Škody zvěří - ano/ne

- Jak hodnotíte vývoj vlivu zvěře na lesní ekosystémy ČR od roku 1995 do současnosti?

Jiří Pondělíček, Odbor státní správy lesů, myslivosti a rybářství MZe

Ministerstvo zemědělství se v roce 1995 rozhodlo objektivně posuzovat stav poškozování lesních porostů zvěří a zjišťovat jeho trendy. Za tím účelem provádí periodické 5leté inventarizace škod zvěří na lesních porostech. Kladně je potřeba ohodnotit, že se tyto inventarizace podařilo provést pravidelně již 4x, a to v letech 1995, 2000, 2005 a 2010. Ministerstvo zemědělství v této záležitosti úzce spolupracuje s Ústavem pro výzkum lesních ekosystémů (IFER), který byl ve všech případech zodpovědným řešitelem vypsaného úkolu, a s Ústa-vem pro hospodářskou úpravu lesů, který zajišťuje datové podklady a podílí se na sběru venkovních dat. Výsledky jsou získávány pokaždé podle stejné metodiky, která zajišťuje jejich objektivitu.

Při posouzení celého předchozího 15letého období s výsledky posledního čtvrtého šetření se ukázalo, že škody zvěří nejsou celoplošným jevem, který by se vyskytoval se stejnou závažností rovnoměrně po celém území ČR. Výsledky poslední inventarizace nasvědčují, že se nárůst poškození lesních porostů podařilo zastavit a škody začaly být diferencované. Z celostátního pohledu je cenné, že se podařilo dlouhodobě stabilizovat výši škod do 10 % na výměře přes 65 % rozlohy ČR. Jedná se o průměr, lokálně může poškození výrazně kolísat. I přes toto zlepšení je nutno konstatovat, že vliv na lesní porosty zejména nejmladších vývojových stádií smíšených a listnatých porostů trvá a bude nutné se i nadále tomuto problému věnovat.

Co je nutné si uvědomit, je stav zbývajících 35 % plochy se škodami přes hranici 10 %. Následné rozbory výsledků inventarizace umožní v návaznosti na celý připravovaný informační systém v myslivosti i přesněji lokalizovat, o jaká konkrétní území se jedná a kdo z držitelů honiteb má možnost zásadním způsobem škody způsobované zvěří pozitivně ovlivnit. Držitelé honiteb, kteří jsou tvořeni přímo vlastníky honebních pozemků a lesa, mají totiž možnost podle současné právní úpravy myslivosti dané § 36 odst. 3 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, buď upravit své myslivecké hospodaření, nebo využít svého práva a neodsouhlasit plány mysliveckého hospodaření v těch honitbách, které pronajali. Zatím tohoto svého výlučného práva držitelé honiteb nevyužívají takřka vůbec. V roce 2009 z celkového počtu 5 753 honiteb neodsouhlasili předložené plány mysliveckého hospodaření pouze v 7 případech. V této výlučné pravomoci držitelů honiteb, kterou nemůže nikdo jiný nahradit, ministerstvo zemědělství spatřuje jako rozhodující přirozený zájem o vlastní majetek, řádnou a odpovědnou péči o něj. S pomocí naplňování vlastnických práv lze řešit problém neúměrných škod působených zvěří na lesních porostech do budoucna.

Vladimír Dolejský, Odbor péče o národní parky MŽP

S výsledky čtvrtého opakování celorepublikové inventarizace škod zvěří jsme se zatím neměli možnost seznámit. Jak však vyplývá z jiných zdrojů – např. resortní inventarizace krajiny Czech-Terra, ale i připojeného článku, jsou škody na lesních ekosystémech způsobované spárkatou zvěří i nadále vážným problémem našeho lesnictví. Z pohledu snah ministerstva životního prostředí podporovat přírodě bližší nepasečné formy hospodaření jsou vysoké stavy zvěře základním limitujícím faktorem. Ochrana lesa u rozptýlených výsadeb vnášených nedostatkových a na škody zvěří citlivějších listnáčů a jedle je totiž mnohem ekonomicky náročnější než jejich ochrana na holinách, přičemž zásadní bývá dopad především na samotný výskyt přirozené obnovy. To pak vede k nepodloženým tvrzením, že nepasečné hospodaření je v našich podmínkách jen těžko realizovatelné nebo je pro vlastníka ekonomicky nevýhodné.  Opak je pravdou, stačí se podívat do oblastí, kde je vliv zvěře přijatelný, nebo byl v minulosti z důvodu např. oplocení bývalých vojenských objektů zcela eliminován. Tam se můžeme lehce přesvědčit, že jediným pěstebním opatřením v takovýchto porostech bývá často pouze vlastní těžba dřeva, následná obnova probíhá již jen v režii přírodních procesů. Škody zvěří jsou často velkou komplikací i pro obnovu porostů náhradních dřevin v oblastech dříve postižených průmyslovými imisemi. Tento problém akcentujeme o to více, že v rámci podpory z Operačního programu životní prostředí – Osy 6, jsou realizovány smysluplné projekty zaměřené právě na rehabilitaci lesa v těchto oblastech (např. v Krušných a Jizerských horách) a ochrana lesa, především oplocování, je velmi podstatnou nákladovou položkou těchto projektů.

Problematikou „Dosažení vyváženého vztahu mezi lesem a zvěří“ se zabývá i Klíčová akce 11 Národního lesnického programu, při své činnosti však na tuto problematiku narážejí expertní skupiny i dalších klíčových akcí ekologického pilíře (6, 7 a 9), přičemž přemnoženou zvěř chápou rovněž jako vážnou překážku pro realizaci schválených opatření. Ministerstvo životního prostředí se hlásí jak k vlastním opatřením schváleného NLP, tak i ke Koordinační radou v roce 2009 schválenému způsobu jejich realizace. K řešení problému MŽP i aktivně přispívá. V letech 2008 a 2009 zadalo Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů řešení studie s cílem vytvořit metodiku a podklady pro úpravu vyhlášky č. 553/2004 Sb., o podmínkách, vzoru a bližších pokynech vypracování plánu mysliveckého hospodaření v honitbě s cílem odvozovat výši odlovu podle míry ovlivňování lesního ekosystému. Výsledný elaborát byl po závěrečné oponentuře v březnu roku 2010 předán ministerstvu zemědělství právě pro účely novelizace zmíněné vyhlášky. Velice bychom uvítali, kdyby tento legislativní předpis byl v dohledné době ve spolupráci našich resortů zpracován.

Vladimír Krchov, Lesy ČR

Lesy České republiky se stavům zvěře věnují trvale, neboť náklady na ochranu proti škodám zvěří činí podstatnou položku v nákladech na péči o lesní porosty. Škody zvěří přitom nevnímáme pouze v aktuální rovině jediného roku, ale především sledujeme trendy v jednotlivých oblastech. Považujeme proto za logické, že ministerstvo zemědělství zadalo již opakovaně projekt šetření škod zvěří. Domníváme se, že pětileté období je dostatečné na to, aby se dříve přijatá opatření mohla projevit a aby zpětná vazba byla přiměřeně vypovídající.

Výsledky šetření odpovídají i našim poznatkům. Na většině území zvěř působí škody, které jsou hodnoceny jako přijatelné, v nejvíce zatížených oblastech vysoké škody přetrvávají, ale stavy zvěře se i zde postupně upravují. Lze diskutovat o rychlosti snižování škod zvěří, nicméně trendy směřují na většině území správným směrem.

Aktuální šetření je zřejmě ovlivněno vysokou sněhovou pokrývkou v zimě 2009/2010 a omezením přístupu zvěře k potravě, které nebylo možné ovlivnit ani intenzívním přikrmováním. Není překvapením, že největšími škodami trpí dřeviny, které jsou na lokalitě minoritní. Nově se setkáváme s vyššími škodami v režijních honitbách a v budoucím období se právě proto zaměříme na ně.

Lesy České republiky nadále usilují o rovnováhu stavů zvěře a lesního ekosystému s využitím možností zákona o myslivosti a zákona o lesích tak, aby výše škod byla přijatelná a náklady na ochranu proti zvěři se dále mohly postupně snižovat.

František Kučera, SVOL

Předpokládám, že o zásadním vlivu spárkaté zvěře na stav a vývoj lesních ekosystémů nelze pochybovat. Zejména dnes, kdy se zodpovědní vlastníci lesů a lesní hospodáři snaží o postupnou přeměnu převažujících jehličnatých monokultur na smíšené, výškově a věkově rozrůzněné porosty, je vliv zvěře na úspěšné dosažení tohoto cíle rozhodující.

V posledních letech jsou škody zvěří každoročně vyčísleny na několik desítek milionů korun. Vynaložené náklady na ochrany kultur proti okusu zvěří pak dosahují částky o řád vyšší – v rámci republiky jde o stamiliony ročně, které musí uhradit vlastníci lesa. V převážné většině z cca 5 700 honiteb v ČR je nezbytné chránit výsadby listnatých dřevin a jedle nákladným oplocením, hlavní dřeviny – smrk a borovici – opakovanými nátěry repelenty. Jen díky těmto opatřením se daří negativní vlivy současných stavů spárkaté zvěře minimalizovat a umožnit odrůstání mladých lesních porostů.

Pokud jde o vývoj od roku 1995 do současnosti, lze zcela jednoznačně konstatovat, že k žádným patrným změnám v tomto období nedošlo. Proklamovaná opatření orgánů státní správy lesů a myslivosti se na stavech zvěře a tím méně na výši působených škod nijak neprojevila. Stačí nahlédnout do publikací „Zprávy o stavu lesního hospodářství v České republice“ každoročně vydávaných ministerstvem zemědělství, na tabulky o vývoji jarních kmenových stavů jednotlivých druhů spárkaté zvěře a přehledy ročních odlovů. Zjistíme, že jarní kmenové stavy i roční odstřely všech druhů spárkaté zvěře od počátku sledování v druhé polovině minulého století trvale narůstají, období od roku 1995 do roku 2009 nevyjímaje. Dosud se nejeví žádná známka toho, že by v nejbližších letech mohlo dojít k nějakému zásadnímu obratu. Jen v posledních patnácti letech (1995 až 2009) byl nejnižší nárůst jarních kmenových stavů (JKS) zaznamenán u zvěře srnčí, a to o 25 %, nejvyšší u zvěře daňčí – o 83 %! Roční odlov nejméně vzrostl opět u zvěře srnčí – o 6 %, u zvěře jelení a mufloní přes 20 %, u zvěře daňčí o 91% a u zvěře černé dokonce o 159 %.

I když nárůst JKS je pravděpodobně ovlivněn i postupným hlášením záměrně či nevědomky dosud zatajovaných stavů skutečných, nelze se ubránit závěru, že ani stále se zvyšující odstřel nedosahuje výše ročního přírůstku, a tak stavy všech druhů spárkaté zvěře (snad s výjimkou zvěře srnčí) utěšeně narůstají. Uvedené skutečnosti vedou k jednoznačnému závěru, že bez zásadních změn myslivecké legislativy k účinnému snížení stavů spárkaté zvěře a tím i k snížení zátěže lesních ekosystémů nedojde.

K pravděpodobnému budoucímu vývoji ještě poznámku: V loňském roce došlo ve všech krajích k podstatnému omezení dotačních podpor v lesním hospodářství, zejména v pěstební činnosti. Tento trend lze téměř s jistotou očekávat i v nejbližší budoucnosti, což bezpochyby povede v méně produktivních lesních majetcích k větším či menším ekonomickým potížím.

Ty se následně projeví i v omezování nákladů na ochranu kultur a v konečném důsledku povedou k zvýšení škod, místy i k likvidaci nejohroženějších – tj. melioračních druhů dřevin.

Pokud jde o výsledky inventarizace škod zvěří, realizované v letech 1995 až 2010, považuji za nutné připomenout zásadní metodický nedostatek tohoto šetření, které nebere v úvahu, zda a jaká jsou provedena ochranná opatření proti okusu na kontrolních plochách. Tím dochází k významnému podhodnocení rozsahu i intenzity poškození okusem a následně k nedocenění negativního vlivu zvěře na lesní ekosystém. Tento rozdíl lze vyjádřit výší nákladů, vynaložených vlastníky lesa na ochranu kultur proti škodám zvěří.

Nerozumím též opakovanému srovnávacímu šetření škod zvěří v porostech mýtního stáří, kde zvěř (snad s výjimkou obor a přezimovacích obůrek) bohudíky již neškodí.

Jaroslav Kostečka, Českomoravská myslivecká jednota

Vliv býložravé spárkaté zvěře od roku 1995 do současnosti lze hodnotit jako únosný. Tlak zvěře na lesní (téměř 100% nepůvodní) ekosystémy se postupně a trvale snižuje. Vývoj trendu poškozování lesních kultur je z pohledu lesního hospodářství uspokojivý.

Jako v řadě dalších oblastí bychom se však rádi vzdali generalizujících výroků. Vždy je nutno hodnotit konkrétní lokalitu nebo LHC.

Je nutno zdůraznit, že vliv zvěře na lesní porosty dokáží někteří vlastníci a správci lesů řešit lépe a jiní hůře. Také procento poškození je velice problematické. Někteří velcí vlastníci lesů oficiálně uvádí, že poškození kultur a mlazin do 40 % jedinců je stále ještě bezproblémové (všichni víme, že plánovanými lesnickými zásahy zůstane z několika tisíc jedinců pouze několik stovek v době obmýtí) a jiní „také“ odborníci na lesní hospodářství považují 10% poškození za neúnosné. Velice často záleží na přírodních podmínkách a složení lesního ekosystému. V neposlední řadě je samozřejmě nutno brát v potaz úroveň mysliveckého hospodaření. Je všeobecně prokázané a známé, že kvalitní a trvalá péče o zvěř velice významně limituje a ovlivňuje její tlak na lesní porosty.

Vyvážený stav mezi lesem a zvěří by měl být posuzován především z pohledu vlastnického a samozřejmě v souladu s platnými právními normami. Vlastník by si měl především sám určovat, jaký stav lesa ve vztahu k početním stavům zvěře je pro něho únosný bez určování nějakých horních limitních smyšlených hranic. Jak je možné, že někdo veřejně řekne, že kormoráni nejsou přemnožení, jelikož neumírají hlady, a že jen využívají nabídku prostředí, a ten samý člověk jako samozvaný odborník o několik dní později konstatuje, že by mělo být maximálně 5 jelenů na 1 tisíc hektarů, když je všeobecně známo, že ještě ve středověku se např. na Křivoklátsku přirozeně vyskytovalo i několik stovek jelení zvěře na tisíc hektarů. Býložravá zvěř se chová podobně jako predátoři, to znamená, že pokud má dostatek přirozené potravy, její stavy narůstají a obráceně. Jak je vůbec možné, že uživatel honitby musí hradit škody, které způsobilo přírodní bohatství (zvěř), tím, že si kouslo do národního bohatství (les) při plnění svých základních biologických potřeb? Celý svět se nám za to směje. Věřím, že přijde čas změny.

Jiří Kamler, Ústav biologie obratlovců

Ze svých zkušeností bohužel nemůžu objektivně zhodnotit vliv zvěře v celé ČR, protože jsem se do některých oblastí vůbec nedostal a do roku 1999 mě problematika vlivu zvěře na les příliš nezajímala. Moje zhodnocení se tak týká Jeseníků, Rychlebských hor, Drahanské vrchoviny, Krušných hor a Rakovnické pahorkatiny a z těchto oblastí nemám systematická data, která bych mohl zobecnit. Uvedené berte tedy prosím jako subjektivní vidění problematiky.

Z mého neuceleného srovnání vyplývá, že je určitý rozdíl mezi moravskými a českými oblastmi, kde jsem měl možnost pracovat. Obecně mohu říci, že na Moravě jsme v redukci zvěře pokrokovější a ústup ze slávy vysokých stavů zvěře začal již v osmdesátých letech minulého století. Své hodnocení začnu rokem 1993, který byl pro naši myslivost v mnohém převratný. V řadě oblastí už sice určitou dobu probíhala redukce zvěře z důvodu neúnosných škod, zejména ohryzem, ale stavy byly stále dost vysoké na to, aby při lovu bylo z čeho vybírat. Se změnou držitelů řady honiteb ovšem došlo k viditelnému poklesu početnosti zvěře a již po dvou letech se výrazně omezil rozsah zimního ohryzu. Na konci nájemního období v roce 2003 už byly na mnoha místech stavy jelení, mufloní a daňčí zvěře dost zredukované a zejména byla zdecimovaná struktura populací. Na lese se to projevilo tak, že škody ohryzem jsou v podstatě pouze u krmelců a začíná se ve velké míře objevovat přirozené zmlazení buku, ale i jasanu a jeřábu, tedy vysoce atraktivních dřevin. Rok 2003 vnímám na moravských lokalitách jako jakési dno, od kterého se chov zvěře odrazil k jednak celkově vyšším stavům, ale zejména si řada uživatelů uvědomila, že bez respektování alespoň minimálních zásad chovu se žádné kvalitní trofeje nedoberou. S určitým nárůstem stavů se také objevily škody, již několik let neviděné, ale i vzhledem k větší kapacitě lesa z důvodu vyšší úživnosti je vliv zvěře snesitelný.

V Krušných horách a na Rakovnicku jsou jak stavy zvěře, tak jejich vývoj odlišný. Sika se zdá být velmi odolným druhem, na kterého dosud nebylo nic zásadního vymyšleno, a jelení zvěř v Krušných horách je přes vysoké odstřely také ve stavech jinde nevídaných. Pro mě to jsou zajímavé oblasti, kde můžu studovat i ohryz a u siky i jarní loupání borovic, které odjinud neznám.

Celkově mi tak vychází optimistický výhled, že stavy zvěře se na mnoha místech přiblížily únosnosti lesa a tam, kde byly více zredukovány, se v posledních několika letech začínají mírně zvyšovat. Škody na lese vývoj stavů zvěře věrně kopírují a nepředpokládám, že by se měly někde výrazněji zvýšit. Výjimkou je sika, který není k zastavení, a Krušné hory, kde asi bude pokračovat redukce jelení zvěře a další snižování škod.

Jaromír Bláha, Hnutí DUHA

Početní stavy spárkaté zvěře neustále narůstají. Stavy jelení zvěře se za posledních 40 let zdvojnásobily. Jedinou výjimkou byla právě druhá polovina devadesátých let minulého století, kdy díky důrazu na řešení škod a zintenzivněním lovu v některých oblastech došlo k přechodnému, bohužel jen krátkodobému, snížení početnosti zvěře jelení. Jenže od té doby došlo opět k výraznému nárůstu početnosti zvěře. O tom svědčí i alarmující míra poškození kultur MZD – 61 % v roce 2005 a 57 % v roce 2010. Nenechme se přitom zmást stagnací nebo velmi mírným poklesem celkových škod, protože nové nebo opakované poškození vrcholu u MZD okusem (tedy čerstvé škody) rapidně rostou: v roce 2000 to bylo 8 %, v roce 2005 – 20,4 % a v roce 2010 už 35 %!

Do očí bijící je pak neochota, neschopnost či absence záměru situaci řešit – jak na úrovni státní správy myslivosti včetně MZe, tak i Lesů ČR jako dominantního vlastníka. Hnutí DUHA si v roce 2007 vyžádalo údaje o vykazovaných stavech zvěře za roky 2002–2006 od obcí s rozšířenou působností (ORP) s významnějším podílem lesní krajiny. Hodnoceny byly údaje ze 103 ORP. Závěry:

- Potvrzení, že vykazované jarní kmenové stavy (JKS) jsou podhodnocené: U 85 % ORP jsou JKS jelení zvěře podhodnocené oproti stavům zjištěným zpětným propočtem. U 45 % ORP více než dvojnásobně. U 17 % ORP více než trojnásobně.

- I tyto podhodnocené JKS překračují dle zákona maximálně přípustné normované stavy (NS). 84 % ORP má JKS srnčí zvěře vyšší než NS, obdobně je to u jelení zvěře (85 % ORP). 4 % ORP dokonce vykazují JKS jelení zvěře více než 6x vyšší, než jsou NS. 25 % ORP hospodařících s jelení zvěří nemá stanovené NS, ač se zde jelení zvěř pravidelně sčítá i loví.

- Žádný článek řízení a kontroly myslivosti nefunguje. Meziroční navyšování odlovu jelena vzhledem k jeho jarním sčítaným stavům probíhalo pouze v 5 % ORP. Ve 34 % ORP docházelo paradoxně ke snižování odlovu. U srnčí zvěře došlo k meziročnímu navyšování odlovu pouze ve 2 % ORP, zatímco ve 41 % ORP se lov meziročně vzhledem k JKS snižoval.

Co na to zákon? §3 odst. 2. zákona o myslivosti: uživatel honitby je povinen zajišťovat v honitbě chov zvěře v rozmezí mezi minimálním a normovaným stavem zvěře.

§64 odst. 3, písm. c): Orgán státní správy myslivosti uloží pokutu až do výše 200 000 Kč uživateli honitby, který nesplní nebo poruší povinnosti uvedené v § 3 odst. 2. V kolika případech byla udělena pokuta?

Dle platného Národního lesnického programu, schváleného usnesením vlády v roce 2008, mělo ministerstvo do 1. 10. 2010 změnit vyhlášku č. 553/2004 Sb., o vypracování plánu mysliveckého hospodaření tak, aby výše odlovu byla stanovována výhradně podle míry negativního ovlivňování lesního ekosystému, a to především zabraňováním a poškozováním přirozené obnovy, škodami na výsadbách a loupáním porostů spárkatou zvěří. Ministerstvo tak nejen neučinilo, ale práce na novelizaci vyhlášky ani nezačalo a dle dostupných informací tak ani učinit nehodlá.

Děkuji za odpovědi (25. 1. 2011),

Jan Příhoda