Rod Schwarzenbergů - Historie a současnost šlechtických lesních majetků

Les jako investice

- V České republice znají lidé spíše Vašeho bratra, Karla Schwarzenberga. V jednom rozhovoru jste řekl: „Myslím si, že máme s bratrem mezi sebou dobrý vztah. Každý jsme však měli jiný osud. On měl to štěstí, že zdědil majetek v Čechách a v Rakousku a měl tedy více času věnovat se politice. Já jsem tuto výhodu neměl, takže jsem od začátku musel pracovat.“ Kdybyste měl tu možnost, měnil byste s bratrem?

Ne. Myslím, že bratr má kvůli tomu, že si vybral jako povolání politiku, v pracovním životě více konfliktů než já. Je pod dohledem veřejnosti a nemůže se vždy tak volně vyslovit ke konkrétní otázce jako já. Potom je jeho pracovní doba nepravidelná. Jsem přesvědčen, že spoustu otázek rozhoduje po 10. hodině večer, já rozhoduji běžně kolem 10. hodiny ráno. Myslím, že jsem si vybral lehčí život.

- Celý život pracujete v bankovnictví, co vás přimělo k rozhodnutí koupit si statek s lesními pozemky v oblasti Čimelic?

Byl jsem odborníkem na vývoj celého Comeconu (Council for Mutual Economic Assistance, Rada pro vzájemnou ekonomickou asistenci, 1949–1991, pozn. redakce), a když se Comecon rozpadl, na vývoj jednotlivých zemí. Byl jsem tenkrát přesvědčen, že Československo má ty největší šance se přiblížit k úrovni ostatních zemí Evropské unie. Co se mého osobního životního úspěchu nebo diverzifikace mých aktiv týká, jsem přesvědčen, že les je výborná investice, protože tady pracujeme se surovinou a celý svět se vzrůstající populací bude suroviny potřebovat. Přírodní podmínky jsou v České republice dobré, a co se týká konkurenceschopnosti, v zásadě se mi platy zdály, v době kdy jsem majetek kupoval, na příštích 20 let na úrovni, která nám zajistí v Evropě konkurenceschopnost. Tak jsem statek s lesem koupil náhodou v Čimelicích, ale byl jsem rozhodnut zásadně investovat do lesů v ČR.

- Kdy jste statek kupoval?

Je to více než deset let, rozhodl jsem se kolem roku 1995 a potom jsem potřeboval čas, abych záměr realizoval.

- Od koho jste statek koupil?

V roce 1920–21 bylo uloženo nečeským arcibiskupským klášterům, které tady investovaly od roku 1648, aby majetek prodaly. Byl to majetek v rukách premonstrátů z Eigen-Schlegel v Rakousku, který získaly dvě rodiny, od nichž jsem statek a les koupil.

- Myslíte si i s odstupem času,  že les byla dobrá investice?

Myslím, že to byla výborná investice. Všichni jsme prožili těžkou krizi všech finančních trhů. Tržní cena lesů se ale skoro nezměnila, asi ubylo lidí, kteří si mohou les koupit, ale cena se v zásadě nezměnila. A díky šikovnému hospodaření odborného hospodáře jsme měli každý rok čistý výnos.

- Myslíte si, že je to dobrá investice i pro běžného občana?

Na jedné straně je to otázka celkové investice. My jsme ještě pod dolní hranicí, kdy se může smysluplně samostatně hospodařit. Minimální kapitál, tak aby to byl úspěšný podnik, je asi 70 až 100 milionů korun – to není v dosahu každého občana. Když mluvíme o surovinách, musíte být připraven na rizika – sníh, vítr, kůrovec, přírodní katastrofy, které mohou každý rok ničivě ovlivnit výsledek. Když jste na to připraven, tzn. máte ještě další možnosti se uživit, pak je to smysluplné. Je to otázka dimenze – malý lesík o 5 hektarech, to je spíš zábava – to není investice.

- Jakou rozlohu lesa tedy považujete za minimální, aby investice byla výhodná a dlouhodobě udržitelná?

Protože jsou v České republice nižší platy, je to možné kolem 600–700 hektarů. Kdybychom měli platy jako ve Spolkové republice Německo nebo Rakousku, tak je to kolem 1 000 hektarů, aby to bylo smysluplné. Do jisté míry je také rozdíl, jestli pracujete jako podnikatel s pomocí odborného hospodáře, nebo jestli hospodaříte sám jako rodina. Když jste skromný a hospodaříte sám, tak se hranice pohybuje směrem dolů.

Charakteristika lesního majetku

- Můžete lesní majetek charakterizovat?

Výměra lesů je 237 hektarů, z toho jsou 4 hektary bezlesí. Rozvrstvení věkových tříd bylo víceméně pravidelné až do dvou posledních větrných kalamit Emma a Kyrill, které poškodily převážně smrkové porosty. Nejvíce byly poškozeny porosty mýtní a porosty, které se do mýtního věku dostávaly, celkem kolem 30 ha.

- Jaký byl v těchto letech podíl nahodilé těžby?

Bylo to zhruba 50 % roční těžby, převážně ve smrku, poškozena byla i borovice, ale největší škody byly ve smrkových porostech na podmáčených stanovištích.

- Můžete popsat současnou druhovou skladbu na majetku?

Převažuje smrk s 50 %, 40 % tvoří borovice a zbytek dub a ostatní listnáče. Při nových výsadbách preferujeme listnaté stromy a v některých lokalitách se dostáváme k 30% i většímu zastoupení listnáčů v obnově.

- Jaký je zdravotní stav porostů?

Co se týká kůrovcové situace, v roce 2010 jsme vytěžili necelých 30 kubíků kůrovcových stromů. Z abiotických činitelů nám škodí sníh, námraza, někdy dochází k vrškovým zlomům a jinak jako v celé republice – větrné kalamity, které ani dub nevydrží.

Hospodaření v lese

- Patříte mezi drobné vlastníky lesa, jak zajišťujete hospodaření v lese?

Hospodaření zajišťujeme pouze živnostníky. Mimo špičky zalesňování pracují v průměru 2–3 lidi v pěstební činnosti, využíváme 2 těžaře a 1 traktoristu. Ve výjimečných případech někdy používáme i koně, ale to spíš na balíkování do horších terénů. Do probírek, pokud to jde, jsme používali harvestory, a to i při většině zpracování polomů. Harvestorová těžba tvoří zhruba 60 % z celkových těžeb. Co se týká dlouhodobého rozvoje lesa, připravujeme les na přítomnost větší mechanizace – větší zásah harvestorů, dělají se linky, tím je v lese i více světla, takže nám přibude listnáč, věříme, že takto připravujeme vhodné podmínky pro další generace majitelů.

- Nebojíte se odbytových problémů s listnatou kulatinou?

Je pravda, že nás všichni nás „tlačí” do listnatých porostů, ale pak listnatou kulatinu nikdo nechce, chtějí smrk. Řešení vidíme ve využití i jiných dřevin, než je dub a buk, lze použít například břízu, osiku apod., protože to jsou stromy, které můžete po 50 letech obnovit, nejsou shnilé. A když si vezmete cenové relace, tak za 100 let při minimálních nákladech ze smrku takový výnos nedostanete.

Navíc jsme přesvědčeni, že poptávka, která je daná tím, jak se rozvíjí Východní a Jižní Asie, má vliv na každou surovinu na světě a nakonec pestrá nabídka různých dřevin bude mít vždycky odbyt. Smrk nás uživí, ale ta pestrost nabídky nám jen pomůže. Poptávka bude jistě také pestrá.

- Jaký převažuje způsob obnovy?

Převažuje obnova umělá, hospodaření v lese je holosečné, protože prakticky, až na výjimky, nejsou podmínky pro zmlazování kvůli buřeni. Ročně zalesňujeme mezi 2,5–5 hektary, obzvlášť nyní po kalamitách, dříve to bylo kolem 2 hektarů, maximálně do 3. Sazenice nakupujeme.

- Jak vypadá ekonomika hospodaření?

Roční etát činí 1 000–1 100 m3. To je milion šest set až sedm set tisíc příjmů. Z toho můžeme jako čistý výsledek vzít něco kolem třetiny. V našem případě jde veškerý zisk na náklady statku Nový Dvůr. Statek stojí mnohem více než to, co nám les přináší. Co se týká rodinné ekonomiky, les je významný zdroj prostředků na údržbu tohoto rodinného sídla. To, co jsme tu vybudovali, je součástí naší rodinné kultury a jsme tady velmi rádi. Význam lesů a budov je nejen hospodářský, ale pro nás má tento majetek také estetický a emocionální význam.

Obchod s dřívím

- Jak hodnotíte současný stav na trhu s dřívím a jakým způsobem dříví obchodujete?

Současný stav s cenami dříví je dobrý. Myslíme si ale, že nadnárodní společnosti trochu zneužívají své postavení. Když jsme pracovali s harvestory, šlo o větší objemy, tak nám nezbylo než dříví prodat velkým firmám, a ty vám „nedají nic zadarmo”. Ale pokud jde o klasickou těžbu menších objemů, prodáváme všechno na místní pily, kde dosahujeme minimálně o 10–15 % lepší zpeněžení než přes velké firmy. Jeden z hlavních důvodů je odvozní vzdálenost. Samozřejmě ve velkých objemech také nelze uhlídat kvalitu. Snažíme se prodat dříví na odvozním místě a prodáváme en bloc. Dostáváme se u smrkové kulatiny A, B zhruba na 1 900 Kč, v horších dobách kolem 1 800 Kč. V dnešní době se dá dobře prodat i horší kulatina D za zhruba 1 500 Kč za kubík.

- Dříví obchodujete sami, nebo přes sdružení SVOL?

Sami, i když v začátcích jsme s nimi obchodovali a částečně jsme v něm sdruženi. Ale vše u nás závisí na odvozních vzdálenostech.

Podpora lesnického hospodaření a přístup veřejnosti k lesu

- Využíváte dotací poskytovaných např. MZe, MŽP, nebo příspěvků na hospodaření v lesích z krajských rozpočtů? Pokud ano, jaké jsou vaše zkušenosti s čerpáním těchto podpor?

Samozřejmě. Prakticky nejvíce využíváme dotace na meliorační dřeviny. Musíme říci, že Jihočeský kraj zatím poskytuje slušné krajské dotace. Obáváme se ale, že na příští 2 až 3 roky se objem poskytnutých zdrojů sníží. A nejsme si jisti, zda celkový vývoj cen dříví je schopen tento propad alespoň do určité míry nahradit.

- Můžete být konkrétní, využili jste například dotace na lesnickou mechanizaci?

V podmínkách těchto dotací je, že mechanizaci musíme využít jen pro sebe, a je to velký náklad, který se špatně vrací, takže jsme na mechanizaci dotace nežádali.

Je nutné také podotknout, že příprava dotací je často příliš pracná. Pro nás je to ještě schůdné, ale myslíme, že pro menší podniky je to velká administrativní zátěž. Zjednodušení administrativy by byla pro každého hospodáře značná pomoc. Jsme toho názoru, že úleva by byla, kdyby podklady mohl zkušený hospodář sám během jednoho dne vyhotovit. A my platíme odborníka za několik dnů práce. Takovým příkladem je žádání dotací na zalesňování nelesní půdy, které je velmi administrativně náročné.

- Jaké zkušenosti máte s přístupem veřejnosti k lesu?

V zásadě máme dobrou zkušenost. Sousedé i turisté se tu chovají slušně. Jediné období, kdy přítomnost lidí v lese trochu vadí, je, když jdeme na konci července na srnce a v 5 hodin ráno už vyleze z křoví houbař nebo borůvkář. Jednou jsme tu měli táborníky, kteří si udělali oheň v době, kdy bylo velké sucho. Ale to je asi nezkušenost turisty, to jsou opravdu jen výjimky.

Myslivecké hospodaření

- Jak probíhá myslivecké hospodaření?

Máme společnou honitbu, kde majoritními vlastníky jsou pan Schwarzenberg a pan Michálek a k tomu je přiřazeno několik drobných vlastníků. Honitba má 538 hektarů, z toho je 15 ha vodní plochy a 60 ha polí. Tu honitbu máme ve více katastrech, 70 ha lesní půdy máme pronajatých od Lesů ČR. Zvěř v honitbě je převážně černá, srnčí, částečně vysoká.

- Jaké jsou stavy zvěře?

Černá je přemnožená, u srnčí máme mírně nad stavy a u vysoké se jedná o desítku kusů.

Hranice honitby máme z velké části pole-les, což nikdy nedělá dobře. Bohužel při stanovení prvních honiteb, které budou za dva roky končit, se leccos neprosadilo, bylo to vše v začátcích.

U nás stejně jako v celé České republice jsou problémy s pytláctvím. A to, jak se tu zachází s pytláky, to je na nepřijatelné úrovni. V zásadě to končí už jen domluvou, ne aby pachateli vzali zbraň a vůz, ve kterém vezl „toho ukradeného srnce” – to je nedostatečná ochrana přírody.

Postavení soukromých vlastníků

- Myslíte si, že by stát měl vlastníkům lesů nějak přispívat k zabezpečení celospolečenských funkcí?

Ano. To už začíná v Evropské unii, jak se EU dívá na hospodáře v agrárním sektoru. Takový rozdíl v práci nebo ve významu majetku mezi lesníkem a zemědělcem není. To uznání, co děláme pro krajinu, by se mohlo nějak zakotvit do příslušného zákona. Když máme, na jedné straně, povinnost v lese pracovat s ohledem na veřejnou funkci lesa, tak myslíme, že k tomu také patří povinnost státu k tomu poskytnout pomoc. Ne jedno bez druhého.

- Dokážete si představit konkrétní podobu té pomoci?

Když nám např. stát určí, že musíme mít více listnáčů v lese namísto smrků, které nás živily, a kvůli listnáčům musíme čekat o 50 let déle na užitek, myslíme, že by se to mohlo řešit tím, že oddálení výsledku by bylo kompenzováno finanční podporou, dotací na nižší úroky na financování lesních projektů. Nebo když se říká, že je tu příliš suchý les, a výhodou by byla další vodní nádrž, tak by stát mohl přidat příspěvek na vybudování takové nádrže. Ony částečně tyto dotace jsou, ale nejsou zakotveny právně - u každé dotace máte uvedeno, že na ně není právní nárok.

Např. potřebujeme cesty v lese, ale příspěvky na lesní cesty se značně snížili. Dříve byl příspěvek 100 %. Cesty nejsou jen pro hospodáře, ale i pro veřejnost, a jsou tak finančně náročné, že i když stát přispěje 50–60 %, i ten zbytek je pro malého majitele skoro likvidační.

- Pane Schwarzenbergu, jak hodnotíte postavení soukromých vlastníků v ČR?

Myslím, že jsme ještě v postkomunistické době, a jsem přesvědčen, když to srovnám s postavením podnikatele v Anglii nebo ve Spolkové republice Německo, podnikatel tady má horší postavení či reputaci. Ale doufám, že se to zlepší. Na druhé straně se zdejší podnikatel a hospodář musí chovat slušně vůči obci a obyvatelům, kde bydlí, to je lokální politický úkol. V současnosti naše postavení není tak dobré – to se vidí například v tom, že Strana zelených má přehnané požadavky a absurdní nápady, a ty přehnané požadavky se nějak lépe prodávají veřejnosti; to mě utvrzuje v tom, že podnikatel tu nemá příliš dobrou pozici.

Děkuji za rozhovor (7. 12. 2010)

Petra Kulhanová

Foto: Jan Příhoda