Archiv časopisu Lesnická práce

Ivana Kučerová

Problematika zajišťování kvalitních zdrojů pitné vody nabývá stále většího významu. Vzhledem k tomu, že velká část zdrojů surové vody pro úpravu na vodu pitnou je situována v povodích s ložisky zrašeliněné půdy, je surová voda více či méně kontaminována huminovými kyselinami a koncentrace těchto látek ve vodních tocích vzrůstá. Úprava těchto vod technologiemi, při kterých nedochází ke vzniku karcinogenních látek po provedení desinfekce vody chlorací, je finančně a technologicky mnohem náročnější než klasické chlorování, huminové látky způsobují nežádoucí zabarvení pitné vody. Právě realizovaný projekt „Výzkum minimalizace organických škodlivin ve zdrojích vod v Krušných horách“ by měl naznačit způsob řešení tohoto problému a zároveň určit směr, kterým by se mělo ubírat hospodaření v povodích vodárenských toků.

Robert Doležal

Nejen v hlubokých lesích vás může za šera vystrašit tajuplné soví zahoukání. Táhlé, na konci klesající „hů huhuhuhů“ se dá zaslechnout i ve větších parcích, a třeba i na zastávce tramvaje uprostřed setmělých městských ulic, jak mi potvrdil jeden můj kolega. Zmíněný melancholický a na konci jakoby zadrhávající hlas patří samci puštíka obecného (Strix aluco) a můžete se s ním setkat po celý rok, zvláště pak na jaře, kdy jím vyznačuje svoje teritorium.

Puštík obecný patří spolu s kalousem ušatým (Asio otus) k našim nejběžnějším sovám a svým výskytem pokrývá celou Evropu do poloviny Skandinávie na severu. Jeho životním prostředím jsou převážně listnaté a smíšené lesy, ale osidluje i lesy jehličnaté. Protože není závislý na určitém druhu potravy ani na prostředí, dokázal se velmi dobře přizpůsobit podmínkám ovlivněným lidskou činností – bez problémů kolonizuje lidská sídla, žije v rozsáhlých parcích, na hřbitovech či v alejích starých stromů (Hudec 2006). Jeho populace v ČR je stabilní s odhadem početnosti 10–18 tis. párů.

Ladislav Půlpán

Na jedné straně je důsledná ochrana lesa proti kůrovcům dle zásad integrované ochrany lesa prezentovaná jako něco, co likviduje les, a na druhé straně bezzásahový režim je prezentovaný jako jeho záchrana a záchrana přirozených procesů. Je tomu tak ale doopravdy?

Správa Národního parku Šumava prezentuje objem kůrovcového dříví v roce 2010 jako úspěšné zvládnutí situace, neboť se gradace oproti předchozímu roku významně zpomalila. K tomu, aby bylo možné jakékoliv stanovisko zaujmout, je ale potřeba podívat se jednak na počasí a jednak na výsledky ostatních vlastníků lesů, kteří dodržují zásady integrované ochrany lesa, a tudíž dbají na prevenci i obranu v celém rozsahu.

Tomáš Janata

Borovice kleč – Pinus mugo ssp. pumilio, je zřejmě nejznámější typicky horskou dřevinou. Domácky nazývaná jednoduše klečí, ovlivňuje a je ovlivňována životy krkonošských horáků již bezmála půl tisíciletí. V krkonošských horách je přirozenou složkou řady biotopů subalpínského stupně. Na rašeliništích je schopna dosáhnout až stupně supramontánního.

Úžas vzbuzující vývoj technologií usnadňujících mimo jiné sběr a výměnu informací se nemohl nepodepsat v žádném oboru lidských činností a nevyhnul se ani studiu biologie kleče a jejího okolí. Světlo poznání, postupně se oprošťující od tendenčních tlaků i technologických omezení svých dob, přineslo v uplynulém dvacetiletí obrovský objem informací nejen o samotné kleči, ale hlavně o prostředí, v němž žije a zásadně jej ovlivňuje. Definování krkonošské arkto-alpinské tundry, studium biologie rostlinných i živočiš-ných druhů, hydrologie, meteorologie a zejména pak geomorfologie vracelo spoustu odborníků pracujících na hřebenech Krkonoš často k jedné otázce: „Jak člověk svou činností ovlivnil v minulosti vývoj toho, co mělo navždy zůstat nedotčeno? A jak to ovlivňuje dnes? Může některé své ne zcela správné kroky napravit, nebo je alespoň zmírnit?“ Doufáme, že ano.

David Janík a kolektiv

Ačkoli se terénní výškový gradient našich lužních lesů pohybuje v řádech jednotlivých metrů, působení záplav jeho význam mnohonásobně umocňuje. Toto je dokumentováno na příkladu populací javoru babyky a habru obecného v přírodě blízkých lužních lesích na soutoku Moravy a Dyje.

Jaromír Vašíček, Michal Synek

Konverzní faktory požadované v dotazníku u kulatiny se týkaly dvou oblastí, a to fyzikálních vlastností a národních norem měření kulatiny ve vztahu ke „skutečnému objemu“ bez kůry. Konverzní faktory pro kulatinu jsou často používány k převodu jednotek měření, např. z hmotnosti na objem, ale běžné jsou i konverzní faktory v rámci stejných jednotek. Např. 1 m3 kulatiny změřený podle jedné národní normy se může lišit od 1 m3 kulatiny změřeného pomocí jiné národní normy.

Většina států neměla problém dodat konverzní faktory týkající se obecných fyzikálních vlastností v požadovaném členění na jehličnaté a listnaté dřeviny. Oproti tomu data pro porovnání národních norem pro měření kulatiny ke „skutečnému objemu“ dodalo pouze několik států.

Petr Zahradník, Marie Geráková

Lesnickou praxí je v poslední době stále více diskutována záležitost použitých rozestupů mezi feromonovými lapači určenými k boji proti lýkožroutu smrkovému – Ips typographus (L.), a to jednak z pohledu účinnosti, jednak z pohledu finanční náročnosti. Dle našich standardů je obvykle používán rozestup 15–20 m, v některých případech, zejména při vysokém kalamitním základu v oblastech s kalamitním stavem, se zkracují i na 10 m. Exaktní údaje o efektivitě feromonových lapačů v různých rozestupech však neexistují, přestože to může mít značný vliv nejen na výši odchycených kůrovců, ale i na ekonomiku použitých obranných opatření.

Emanuel Kula, Václav Šimon

Fauně introdukovaného smrku pichlavého (Picea pungens /Engelm./) v Krušných horách (10 tis. ha) se dlouho nikdo nevěnoval, neboť za 25–30 let existence rozsáhlých monokultur se neobjevil zásadní problém s hmyzími škůdci. Přesto naše sledování poodhalila bohatost druhů potravně vázaných na tuto zdánlivě neatraktivní dřevinu, která je faunisticky blízká smrku ztepilému (Picea abies /L./ Karst.). V LP 1/2010 jsme se již zmínili o kůrovcích smrku pichlavého, přičemž jako mortalitní vystupuje lokálně lýkohub smrkový (Dendroctonus micans /Kug./), obecně rozšířený lýkožrout menší (Ips amitinus /Eichh./) doprovázený lýkožroutem lesklým (Pityogenes chalcographus /L./). Následující článek je zaměřen na faunu blanokřídlých širopasých na smrku pichlavém.

Anketa Lesnické práce

V návaznosti na čtvrté pokračování Inventarizace škod zvěří jsme správcům lesů, zástupcům ministerstev, akademické obce i myslivců a dalším položili dotaz k problematice vývoje vlivu zvěře na les. Z odpovědí je zřejmé, že se názory na škody zvěří velmi rozchází, podobně jako u mnoha dalších zásadních otázek českého lesnictví.

Jana Beranová, Jan Apltauer, Martin Černý

Lesnickou veřejností stále diskutovanou otázkou zůstává, jak hodnotit působení zvěře na lesní ekosystémy. Možnosti jsou různé: je možné používat systém založený na porovnání kontrolních a zkusných ploch nebo stanovovat únosné stavy zvěře pro dané prostředí nebo hodnotit škody na lesních dřevinách, které zvěř způsobí. Ministerstvo zemědělství se před 15 lety přiklonilo k plošnému monitorování škod zvěří na celém území ČR. Opakovaný monitoring stavu poškození lesních ekosystémů se po čtvrtém opakování celorepublikové inventarizace škod zvěří (dále v textu ISZ) dle našeho názoru jeví jako efektivní zdroj informací o vývoji vlivu zvěře na lesní porosty v České republice, který lze využívat pro kontrolu účinnosti přijatých myslivecko-lesnických opatření.