Lesní požáry v ČR (1992–2004)
Zuzana Jankovská, Emanuel Kula
Lesní požáry se řadí k významným antropogenním činitelům narušujícím stabilitu lesních ekosystémů. Počet registrovaných požárů (15 985) a vyhořelá plocha (7 825 ha) v letech 1992–2004 dokládá, že je nezbytné věnovat se prevenci, neboť většina požárů vzniká v důsledku neopatrnosti, nedbání platných předpisů, a tedy zcela zbytečně. Klimatické podmínky predisponují prostředí pro možný vznik ohně, ale mají vliv především na jeho šíření a rozsah. Základní charakteristiky, jako je doba vzniku či velikost požárů, zůstávají dlouhodobě stabilní.
Lesní požáry jsou ve středoevropských podmínkách antropogenně podmíněným faktorem (98,6 %) působícím v lesním prostředí negativně, a to přímo i nepřímo. Např. přímé škody v ČR v roce 2004 překročily 32 mil. Kč (nepřímé škody se promítají v oslabení stromů s nava-zujícím atakem podkorního hmyzu, zničením epigeické fauny, narušení půdních vlastností, zvýšením eroze aj.), přičemž hlavními příčinami vzniku lesních požárů byla nedbalost při zakládání ohňů a kouření v lese. Požární prevence k naplnění ustanovení lesního zákona a protipožárních směrnic je proto nezbytná na všech stupních, návštěvníky lesa počínaje. Historicky první preventivní opatření proti vzniku lesních požárů byla motivována úbytkem lesní půdy (14.–16. stol.), dřeva a ohrožením sídel (1552 rozkaz knížete Ferdinanda na Křivoklátsku, 1754 Císařský královský patent lesů a dříví). Základní předpisy, které aktuálně řeší problematiku lesních požárů v ČR, jsou zákon č. 289/1996 Sb., o lesích, a zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně. Požární ochranu dále specifikují vyhlášky MV č. 246/2001 Sb., č. 247/2001 Sb. a nařízení vlády č. 172/2001 Sb.
Cílem příspěvku je charakterizovat lesní požáry vzniklé v ČR v letech 1992–2004 z hlediska četnosti, rozsahu a míst vzniku.
Zdrojová data vychází z upravené databáze lesních požárů (1992–2004) GŘ HZS ČR, klimatické údaje z ČHMÚ v Praze. Vývojové trendy jsou odvozeny ze srovnání s obdobím 1974–1983 (Kula 1981, 1985)(LP 2/1981, 3/1981, 12/1985).
Teploty, srážky a výskyt lesních požárů
Klimatické podmínky v letech 1992–2004 byly ve srovnání s dlouhodobým normálem srážkově rozkolísané. Mezi srážkově podprůměrné až suché, a tedy požárově rizikové, patřily roky 1992, 1999 a zvláště 2003 (graf 1), zatímco srážkově velmi bohatý byl rok 1995, 2001, 2002. Průměrné teploty výrazně překračovaly dlouhodobý normál v roce 1994, 1999, 2000, 2002 a pouze rok 1996 byl chladnějším.
Jak již bylo zmíněno, v období 1992–2004 vzniklo v ČR 15 985 lesních požárů s vyho-řelou plochou 7 825 ha. Nejkritičtějším byl rok 1992 (13,9 % požárů, 14,6 % vyhořelé plochy, průměr 0,52 ha/požár). Vysoký podíl požárů připadl na roky 1998 (10,7 %), 1994 (10,5 %) a 2003 (10,2 %), zatímco opačně lze charakterizovat srážkově bohaté roky 2001 (2,6 % a 0,9 % vyhořelé plochy) a 2002 (2,5 % a 1,6 %). Rok 1996 byl významný velikostí vyhořelé plochy (graf 1, tab. 1).
Lesní požáry v průběhu roku a dne
Podíl jarních (duben) lesních požárů se snižuje – z 39,4 % (1974–1978) přes 27,4 % (1979–1983) až k aktuálním 18,8 % (1992–2004). Narůstá ale podíl lesních požárů vzniklých v červenci a srpnu. Vyhořelá plocha odpovídala počtu požárů, s výjimkou měsíce dubna, kdy dosáhla 44,8 % rozlohy za celé sledované období (1,16 ha/požár)(v letech 1974–1983 to bylo obdobné – 41,5 %) (graf 2). Zajímavé je rozložení příčin v jarním a letním období, zejména u kategorií kouření a hospodaření v lese (graf 5).
V jarních měsících klesl výskyt zahoření (<100 m2) a stoupl počet větších požárů (1 000–10 000 m2; 1–5 ha). Požáry velikosti 100–1 000 m2 vznikaly po celý rok, zejména ve vegetačním období (graf 3).
Změnilo se také rozložení výskytu lesních požárů v průběhu dne. V letech 1974–1983 se nejvíce lesních požárů objevilo mezi 11–15 hod. (61,7 % v období 1974–1978 a 54 % v období 1979–1983), zatímco v letech 1992–2004 nastal pokles na 37,8 % a těžiště výskytu se posunulo do pozdějších odpoledních hodin (13–17 hod.) (graf 4). Největší vyhořelá plocha je vázána k požárům vzniklým mezi 12–13 hod. (0,99 ha/požár) a 13–14 hod. (0,72 ha/požár) (graf 4).
Velikost požárů, nejohroženější oblasti
Proti období 1979–1983 se navýšil podíl menších požárů, velikosti <1 ha, z 62,5 % na 88,9 %. Velké požáry (≥5 ha) se ve sledovaném období objevovaly zřídka (1,5 %), ale se 47,6 % podílem na celkové vyhořelé ploše. Maximální plocha požářiště dosáhla 400 ha (rok 1996, Kraslice, okres Sokolov; příčina kouření). Velké požáry vznikaly ze-jména od provozu železnice, neboť k zahoření dochází často v delších úsecích podél železničního tělesa v důsled-ku např. technické závady při brzdění, úletu okují nebo karbonu u dieselových lokomotiv, z mi-mořádných důvodů a událostí např. při vojenských cvičeních a od provozně technických závad na dopravních prostředcích a lesní technice.
Nejohroženějšími byly kraje Severočeský (18,7 % požárů z celkového počtu 1992–2004) a Středočeský (17,8 %). Nejvíce požárů bylo zaznamenáno v okrese Česká Lípa – 691 (4,3 %), Děčín – 529 (3,3 %) a Žďár nad Sázavou – 514 (3,2 %). Mezi okresy s vyšším počtem požárů (nad 2 %) se řadila Plzeň sever, Příbram, Karlovy Vary, Kladno, Most a Jindřichův Hradec (464–364 požáry) (obr. 1, obr. 2).
Autoři: Ing. Zuzana Jankovská
ÚHÚL
prof. Ing. Emanuel Kula, CSc.
LDF MENDELU v Brně
Ústav ochrany lesů a myslivosti
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. , Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.