Transparency V lesích - Chceme zabránit tomu, aby někdo vyhrál všechno

Činnost Transparency International

- Jaká je hlavní náplň činnosti Transpa-rency International a na základě čeho se rozhodujete, jakým tématům budete věnovat pozornost?

Transparency International je nevládní organizace, která se snaží bojovat proti korupci a podporovat průhlednost a odpovědnost ve 100 zemích světa. V ČR fungujeme od roku 1998.

Transparency se snaží spojovat dvě činnosti. Být nestranným „hlídacím psem“, který upozorňuje na špatné postupy, snaží se vyšetřovat jednotlivé případy a právně pomáhat konkrétním obětem korupčního jednání. V rovině systémové se snažíme udržet protikorupční agendu co nejživější a zároveň dát dohromady jednotlivé hráče – většinou vlády, firmy, úřady a instituce ve snaze nastavit protikorupční systém lépe.

Kritéria, podle nichž se rozhodujeme, čemu budeme věnovat pozornost, jsou dvě hlavní. Zda je přítomen veřejný zájem, z hlediska férovosti prostředí, trhu nebo z hlediska veřejných peněz. Druhým kritériem jsou konkrétní kauzy, kdy bereme v úvahu, jestli je v daném případě reálné s něčím pohnout.

- V letošním roce jste se v podstatě stali garantem transparentnosti tendru Lesů ČR na lesnické práce od roku 2012. Jaký byl motiv, nebo lépe hlavní důvod této spolupráce?

Nebylo to jednoduché rozhodování. Trans-parency byla oslovena ministerstvem zemědělství, jestli se chce podílet na poradenství ohledně hospodaření v lesích. Rozhodnutí jsme zvažovali z toho hlediska, že Lesy ČR jsme dlouhodobě vnímali jako firmu, která byla do jisté míry synonymem podivných tendrů, problematických prodejů a hospo-daření a v minulosti jsme se několikrát potýkali s neochotou Lesů ČR poskytnout nám informace. Také jsme kritizovali některé podle našeho názoru nesmyslné výdaje. Letos se nám naskytla možnost se do této věci ponořit zevnitř a pokusit se situaci změnit k lepšímu. Byli jsme si vědomi, že je to hodně riskantní oblast, tematicky specifická, a že tento krok může mít i dopad na naší reputaci.

Nelze ale říci, že jsme garantem čistoty tendru. My máme poradenskou smlouvu na to, abychom radili ministerstvu zemědělství v přípravě tendru, kontrolních mechanismů a také v oblasti informační otevřenosti podniku Lesy ČR.

- Jak vnímáte po zhruba půlroční zkušenosti situaci v oblasti českého státního lesnictví?

Za půl roku se nestanete expertem na lesnictví, nejsme naivní. Na druhou stranu jsme už nahlédli pod pokličku, mluvili jsme s celou řadou lidí z oboru, studovali jsme veškeré minulé tendry. Je neuvěřitelné, jak je prostředí v lesnictví mimořádně rozbité; roztříštěnost zájmů je zde extrémní. Dalším dojmem je, že se tu hraje celá řada různých her. Nemám ovšem pocit, že se jedná o sofistikovanou, připravenou hru, kterou někdo z dálky řídí. Když se člověk potkává s celou řadou hráčů na trhu, zjišťuje, že často to zvláštní „lumeni“ nejsou.

Při pohledu na roli TIC si samozřejmě uvědomuji, že po zveřejnění informace o spolu-práci s MZe a s Lesy ČR jsme byli v poměrně těžké defenzivě, a naše působení bylo vnímáno jako jakýsi fíkový list pro ministerstvo a Lesy ČR. Dnes mám ale pocit, že se to vyrovnalo a máme výsledky, které z mého pohledu legitimizují důvody naší činnosti pro MZe. Výsledky jsou zatím dílčí, ale já věřím, že nebudou zdaleka poslední.

Pro mě je důležité, abychom se dívali velmi vážně na kontrolní mechanismy, poskytování informací i na to, jak podnik hospodaří v jiných oblastech – jak prodává majetky, jaké sponzorské smlouvy uzavírá a podobné věci.

- Jaká je výše odměny vycházející ze smlouvy o poradenství?

Výše odměny činí 600 korun za hodinu poskytovaných služeb a maximální výše je stanovena na 1,5 mil. korun. V současnosti nepředpokládám, že by celková částka měla překročit jeden milion korun. K 30. červnu 2011 jsme fakturovali v rámci poradenské smlouvy ministerstvu zemědělství odvedené práce v hodnotě 390 tisíc Kč. Z této částky TIC 160 tisíc Kč platilo externím spolupracovníkům, zbytek zajistilo interními kapacitami.

- Jaký je roční rozpočet TIC?

Náš roční rozpočet se pohybuje kolem 9 milionů korun, to znamená, že zakázka MZe může tvořit cca 10 %.

- Z jakých zdrojů čerpáte informace pro svou činnost a jsou veřejně dostupné?

Z velké části čerpáme z veřejných zdrojů; od médií přes informace lidí z oboru, od nichž jsme se snažili získat podněty, až po detailní analýzy zadávací dokumentace.

Žádné speciální tajné informace nemáme, ale protože poradenství je zaměřeno na tendry, tak jsme měli k dispozici např. drafty kvalifikačních podmínek, které jsme před zveřejněním připomínkovali. Máme k dispozici také draft zadávací dokumentace, která bude zveřejněna po dalším připomínkování. Jsou to informace, které potřebujeme k plnění smlouvy.

- V omluvě společnosti Schweighofer Holzindustrie, která byla nepravdivě spojována s jinou zahraniční firmou, jste uvedli, že jste své poznatky konzultovali především se znalci z oboru lesního hospodářství. Kdo jsou vaši konzultanti pro oblast LH?

Ano, tuto společnost jsme uvedli omylem, proto od nás přišla omluva. Nikoho jsme si jako stálého poradce nenajali. Snažíme se být v kontaktu s celou řadou lidí, ale jmenovat je nebudu.

Rizika ztrát v LH

- Na konci června jste publikovali analýzu Rizika ztrát v LH (dostupná na www.transparency.cz). Co bylo hlavní motivací zpracování tohoto dokumentu?

Je to jeden z produktů, který budeme jako součást poradenství publikovat.

- Oslovili jste v rámci tvorby této analýzy také představitele lesnických firem, aby se k ní mohli vyjádřit?

V téhle chvíli fungujeme jako poradce pro MZe, ale nejsme „vytvářečem“ koalice všech hráčů v lesnictví, který by udělal průnik názorů a ty potom tlumočil ministerstvu. My zveřejňujeme náš názor. Dostali jsme desítky e-mailů, kde nám je sdělováno, že jsme tohle řekli nepřesně, ono zapomněli, naopak tamto označili správně...

Odpověď je ano, jsme v kontaktu se zástupci různých asociací, ale rozhodně nebudeme reprezentovat jejich zájem.

- Neměl jsem na mysli, že byste měli reprezentovat jejich zájem, ale šlo mi spíše o vyváženost uvedených informací.

Nemohu říci, že bychom mluvili se všemi asociacemi, ale dostali jsme od mnoha z nich podněty, podklady, případně kritické i pozitivní názory.

Mnoha lidem v oboru vadilo, že je vše postaveno na Dřevěné knize a z ní se odvíjí konkrétní podoba tendrů a my už nejsme schopni „říznout“ do její podoby. Ale s tímhle jsme do toho šli. Věděli jsme, že Dřevěná kniha je do značné míry limit.

- Jedním z hlavních témat analýzy jsou spekulativní nabídky. Jaká nejpodstatnější opatření navrhujete k jejich omezení?

Za prvé jsme identifikovali, že spekulativní nabídky v minulých tendrech přicházely, a že se s nimi Lesy ČR ne vždy vypořádávaly dostatečně. Podle nás to deformovalo trh a poškozovalo férovost tendrů. Samozřejmě je nesmírně složité určit, vytipovat, které nabídka je spekulativní a která ne. Základní požadavek, který vůči LČR uplatňujeme, je, aby věnovali této problematice maximální pozornost a zintenzivnili svůj kontrolní mechanismus vůči spekulativním nabídkám. Mohou např. využívat své softwarové nástroje, které budou posuzovat vybočení z řady. Podstatou je, aby LČR v případě, že narazí na spekulativní nabídku, postupovaly nekompromisně a nabídku vyřadily.

- Proč tomu tak nebylo v minulosti? Pokud mám správné informace, k vyřa-zování spekulativních nabídek docházelo jen výjimečně.

Máme stejnou informaci. Lesy ČR se asi nechtěly pouštět do riskantního vyřazování z důvodů hrozících žalob a podnětů k ÚOHS.

- Jak vnímáte roli Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v zakázkách Lesů ČR?

ÚOHS je velmi často pouze formální kontrolor tendrů. Když někdo zadá zakázku na vyhození 150 milionů z okna, ale udělá to procesně správně, tak neřekne ani slovo. To je má kritika vůči ÚOHS obecně. U lesnických zakázek by měl mít ÚOHS větší specializaci.

My jsme např. podporovali zákaz koncentrace omezením počtů SÚJ, na nichž by se mohla přihlásit jedna firma. Faktem je, že ÚOHS odmítl dát jasné stanovisko, že by takovéto omezení nebylo důvodem pro shození tendrů. ÚOHS by měl být ale schopen dávat jednoznačná stanoviska.

- Jaký přínos jste od omezení počtu SÚJ, na který by se mohla jedna firma přihlásit, očekávali? Jakým klíčem by se stanovoval limitní počet SÚJ?

Hlavní přínos je zabránit tomu, aby někdo vyhrál všechno. Tím zabráníte monopolizaci, případně oligopolizaci trhu, a samozřejmě zvyšujete konkurenci na trhu. Faktem je, že to má i rizika nebo negativa, která si uvědomujeme. V ekonomické situaci, ve které se mnohé firmy nachází, by takové opatření ztížilo jednání s bankami o financování a garancích a zároveň je možná dostalo do složité ekonomické situace. Primární motivace byla ale zamezit tomu, aby někdo dominoval trhu. Nastavení by do značné míry vycházelo i z výsledků minulých tendrů, kdy bylo zřejmé, kdo je největším hráčem na trhu a kdo jsou další velcí hráči a kolik územních jednotek by byli schopni získat a obhospodařit. Konkrétně bylo navrhováno omezit počet SÚJ na 23.

- Pokud se na situaci podívám z pohledu firem, je zřejmé, že by oněch 23 SÚJ znamenalo díky otevřené soutěži podstatně menší šance středních a velkých firem na získání zakázek. To by pro mnoho firem, a ne pouze pro dvě největší (holdingy LESS a WOTAN), mohlo být poměrně zásadní až likvidační omezení možnosti fungování. Neobávali jste se těchto důsledků?

Faktem je, že toto omezení neprošlo a primárním důvodem bylo nejednoznačné stanovisko ÚOHS.

Pro firmy by toto omezení znamenalo vybrat si konkrétních 23 SÚJ, do kterých půjdou s nejistým výsledkem, a možná jich vyhrají jenom několik, nebo také žádnou. Bylo by to prostě velké podnikatelské riziko.

Je zde také aspekt státního podniku – zadavatele, který byl dlouhodobě kritizován z mnoha stran za to, že jde na ruku velkým těžařům.

- Otázkou je, jestli kritika toho, že velký hráč (správce) spolupracuje s dalšími velkými hráči (těžaři), má své opodstatnění, obzvláště pokud situaci přirovnáme k jiným oborům.

Kritika, že jdou Lesy ČR na ruku velkým těžařům, zde byla. Opatřením, kdy by se firmy dostaly do tlaku výběrem pouze SÚJ, na které se skutečně chtějí zaměřit, by mělo dojít k tomu, že se firmy nebudou snažit vymýšlet spekulativní nabídky a další nesmyslná kouzla.

- Nejsem si jistý, že by toto opatření zamezilo, jak říkáte nesmyslným kouzlům ze strany lesnických firem. Ve chvíli, kdy by potřebovaly pro udržení zaměstnanosti vyhrát 5 a více územních jednotek z 23, což by byl případ mnoha firem, by v rámci boje o přežití mohla snaha podat nejlepší nabídku generovat ještě více nesmyslů. Pokud se ale na situaci podívám z druhé strany; neobávali byste se ekonomických dopadů na Lesy ČR razantním snížením podaných nabídek?

Ekonomicky máte pravdu. Na jedné straně by se mohl podnik dostat k tomu, že bude mít větší spektrum dodavatelů, zároveň se ale může stát, že na některou smluvní jednotku se mu ti, kteří by mu nabídli ještě lepší podmínky, nepřihlásí, protože by byli dotlačeni tomu ji podat i jinde.

Do letošního tendru se přihlásilo 66 subjektů, které podaly nabídky na různý počet SÚJ. Prvních 15 firem podalo nabídky na všech 117 SÚJ. Kdyby bylo zavedeno opatření k zákazu koncentrace, znamenalo by to, že prostě minimálně prvních 15 firem s nabídkami na všechny SÚJ by muselo najednou zvažovat, jak své nabídky regionálně rozvrství.

- Problémem jsou také nereálně nízké nabídkové ceny za práce, označované často jako dumpingové. Mělo by docházet k vyřazení těchto nabídek? Pokud ano, podle jakého klíče by tyto nabídky měly být identifikovány? V roce 2009 připravovalo MZe ve spolupráci se Sdružením živnostníků v LH a Lesy ČR ceníky prací. Domníváte se, že by bylo možné podobné ceníky využít ke stanovení minimálních cen prací?

Mně by se použití ceníků prací líbilo. U stavebních zakázek se začínají specifikovat ceníky práce, aby bylo zřejmé, za kolik se má stavět daný komponent dálnice a cenové nabídky byly srovnatelné. U lesnických prací by to bylo také možné a velmi užitečné.

Stanovením minimální ceny práce by měl zadavatel poměrně jednoduchou možnost kontroly. Odchýlení od ceníku by bylo možné, ale muselo by být zdůvodněno.

Není moc jiných mechanismů, jak posoudit, zda je nebo není nabídka dumpingová.

- Analýza TIC zmiňuje také pojem „cimbuří“. Čím si vysvětlujete, že může podobný mechanismus fungovat a jaká opatření navrhujete k jeho zamezení?

Nechci cimbuří přecenit. Je to jedna z možností manipulace s nabídkou. Nutná je zde manipulace v rámci třídění dříví a součinnosti personálu firmy a Lesů ČR a chyba kontrolního mechanismu. Za normálních okolností by na takto deformovanou nabídku měla firma „dojet“. Cimbuří může fungovat jedině, když jde ruku v ruce s obejitím kontrolního mechanismu Lesů ČR.

Lesy ČR se na tento problém zaměří. Budou sledovat, zda takové případné výkyvy nejsou, a pokud je naleznou, bude to jasný pokyn pro vnitřní kontrolní mechanismy, aby takovouto smlouvu důkladně zkontrolovaly včetně terénních šetření. V případě provinění bude nutná důsledná penalizace.

Kontrolní mechanismy Lesů ČR

- TIC zkonstatovala, že kontrolní mechanismy Lesů ČR ji připadají dostatečné, ale nelze v nich dovodit skutečný průběh a efektivitu kontroly. Co konkrétně si mám pod tímto stanoviskem představit?

V první fázi jsme viděli, jak je nastavený kontrolní systém, kolik na to mají lidí, jaké mají pravomoci, kdo komu reportuje a kdo je za co zodpovědný. V druhé fázi samozřejmě evidujeme nějaká potenciální rizika, ke kterým se mohou firmy uchýlit. Na základě těchto poznatků se ptáme, zda na tato rizika kontrolní mechanismus umí zareagovat.

Lesy ČR nově zavádí jakési „létající“ ko-mando – kontrolní jednotku, která, pokud přijde podnět na možné manipulace, bude konkrétního partnera kontrolovat mnohem pečlivěji. Domnívám se, že tohle je jediné, co lze udělat.

- Ještě se vrátím k jedné informaci z vaší analýzy. Jaké důvody podle vašeho názoru vedly ČSÚ k nezveřejnění indexu cen dříví po změně metodiky?

Indexace má velmi problémová místa a je otázka, jestli se má takovýmto způsobem realizovat.

- A vaše odpověď?

Vidím to jako velký problém i s ohledem na započítávání či nezapočítávání všech nákladů jako bonusy, cestovní nebo dopravní náklady apod.

Zatím se ale jedná o jediný relevantní údaj.

Najednou došlo k tomu, že jedno čtvrtletí není tento údaj publikován a lze říci, že pro firmy to může být výhodné a pro Lesy ČR nevýhodné.

- Jak vnímáte argument, že nebylo z jakých dat index vytvořit?

Když měníte složení respondentů nebo modifikujete částečně formulaci otázek, lze to statisticky vysvětlit.

Mám pocit, že ale došlo spíše ke kompetenčnímu, a možná i koncepčnímu sporu nad tím, jestli určovat cenu dříví dále indexací, nebo ne.

- Myslíte si, že by transparentnosti celého procesu pomohlo větší využití veřejných trhů nebo dokonce aukcí porostů určených k těžbě, případně výchově?

Hypoteticky by bylo možné prodávat 100 % dříví formou aukcí nebo burzy, ale asi to nedává smysl, když máme princip těžby na P. Tzn. kdyby se plně přešlo na OM, potom si dovedu představit, že se najdou varianty aukčního prodeje.

Je otázkou, zda dnes navrhovaných 20 % dřeva bude nabídnuto všem formou soutěžních metod. Podstatné je také to, zda se musí dřevo nabídnout nebo prodat. Logické riziko je, že bude dřevo nabídnuto za cenu netržní a neprodá se, ale podmínka bude splněna.

- Pro případ podmínky prodeje ale existuje i opačné riziko. Bude třeba prodávat i pod cenou, aby byla splněna podmínka.

Zadavatel se musí rozhodnout, jestli chce skutečně podmínku 20 % dříví splnit a donutit své partnery k tomu, aby prodej proběhl. Definice tohoto opatření potom musí být velmi precizní, aby nebylo napadnutelné. Když dáte do zadávací dokumentace slovo prodat, vyvoláváte otázky, jak a jestli tím nenutíte někoho jít pod cenu. Druhý aspektem je vynucování této povinnosti.

- Na základě vašich odpovědí mne napadá otázka: Kdyby TIC měla možnost vyjádřit se k Dřevěné knize v průběhu jejího vzniku, byli byste pro model P, nebo pro model OM?

Zda P nebo OM podle mě není nejzásadnější problém. Efektivně lze hospodařit využitím obou modelů, ale záleží na dalších krocích, podmínkách a zejména na kontrolních mechanismech.

Kontrolní mechanismy Lesů ČR

- Ministr Fuksa dlouhodobě mluví o krádežích dříví v lesích. TIC poměrně úzce spolupracuje s ministerstvem i Lesy ČR. Dokážete alespoň řádově odhadnout na základě spolupráce s Lesy ČR, o jaké ztráty se jedná? Vycházím z toho, že Lesy ČR disponují vlastními lesními závody, tzn. referenčními daty, která mohou porovnávat.

Do toho se s ohledem na složitost lesního hospodaření pouštět nebudu. Je faktem, že je možné v lesích přikrádat, či některé věci manipulovat.

Porovnání s daty lesních závodů beru jako zajímavý podnět.

- Ministr také uvedl, že ročně půjde na kontrolu 100 mil. Kč, považujete tuto částku za přiměřenou?

Výše kontroly musí být vztažena k objemu zakázek. Protože nevíte, o kolik peněz přicházíte, těžko můžete říci, jestli 100 milionů se vyplatí, nebo by bylo lepší dát na kontrolu 300 milionů nebo 10 milionů.

Pro mě je podstatné, aby kontrolní mechanismus Lesů ČR byl dostatečně podložen kapacitou lidí a kontrolorů, kteří budou mít možnost dělat svou práci efektivně. Vám se zdá 100 milionů na kontrolu nepřiměřeně hodně?

- Těžko posoudit, jestliže se touto částkou ušetří 10 milionů, potom je to nepřiměřené. Jestliže se ušetří 200 milionů, je to přiměřené a účinné. Chybí mi tu vstup, na základě kterého se došlo k rozhodnutí investovat do kontroly 100 milionů.

Pro mě je důležité, aby kontrolní mechanismy nezůstaly na papíře a byly vykryty dostatečným počtem lidí, což bez peněz nejde. Zároveň je pravda, že posouzení, zda sto milionů je moc nebo málo, by se mělo vztahovat vůči úsporám, které by bylo možné získat.

- Není vaší smlouvou o poradenství s MZe nějakým způsobem omezená možnost vyjadřovat se k dalšímu dění a zakázkám podniku LČR?

Takto to nevnímám. Činnost Transparency jako „hlídacího psa“ se tímto nijak neomezuje. Řešení konkrétních kauz v lesnictví na základě podnětu nebo našeho zjištění není spoluprací s MZe nijak dotčeno.

Nepostupujeme jako klasická poradenská firma, která dává své analýzy jen zadavateli a nikdy je nezveřejní. TIC je publikuje průběžně na svém webu a nabízí k veřejné kritice.

Doufám, že ministerstvo bude brát naše podněty vážně, a bude nás brát jako někoho, kdo není zapojen v lesnickém byznysu a není závislý na lesnických zakázkách. Zatím to funguje dobře, ale to neznamená, že se situace nemůže změnit. Máme možnost od spolupráce odstoupit a ukončit ji. V případě, že bychom informace od Lesů ČR nebo ministerstva nedostávali, nebo by na naše podněty nebylo reagováno, odstoupíme veřejně od smlouvy, což by jistě mělo dopady i na ministerstvo.

- Součástí posílení kontroly byla patrně i zakázka za 19 mil. Kč na zavedení procesů evidence kontroly těžby a pohybu dřeva s využitím systému RFID (Radio Frequency Identification), kterou vyhrála firma, která nemá dohledatelné reference, ještě v roce 2009 v podstatě nevykazovala ekonomickou aktivitu a nemá k dnešnímu dni prakticky žádné informace na své webové stránce. Nevzbuzuje u vás takováto zakázka pochybnosti?

Informaci o této zakázce nemám, ale beru to jako podnět, na nějž se budeme Lesů ČR ptát. Jestli jsou na začátku pochybnosti o tom, že dodavatel prostě nemá kapacitu nebo profesní historii, je to problematické.

Posílení kontroly jsem ale vnímal jako posílení vnitřní kapacity Lesů ČR k efektivnímu výkonu této činnosti, včetně personálního zajištění, aut a další potřebné techniky. Předpokládám, že oněch 100 milionů představuje nárůst objemu na kontrolní činnost z nějakého stavu, ale ne ze stavu nula.

Zakázky Lesů ČR

- Zakázek, o nichž se v oboru minimálně pochybuje, je více. Namátkou se zeptám na váš názor na smlouvy na prodej klestu, kde neproběhlo výběrové řízení se zdůvodněním, že se nejedná o nákup, ale o prodej materiálu a o energetickou dendromasu nebyl navzdory strategické podpoře obnovitelných zdrojů v danou dobu zájem.

Na tuhle zakázku jsme narazili zatím velmi povšechně. Vyžadovali jsme si dokumentaci ke zdůvodnění argumentů, které jste zmiňoval. Musím říci, že tato zakázka se mi výrazně nelíbí a domnívám se, že nebyl důvod těžební zbytky nesoutěžit a nenabídnout je na trhu. Argument, že se těžební zbytky pouze prodávají, neuznávám.

Zároveň musím říci, že my nemůžeme působit jako kontrola veškerého hospodaření lesů. Primárně se soustředíme na tendry 2012+ a na jejich připomínkování. Zároveň chceme na případné podezřelé kroky upozorňovat dozorčí radu, ministerstvo či management Lesů ČR.

- A jak hodnotíte 180 milionovou zakázku společnosti Médea?

To jsou věci, od kterých by se mělo ustupovat a smlouvy vypovídat. Toto je zakázka, která nepochybně oprávněně dráždí kritiky a má smysl řešit, jestli je možné ji vypovědět, jestli je možné smlouvu ukončit a případné další služby toho typu soutěžit jinak. Toto byly případy, které vytvářely pověst Lesů ČR jako podniku, kde se krade za bílého dne. Podobné typy zakázek a podivných sponzorských akcí měly jednoznačně politické pozadí. Nejsou to ale zakázky, které byly zadávány letos.

- Mediálně TIC zjednodušeně říká: „Tendry LČR jsou prakticky v pořádku, máme drobné připomínky...“ Není vaše poradenství pro část spektra zakázek Lesů ČR využíváno k vytváření pozitivního obrazu MZe a Lesů ČR?

Nemyslím si, že naše připomínky jsou drobné. Mluvíme o riziku kartelizace a spekulativních nabídek, a to pro mě není drobnost.

Pokud narazíme na zakázku, způsob hospodaření s finančními prostředky nebo podezřelý sponzoring lesů, u nichž bychom mohli zkusit zasáhnout, my po tom rádi půjdeme. Chci ale odmítnout, že bychom v této chvíli měli přebírat jakoukoli odpovědnost za hospodaření lesů. To je zodpovědnost managementu, zakladatele, dozorčí rady a podobně.

Jestli to vytváří pozitivní obraz – možná ano, ale to se může Lesům ČR nebo ministerstvu nevyplatit, v případě, že by s námi nechtěli komunikovat a nerealizovali potřebná opatření.

- Zmínil jste dozorčí radu Lesů ČR, jak hodnotíte její složení – absenci odborníků a funkčnost tohoto orgánu?

Dozorčí rada by měla být aktivnější a měly být za ní být vidět výsledky – některé akce zatrhnout, některé podmínky měnit, na některé návrhy nepřistoupit. Ze zápisů, které jsou k dispozici, to zatím nelze vyčíst.

Obecně by bylo perfektní, kdyby dozorčí rady dozorovaly a seděli v nich lidé, kteří se tomu skutečně věnují. Dozorčí rada Lesů ČR nemusí být ale složená jen z lesníků.

- Měl jsem na mysli odborníky na oblasti související s fungováním státního podniku, což určitě nejsou jenom lesníci, ale také to podle mého názoru nejsou „profesionální“ politici s nesouvisejícím vzděláním a odborností.

S tím souhlasím a je to problém všech dozorčích rad státních nebo městských firem, kde je politická nominace velmi často silnějším argumentem než zkušenost relevantní k té dané problematice.

My jsme zatím nejednali s dozorčí radou jako celkem. Potkali jsme se s několika členy dozorčí rady a primárně komunikujeme s předsedou dozorčí rady Miroslavem Zámečníkem, který se účastní diskusí nad jednotlivými opatřeními velmi aktivně.

- Za rok platnosti vaší poradenské smlouvy lze udělat kus práce. Co by mělo být jejím výsledkem?

Mě by uspokojilo, kdyby probíhající tendr dopadl výsledkem, který nebude možné napadnout z důvodu kartelové dohody, ale i dalších. Zároveň budu rád, když rozvrstvení trhu bude rovnoměrnější, ať už podle regionů nebo podle velikosti firem. Byl bych také rád, kdyby Lesy ČR jako státní podnik přestaly mít pocit, že jakákoliv kritika jejich postupu je myšlená jako skrytý ekonomický zájem nebo lobbing a aby začaly fungovat trochu otevřeněji v oblasti komunikace a poskytování informací.

Uvítal bych také, aby se začaly řešit další aspekty fungování státního podniku, jako například podle jakých pravidel by měly Lesy ČR prodávat vlastní majetek, jak by měly nakládat s žádostmi o sponzorské smlouvy, jak by měly řešit zneužívání otrocké práce atd. Kdyby se i v těchto oblastech začala vyvíjet nějaká změna, byl by to zásadní posun.

Je třeba si dát cíl. Pokud se splní alespoň část, bude to dobře.

Děkuji za rozhovor (20. 7. 2011),

Jan Příhoda