Mezinárodní provenienční výzkum modřínu

Provenienční výzkum modřínu organizovaný IUFRO

V roce 1944 zorganizoval W. Schmidt založení I. mezinárodního provenienčního pokusu (MPP) série IUFRO (Světový svaz lesnických výzkumných organizací) s 55 proveniencemi modřínu, v jehož rámci bylo založeno celkem 15 výzkumných ploch v 10 evropských zemích (např. Itálie, Švédsko, Švýcarsko, Německo, Skotsko, tehdejší ČSSR, Polsko). V pokusu jsou testovány i 2 provenience z ČR (Hroto-vice, Paršovice) a 5 proveniencí ze Slovenska. Hodnocení některých ploch této série zveřejnil Schober (1958).

II. MPP IUFRO zorganizoval v letech 1958–1960 F. Schober. Zahrnoval celkem 75 výzkumných ploch ve 14 evropských zemích (Belgie, bývalé Československo, Finsko, Francie, Itálie, bývalá Jugoslávie, SRN, NDR, Nizozemsko, Norsko, Rakousko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko) a v USA (Schober 1969, 1977). V pokusu je zastoupeno celkem 55 autochtonních a 11 alochtonních proveniencí modřínu opadavého, 1 provenience modřínu japonského a 1 provenience hybridogenního taxonu Larix ×eurolepis ze Skot-ska. Z ČR je v pokusu zastoupeno 5 proveniencí z oblasti Krnova, Rudy nad Moravou a Zábřehu, ze Slovenska je zastoupeno 9 proveniencí. Někteří účastníci včetně ČR vysadili na své plochy i další domácí provenience. Dílčí výsledky z hodnocení 70 výzkumných ploch z 11 evropských zemí a USA publikoval Schober (1985).

Modřínové plochy IUFRO na území ČR a SR

V bývalé ČSSR byla v rámci I. MPP založena jediná výzkumná plocha se 40 proveniencemi v Podbanském na Slovensku (např. Lengyelová 1993). V rámci II. MPP pak bylo založeno celkem 7 ploch (tab. 1), z toho čtyři plochy založil tehdejší VÚLHM Jíloviště-Strnady a po jedné ploše Výskumný ústav lesného hospodárstva Banská Štiavnica, lesnická fakulta VŠZ v Brně a Vědecký lesnický ústav VŠZ v Kostelci nad Černými lesy. Výsledky z hodnocení těchto ploch publikovali např. Ťavoda (1991), Šindelář a Frýdl (2000), Janeček a Kobliha (2006). Na základě měření v roce 2008 bylo provedeno vyhodnocení největší domácí výzkumné plochy II. MPP na lokalitě Třebotov ve věku 49 let (Nergl 2010), které přineslo některé nové výsledky.

Výzkumná plocha Třebotov

Provenienční plocha Třebotov byla založena v roce 1961 v katastru obce Třebotov, okres Praha-západ. Základní charakteristiky výsadby jsou uvedeny v tabulce 1. Podle Atlasu podnebí ČSR 1958 jde o mírně teplou klimatickou oblast (počet letních dní nižší než 50, červencová teplota nad 15 °C), okrsek B3 (mírně teplý, mírně vlhký, s mírnou zimou, pahorkatinný).

K založení plochy bylo použito sadebního materiálu celkem 49 proveniencí (modřín opadavý 47, modřín japonský 1, hybrid Larix ×eurolepis 1), z nichž se 3 provenience třikrát opakují, což umožňuje alespoň orientační posouzení stejnorodosti růstových podmínek.

Plocha je rozdělena na 55 parcel o rozměrech 22x22 m (484 m2), tj. celkem 2,67 ha. Na každé parcele bylo původně vysazeno 121 modřínů ve sponu 2x2 m.

Výsledky hodnocení ve věku 49 let

Při hodnocení plochy Třebotov ve věku 49 let byl sledován výškový a tloušťkový růst proveniencí a některé další hospodářsky významné znaky, např. tvárnost kmene, jejichž hodnocení se předpokládalo při založení pokusu (Schober 1977). Práce svým obsahem navazuje na předchozí měření, která na ploše probíhala ve věku 11, 20 a 37 let (např. Šindelář 1974, 1983, Šindelář, Frýdl 2000).

Celkově se velmi dobře osvědčily provenience sudetského původu (např. 67 – Bruntál, Dětřichov, 79 – Jihlava, Henčov, 74 – Rumburk, Šluknov a 70 – Jaroměřice, Vostrý nebo 39/62 – Zábřeh, Dubicko, 30 – Dobříš). Dobrých výsledků dosáhl i hybrid Larix ×eurolepis (97 – Kostelec nad Černými lesy), který však patří mezi nejhorší z hlediska tvárnosti kmene. Jako nejméně vhodné se ukazují provenience karpatské – podoblast transylvánská a provenience alpské. Jediná provenience modřínu japonského vychází v celkovém hodnocení jako mírně podprůměrná. Nejvyššího objemu průměrného stromu dosahují provenience 30 – Dobříš (0,875 m3), hybridní potomstvo 97 – Kostelec nad Černými lesy (0,875 m3) a 67 – Bruntál (0,867 m3). Mezi nejhůře hodnocené provenience naopak patří 23 – Embrun, Aiguilles, Francie (0,404 m3), 95 – Ciehlău, Bicaz, Rumunsko (0,403 m3), 71/87 – Piatra Arsă, Rumunsko (0,430 m3). Z hlediska ekotypů patří v tomto ukazateli k nejlépe hodnoceným sudetský (jesenický) modřín; nejhůře hodnocené provenience pocházejí z transyl-vánské podoblasti karpatského ekotypu.

Srovnání s dalšími plochami

Výsledky získané během šetření na provenienční ploše Třebotov lze porovnat např. s výsledky z provenienční plochy Kostelec nad Černými lesy, Truba, která byla hodnocena ve věku 40 let (Janeček, Kobliha 2006). Shodně se jako nejlepší ve výškovém i tloušťkovém růstu projevil ekotyp sudetský, který následovaly provenience tatranské, alpské a nejslabší rumunská. Rozdílně však dopadlo hodnocení tvárnosti kmene, kdy byly na ploše Truba vyhodnoceny jako nejlepší provenience tatranské, po nichž následovaly provenience rumunského, sudetského a alpského původu. Na ploše Třebotov byly v tomto znaku nejlépe hodnoceny rovněž provenience tatranské, které následovaly jednotky alpské, rumunské a sudetské.

Již první celkové zhodnocení II. mezinárodního provenienčního pokusu (Schober 1977) ve věku 13–17 let dokladovalo nejlepší růst ekotypu sudetského. Mezi nejlépe hodnocené byly mimo jiné zařazeny i provenience 51/88 – Čierny Váh, Slovensko a 9 – Lammerau, Rakousko, která byla jednou ze dvou výjimečně dobře rostoucích proveniencí alpského ekotypu modřínu. Ostatní provenience tohoto ekotypu byly hodnoceny jako průměrné nebo špatné, což opět koresponduje se zjištěnými výsledky na pokusné ploše Třebotov.

Novější souhrnné syntetické vyhodnocení provenienčního pokusu IUFRO 1958/59 (Schober 1985) ve věku 20 let zahrnuje 46 výzkumných ploch z 11 evropských zemí a USA. Na základě zjištěných výsledků byly vyhodnoceny ekotypy podle růstových charakteristik a tvárnosti kmene. Mezi rychle až středně rychle rostoucí a zároveň s dobrou tvárností kmene se zařadily provenience z Vysokých Tater (ekotyp karpatský – podoblast tatranská). Ekotyp sudetský a provenien-ce z Nízkých Tater byly z hlediska růstu hodnoceny jako velmi dobré, příp. dobré, se špatnou tvárností kmene, což opět odpovídá údajům zjištěným na výzkumné ploše Třebotov. Do této kategorie je Schoberem řazena i provenience modřínu japonského, u které však byly na ploše Třebotov ve věku 49 let zaznamenány lehce nadprůměrné hodnoty jak z hlediska růstových charakteristik, tak i tvárnosti kmene. Jako velmi dobré nebo dobré z pohledu tvárnosti kmene, ale pouze průměrné, pokud jde o výškový růst, se ukázaly modříny alpského ekotypu (především rakouského původu). Alpský ekotyp byl na výzkumné ploše Třebotov v roce 2008 hodnocen z hlediska růstových charakteristik dokonce jako převážně podprůměrný; potvrdily se ale jeho kvality ve znaku tvárnost kmene. Japonský modřín a jeho hybrid byly Schoberem označeny jako zcela rezistentní k rakovinným onemocněním.

Závěrem

I když modřín opadavý nepatří k nejvýznamnějším evropským dřevinám z pohledu lesního hospodářství (s výjimkou některých alpských zemí – zejména Rakousko a Švýcarsko), byla jeho provenienčnímu výzkumu věnována značná pozornost (Šindelář 1996).

V ČR v současnosti existuje celkem 15 srovnávacích výsadeb s původními sudetskými i cennými kulturními populacemi modřínu z let 1941, 1962, 1969 a 1985 (Šindelář, Frýdl, Novotný 2006), které jsou předmětem periodických hodnocení. Z výsledků výzkumu je zřejmé, že se na výsadbách nejvíce osvědčuje domácí sudetský modřín, který má však výbornou pověst i v dalších zemích (Schober 1985, Musil, Hamerník 2007).

V ČR se v současnosti setkáváme se striktním a často negativně vyhraněným odmítavým postojem orgánů ochrany přírody k možnosti pěstování introdukovaných a geograficky nepůvodních dřevin, včetně modřínu opadavého. Tento přístup může v některých případech dokonce způsobovat ekonomickou újmu pro vlastníky lesních porostů. Za zajímavý a inspi-rativní je z tohoto pohledu možno zmínit přístup francouzského Ministerstva zemědělství, výživy, rybolovu a venkovského prostoru (Kubů 2004 ex Hrib, Šálek 2008), které v instrukci z roku 2004 doporučuje sudetský ekotyp modřínu opadavého původem z LS Zábřeh, Janovice, Ruda, Opava, Karlovice, Bruntál a Albrechtice jako vhodný pro obnovu lesa v odpovídajících stanovištních podmínkách pro území takřka celé Francie.

Celkově lze pro využití v lesním hospodářství ČR doporučit především sudetský ekotyp modřínu, přičemž pozornost je nutno věnovat i nadmořské výšce původu sadebního materiálu. Značná ekovalence sudetského ekotypu modřínu umožňuje, aby se s touto dřevinou počítalo jako s významnou složkou porostní skladby od nížin přes oblasti pahorkatin až po nižší stupeň horských poloh (Šindelář, Frýdl, Novotný 2006).

Poznámka: Příspěvek vznikl v rámci řešení výzkumného záměru č. MZE0002070203.

Seznam použité literatury je k dispozici u autorů.

Autoři:

Ing. Zdeněk Nergl

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Ing. Petr Novotný, Ph.D.

Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i., Strnady,

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.