Naše děti a studium lesnictví

Vývoj posledních let

V posledních třech letech se také vzhledem ke klesající demografické křivce projevuje nižší zájem o studium. V roce 2009 se na SLŠ Hranice na možný počet 96 přijatých žáků hlásilo 225 uchazečů; v roce 2010 to již bylo 170 uchazečů; v roce 2011 to je 131 uchazečů. Kapacitu školy určuje zřizovatel (kraj). Mám za to, že by se vedle zřizovatele, k potřebnosti počtu absolventů středních i vysokých škol, měli vyjadřovat i sociální partneři, což jsou příslušná rezortní ministerstva, zaměstnavatelé, úřady práce apod. V NLP II, KA 12 (Podpora zlepšení sociální situace pracovníků v LH), se navrhuje, aby se vláda touto situací zabývala a navrhla zřizovatelům redukci počtu těchto škol. V ČR je v současnosti 5 středních lesnických škol poskytujících maturitu, 2 vyšší lesnické odborné školy a 2 lesnické a dřevař-ské fakulty s bakalářským, magisterským a doktorandským studijním programem. Pro úplnost je třeba uvést i existenci středních odborných škol, které připravují své absolventy pro výkon dělnických prací. Nicméně i tyto školy umožňují v tzv. nástavbových studiích získání maturity.

Statistika

Uchazeči, kteří se hlásí na SLŠ Hranice, vyplňují anonymní dotazník, z něhož získáme prvotní informace pro pedagogicko výchovnou práci i informace o určitém vývoji zájmu o studium.

Z celkové a doložitelné statistiky vyplývá, že v letech 1980 až 1995 byl zájem o studium žáků pocházejících z lesnických rodin asi 2/3 z celkového počtu podaných přihlášek. 1/3 uchazečů pocházela z jiných rodin, avšak většinou z venkovského prostoru. Lesnické řemeslo se dědilo z děda na otce a z otce na syna. Po roce 1996 se situace prudce mění. Většina uchazečů o studium pochází z měst nad 10 000 obyvatel. Tito projevují nejasné představy o lesnictví. Většinou jsou bývalými členy různých přírodovědných kroužků na ZŠ a kroužků ochránců přírody. Jejich představy o nutné ochraně ŽP a hospodaření v krajině musíme a chceme vhodně korigovat a upra-vovat. Po ukončení školy se pak umí v odbor-ném lesnickém hospodaření již pohybovat. Většina, a to až 90 %, odchází studovat na vysoké školy, převážně lesnického směru. Do lesnického provozu nebo mimo něj odchází zbylých 10 %. Nejsou na úřadech práce, neboť je jim vštěpována zásada, že o práci musí projevovat nejen zájem, ale vzít i takovou, která je uživí a dá jim patřičné zkušenosti i praxi.

Jestliže ve školním roce 2001/2002 byl zájem žáků o studium pocházejících z lesnic-kých rodin 23 % z celkového počtu uchazečů, byl tento stav v následujícím roce 18 %, v roce 2003/2004 – 14 %, v roce 2007/2008 – 9,6 % a v roce 2010/2011 je to již 3,6 %.

„Nevidíme perspektivu...“

Proč je takovýto značný pokles zájemců o studium právě z lesnických rodin? Oslovili jsme na lesních správách LČR i VLS, u lesních akciových společností naše absolventy, dále několik OSVČ v lesnictví, pracovníky městských i obecních lesů i státní správu mající ve své gesci lesnictví, s otázkou:„V čem vidíte pokles zájmu o studium lesnictví a proč nedáte svého syna či dceru studovat k nám na lesnickou školu?“ Odpovědi jsou smutné. Převažují názory, že – cituji: „Nevidíme perspektivu získání odpovídajícího, důstojného a dlouhodobého zaměstnání v tomto oboru.“ „Lesníci na rozhodujících řídících místech dopustili, aby byli ve vedení i na některých ředitelstvích jmenováni nelesníci.“ „Máme obavy o svá pracovní místa, proto veřejně nevyjadřujeme svůj názor.“ Nikdo z oslovených mě nedal svolení, abych tyto názory prezentoval společně s jejich jmény.

Pesimismus místo aktivity

Mám za to, že je třeba se zamyslet nad tím, kde je v dnešní, rozjitřené době, pravda. Jak dalece jsou schopni lesníci překročit své někdy až příliš konzervativní názory? Je chybou, že s intenzivní prezentací našeho oboru a s jeho obrovským významem pro život naší společnosti se začalo až v posledních pěti letech. Laická veřejnost je mnohdy nesprávně, a možná i záměrně (ekologisty) špatně informována o hospodaření v lese. Bohužel lesnický stav nebyl v této věci včas a dostatečně aktivní a spíš projevoval a projevuje pesimismus s dalším vývojem v našem oboru. Tzv. „lesnická sounáležitost“ a hrdost na svůj stav má vážné trhliny. Jeví se, že reakce na provedené změny budou ještě delší dobu negativní. Nicméně les na našem území byl, je a bude. Bude záležet hlavně na mladé generaci, aby dostala prostor, získala zkušenosti a možnosti projevit a použít svoje znalosti k obhospo-dařování našich lesů a jejich zachování příštím generacím. Jde o to, aby tuto možnost získali skuteční a erudovaní lesníci. V Koaliční smlouvě mezi ODS, TOP 09 a VV je pro oblast Životního prostředí, zemědělství a ven-kova konstatováno, že: „Nepřipustíme zvyšování rozdílu mezi kvalitou života na venkově a ve velkých městech. Budeme vytvářet podmínky pro tvorbu nových pracovních příležitostí a pro setrvání mladých a také vzdělaných lidí ve venkovském prostoru.“

Venkovský prostor neživí jen služby, ale hlavně zemědělství a lesnictví. Je na politicích na všech úrovních naší společnosti a na zaměstnavatelích, aby se postarali, že pracovní příležitosti mladí lidé na venkově skutečně naleznou.

Autor:

Ing. Miroslav Kutý

SLŠ Hranice

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.