Červenec 2011- Úvodník
Rok 1991 byl nejvýznamnějším rokem v historii českých národních parků. V březnu 1991 vyšla ve Sbírce zákonů tři vládní nařízení, kterými byly zřízeny Národní park Podyjí, Národní park Šumava a přehlášen od roku 1963 existující Krkonošský národní park. Následně od 1. července 1991 byly zřízeny Správa Národního parku Podyjí a Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava. V roce 1991 se také plnohodnotně rozběhly přípravy na vyhlášení Národního parku České Švýcarsko.
Co se stalo a kam jsme došli za dvacet let od přelomového roku? Zcela logicky vyplavaly na povrch a dodnes nás trápí problémy spojené s porevoluční přesmyčkou. Společnost velmi rychle změnila systém hodnot a právně jej zakotvila. Teprve poté začala více či méně úspěšně diskutovat o obsahu nového hodnotového systému – ovšem již v právně ustavených mantinelech. To je daň všem revolučním změnám. Stejně jako ex post vyhřezlé problémy malé i velké privatizace nás ex post zastihly problémy s konceptem národních parků v kulturní krajině České republiky. Až když existovaly v nové právní úpravě tři národní parky, začali jsme nekoncepčně diskutovat o jejich smyslu, poslání a cílech. Když v roce 1994 začínala kůrovcová gradace v centrální části NP Šumava, najednou jsme zjistili, že nemáme vydiskutovaný koncept limitů velkých disturbancí – ani společensky, ani ekologicky. Když se v dříve nepřístupném údolí Dyje objevili vědci a našli vzácná rostlinná i živočišná společenstva závislá na trvalém narušování, zjistili jsme, že nemáme vydiskutovaný koncept malých, ale trvalých a pravidelně se opakujících disturbancí s přispěním člověka.
Žádná politická reprezentace na ministerstvu životního prostředí nedokázala za dvacet let připravit, rozběhnout a koordinovat společenskou diskusi o poslání národních parků, o jejich prostorových a ekologických, a tedy společenských limitech. A to na rozdíl od současného vedení ministerstva stáli v minulosti ve vedení lidé alespoň částečně odborně spojeni s touto problematikou. I když se podařily dílčí kroky díky systematické práci některých ministerských úředníků, tvorba hlavní a dlouhodobé koncepční linie, která je navýsost politickou záležitostí, vždy narazila na čtyřletý volební systém, s ním spojené střídaní oranžově a modře dominantních vlád a jejich vzájemné paušální negování. A protože dominantním společenstvem všech českých národních parků je les, je koncepční přístup k problematice národních parků vždy spojen se schopností nadhledu nad volební období a nad politickou orientaci. V národních parcích se potkává naše minimálně třísetletá lesnická minulost a zkušenost s moderní a rychle se rozvíjející „biologickou“ současností stejně jako dlouhá tradice venkovského života místních obyvatel s potřebami a požadavky dnes převažujících obyvatel městských. Právě proto mohou být národní parky citlivými ukazateli společenských priorit – kdyby je někdo koncepčně a systematicky uchopil. Za dvacet let se nám to nepovedlo a jedinou naší jistotou zůstává, že se o to musíme pokoušet dál.
Vy, kteří čtete Lesnickou práci pravidelně, víte, že Národní park Šumava věrně obsahově živí náš časopis celých 16 let od jeho znovuvzkříšení. I proto je v letošním červencovém čísle věnováno více prostoru Národnímu parku Podyjí. Je sice naším nejmenším národním parkem, ale o to více příjemným a zvládnutelným prostředím pro víkendovou pěší turistiku. Hned za hranicí národního parku najdete staré sklepy s produkty z révy vinné a v jejich chládku objevíte ideální prostor k diskusím o smyslu národních parků v kulturní krajině. Tak si sbalte batoh, protože prázdniny a dovolené jsou tady.
Tomáš Vrška