20 let Národního parku Podyjí

20 let v čele parku

- V čele NP Podyjí stojíte 20 let, jaké byly počátky ve funkci?

Je to opravdu dvě desetiletí, což je pro mě svým způsobem nelichotivá zpráva, ale zároveň i potěšující okolnost. Když jsem nastupoval do čela nově vzniklého národního parku, za ministra Ivana Dejmala, začínalo se z ničeho. Dříve zde existovala 10 let Správa CHKO Podyjí, která byla organizačně jinak začleněna. Po roce 1989 nastaly zásadní změny v oblasti péče o životní prostředí – vzniklo ministerstvo, resort, který před tím neexistoval. Těsně po roce 1989 se, z dnešního pohledu velice rychle, tvořily a realizovaly nové projekty a v tom užším pohledu to byly právě nové národní parky Podyjí, Šumava a v podstatě zásadní úprava, pokud jde o existující Krkonošský národní park. V NP Podyjí bylo potřeba vybudovat novou instituci v intencích tehdejších předpisů. První 2–3 roky byly ve znamení konstrukce nové organizace, její organizační struktury a personálního i materiálně technického vybavení. Podíleli jsme se i na přípravných legislativních pracích, které měly národní přesah. Správa vznikla 1. 7. 1991. V roce 1992 vznikl zákon o ochraně přírody a krajiny, který přinesl zásadní novinku – převzetí přímé péče o lesy v národních parcích pod křídla jednotlivých správ národních parků. Začala se připravovat delimitace lesů – personálu, provozů a zařízení. Vlastní delimitace proběhla fyzicky v roce 1994. Od toho roku jsme se stali přímým správcem lesů na území NP Podyjí. To považuji za zásadní moment v ochraně přírody v přelomových porevolučních letech. Samo převzetí lesů byl úřední akt, ale pak nastoupilo těžší období, kdy lidé začali pracovat pro nový obor a museli se s tím srovnat myšlenkově. Management NP, respektive jeho správy a vedení, musel řešit základní otázku koncepce. V roce 1994 byl schválen plán péče o NP Podyjí a jeho ochranné pásmo jako základní dokument. V návaznosti byla ve druhé polovině 90. let vypracována koncepce péče o les v NP Podyjí.

- Jaké cíle jste si při svém nástupu vytyčil? Pravděpodobně jste netušil, že zde budete působit 20 let.

Měl jsem výhodu, že jsem byl s přípravou projektu NP Podyjí spjat už od jeho začátku. Pracoval jsem ve Státním ústavu památkové péče ochrany přírody, kde se začal připravovat podklad projektu, který pak přešel do fáze realizační. V té době šly věci rychle kupředu díky názorům veřejnosti i politiků. Parky byly vyhlášeny po relativně krátkém procesu dvouleté přípravy. Šel jsem sem s určitými představami a ty jsem se snažil zhmotnit. Bylo jasné, že se musí vybudovat nová instituce, že jí musíme personálně, technicky i finančně zajistit. Ruku v ruce s tím se musela řešit koncepce péče o území, to je zmíněný plán péče, lesní hospodářský plán a koncepce péče o les. To byly hlavní představy a úkoly zároveň. Musím přiznat, že jsem se nedovedl dívat tak daleko a opravdu jsem nepředpokládal, že tu budu tak dlouho pracovat. Nelituji toho, neb jsem podstatnou část života spojil s prací ve prospěch veřejnosti a založil ji na spolupráci se slušnými a kompetentními lidmi, mými kolegyněmi a kolegy.

- V roce 2010 jste si „odskočil“ na 4 měsíce na ministerstvo životního prostředí, kde jste působil v prozatímní vládě jako náměstek ministra Jana Dusíka. Jaká to pro vás byla po profesní i lidské stránce zkušenost?

Byla to pro mne obrovská zkušenost i pocta. Janu Dusíkovi děkuji za důvěru, kterou ve mně vložil. I když jsme se ve svých funkcích překrývali pár dní a pak jsem zažil několik střídajících se ministrů, tak to pro mě byl impuls pro další práci, mnoho věcí jsem si uvědomil. Když pracujete dlouho na jednom místě a máte vyhrazený prostor, který je daný správním obvodem parku a jeho ochranného pásma a pak musíte řešit věci na národní úrovni, tak je to velká změna a jsem rád, že jsem tu krátkou dobu takto intenzivně pracovně prožil.

- Jako náměstek ministra životního prostředí jste se zasazoval o vznik národního parku Křivoklátsko. Můžete uvést hlavní důvody, proč by dané území mělo mít podle vás statut národního parku?

To je zřejmé. Je to jedna z posledních relativně zachovalých krajin poblíž Prahy a zajímavé je, že konfigurace terénu je velmi podobná Podyjí. Je to lesnaté říční údolí s okolní krajinou, které je místy relativně ve velmi zachovalém stavu, zejména některé části celého lesního komplexu. Hodnoty, pro které je návrh na stole, jsou zřejmé a jsou potvrzeny již existencí stávajících národních přírodních rezervací. Křivoklátsko má nepochybně předpoklady, aby za jistých podmínek bylo národním parkem, a ty předpoklady znamenají především určité změny v péči o území včetně lesního hospodářství, změny pokud jde o výkon práva myslivosti. To jsou asi ty nejpodstatnější věci a očekávání a ruku v ruce s tím je velmi důležitá akceptace ze strany především místních obyvatel.

- Domníváte se, že stav (přírodní hodnoty, diverzita) po staletí lesnicky obhospodařovaného území by se bez vyhlášení národního parku mohl zhoršit?

To, že tam člověk nějakým způsobem hospodaří, není překážkou, aby území nebylo zajištěné ochranou této kategorie. Jestli by se mohlo něco zhoršit nebo nemohlo, to je otázka. Důležitá je intenzita a způsoby využívání přírody v území. Osobně se domnívám, že některé způsoby hospodaření, které jsou uplatňovány v dnešní době v hospodářských lesích a v oblasti myslivosti, nejsou ideální, což dokládají analýzy, které jsem měl k dispozici. Na druhou stranu je nezbytné, aby došlo k širokému konsenzu. Takovéto projekty v dnešní době nemohou být realizovány za rok nebo dva. Ale věřím, že Křivoklátsko národním parkem bude – ty hodnoty nepochybně má.

- Největší vlastníci, kterých by se vyhlášení národního parku Křivoklátsko týkalo, se vznikem parku ale nesouhlasí.

Myslím si, že dialog byl příliš krátký na to, aby mohlo dojít k pochopení a shodě. V době jednání o konceptu národního parku vznikl i „konkurenční projekt“ lesnického parku kvůli zájmům a důvodům vlastníků lesů. To dokládá, že je vždy o čem diskutovat a že se dá hledat nějaká cesta. Zásadním problémem, který momentálně formuje postoje vlastníků lesů, jsou bohužel převládající komerční hlediska.

Hospodaření

- V roce 2012 skončí platnost lesního hospodářského plánu pro lesní hospodářský celek Národní park Podyjí, který byl zpracován podle provozní inventarizace, kdy se na síti trvalých inventarizačních ploch zjišťují dendrometrické veličiny jednotlivých stromů a statistickým výpočtem se vztahují na širší územní jednotky. Nový LHP bude zpracován stejnou metodou. Proč jste se rozhodli jít cestou poměrně unikátní provozní inventarizace a jak se uvedené odráží v hospodaření a plánování (určování maximální výše těžeb, obnova, výchovné zásahy apod.)?

Jedna z charakteristik naší péče o NP Podyjí je, že nedochází k názorovým oscilacím. Naše názory jsou konzistentní a jsou promítnuty do toho, jak o park dlouhodobě pečujeme. Metoda provozní inventarizace byla přijata jako možný model v roce 2001 po ověření pilotním projektem a po dohodě a s podporou našeho zřizovatele MŽP. Důvodů, proč jsme využili tuto metodu, bylo více. Jednak proto, že myšlení mých kolegů není konzervativní. Znali jsme filozofii naší cesty a pokládali jsme tuto metodu za výhodnější pro plánování. Známe nedostatky v klasické metodě a určité výhody nové metody. Potřebovali jsme zapracovat koncepci péče o les a chtěli jsme, aby to bylo v jednom balíku informačních materiálů. Další důvod je, že takto zpracovaný LHP charakterizuje vývojovou dynamiku lesa. A tato metoda svou filozofií podporuje převod monokulturních lesů k lesům přírodě blízkým a strukturně bohatým. To jsou ty hlavní důvody. Inventarizace navíc přináší ohromné množství nových dat, které potřebujeme, a které bychom v takovém rozsahu a kvalitě klasickou metodou nezískali.

Maximální výše těžeb pro I. zónu byla odvozena induktivně (jednotlivé těžby byly umístěny do konkrétních porostů), na zbytku území byla těžba odvozena deduktivně od zásoby hroubí pro jednotlivé typy vývoje lesa zjištěné pomocí provozní inventarizace. Celkový běžný přírůst byl počítán pomocí růstového modelu, protože zatím chybí výsledky druhé inventarizace (ty budou při obnově plánu v roce 2012).

Výše výchovných zásahů se pak vždy stanovuje podle potřeb konkrétního porostu.

V rámci obnovy lesa je stanoven minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin 80 % (s výjimkou reliktních borů, kde je 10 %). Tato metoda klade větší důraz na kvalifikaci lesního personálu.

- Jakým způsobem probíhá v parku lesnické hospodaření?

Důležité je říci, že jsme většinovými „vlastníky“ lesa. Lesnatost je 85 % rozlohy parku a hospodaří na ní převážně správa, ale jsou tu i obecní majetky a majetky drobných vlastníků. Máme lesní správu, což je klasické provozní zařízení, která má na starosti péči o les a o nelesní plochy. Pro tyto práce angažujeme několik desítek živnostníků. Ti pro nás pracují na smlouvu a díky tomu, že je můžeme zaměstnat i jinou prací než jen v lese, která je sezonní, jsou celoročně zaměstnaní. Snad se v tomto pohledu dá mluvit o sociálním pilíři. Jsou to místní lidé a velká výhoda je, že znají terén, mají praxi. Takto dáváme zaměstnání asi 50 lidem. Máme klasickou strukturu lesní správy, kde je vedoucí, technici a lesníci, kteří mají na starosti svůj úsek a koordinují práce dodavatelů služeb.

- Maximální výše těžeb byla na dobu platnosti LHP určena 93 686 m3 b. k., jaká převažuje metoda a technologie těžby?

Snažíme se chovat k přírodě a lesu šetrně, tj. nehospodaří se holosečně. Výjimky jsou možné, ale jen v případě likvidace akátových porostů. Další princip je, že se těžby časově organizují do zimního období, používají se při tom šetrné technologie, máme speciální pásové vyvážecí soupravy. Snažíme se maximálně využívat přirozenou obnovu, v průměru přirozená obnova dosahuje 22 %.

- Používáte sortimentní metodu. Dříví obchodujete v místě?

Sortimentní metodu používáme většinově. Dříví obchodujeme v místě, většina naší produkce je odebírána zdejšími firmami nebo firmami z regionu.

- V NP Podyjí probíhá přestavba borových monokultur, které v minulosti vznikly velkoplošnou přeměnou ze starých habro–dubových pařezin, na smíšené listnaté lesy. Jedním z důvodů nutnosti přestavby byla snížená vitalita těchto porostů, které byly v období 1994-1996 zasaženy kůrovcovou a sněhovou kalamitou. Můžete ve stručnosti představit postupy přestavby a jejich průběh?

V letech 1994–1996 došlo v Podyjí ke zvýšenému výskytu lýkožrouta vrcholkového na borovici a v letech 1996 a 2006 byly velké sněhové kalamity na Čížovsku i Vranovsku, kde došlo lokálně k rozpadu monokulturních lesů. Bylo evidentní, že matka příroda ukázala, jak tu člověk špatně hospodařil, ale tu přeměnu děláme i aktivně.

Měli jsme po kalamitách velké množství popadaného lesa. Zalesňovalo se materiálem, který byl zdejšího původu v takové druhové skladbě, která odpovídá místu a podmínkám. Borovice, ale i další řekněme nevhodně vysázené dřeviny jako smrk a modřín, se zaměňují za buk a dub.

Rozsahem se jednalo o několik desítek hektarů, ale nešlo o velké ucelené plochy, spíše o větší množství několika arových plošek. V tom byla výhoda, že tímto způsobem došlo k větší diferenciaci lesních porostů.

Mimo kalamitní plochy probíhají přestavby prostřednictvím výchovných těžeb, popř. těžeb obnovních, kdy po odtěžení horní (jehličnaté) etáže, zůstává spodní listnatá etáž.

- Na území parku se vyskytuje historický tvar lesa nízkého a středního, jaké je jejich současné rozšíření a jaký je zvolen management těchto lesů?

To byl historicky daný způsob obhospodařování lesů na tomto území, který byl razantně narušen v době socialistického lesnictví radikálními plošnými přeměnami ve prospěch borovice. Po zestátnění lesů (počátek 50. let 20. století) docházelo v rámci zintenzivňování produkce lesních porostů k plošným převodům pařezin na lesy vysoké. Těmito převody se rozsah pařezin snížil zhruba na 1/4.

Snažíme se tyto nevhodné zásahy napravit. Tam, kde pařeziny v nějakých fragmentech zůstaly, tzn. ve východní a centrální části parku, se snažíme přizpůsobit metody péče o les metodám historickým. Na tyto typy lesa jsou vázáni určití živočichové, rostliny, čili odpovídající způsob péče souvisí i s další naší povinností, a sice zajišťovat ochranu biodiverzity.

- Jak na území národního parku probíhá myslivecké hospodaření (výkon práva myslivosti, péče o zvěř)?

Většina území NP je režijní honitbou, myslivost nebo management zvěře tu provádí přímo správa NP. Hovořili jsme o nezbytnosti ochrany některých biotopních druhů. Chováme se tak, aby byla zajištěna reintrodukce druhů původních, a abychom nahradili chybějící predační tlak predátorů, kteří tu objektivně nejsou. Další moment je následná minimalizace nebo až vyloučení nežádoucích druhů, klasickým příkladem je muflon. Máme tu jednu zajímavost – vytvořili jsme v parku 3 rozsáhlá území, tzv. klidové zóny, které navazují na rakouskou stranu, kde je podobný režim. V těchto zónách se myslivost nevykonává a i další činnosti jsou podřízeny režimu klidové zóny, tzn. minimální provoz dopravních prostředků, lidí apod.

Plán péče

- V současnosti se projednává nový Plán péče o Národní park Podyjí a jeho ochranné pásmo na období 2010-2020. Navrhovaný Plán péče si dává za cíl ponechat samovolnému vývoji 75 % výměry NP, s čímž nesouhlasil Svaz obcí národního parku Podyjí. V Plánu péče se píše, že za výměru NP se považuje výměra společného bilaterálního území NP Podyjí/Thayatal. Znamená to, že by skutečná plocha samovolně ponechaného území v NP Podyjí byla nižší?

V plánu se počítá s konceptem 25 % území s managementem a 75 % bezzásahových. Po dohodě s Rakouskem byla zahrnuta do výpočtu i rakouská část. Rakouský NP má necelých 15 km2.

- Skutečná plocha samovolně ponechaného území v NP Podyjí by byla tedy jaká?

Celkový cílový rozsah území ponechaného samovolnému vývoji je cca 5 705 ha (česká i rakouská strana dohromady); z toho na české straně je to 4 453 ha.

Důležitý je koncept, který se ne ve všech našich národních parcích ctí. Národní park jako kategorie by měla prezentovat poslední zbytky přírody v daném stavu, tzn. přírody, kde je ponechán prostor samovolným procesům. Na jednu stranu chráníme procesy a na druhou se ve vymezených lokalitách snažíme podporovat hodnotu danou šíří biodiverzity (uvažovaných 25 %).

Za zmínku stojí i to, že oba národní parky jsou součástí evropsky významných lokalit v rámci evropské soustavy chráněných území Natura 2000, NP Podyjí je i vyhlášenou ptačí oblastí.

- V rozhovoru pro Český rozhlas jste při obhajobě návrhu vyhlášení Národního parku Křivoklátsko v roce 2010 na připomínku Vladimíra Krchova z Lesů ČR ohledně sociálních aspektů vzniku parku a úbytku pracovních míst řekl, cituji: „Já jsem 20 let šéfoval Správě Národního parku Podyjí a vím, o čem mluvím. Ti lesníci, kteří tam pracovali předtím u státních lesů, tam pracují dodnes, a ti dělníci, kteří pracovali v lesích národního parku ještě před jeho zřízením, tam pracují dodnes“. Znamená to, že i po ponechání samovolnému vývoji velké části území budou mít tito lidé u vás zaměstnání?

Proces, kdy dosáhneme cílového, stavu je velice dlouhodobý, měří se v desetiletích. Myslím, že tato otázka není aktuální, protože personální pohled se dá v průběhu času velmi rozumně uzpůsobit daným potřebám a rozhodně se to netýká tohoto desetiletí. Ale už nyní je jasné, že počet lidí, kteří se přímo starají o les, se snižuje. My jsme snížili za dobu existence národního parku jednoznačně i počet lesnických úseků, tedy i lesníků. Ale není to tak, že by neměli práci, dostávají jiné typy práce, například mají na starosti péči o některé nelesní plochy, provádějí strážní službu a podobně.

- Ptám se proto, že jeden z argumentů, proč nezřizovat NP Křivoklátsko, je obava, že místní lidi přijdou o práci. Jak Vladimír Krchov zmínil, dřevorubec nepůjde dělat průvodce.

Tuhle debatu si moc dobře pamatuju. Tam byla ze strany Vladimíra Krchova a LČR obava z razantního propouštění. Chci zdůraznit, že z lidí, kteří k nám přešli a pracovali dříve pro státní lesy, ani jeden neodešel, protože nebyl důvod. My jsme potřebovali jejich zkušenosti a znalosti a samozřejmě oni byli seznámeni s očekávanou změnou a věřím tomu, že se i postupně osobně sžili s myšlenkami nebo s filozofickým základem, že teď pečují o les z jiného důvodu a jiným způsobem než dříve. Opravdu si po těch letech nemyslím, že by někdo viděl rozdíl typu, já jsem lesník – já jsem ochranář. To tu neexistuje – jsme tým a taháme za jeden provaz – je to dáno i tím, že území je malé a nejsou tu takové problémy jako v některých jiných národních parcích. Jsou tu bližší kolegiální vztahy dané velikostí organizace a vzájemným pochopením lidí.

Spolupráce s NP Thayatal, akce pro veřejnost

- Národní park Podyjí sousedí na rakouské straně s národním parkem Thayatal. V roce 2007 oba národní parky získaly za ukázkovou přeshraniční spolupráci certifikát od EUROPARC (Federace evropských přírodních a národních parků). V jakých oblastech parky spolupracují?

EUROPARC certifikuje bilaterální nebo trilaterální národní parky nebo jiné typy chráněných území a jejich příhraniční spolupráci. V praxi to znamená, že přijede skupina expertů, kteří posuzují celou šíři otázek spolupráce počínaje sladěním managementových postupů, jestli spolupráce funguje na bázi smluvních vztahů atd. Získání certifikátu byl pro nás další impuls, protože to dokazuje, že projekt bilaterálního parku Podyjí, který nevznikal honosně nebo s nějakou velkou pompou, se stal životaschopným. NP Thayatal byl vyhlášen roku 2000 a od toho roku se odvíjí naše úzká spolupráce, kterou lze spatřovat ve všech oblastech činností obou správ (zejména strategickém plánování, péči o chráněné území, odborných činnostech, veřejných vztazích).

- Aktuálně probíhá společný projekt obou parků „Příroda bez hranic“, jaké jsou hlavní cíle projektu?

To je jedna z ukázek spolupráce v oblasti „věda, výzkum, monitoring“. Dohodli jsme se, že je potřeba získat informace o určitých skupinách nebo vlajkových druzích, které symbolizují NP Podyjí a Thayatal a mají např. i bioindikační význam. Vytvořilo se několik odborných modulů s příznačnými názvy (motýli, ptáci, užovka stromová, kočka divoká, drobní savci, netopýři…), pro které byly vytvořeny pracovní skupiny českých a rakouských expertů, většinou externistů. Správy parků jejich činnost koordinují. Tento víceletý projekt by letos měl být uzavřen odbornou konferencí, kde budou společně prezentovány výsledky.

- Můžete přiblížit, v jakých dalších oblastech probíhá spolupráce?

Před několika lety jsme se dohodli s kolegy z Rakouska na společné strážní službě. V terénu dohlíží vždy společně jeden pracovník rakouské správy a jeden náš a činnost probíhá na našem nebo jejich území. Má to výhodu, že mohou oslovit návštěvníky ze sousedního státu a přímo s nimi komunikovat. Je to přínosné i pro samotné zaměstnance, poznají své kolegy a zlepší se v jazykových schopnostech. Dalším příkladem je likvidace invazních druhů rostlin na břehu Dyje. Díky tomu, že údolí Dyje je uzavřeno dvěma přehradami, problém se dá řešit s vidinou úspěchu. V praxi to znamená, že v době květu především netýkavky se každoročně projíždí řeka, rostliny se mechanicky na obou březích odstraňují a stav se monitoruje.

Obrazně se dá říci, že naše spolupráce je i dennodenní komunikace, kdy kolega botanik komunikuje s kolegou botanikem na druhé straně hranice v nějakém konkrétním případu. Mechanismus kooperace je ještě podpořen činností pracovních skupin, které jsou tematicky zaměřené, kde jsou reprezentanti obou správ nebo jejich externě spolupracující odborníci, kteří řeší dané problémy.

- To tedy znamená, že management území probíhá stejně, máte společné cíle?

V roce 1999 byla sepsaná mezistátní dohoda o spolupráci mezi ministry životních prostředí obou zemí a hejtmanem Dolních Rakous. To je základní smluvní báze a z té se odvíjí další smlouvy nižšího řádu. Jako základní je smlouva o společných cílech, východiscích a zásadách managementu. Bylo zřejmé, že právní systémy obou zemí jsou naprosto odlišné, postavení správ a kompetence taky a potřebovali jsme mít jasnou společnou dohodu, jak se budeme o území starat. Součinnost řídí a kontroluje komise složená ze zástupců příslušných ministerstev a dalších institucí obou stran. To, že je koordinace péče o území a její kvalita na dobré evropské úrovni ostatně potvrzuje i Diplom Rady Evropy pro chráněná území, prestižní ocenění, které bylo oběma parkům propůjčeno.

- U příležitosti 20. výročí vyhlášení národního parku pořádá správa řadu akcí pro veřejnost, můžete ty nejvýznamnější čtenářům představit?

Jsou to především vycházky určené pro veřejnost, exkurze na rozličná témata. Začátkem roku jsme měli velký cyklus přednášek, pořádali jsme pro veřejnost ozvěny Ekofilmu a jako každoročně celostátní výstavu dětské kresby na téma „Příroda kolem nás“. Počátkem července budeme otevírat výstavu fotografií o národních parcích na Vranovském zámku. Vyvrcholením připomenutí si 20 let by měla být koncem října konference a společné setkání. Bude to shrnutí toho, co se podařilo o území zjistit a shrnutí, jak o území pečujeme, výsledky našich aktivit. Takový účet za 20 let. Součástí bude i závěrečná konference projektu „Příroda bez hranic“ a odborná exkurze.

Děkuji za rozhovor (14. 6. 2011)

Petra Kulhanová

Foto: Petra Kulhanová