivněna tím, že většina studentů je ze zahraničí. Jedná se tedy o výměnu zkušeností a pohledů mezi jednotlivými zeměmi. Je také vhodné podotknout, že zde byla opravdu cítit spíše mezinárodní atmosféra. Tato forma výuky není až tak typická pro Finy. Jak je o severských národech známo, komunikační schopnosti často nepatří mezi jejich silné stránky.

Zemědělská a lesnická fakulta univerzity v Helsinkách sice pro výuku používá výzkumnou farmu, arboretum a přírodní rezervaci, ale žádný lesní podnik či polesí k dispozici nemá. Fakulta však využívá k výzkumu několik výzkumných ploch a úzce spolupracuje s Finským lesnickým výzkumným institutem (METLA).

A jak s penězi?

Jak už jsem se několikrát zmínil, Finsko patří mezi nejdražší země Evropy a místní obyvatelé jsou zvyklí na vysoký životní standard. Tento fakt se samozřejmě dotkl i mě. Studium ve Finsku je bezplatné. Během svého pobytu jsem v rámci programu Erasmus dostával měsíční příspěvek ve výši 420 eur. Z těchto peněz jsem dal 200 eur (později 260 eur) za nájem, za dalších 40 eur jsem si koupil kartu na cestování po městě, a tudíž mi na mé aktivity moc peněz nezbylo. A to ještě můžu být rád, že jsem sehnal levný podnájem kousek od moře a centra města. Kamarádi žijící na studentských kolejích platili za nájem 350 eur!

Měl jsem štěstí i v tom, že jsem studoval v Helsinkách. Ve větších městech je obvykle snazší najít si práci, i když bez znalostí finštiny to není vůbec jednoduché. Nakonec jsem se musel spokojit s roznášením telefonních katalogů, reklamních časopisů a letáků.

Co se týká finských studentů, ti dostávají od státu příspěvek na studium ve výši 400 eur. Také si mohou zažádat o navýšení této částky, která funguje jako půjčka a po dokončení školy ji splácejí.

Slovo na závěr

Jak je tedy snad z mého vyprávění patrné, studium v zahraničí je opravdu obohacující zkušeností a v mnoha ohledech otevírá nové obzory. Často se nejedná jen o výuku či zkušenosti z oboru, ale i o navázání nových přátelství a poznání jiné kultury. I když jsou podmínky v obou zemích poměrně odlišné, nabízí se zde i možnost jistého srovnání s rodnou zemí. Člověk si tak uvědomí, co je možná v české společnosti dobré změnit a naopak, co je na nás a naší zemi výjimečné, a toho bychom si měli vážit a být na to hrdí.

Autor:

Bc. František Jurečka

Mendelova univerzita v Brně

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: autor