Bezpečnost práce právo zaměstnance odmítnout výkon práce

Odmítnutí výkonu práce

Podle § 106 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb. (zákoníku práce) je zaměstnanec „oprávněn odmítnout výkon práce, o níž má důvodně za to, že bezprostředně ohrožuje jeho život nebo zdraví, případně život nebo zdraví jiných fyzických osob; takové odmítnutí není možno posuzovat jako nesplnění povinností zaměstnance“. Zákoník práce tedy neukládá odmítnutí výkonu nebezpečné práce přímo jako povinnost. Při práci v lese a na pracovištích obdobného charakteru je však podle ustanovení § 2 odst. 4 nařízení vlády č. 28/2002 Sb. zaměstnavatel povinen zajistit, „aby osamocený zaměstnanec nebo samostatně pracující zaměstnanec přerušil práci, pokud nemůže pokračovat v práci bezpečným způsobem, a o přerušení práce informoval bez zbytečného odkladu vedoucího zaměstnance, popřípadě zaměstnavatele“. V pracovních postupech činností lesních dělníků musí být tedy možnost odmítnout nebezpečnou práci zaměstnavatelem jednoznačně stanovena jako povinnost zaměstnance.

Do značné míry s výše uvedenými povinnostmi zaměstnance souvisí i další povinnost vyžadovaná § 106 odst. 4 písm. f) zákoníku práce. V případech, kdy zaměstnanec zjistí „nedostatky nebo závady na pracovišti, které ohrožují nebo by bezprostředně a závažným způsobem mohly ohrozit bezpečnost nebo zdraví zaměstnanců při práci, zejména hrozící vznik mimořádné události nebo nedostatky organizačních opatření, závady nebo poruchy technických zařízení a ochranných systémů určených k jejich zamezení“, je zaměstnanec povinen tyto nedostatky a závady na pracovišti oznámit svému nadřízenému vedoucímu zaměstnanci. Takto zjištěné nedostatky nebo závady mohou být v mnoha případech důvodem k omítnutí práce.

Pokud však zaměstnanec svého práva odmítnout práci nevyužije, ačkoliv práci považuje za nebezpečnou, a při provádění práce dojde k úrazu, musí být při šetření přihlíženo k tomu, zda zaměstnanec při výkonu práce „dodržoval právní a ostatní předpisy a pokyny zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, s nimiž byl řádně seznámen, a řídil se zásadami bezpečného chování na pracovišti a informacemi zaměstnavatele“, což mu ukládá § 106 odst. 4 písm. c) zákoníku práce. Jestliže tedy zaměstnanec práci přijme, odpovídá nadále za její bezpečné provedení a nutnost provedení nebezpečné práce jej neopravňuje k porušování zásad bezpečné práce.

Příklad z praxe

V bukovém porostu měla být provedena mýtní úmyslná těžba. Porost se nacházel na poměrně prudkém svahu. K vytěžení byly určeny i stromy rostoucí na zářezové straně odvozní cesty, kde byl sklon terénu skutečně extrémní. Práci v těchto podmínkách údajně několik dřevorubců odmítlo. Dřevorubec, který nakonec práci přijal, měl při kácení dodržet směr kácení tak, aby nebyla poškozena mlazina na opačné straně cesty. Jedním ze stromů rostoucích na srázu byl buk o průměru asi 30 cm, jednostranně zavětvený a nakloněný do volného prostoru nad cestu. Kmen stromu byl navíc do tohoto směru zakřiven. Buk vyrůstal asi 5 m nad cestou. Svažitost terénu v těchto místech dosahovala až 130 cm výškového rozdílu na 1 m vodorovné vzdálenosti. Dřevorubec zvolil směr kácení víceméně po vrstevnici tak, aby strom dopadl na cestu. Ke stromu přistupoval z horní strany, kde byla jediná možnost se na svahu udržet. Pro usnadnění skácení stromu se rozhodl ponechat pařez vysoký asi 80 cm. V provedení směrového zářezu, který směroval vlevo na vrstevnici, jen mírně po svahu, mu bránil kmínek slabého buku (průměr 12 cm) vyrůstajícího v těsné blízkosti paty káceného stromu. Kmínek odřízl ve výšce přesahující budoucí pařez asi o 10 cm s tím, že se o ponechaný pahýl bude opírat při kácení vlastního stromu. Při provedení směrového zářezu tento pahýl zřejmě překážel, vodorovný řez byl přesto proveden v požadovaném směru do hloubky 8–9 cm. Šikmý řez směrového zářezu se však s vodorovným řezem nespojil v této hloubce, ale už asi ve 4 cm od obvodu kmene, takže účinná hloubka směrového zářezu byla ve skutečnosti velmi mělká a nedosahovala požadované minimální hloubky 1/5 až 1/3 průměru kmene. Hlavní řez byl proveden tak, že pila byla nasazena z horní strany kmene nad levou stranu směrového zářezu (kde nezůstal žádný nedořez) a řez pokračoval směrem k pravé straně záseku, tedy směrem k cestě. V průběhu hlavního řezu se kmen káceného stromu podélně rozštípnul a nekontrolovaně padnul do směru naklonění kolmo přes cestu. Dřevorubec (jak se později sám vyjádřil) s rozštípnutím stromu počítal, a stačil ustoupit šikmo vzhůru svahem. Při ústupu mu však podklouzly nohy a při pádu sjel po svahu podél pařezu káceného stromu. Oddenek stromu sice mezitím už dopadl na zem, v důsledku nepravidelného zavětvení a zakři-vení kmene se však po dopadu pootočil a zasáhl dřevorubce, který utrpěl několikanásobnou zlomeninu pánve.

Řešení úrazu z pohledu bezpečnosti práce

Postižený dřevorubec byl plně kvalifikovaný zaměstnanec s mnohaletou praxí a ověřenou zdravotní způsobilostí. Pravidelně se zúčastňoval opakovaného školení bezpečnosti práce. Předmětem školení byly i mimořádně pečlivě vypracované interní pracovní postupy pro těžbu dříví. Rámcově stanovené zásady bezpečné práce, obsažené v příloze k nařízení vlády č. 28/2002 Sb., zde byly rozpracovány do takových podrobností, jako např. příkaz, podle kterého se „vodorovný a šikmý řez směrového zářezu musí setkat v jedné přímce“. V pracovních postupech bylo řešeno i kácení mimořádně rostlých stromů a pro daný případ „kácení stromu s těžištěm vychýleným mimo směr pádu“ bylo nařízeno „hlavní řez začít na straně vychýlení stromu“ a „na straně vychýlení stromu ponechat nedořez o síle nejméně 2 cm a na opačné straně tím širší, čím je větší vychýlení těžiště stromu“. Z předchozího popisu úrazového děje je však zřejmé, že dřevorubec nedodržel požadavky na provedení směrového zářezu a při provedení hlavního řezu si počínal zcela opačně, než mu bylo pracovním postupem určeno.

Postižený dřevorubec sám uznal, že stanovený pracovní postup při kácení stromu nedodržel. Odvolává se však na to, že vzhledem ke svažitosti terénu neměl ke stromu takový přístup, který by mu umožnil skácet strom bezpečným způsobem. Navíc poukazuje, že s ohledem na mlazinu nacházející se ve směru naklonění stromu se snažil dodržet stanovený směr kácení. Okolnosti, které uvádí, bohužel nic nemění na skutečnosti, že v souvislosti se vznikem jeho úrazu došlo z jeho strany k porušení předpisů k zajištění bezpečnosti práce.

Autor:

Ing. Jaroslav Radvan

Oblastní inspektorát práce

pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.