Natura 2000 – aktuální stav a změny do budoucna
Michael Hošek
Dnes je tomu již více než deset let, kdy začaly v souvislosti se vstupem České republiky do Evropského společenství přípravné práce na soustavě Natura 2000. Před více než pěti lety pak byly nařízením vlády vyhlášeny první lokality. Pro ochranu přírody to byl jednoznačně nejnáročnější úkol související s implementací evropských směrnic. V podstatě se totiž jednalo o vytvoření soustavy chráněných území přibližně stejného rozsahu, jaký má naše národní soustava.
Výsledkem byl v roce 2004 seznam 863 evropsky významných lokalit (EVL) a 38 ptačích oblastí (PO), které se měly stát součástí soustavy Natura 2000. Stejně jako v ostatních státech, i u nás poté probíhalo odborné hodnocení Evropské komise s cílem zjistit, zda jsou jednotlivé fenomény (druh nebo biotop) v návrhu dostatečně zastoupeny. Proto se také v uplynulých letech vyhlásily další 3 ptačí oblasti (a lze je dnes považovat za kompletní) a počet EVL stoupl na současných 1 082. I když hodnocení Evropskou komisí ještě nebylo ukončeno, předpokládáme, že v současnosti je soustava až na výjimečné případy kompletní i z pohledu EVL.
Kvalitu národní soustavy zvláště chráněných území i Natury 2000 potvrzuje, že se svou rozlohou z téměř poloviny překrývají. I přes částečně rozdílná kritéria pro jejich vymezení se totiž v zásadě shodují na tom, co je z hlediska ochrany přírody v České republice cenné. Logicky jsou však vzhledem ke svým zčásti odlišným cílům vnímány jako samostatné kategorie. Následující text stručně popisuje vybrané aspekty, které by mohly čtenáře na lesnictví zaměřeného časopisu zaujmout u evropsky významných lokalit, u nichž, na rozdíl od ptačích oblastí, ještě není ukončeno procesní zajištění jejich ochrany.
Jak se hodnotí stav evropsky významných lokalit
Při navrhování jednotlivých lokalit jsou státy povinny vyplnit základní údaje o jejich stavu do tzv. Standardního datového formuláře (tzv. Standard Data Form – SDF). Ten obsahuje strukturované informace jak administrativního charakteru (např. vymezení, region), tak i odborné údaje (seznam předmětů ochrany, jejich kvalitu, vlivy atd.). Takto vyplněný formulář je v podstatě návrhem lokality Evropské komisi, protože obsahuje veškeré podstatné informace. Pro veřejnost jsou SDF přístupné jak na stránkách www.natura2000.cz (ve formě tzv. Průvodek k jednotlivým lokalitám), tak i na stránkách Evropské komise.
Informace obsažené v SDF jsou chápány jako obdoba vyhlašovací dokumentace dané lokality. Tyto údaje tedy charakterizují stav daného území v době vyhlášení evropsky významnou lokalitou. Cílem ochrany pak je „udržet, případně zlepšit stav (pouze) předmětů ochrany, pro které jsou vymezeny jednotlivé EVL“. Stavem lokality se rozumí stav, kdy je předmět ochrany na lokalitě zastoupen v dostatečné kvalitě a se schopností reprodukce, a zároveň pak minimálně ve stavu, ve kterém se nacházel v době stanovení EVL prostřednictvím nařízení vlády. Úkolem ochrany přírody pak je obojí zajistit v praxi.
Jak se zajišťuje ochrana evropsky významných lokalit
Doposud platí, že veškeré EVL je nutné vyhlásit v některé z kategorií zvláště chráněných území (ZCHÚ), nebo uzavřít smluvní ochranu. V případě, že je uzavřena smluvní ochrana, není nutné vyhlašovat ZCHÚ. To je dáno platným nařízením vlády, kterým se stanovuje národní seznam evropsky významných lokalit. V tomto nařízení vlády je u každé evropsky významné lokality uvedeno, v které kategorii (či kategoriích) ZCHÚ se má území vyhlásit, pokud již příslušné ZCHÚ neexistuje.
Smluvní ochrana je nástrojem, o jehož možném využití informuje orgán ochrany přírody vlastníka do 30 dnů od vyhlášení nařízení vlády ve sbírce zákonů (§ 45c, odst. 5 zák. č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny v platném znění). Bližší informace o postupu při uzavírání smluv a jejich náležitostech je možné nalézt v Metodickém pokynu MŽP, který byl publikován ve Věstníku MŽP v dubnu 2008 (částka 4).
Zásadní změna
Novela zákona o ochraně přírody a krajiny (ZOPK) z roku 2009 však celý systém poměrně zásadně mění. Jestliže jsou EVL významné i na národní úrovni anebo potřebují pro zajištění své ochrany dostatečně specifické podmínky, jsou nadále vyhlašovány jako ZCHÚ (popřípadě zajištěny smluvní ochranou). Pokud však EVL žádné speciální podmínky pro ochranu nevyžadují, jsou chráněny jednoduše jako „evropsky významné lokality“ v tzv. základní ochraně podle (§ 45c, odst. 2 ZOPK). To znamená, že jejich ochrana je zajištěna jen jejich zařazením na národní seznam: z toho pak vyplývají základní ochranné podmínky, dané ZOPK.
Souhrn doporučených opatření – specifikace cílů péče EVL
Dokud měla být ochrana každé evropsky významné lokality zajištěna formou ZCHÚ, nebylo třeba vytvářet žádnou speciální dokumentaci specifikující klíčové požadavky pro zajištění cílů ochrany lokality. Každé ZCHÚ, kterým měla být ochrana lokality zajištěna, mělo totiž mít zpracovaný plán péče s integrovanými požadavky pro EVL. To se však se zavedením základní ochrany mění (pro lokality v základní ochraně nebude k dispozici plán péče o ZCHÚ). Proto se nově v ZOPK stanovuje povinnost vypracovat pro každou lokalitu zvlášť tzv. souhrn doporučených opatření – SDO (§ 45c, odst. 3 ZOPK). Cílem SDO je dostatečně specifikovat cíle ochrany lokality, k čemuž nestačí pouze vyjmenování předmětů ochrany (tj. současného stavu). Pro praktické zajištění je nutné dostatečně popsat i klíčové potřeby předmětů ochrany a základní předpoklady pro jejich zachování. Výhodou SDO je mimo jiné i jednotnost přístupu k zajištění ochrany jednotlivých EVL. V ČR totiž není výjimkou situace, kdy EVL je nebo bude chráněna prostřednictvím více samostatných ZCHÚ či kombinací ZCHÚ a základní ochrany. V takových případech by bylo prakticky nemožné zajistit jednotně efektivní péči a celistvost EVL prostřednictvím několika plánů péče.
Struktura SDO vychází z platné osnovy plánů péče. V případě, že se lokalita plně anebo částečně překrývá s existujícím ZCHÚ, budou SDO a příslušný plán péče uvedeny do souladu. Zpracování souhrnů je v kompetenci MŽP, které schvaluje jejich konečnou verzi zveřejněním na Portálu veřejné správy a zároveň v Ústředním seznamu ochrany přírody. Z pověření MŽP bude souhrny v období let 2011–2015 zpracovávat AOPK ČR.
Lokality v základní ochraně nemusíme na první pohled v krajině vůbec poznat, protože jsou značeny pouze v případě, kdy to uzná odpovědný orgán ochrany přírody za vhodné (např. cedulemi na přístupových komunikacích).
Autor:
Ing. Michael Hošek
Sekce dokumentace přírody a krajiny
Agentury ochrany přírody a krajiny ČR
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.