20 let Národního parku Podyjí – stále jedním směrem

Neživá příroda – rámcová charakteristika

Území leží na jihovýchodním okraji Českého masivu a jeho geologická stavba je poměrně pestrá; na západě převládají metamorfované horniny (zejména ruly), ve střední části svory a krystalické vápence, na východě granity a mladší sedimenty. Je nemnoho míst ve střední Evropě, kde je ještě zachován úsek čtyřicetikilometrového říčního údolí, který by byl tak málo narušen lidskou činností a skýtal významné bohatství terénních tvarů. V údolí s průměrnou hloubkou 150 m je vyvinuto mnoho říčních meandrů, jsou zde suťová pole, skalní stěny a věže, rozsedlinové jeskyně a další fenomény.

Přírodní charakteristika – flóra, fauna

Pestrost geomorfologického členění a geologického podkladu podmiňuje přítomnost různých typů vegetace – od podhorských bučin s jedlí bělokorou (Abies alba) a tisem červeným (Taxus baccata) na západě území, až po teplomilné acidofilní doubravy se vzácným lýkovcem vonným (Daphne cneorum) na jeho východním okraji. Pro údolí Dyje je typický výskyt některých perialpinních druhů: např. bramboříku nachového (Cyclamen purpurascens) a v Česku unikátních divizny nádherné (Verbascum speciosum) a volovce vrbolistého (Buphtalmum salicifolium), které jsou vázány na bazofilní doubravy centrální části. Vysoká druhová diverzita je popisována u společenstev suchých trávníků, stepních lad a vřesovišť ve východní partii NP, kde v keříčkových formacích dominuje vřes obecný (Calluna vulgaris) doprovázený nápadnými druhy, jako je koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), kosatec nízký (Iris pumilla), vstavač kukačka (Orchis morio) či křivatec český (Gagea bohemica). Celkem bylo v NP popsáno na 1 300 druhů cévnatých rostlin. Obdobné bohatství lze spatřit u živočichů – bylo zjištěno např. 65 druhů savců a více než 200 druhů ptáků, z toho 140 hnízdících. Na jediném místě v ČR zde žijí funkční populace hnědáska podunajského (Melitaea britomartis) a pakudlanky jižní (Mantispa styriaca).

Území se nachází na hranici areálů výskytu druhů rostlin a živočichů středoevropské lesní oblasti a teplomilných druhů, které se sem rozšířily z jihovýchodní Evropy. To předurčuje jednu z největších pozoruhodností území – obrovskou pestrost výskytu rostlinných a živočišných druhů a zároveň jejich relativně velkou koncentraci na poměrně málo rozsáhlé ploše.

Řeka Dyje, hydrologie

Řeka Dyje jako základní přírodní fenomén národního parku vzniká ve dvou zcela oddělených pramenných územích. K soutoku Moravské Dyje a rakouské Dyje (Thaya) dochází v Rakousku u města Raabs. V rámci střední části svého toku tvoří řeka přirozenou osu bilaterálního chráněného území Národního parku Podyjí – Nationalpark Thayatal. Zvláštností národních parků Podyjí-Thayatal je skutečnost, že přítoky odvodňují území od okrajů ochranného pásma, až k přírodně nejcennějším částem NP. Směr akumulace povrchových vod je tedy opačný než ve velkoplošných chráněných územích horských oblastí. Hydrologický režim Dyje v NP je výrazně modelován činností hydroelektrárny ve Vranově nad Dyjí v ochranném pásmu NP, která pracuje v režimu energetických špiček. Významné kolísání průtoků v Dyji v důsledku provozu elektrárny je jedním z největších ekologických problémů území obou národních parků, devastační vlivy na biotickou i abiotickou složku říčního ekosystému jsou evidentní.

Lesy NP Podyjí a péče o ně

Lesní ekosystémy zaujímají přibližně 5 400 ha (tj. 85 %) z celkové rozlohy 6 300 ha Národního parku Podyjí. Jedná se převážně o smíšené listnaté lesy v 1.–4. lesním vegetačním stupni. Nejvyšší zastoupení mají dub – 38 % a habr – 21 %, dále lípa – 6 %, buk – 5 %, akát – 2 %, ostatní listnáče – 8 %, borovice – 12 %, modřín – 4 %, smrk – 4 %. V součtu zaujímají listnaté dřeviny 80 % a jehličnaté dřeviny 20 %.

Ze všech čtyř národních parků České republiky má NP Podyjí nejvyšší podíl přírodě blízkých lesních společenstev. Přirozeně i zde byla v souvislosti s dlouhodobým ovlivněním území člověkem část původních lesů přeměněna, často na lesy kulturní se zcela nevhodnou dřevinnou skladbou a uniformní věkovou a prostorovou strukturou (např. smrkové monokultury, akátiny).

Hlavním úkolem péče o les v NP je rekonstrukce člověkem přeměněných lesních ekosystémů na přírodě blízká lesní společenstva. Managementové zásahy jsou prioritně zaměřeny na úpravu druhové skladby lesních porostů tak, aby se blížily modelu potenciální přirozené vegetace. V praxi to znamená postupnou těžbu nepůvodních druhů dřevin a následnou výsadbu dřevin stanovištně odpovídajících (zejm. buku, lípy, javoru, jilmu, jedle aj.). V nejvyšší možné míře se též využívá přirozeného zmlazení. Dále jsou pak zásahy zaměřeny na vytvoření, popř. zjemnění porostní struktury a textury lesních ekosystémů.

Strategické cíle péče o lesy v NP byly definovány již při tvorbě prvního Plánu péče o Národní park Podyjí a jeho ochranné pásmo (1994), a to v souladu s kritérii IUCN pro management národních parků. Jednalo se o garanci spontánního vývoje lesních ekosystémů na většině plochy NP a dále o přírodě blízký management těchto ekosystémů na zbývajících plochách.

Ochranné pásmo Národního parku Podyjí

Území ochranného pásma, které obklopuje vlastní národní park, je převážně kulturní krajinou, kterou člověk tradičně využívá. Ta, včetně malebných sídel, je též předmětem ochrany, zejména z pohledu zachování krajinného rázu a přírodní rozmanitosti. V jiho-východní části dominuje produkce révy vinné, ostatně rázovité vinařské obce jsou častým cílem návštěvníků. Snahou Správy NP Podyjí je dlouhodobé sladění zájmů místních obcí a ochrany přírody a krajiny.

Hlavní problémy

Hlavními environmentálními problémy území, se kterými se správa parku dlouhodobě potýká, jsou kolísání průtoků v řece Dyji v důsledku provozu hydroelektrárny ve Vranově, intenzivní zemědělská kultivace krajiny ochranného pásma, stoupající návštěvnost území a rizika neúměrné exploatace krajiny v důsledku rozvoje okolních sídel.

Vize pro Podyjí – jak dál?

Stejnojmenný strategický materiál, který byl v roce 2009 přijat Radou NP Podyjí, odráží důvody a cíle ochrany území, různorodost jeho přírodního potenciálu a historický vývoj území. Zároveň slouží jako myšlenkové východisko pro zpracování Plánu péče o NP Podyjí a jeho ochranné pásmo, jehož přijetí se očekává do konce tohoto roku.

Pro potřeby strategického plánování bylo přijato cílové členění území z hlediska cílů ochrany přírody. Jeho smyslem je vymezení bezzásahového území a území s trvalým managementem.

Území ponechané samovolnému vývoji

Cílem a smyslem existence tohoto režimu v NP je umožnění spontánních procesů, které nebudou zatíženy přímými lidskými zásahy (viz vyhláška č. 60/2008 Sb.). Zaujímat bude minimálně 75 % celkové výměry bilaterálního území národních parků Podyjí a Thayatal. Do tohoto území budou přednostně zahrnuty lokality vysoké přírodní hodnoty, s přirozeným potenciálem samovolného vývoje, bez zjevných stop většího poškození přírody v minulosti, se schopností odolat případnému antropickému narušení. Část NP ponechaná působení samovolných procesů musí být v největší možné míře celistvá, aby bylo možno účinně eliminovat rušivé vlivy okolí. Jde především o jádrové území NP Podyjí. Předpokládaným důsledkem samovolných procesů je vytvoření všech potenciálních podob lesa v celé šíři a bohatosti biotopů, sukcesních stadií a struktury porostů.

Území s trvalou péčí

Území s trvalou péčí bude sloužit především k zachování vysoce cenných, člověkem ovlivněných biotopů jako stanoviště celé řady unikátních druhů organizmů, které pro svou existenci vyžadují aktivní zásahy. V NP Podyjí jde především o řídké, zakrslé doubravy a lesostepní enklávy. Do tohoto území jsou zařazeny i enklávy uzavřené v bezzásahové zóně. Jde o vybrané jednoznačně územně vymezené lokality, ve kterých je provádění managementových opatření nutné pro záchranu unikátních biotopů a druhů organizmů. Zároveň tvoří území podléhající trvalé péči „obalovou“ zónu bezzásahovému území. Nepůvodní a kulturní lesy budou postupně přeměněny na lesy přírodě blízké s využitím principů přírodě blízkého hospodaření a s uplatněním dřívějších hospodářských postupů (les nízký a střední), které umožní zachování populací druhů vázaných na tzv. „světlé lesy“.

Závěrem

Název tohoto článku je záměrnou parafrází titulu odborného článku, který byl v tomto časopisu zveřejněn u příležitosti 15. výročí NP Podyjí. Hodnoty, pro které byl NP Podyjí v r. 1991 vyhlášen, jsou nezpochybnitelné a myšlenkový základ i způsoby péče o toto chráněné území, které byly nastoleny v době jeho vzniku, jsou konzistentní. To je nepochybně ta největší deviza, o kterou se může náš nejmenší národní park i do budoucna opřít.

Autoři:

Ing. Tomáš Rothröckl

Ing. Martin Škorpík

Ing. Petr Vančura

Správa Národního parku Podyjí

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. ,

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. ,

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: Tomáš Rothröckl