Vytváření odborného návrhu evropsky významných lokalit

Jedním ze základních limitů byl čas. Česká republika se začala aktivně na přistoupení do EU připravovat v roce 1999. Proto bylo pro oblast životního prostředí (konkrétně ochrany přírody) požádáno o přechodné období, avšak tato žádost nebyla akceptována. Na sběr dat včetně návrhu lokalit tedy bylo vymezeno období přibližně 4 let.

Abychom dokázali lokality navrhnout na základě objektivních aktuálních informací, bylo nutné začít systematicky sbírat a vyhod-notit data o aktuálním výskytu předmětných druhů, a zároveň zmapovat rozšíření biotopů.

Sběr údajů a způsob jejich vyhodnocení se řídil přílohou III směrnice o stanovištích. Ta specifikuje základní přístup včetně kvalitativních a kvantitativních kritérií. Národní přístup pak byl rozpracován do konkrétních postupů, které byly oponovány experty převážně z akademické sféry.

Sběr dat

Sběr dat probíhal samostatně pro jednotlivé evropsky významné druhy a biotopy.

Ke zjištění aktuálního stavu druhů byly kromě aktuálního mapování v terénu využity především dostupné údaje od expertů a odborných institucí o rozšíření jednotlivých fenoménů a jejich potenciálních lokalitách s dostatečnou kvalitou, popřípadě publikované údaje. Vzhledem ke snaze oslovit veškeré experty na dané fenomény na státní úrovni se v konečném důsledku aktivně na sběru informací o druzích podílelo několik stovek zoologů ze všech významných odborných institucí.

Pro zjištění rozšíření a stavu biotopů bylo zahájeno tzv. mapování biotopů (vrstva mapování biotopů – VMB). V celkovém součtu se na tvorbě VMB v terénu podílelo přes 600 mapovatelů. I když se tento počet může zdát velký, nemohl být při úvaze o rozloze republiky a podrobností mapování (a časovému harmonogramu) nižší. Takto široká obec mapovatelů s sebou samozřejmě nesla určitá rizika. Odevzdávaná díla byla proto pravidelně kontrolována v terénu a v případě závažných chyb vrácena mapovateli k přepracování. Závěrečným „aktem“ oprav chyb ve VMB z let 2001–2004 byla tzv. rektifikace, při které  malý kolektiv pečlivě vybraných mapovatelů (asi 30) v terénu ověřoval, popř. opravoval a interpretačně sjednocoval práci mapovatelů.

I když se dnes VMB mnohdy potýká s kritikou své kvality, je třeba si uvědomit, že VMB nikdy nebyla prezentována jako „samonosný“ podklad, na základě kterého lze automaticky navrhnout hranice EVL bez dalších vstupů a souvisejících hodnocení. Potýká se obecně se stejnými problémy jako veškerá další plošná mapování (např. Národní inventarizace lesů). VMB tedy byla použita jako hlavní, ale ne jediný podklad pro vymezení EVL. Při určení hranic bylo bráno v úvahu i celkové rozšíření daných biotopů v ČR, jejich geografická koherence, variabilita apod. Důležitým prvkem při navrhování EVL byla i znalost regionální variability a historických souvislostí vzniku a přetrvávání biotopů na konkrétních lokalitách.

Návrh lokalit

Názorně popisuje celý proces uvedené schéma. Na základě získaných dat byly navrhovány jednotlivé lokality samostatně pro druhy živočichů, druhy cévnatých rostlin (samostatně pak bezcévné) a biotopy. Po vytvoření těchto návrhů, rozdělených do samostatných skupin dle charakteru fenoménu, byly lokality překryty, a v relevantních případech sjednoceny v hranicích. Tento postup odpovídá jak odborným kritériím, tak i ekologickým nárokům jednotlivých fenoménů pro pozdější zajištění jejich péče.

Získaná data a informace byly vždy pouze jedním z podkladů. Pro úvahu o vymezení byly potřeba další informace, poskytnuté v případě druhů často spolupracujícími experty, v případě biotopů zajištěné terénním šetřením zaměstnanců AOPK ČR.

Takto navržené lokality byly podkladem pro předjednávání s vlastníky a správci.

Veškeré podklady jsou volně k dispozici na stránkách www.natura2000.cz

Autor:

Ing. Michael Hošek

náměstek ředitele Agentury ochrany přírody a krajiny ČR

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.