Tento způsob léta Na Ztraceném zdál se být poněkud rozmarným
Jiří Mánek
Lokalita Na Ztraceném, nedaleko obce Modrava, byla po celá staletí hospodářsky využívaným lesem. Od 1. 1. 2008 do letošního dubna byla bezzásahová a v květnu byla aktivisty mediálně přejmenována na Ptačí potok. Přeci jenom, Ptačí potok má v ochraně přírody větší kadenci. Přestože se jedná o marginální část lesa NP Šumava s rozlohou 280 ha, tedy asi 0,5 % z rozlohy lesa, který Správa NP Šumava spravuje, koncentrovalo se Na Ztracený veškeré mediální dění. A o co vlastně šlo? Komu a proč? Přináším jeden z pohledů.
Historie sporu Na Ztraceném
Je nepochybné, že šumavskými lesy již pátým rokem zmítá kůrovcová kalamita jako následek zvoleného managementu v roce 2007, jež se bez ohledu na jména ředitelů musí zastavit. Zásadní problém letošního sporu vznikl již tím, že hned na jaře byl položen na stůl jasný a srozumitelný plán boje s kůrovcem, který zpracovala expertní skupina složená z odborníků v oblasti ochrany lesa, legislativy a znalých přírodních a lesních poměrů na Šumavě. Plán jasně popsal situaci a definoval metody i potřebné legislativní kroky. Až dosud se proti kůrovci postupovalo na Šumavě opravdu „nahodile“. Nicméně rozměru kalamity a plošnému rozšíření kůrovce po celém NP, zejména v jeho západní části v oblasti Srní, Prášil a Modravy, již nahodilost zásahů proti kůrovci neodpovídala. Musel být definován jasný plán. To se stalo a vyvolalo to řadu problémů. Proč zasáhnout proti kůrovci Na Ztraceném bylo zřejmé. Zastavit kůrovce. Zastavit kůrovce tam, kde to má smysl, zastavit kůrovce tam, kde je, zastavit kůrovce tak, aby nepoškodil další mnohdy velmi cenné porosty, které navazují ve směru šíření větru. Chtěli jsme zastavit kůrovce v méně hodnotných porostech Na Ztraceném proto, abychom ochránili navazující cenné porosty před vykácením na holiny, tak jako se to stalo v letech předchozích u jezera Laka, či na Říjišti pod Plešným jezerem. Náš jediný motiv je samozřejmě ochrana přírody jako celku. Nikoli ochrana kůrovce, ale ochrana Šumavy. Myslím, že toho si jsou všichni vědomi.
Základní problém je v tom, že lokalita Na Ztraceném o výměře 280 ha byla v roce 2008 zařazena mezi tzv. lokality bezzásahové proti kůrovci. Nikoli však na základě rozhodnutí MŽP, ale rozhodnutím předchozího vedení NP Šumava, vnitřním příkazem ředitele. Bez ohledu na hodnoty, bez ohledu na rizika se tímto aktem navýšila plocha bezzásahového území. Bez správního řízení, bez souhlasu obcí v Radě NP. Uznávám, že i to může být cesta, jak spravovat NP Šumava. Ale tato cesta se ukázala být pro Šumavu nevhodná. Pokud by taková cesta byla správná, nepochybně by nedošlo ke změně ředitele NP Šumava. Nicméně je nutno říci, že i při změně ředitele principy zůstávají v podstatě stejné. Stále máme na Šumavě divokou přírodu, kterou necháváme jen jí samotné. To, co názorově rozděluje, je, kolik a kde. Jedno z míst, kde se muselo začít dělat něco jinak, je lokalita Na Ztraceném.
Les Na Ztraceném
Jedná se z většiny o kulturní, hospodářský les. Jsou zde porosty, které se zakládaly, tedy sázely, již za existence NP Šumava. Většina porostů je ve věku do 80 let. Jak vypovídá porostní mapa, podsazovalo se zde prakticky stále. Jen za posledních 10 let to bylo 48 000 sazenic smrku. Sedmnáct let existence NP byla lokalita zásahová. Jen poslední tři roky ne. Dnes opět ano. Porosty smrku jsou zde převážně kulturní s nepůvodním smrkem, jak vypovídá mapa stupňů přirozenosti lesa zpracovaná profesorem Stanislavem Vackem z ČZU Praha. Jedná se z více než 62 % o lokalitu neovlivněnou vodou se stanovišti suchými, kyselými, ze souboru lesních typů K. V lokalitě se ale také nachází 20 % cenných porostů ve věku až 140 let, většinou zařazených do první zóny. Zbytek, 80 % plochy, je zařazeno do druhé zóny. Na 13 % plochy se nachází rašelinné smrčiny. O zastoupení SLT vypovídá typologická mapa s tabulkou zastoupení SLT. Přírodovědná hodnota území Na Ztraceném jako celku je v prostoru NP Šumava průměrná či podprůměrná. Kdyby se takto přírodovědně (ne)hodnotná lokalita nacházela izolovaně v jiné části NP, bezpochyby by si ji nikdo netroufl zařadit do bezzásahového režimu.
Výsledky ochrany lesa
Přestože byla lokalita 17 let existence NP zásahová (a před tím dalších sto let), ukázalo se, že poslední 3 roky bezzásahovosti z ní udělaly kultovní místo Šumavy. Podle mnohých vyjádření v médiích a bohužel i podle mediálních prohlášení některých odborníků se letos mohlo zdát, že lokalita Na Ztraceném ve své kvalitě a přírodovědné hodnotě převyšuje Boubínský prales, Trojmezenský prales či prales u Pramene Vltavy. Proti kácení kůrovcem napadených stromů se postavilo Hnutí Duha a zorganizovalo Na Ztraceném aktivistickou blokádu. Přesto se proti kůrovci Na Ztraceném zasáhlo. Postupovalo se s maximální opatrností a obezřetností vůči přírodě. Ještě nikdy v historii NP Šumava se nepostupovalo proti kůrovci citlivěji a bohužel ani nákladněji. Kamery, spouště fotoaparátů, Česká inspekce životního prostředí, aktivisté, Hnutí Duha a řada dalších bedlivě sledovali každý poražený strom. K mnohým stromům se za účasti médií řetězy přivazovali aktivisté. Bez ohledu na fakt, že pracoviště určená pro kácení kůrovcem napadených stromů byla vymezena páskou. Bez ohledu na fakt, že do takových vyznačených území se podle zákona nesmí vkročit. Proti tomuto tři týdny trvajícímu porušování zákona musela zasahovat i Policie ČR.
V 280hektarovém lese Na Ztraceném bylo toto léto pokáceno celkem 5 000 stromů, 1 200 jich bylo oloupáno nastojato. Pracovalo se na 9 vyznačených pracovištích, pohybovalo se zde asi 40 arboristů, kteří loupali nastojato, 60 těžařů, vystřídaly se zde stovky aktivistů, pracovaly zde desítky policistů. Za tři týdny policie předvedla 200 aktivistů, kteří neoprávněně vstupovali do prostoru těžby.
Podpora místních obyvatel
Během léta se však na Šumavě událo ještě něco významného. Poprvé v historii národního parku „povstal šumavský lid“ a postavil se za ochranu zeleného lesa, ve kterém vyrůstal. Místní obyvatelé se postavili proti aktivistickým praktikám a uspořádali několik akcí, které podpořily ochranu lesa před kůrovcem. Lidé napekli borůvkové koláče a odnesli je těžařům a policistům, kteří je chránili před aktivisty. Obec Modrava uspořádala happening se čtyřmi stovkami lidí. Proč to všechno? Nemá smysl hledat odborné důvody, proč zde proti kůrovci zasahovat, nebo proč nezasahovat. Problém odborný to není. Jedná se o problém poziční a ideový. O to krutější, o to mediálně štvanější jsme si zažili léto. Na Ztraceném jsme toto léto slyšeli motorové pily, řinčely zde řetězy přivazujících se aktivistů, cvakaly spouště fotoaparátů, jezdily desítky policejních aut eskortující aktivisty k výslechům. Na Ztraceném se objevily desítky transparentů, mnoho politiků, konaly se happeningy, adrenalin tekl proudem, aktivisté dokonce trempovali v korunách stromů. Vážení přátelé, tento způsob léta Na Ztraceném se i mě zdál být poněkud rozmarným. Upřímně jsem rád, že je vše za námi.
Autor: Mgr. Jiří Mánek
Správa NP a CHKO Šumava
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Mapy: Správa NP a CHKO Šumava.