Analýza škodlivých biotických a abiotických činitelů - Dle souborů lesních typů

Klimatické změny budou měnit riziko biotických a abiotických škodlivých činitelů v lesích. Sucha a záplavy představují dva kontrastní přímé dopady na lesy, které jsou důsledky změny klimatu a počasí. Vysoké teploty a sucho zvyšují riziko vzniku lesních požárů. Zvyšují se četnosti a intenzity vichřic. Jsou zde i náznaky nepřímých dopadů změny klimatu na škůdce a choroby, protože klimatické proměnné jsou důležité ovladače pro šíření škůdců, kteří jsou mnohem produktivnější v teplejších klimatických podmínkách.

Je proto nezbytné zvyšovat odolnostní potenciál lesních ekosystémů, posilovat jejich stabilitu, vitalitu, regenerační a adaptační schopnosti, hospodařit přírodě blízkým způsobem tak, aby stres z extrémních výkyvů počasí byl co nejmenší.

Současný stav řešené problematiky

Abiotičtí škodliví činitelé jsou definováni jako překročení míry adaptability organizmů na přirozené prostředí. Celosvětově se na poškození lesů významně podílejí. Mezi nejvýznamnější abiotické činitele ovlivňující stromy a lesní porosty patří vítr, sníh, námraza, mráz, sucho, vysoké teploty, záplavy a zamokření.

Vzhledem ke statické povaze lesa (dlouhodobý růst a fixace na jedno místo) je při působení abiotických škodlivých činitelů zásadní otázka vhodnosti stanoviště. Stanoviště je nejvýznamnějším faktorem, který definuje podmínky, za kterých les roste. Takovými podmínkami důležitými pro les jsou půdní poměry, horninové podloží a reliéf terénu. Dalšími faktory, které definují vhodnost stanoviště pro les, jsou srážky, sluneční záření a teplota.

Lesní porosty jsou vystaveny účinku mnoha stresových faktorů. Dlouhodobější výchylky počasí (srážkové, teplotní) a znečištění atmosféry jsou hlavní faktory vyvolávající poškození porostů. Nevhodná stanoviště (chudé vysýchavé půdy, zamokření) ještě zesilují působení stresových faktorů (nepříznivý vodní a vzdušný režim půdy a nedostatečné zásobování porostů bioprvky). Sníh a námraza sice nevyvolávají u dřevin přímý stres, ale způsobují často jejich mechanické poškození. Kumulace negativních vlivů vede k urychlení stárnutí asimilačních orgánů, jejich předčasnému opadu a v konečném důsledku se snižuje produkce dřevní hmoty.

Pro poškození způsobené biotickými (živými) činiteli bývá charakteristická sezónnost jejich výskytu, intenzita a rozsah poškození přitom zpravidla přímo souvisí s předchozím vývojem např. povětrnostních podmínek, zdravotního stavu dřevin, způsobu lesnického hospodaření apod. Vznik poškození je proto částečně možno předvídat. Pro tento typ poškození je také příznačné, že jeho výskyt a šíření má zpravidla ohniskový charakter. Mezi nejdůležitější biotické činitele ovlivňující stromy a lesní porosty patří houbová, bakteriální a virová onemocnění, bezobratlí živočichové, především hmyz, z obratlovců zejména spárkatá zvěř a někteří hlodavci.

Zatímco onemocnění houbového, bakteriálního, virového původu má většinou chronický charakter, silně závislý na průběhu počasí, a obvykle vedoucí k postupnému oslabování napadených či pravidelně poškozovaných dřevin a zhoršování jejich zdravotního stavu, některé druhy živočišných škůdců (zejména listožravý a podkorní hmyz) jsou při přemnožení schopny způsobit i okamžitá vážná poškození, vedoucí někdy i k rychlému odumření silně poškozených stromů a při kalamitním výskytu až k rozvrácení celých porostů. Pro rozvoj houbových onemocnění nebo vliv hmyzích škůdců je důležité stanoviště a pH půdy, přičemž rozdíly v toleranci k útokům patogenů a hmyzu jsou značné, i co se týká opadavých a stálezelených dřevin.

Cílem příspěvku je analyzovat vliv škodlivých biotických a abiotických činitelů na jehličnaté a listnaté porosty pěstované na různých souborech lesních typů školního polesí Chlumská hora, které tvoří LHC Škola Žlutice, a to za období 2003–2010.

Popis zkoumané oblasti – LHC Škola Žlutice

Školní polesí Chlumská hora se uvádí jako lesní hospodářský celek LHC Škola – Žlutice 326201, pro který byl vyhotoven LHP Škola Žlutice s platností 1. 1. 2003–31. 12. 2012.

Celé území se nachází v přírodní lesní oblasti č. 9 –  Rakovnicko-kladenská pahorkatina. Celková výměra činí 475 ha.

Geomorfologicky je toto území pahorkatinou až vrchovinou. Na základě orografických a geologických podmínek prostředí bylo území přírodní lesní oblasti rozčleněno do tří podoblastí. Školní polesí spadá do podoblasti 9a – Žihelské pahorkatiny.

Území LHC Škola – Žlutice se nachází v JZ části podoblasti 9a – Žihelské pahorkatiny a tvoří ho lesní masiv Chlumské hory. Nadmořská výška se pohybuje od 475 m n. m. v JV části nad městem Manětín až po vrchol Chlumské hory 650 m n. m. Geologické podloží je tvořeno horninami terciéru (miocénu) – nefelitickým bazanitem, pouze při severním okraji je menší plocha palezoických permových slepenců. Nejrozšířenějšími půdními typy jsou oligotrofní a typická kambizem.

Celé území spadá do pomoří Severního moře, povodí Berounky, celá oblast patří do povodí vodohospodářsky významného toku Střely. Na území LHC se nenachází žádný vodní tok.

Z hlediska klimatických poměrů spadá LHC do klimatického okrsku B5 – mírně teplý, mírně vlhký, vrchovinný. Průměrná roční teplota je 7,0 °C, průměrné roční srážky 525 mm, průměrná teplota ve vegetačním období je 12,9 °C, průměrné srážky ve vegetačním období 322 mm. Vegetační doba trvá 149 dnů. Převládající nebezpečné větry mají Z až SSZ směr. Hodnota Langova dešťového faktoru je 75.

Zastoupen je zde převážně 3. dubobukový lesní vegetační stupeň a na JZ svazích i 2. bukodubový lesní vegetační stupeň.

Zastoupení hlavních dřevin ukazuje graf 1. Zastoupené soubory lesních typů uvádí tabulka 1.

Analýza škodlivých činitelů

Cílem zkoumání bylo analyzovat vliv škodlivých biotických a abiotických činitelů na jehličnaté a listnaté porosty pěstované na různých souborech lesních typů školního polesí Chlumská hora, které tvoří LHC Škola Žlutice, a to za období 2003–2010, a tak potvrdit nebo vyvrátit všeobecně uváděné závěry týkající se jejich vlivu.

Na základě rozboru veškerých zjištěných škodlivých činitelů v uvedené lokalitě v průběhu uplynulých osmi let mohu konstatovat, že se jednoznačně prokázaly následující skutečnosti:

- Ze všech škodlivých činitelů vyskytujících se v daném prostoru a čase způsobovali výrazné hospodářské škody pouze hmyzí škůdci lýkožrout smrkový Ips typographus L. doprovázený lýkožroutem lesklým Pityogenes chalcographus L. (graf 2), z parazitických dřevokazných hub václavka smrková Armillaria ostoyae (Romagn.) Herink (graf 3), z abiotických škodlivých činitelů se na poškození porostů významně podílel vítr, a to jak vývraty, tak zlomy (graf 4, 5).

- Veškerá významná poškození byla zjištěna výhradně na dřevině smrk ztepilý Picea abies L., který je pěstovaný převážně v monokulturách.

- Hmyzími škůdci lýkožroutem smrkovým Ips typographus L. doprovázeným lýkožroutem lesklým Pityogenes chalcographus L. docházelo k největším škodám na souborech lesních typů 3B, 3C, 3A a 2C, tzn. na stanovištích bohatých a vysýchavých (graf 2).

- Václavka smrková Armillaria ostoyae (Romagn.) Herink byla zjištěna na všech souborech lesních typů kromě 1G, nejvíce se projevovala na souborech 3J, 3B, 3C, 3O (graf 3).

- Abiotický činitel vítr způsoboval největší škody vývraty na souborech lesních typů 3O, 3B, tedy oglejených a bohatých (graf 4), zlomy byly poškozeny nejvíce porosty na souborech 3B, 3C, 3A, 3O (graf 5).

Největší škody lýkožroutem smrkovým Ips typographus L. spolu s lýkožroutem lesklým Pityogenes chalcographus L. a václavkou smrkovou Armillaria ostoyae (Romagn.) Herink byly zjištěny v roce 2004 (graf 2,3), tedy po roce výrazně suchém (tab. 2), kdy došlo k výraznému fyziologickému oslabení dřevin.

- Poškození porostů větrem bylo způsobeno hlavně v letech 2007–2008 (graf 4, 5), kdy byla zasažena velká část celého území republiky ničivými vichřicemi.

Uvedené poznatky potvrdily, že hlavním škodlivým abiotickým faktorem pro lesní porosty je vítr, a to zejména pro jehličnaté monokultury, kde riziko poškození je největší pro smrk ztepilý Picea abies L.

Velké škody na lesních dřevinách, zejména smrku ztepilém Picea abies L., způsobují parazitické dřevokazné houby, které infikují živé stromy v důsledku jejich fyziologického oslabení vlivem abiotických činitelů např. sucha, a jsou nejčastěji podmíněny nevhodným stanovištěm.

Václavka smrková Armillaria ostoyae (Romagn.) Herink ohrožuje soubory lesních typů řady B a C na minerálně bohatších a méně kyselých půdách.

Nejvážnějším hmyzím škůdcem smrku ztepilého Picea abies L. je lýkožrout smrkový Ips typographus L., jehož vývoj je také podmíněn primárním oslabením hostitelských dřevin. Větší možnost přemnožení má v čistých monokulturách.

Větrem, zvláště vývraty, jsou ohroženy porosty smrku ztepilého Picea abies L. na oglejených a živných stanovištích řady O, B.

Závěrem

Stanoviště je nejvýznamnějším faktorem, který definuje vhodné podmínky pro les. Pěstování dřevin v nevhodných ekologických podmínkách narušuje jejich zdravotní stav a vytváří dispozici pro vliv škodlivých biotických a abiotických činitelů.

Autor:

Ing. Jaroslava Waisová

Střední lesnická škola, Žlutice

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: autorka