Vylehčené deskové materiály
Martin Böhm, Jan Reisner
Většina evropských hospodářsky využívaných jehličnatých dřevin má hustotu do 500 kg/m3. Překližované materiály vyrobené z tvrdých dřevin tuto hodnotu překračují, dřevotřískové a dřevovláknité desky mají vlivem slisování hustotu ještě vyšší, i když jsou vyráběny vesměs z jehličnatých částic. Tato vyšší hustota aglomerovaných materiálů bývá obvykle označována za jejich největší nevýhodu. Vylehčené deskové materiály se vyrábějí v různých způsobech provedení a z velkého množství surovin, které určují nejen cenu, ale i jejich hlavní způsob použití.
Tento článek je zaměřený na dva nejrozšířenější zástupce – voštinové desky a sendvičové panely. Již ve dvacátých letech minulého století, brzo po začátku výroby prvních velkoplošných materiálů – překližek, byla z tohoto materiálu zkonstruována první vylehčená deska. Desku tvořily dva vnější pláště z překližek tloušťky 3 až 4 mm přilepené na obvodovém masivním rámu. Vnitřní vzduchová dutina byla vyplněna pravidelně rozmístěnými masivními lištami stejné tloušťky jako obvodový rám. Překližkové pláště byly plošně slepeny se středovými výplňovými lištami a rámem, který měl v rozích jednoduchý spoj. Hlavní použití tohoto materiálu bylo na nový typ dveřních křídel – na hladká křídla. Do té doby byla dveřní křídla vyráběna nejčastěji jako rámová plošná konstrukce. Pro vnitřní distanční a zpevňující výplň byly později používány poměrně pracně vyráběné mřížky z pásků tvrdých vláknitých desek, které byly koncem šedesátých let nahrazeny levnějšími papírovými voštinovými vložkami. Podle použití voštinové výplně se dnes tyto typy vylehčených desek nazývají voštinové desky. Tyto desky v devadesátých letech všeobecně nahradily sice dražší, ale odolnější laminované třískové desky.
V poslední době se několik zahraničních firem navrátilo k myšlence vyrábět vylehčené desky pro nábytkářský průmysl na principu voštinových desek. Byly vyvinuty systémy zpevňování a olepení boků dílců a systémy kování, které umožňují pevné konstrukční spoje.
Voštinové desky
V klasickém pojetí představují tyto desky oboustranný deskový plášť nalepený na obvodový rám. Pro vrchní vrstvy se nejčastěji používá tenkých vláknitých desek. Vnitřní vzduchová dutina je z důvodů zpevnění desky vyplněna papírovou voštinou. Pro obvodový rám se používají masivní vlysy nebo hranolky z MDF.
Vlastnosti a použití voštinových desek
Nízká hmotnost těchto desek umožňuje jejich použití na silnější a rozměrnější výrobky (nejčastěji hladká dveřní křídla), nebo při konstrukci nábytku, kdy je z hlediska designu požadováno použití desek s velkou tloušťkou a nízkou hmotností.
U voštinových desek, stejně jako u ostatních materiálů, jejichž střední vrstvy obsahují dutiny, je nutné pro konstrukční spoje využívat speciální typy kování. V případě vyřezávání otvoru je nutné do vnitřku voštinové desky vlepit zpevňující rám.
Voštinové desky lze vyrábět v surovém provedení. Konečná povrchová úprava se provádí poléváním nebo navalováním pigmentového nátěru. U dýhovaného provedení výrobku se zpravidla nejprve dýhují samostatně pláště a potom se lepí celý soubor. Velmi často se také provádí povrchová úprava pomocí kontinuálního nalepování papírové kašírovací folie.
Materiály se sendvičovou konstrukcí
V těchto typech materiálů bývají desky na bázi dřeva použity pouze jako krycí a pohledová vrstva. Střední výplňová vrstva může být tvořena z polystyrenu, tvrdé PUR pěny, plastových dutinových desek a podobných lehkých materiálů. Vylehčené materiály se sendvičovou konstrukcí se používají jako výplně rámových konstrukcí, nebo mohou být již z výroby připravené pro konkrétní typ aplikace (např. již zmiňované výplňové dílce dveří). V případě specifických požadavků na výrobek, např. na zvýšenou požární nebo mechanickou odolnost, se vnitřní dutina desky vyplňuje materiály se sníženou hořlavostí nebo vložkami, které zvyšují mechanickou pevnost.
Autoři:
Ing. Martin Böhm, Ph.D.
Ing. Jan Reisner, Ph.D.