Housenice širopasých na smrku pichlavém

Listožraví hmyzí fytofágové

Velice tuhé a epikutikulárními vosky kryté jehlice smrku pichlavého se mohou jevit jako nevhodné pro listožravé hmyzí fytofágy, přesto jsme ve středoevropských podmínkách potvrdili na této dřevině 9 druhů housenek motýlů minujících v jehlicích a 15 druhů housenek volně ožírajících jehlice, další tři druhy housenek se soustředily na lišejníky pokrývající kmeny. Ve stanovištně identických podmínkách bylo na smrku ztepilém potvrzeno 24 druhů housenek motýlů (8 minujících v jehli-cích, 12  volně ožírajících jehlice a 4 na lišejnících pokrývajících kmeny).

Fauna blanokřídlých širopasých (Symp-hyta), tvořená druhy potravně vázanými na jehlice smrku ztepilého, je zastoupena v Evropě/ČR pilatkami 19/19, hřebenulemi 4/3 a ploskohřbetkami 9/7. Z tohoto hlediska jsme prokázali na smrku pichlavém výskyt 18 druhů (62 %) listožravých širopasých larev z 29 žijících v ČR na smrku ztepilém.

Některé z těchto druhů gradují a představují vážné listožravé lesní škůdce smrku ztepilého, např. pilatka proužkovaná (Pikonema scutellatum /Htg./), pilatka horská (Epicenematus montanus /Zadd./), pilatka smrková (Pristiphora abietina /Christ/) či ploskohřbetka smrková (Cephalcia abietis /L./). Z hřebenulí je pouze Gilpinia hercyniae (Htg.) zmíněna jako významný škůdce sporadicky gradující v Severní Americe po zavlečení z Evropy.

Použitá metoda šetření

Housenice byly sbírány v r. 2007 metodou sklepávání na plachtu napnutou na kovovém rámu (0,5×1 m), vloženou pod větev smrku pichlavého. Údery do větve bylo dosaženo opadu jedinců, kteří byli sbíráni a uloženi do 75% ethanolu. Vzorek tvořili jedinci sklepaní v daném termínu z 200 větví ve sledovaném porostu postupně z cca 100 stromů. Na každé lokalitě (Sněžník 576 m n.m. – LS Děčín, Dlouhá louka 865 m n.m. – LS Litvínov, Boleboř 857 m n.m. – Lesy města Jirkova) se uskutečnilo šest odběrů během vegetačního období v měsíčním intervalu (Σ 1 200 větví /lokalitu). Výběr větví byl náhodný v profilu stromu 0,7 až 2,5 m nad zemí, skupiny stromů byly umístěny rovnoměrně v okraji i vnitřní části porostu. Materiál housenic determinoval M. Úradník ze Zvolena.

Výsledky šetření

Hřebenule

Z dosavadních poznatků o středoevropských hřebenulích smrku ztepilého vyplývá, že Gilpinia abieticola (D. Torre) a G. hercyniae jsou obecně rozšířené, ale jejich larvy se podílí na korunové fauně hřebenulí a pilatek pouze do 10 %, zatímco hřebenule smrková (G. polytoma /Htg./) tvoří až 75 %. Ve sledovaném území Krušných hor na smrku pichlavém jsme zaznamenali opačné postavení, neboť hřebenule smrková byla pouze doprovodným zástupcem výše uvedených hřebenulí a inklinovala k porostům nižších nadmořských výšek.

U těchto hřebenulí je uváděn v nížinách vývoj dvou pokolení s rojením v IV.–V. a VII.–VIII. měsíci a jednoho pokolení ve vyšších polohách (VI.). Hřebenule G. abieticola, G. hercyniae potvrdily druhou generaci výraznou kulminací výskytu housenic v srpnu a září.

Je zajímavé, že i ve vyšších polohách měla G. hercyniae dvě generace. Podle zachycených housenic byly v polovině května hřebenule na smrku pichlavém v eudominantním postavení (41,2 %) a obecně tvořily nejvýznamnější část fauny larev širopasých na smrku pichlavém.

Ploskohřbetky

Ploskohřbetkovití zahrnují v ČR osm druhů potravně vázaných na smrk ztepilý, z nichž ke kalamitním se řadí ploskohřbetka smrková a lokální gradace byly zaznamenány u ploskohřbetky severské (C. arvensis Panz.) a ploskohřbetky černé (C. alpina Klug. = C. fallenii Dalm.). Na základě studia korunové fauny je třeba mezi živné dřeviny nově zařadit smrk pichlavý pro ploskohřbetku smrkovou, p. severskou, p. černou a ploskohřbetky Cephalcia fulva, C. erythrogaster, u nichž se projevila mezidruhová rovnováha a relativně nízké zastoupení. K nejčasněji aktivujícím se zařadila ploskohřbetka černá, jejíž housenice byly na smrku pichlavém nejvýznamnější součástí korunové fauny v polovině května, zatímco housenice ostatních druhů byly prokázány souběžně, ale až v polovině června. Je třeba zdůraznit, že ploskohřbetky ohrožují porosty smrku ztepilého zpravidla až od 60 let, zatímco na smrku pichlavém napadaly běžně porosty 2.–3. věkového stupně. Nevytvářely velké předivové vaky, ale zapřádaly průběžně na větvi husté dlouhé jehličí.

Pilatky

Pilatka horská (Pachynematus montanus) je obecně rozšířená nejen v oblastech se smrkem ztepilým, ale i v porostech smrku pichlavého. Řadí se mezi druhy s gradačním potenciálem. Larvy zachycené v polovině června pochází z vajíček vykladených v květnu, což odpovídá obecně známé bionomii. Zajímavé je však setrvání housenic v korunách smrku ztepilého až do konce vegetačního období (VI.–IX.). Pilatka proužkovaná přes gradační schopnost byla ve sledované oblasti pouze doprovodným zástupcem.

Housenice pilatek z rodu Pristiphora byly na smrku pichlavém zachyceny v širokém druhovém spektru (8). Dokonce byl uloven dospělec smrkové pilatky Pristiphora pallida (Konow). Tento vzácně se vyskytující druh je uváděn především z Moravy. Podobně lze klasifikovat sklepání jediné larvy pilatky Pristiphora robusta (Konow) na lokalitě Boleboř na smrku pichlavém, kterou původně v Čechách popsal Konow (1895). Pilatka smrková se řadí k obecně rozšířeným gradujícím škůdcům smrku ztepilého, kde vystupuje souběžně s pilatkou proužkovanou a p. horskou. Na smrku pichlavém byla v minoritním zastoupení a ustupovala s nadmořskou výškou. Je zajímavé, že početnější byly na smrku pichlavém pilatky lesnicky méně známé Pristiphora compressa (Htg.) bez vlivu nadmořské výšky na její výskyt a P. decipiens (Enslin).

Závěrem

V imisním území, kde byl smrk ztepilý více než 20 let vyloučen z obnovy lesa a kde rovněž chybí původní komplexy této dřeviny, bylo prokázáno, že pro široké spektrum hřebenulí, pilatek a ploskohřbetek (18 druhů) představuje smrk pichlavý náhradní živnou dřevinu. Přestože bylo zachyceno široké spektrum druhů a u některých zástupců relativně hojně zastoupených, nebyly v porostech smrku P. pungens zaznamenány výraznější žíry a poškození.

Výsledky byly podpořeny VZ MSM 6215648902.

Autoři:

prof. Ing. Emanuel Kula, CSc.

Bc. Václav Šimon

LDF MENDELU v Brně

Ústav ochrany lesů a myslivosti

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: Ján Macek