Lesy Národního parku Šumava - Vývoj a aktuální stav
Petr Kahuda
V Národním parku Šumava se ani po dvou dekádách existence nepodařilo nastavit vyvážený způsob managementu lesních porostů tak, aby požadavky ochrany přírody byly uplatňovány v souladu s potřebnou péčí o lesní ekosystémy za podmínky žádoucího trvale udržitelného rozvoje území a s potřebami obyvatel.
O čem je vlastně spor?
Přestože Správa NP a CHKO Šumava vykonává či zajišťuje na svém území mnoho činností a aktivit, mluví se často pouze o péči o lesní porosty a o kůrovci. S nadsázkou lze říci, že kdyby nebylo lýkožrouta smrkového – nebylo by sporu. Pro jedny „porodník“ nového lesa či druh „modelující“ lesní porost jako součást přírodního vývoje, pro druhé pak škůdce nejtěžšího kalibru – ať tak či onak, kůrovec zcela nesporně aktuálně dramaticky ovlivňuje většinu dospělých či dospívajících lesů NP (už proto, že zastoupení smrku je v NP více než 80%). Spor je pak veden o to, jak velký prostor, kde a v jakém časovém horizontu bude samovolnému vývoji – a samozřejmě i působícímu kůrovci – ponechán. V průběhu let se problém posunul z roviny spíše filozofické (bezzásahovost a samovolný vývoj jako nedílná součást NP) do oblasti odborné (odůvodňování učiněných či plánovaných rozhodnutí na základě získaných dat). Dlouhodobé a trvalé řešení přesto nalezeno nebylo.
Geneze problému
Národní park Šumava byl vyhlášen nařízením vlády roku 1991. V tomto roce byly uživateli lesního půdního fondu na území NP Šumava Západočeské státní lesy Plzeň, s.p., Vojenské lesy a statky, s.p. a Jihočeské státní lesy České Budějovice, s.p. Tento stav trval až do roku 1993, kdy došlo k převzetí lesů Správou NP a CHKO Šumava.
Relativně rychle po uvedeném aktu – již v roce 1995 – bylo na Březníku zřízeno první velké bezzásahové území o rozloze 1 304 ha, které šlo napříč platnou zonací (byla sem zahrnuta I. a z velké části i II. zóna NP). K vyhlášení této oblasti došlo ještě v době, kdy se i v I. zónách proti kůrovcům poměrně běžně (byť na výjimku) těžebně zasahovalo. Vlivem mnoha faktorů (navazující velké plochy s aktivními kůrovcovými stromy v okolí Roklanu v NP Bavorský les, existence mnoha dospělých smrkových porostů v lokalitě) došlo k okamžité gradaci kůrovců s jejich expanzí do okolí, což mělo za následek obrovské nahodilé kůrovcové těžby, které dosáhly vrcholu v roce 1996, kdy bylo zpracováno téměř 190 tis. m3 kůrovcových těžeb. V následujících letech byl pak zaznamenán jejich rychlý pokles.
V průběhu let přibývaly na síle i argumenty ekologů. Mimo jiné bylo monitoringem zjištěno, že i lesy v extrémních horských polohách jsou schopné samoobnovy a další existence i bez lidského zásahu. Tyto a další argumenty společně s aktuální politickou situací a výměnou ředitelů NP vedly ke skokovému zvýšení podílu lesních porostů ponechaných samovolnému vývoji. K tomu došlo v roce 2007 ponecháním necelé 1/4 ze zhruba jednoho milionu kubíků polomů způsobených orkánem Kyrill bez zpracování. Následná gradace lýkožroutů – největší v historii NP – pokračuje dosud, kdy je na území NP Šumava více než 900 tis. ponechaných a téměř 1 mil. zpracovaných kůrovcových stromů.
Aktuální stav
V roce 2010 byly z výše uvedených důvodů zaznamenány nejvyšší nahodilé kůrovcové těžby v historii NP. Přestože aktuální stav nenaplňuje pesimistická očekávání – tj. naštěstí nedochází k dalšímu meziročnímu zvýšení napadení lesních porostů kůrovcem, není zdaleka vyhráno.
Jak je patrné z grafu, letová aktivita lýkožroutů je vysoká a jejich zachycené počty dokonce aktuálně vyšší než ve stejném období roku minulého. I na základě terénního šetření je tedy jisté, že dochází a bude docházet k dalšímu napadení lesních porostů kalamitně se vyskytujícími kůrovci s nutností zásahu všude tam, kde je to určeno vnitřními managementovými předpisy Správy NP a CHKO, a zejména ministrem ŽP (viz přiložená mapa). Všechny zásahy jsou efektivně směřovány k zastavení dalšího šíření lýkožroutů do dalších lesních porostů, zejména pak do lesů sousedních vlastníků. I přes zmiňovaná rizika je stále řada lesních porostů ponechána bez zásahu. Přestože jejich podíl je o několik procent nižší, než tomu bylo v minulých letech, probíhá ve skutečnosti těžba napadených stromů v menším rozsahu než např. v roce 2010..
Budoucnost
Další vývoj šumavských lesů závisí na mnoha faktorech přírodních i společenských. Zatímco příroda již v minulosti ukázala svou regenerační schopnost (v zásahových i bezzásahových částech NP), společnost se stále nedokázala shodnout na konsensu, který by přinesl potřebnou stabilitu ve správě lesů NP. Nalezení žádané shody mezi ochranou přírody, reálnými požadavky ekologů a šetrným lesnickým obhospodařováním by bylo snad tím nejlepším darem k 20. narozeninám NP Šumava.
Autor:
Ing. Petr Kahuda
Správa NP a CHKO Šumava
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.