Jestřáb lesní (Accipiter gentilis)
Robert Doležal
Jestřáb je prototypem dokonalého lovce, mistra překvapivých útoků a vzdušného akrobata. Jeho lovecké schopnosti, odvaha a dalo by se říci i zaslepenost, s jakou dokáže svoji kořist pronásledovat, se odráží i v pojmenováních, která si v různých jazycích vysloužil. V němčině se mu říká Hühnerhabicht, tedy lovec slepic, v ruštině nese pojmenování jastrab – tětěrevjatnik, čili lovec tetřívků, v polštině je to golebiarz, neboli lovec holubů a v angličtině je trochu nadsazeně označován jako goshawk, což v původní formě (gooshawk) značí lovce hus. Ty jsou ale mimo jeho lovecké schopnosti. Díky pověsti, která ho doprovází, je jestřáb často vnímán pouze jako škodná zvěř, kterou je nutno likvidovat, což se děje také nelegálním způsobem. Negativní vliv na populace drobné zvěře ovšem nebyl ze strany tohoto dravce vědecky prokázán.
Rozšíření
Jestřáb lesní obývá lesní pásmo celé severní polokoule, jde tedy o druh s holoarktickým typem rozšíření. V Evropě chybí pouze na Korsice, Sardinii a v její nejsevernější části od Švédska na západě po Lenu na Sibiři. Početnost tohoto druhu se v průběhu 19. století vlivem neustálého pronásledování silně snížila. Ve 20. století kolísala s nárůstem díky ochraně na straně jedné a s poklesem způsobeným nadměrným používáním pesticidů v zemědělství na straně druhé (Hudec a kol., 2005). Evropská hnízdní populace přesahuje nyní 160 tis. párů (25–49 % populace celkové), v posledních desetiletích (1970–2000) mírně narůstá, a tudíž je hodnocena jako zabezpečená (BirdLife International 2004). Oproti hnízdní populaci v ČR, která byla v letech 1985–89 odhadnuta na 2 000–2 800 párů, činí její nový odhad z let 2000–2003 jen
1 800–2 500 párů. Vzhledem k tomuto poklesu byl jestřáb lesní přeřazen v novém Červeném seznamu ohrožených druhů do vyšší kategorie VU – druh zranitelný (Šťastný et al., 2006).
Prostředí a způsob života
S jestřábem lesním se můžeme setkat na většině našeho území. Jak už jeho jméno napovídá, jde o lesní druh, který dává přednost lesnaté kulturní krajině od nížin do hor. Na jihu Moravy žije v lužních lesích, v horských oblastech vystupuje do výšky od 800 m n. m. v Orlických horách po 1300 m n. m. v Jeseníkách. Častější je pak v nesouvislých mozaikovitých lesích, než uvnitř hlubokých horských lesů (Hudec, 2005). Naši ptáci jsou stálí nebo potulní a jen zřídka jsou okroužkovaní jedinci zastiženi ve větší vzdálenosti než 50 km od hnízdiště. Naproti tomu skandinávští a pobaltští ptáci vykazují v určitých případech náznaky migračního chování, kdy zvláště mladí jedinci v 1. roce života táhnou jihozápadním směrem až do Francie a Německa (Cepák a kol., 2008).
Popis
Jestřáb je středně velký dravec s výrazným rozdílem velikostí mezi pohlavími. Samice má rozpětí křídel asi jako káně lesní, samec asi o třetinu menší jako např. vrána černá. Dospělý pták je svrchu tmavohnědý nebo modrošedý, zespodu bělavý s jemnými šedými příčnými proužky. Má výrazný bílý nadoční proužek, který kontrastuje s téměř černým temenem a příuším. Mladý pták je svrchu hnědý a zespodu béžově bílý s tmavými podélnými čárkami. V letu jsou patrna široká zaoblená křídla a dlouhý ocas se čtyřmi příčnými pruhy. Většinou lze jestřába spatřit, jak letí v úrovni vrcholků stromů, několik uvolněných mávnutí křídel přitom střídá krátké přímé plachtění. Lovící pták nejprve často krouží nebo sedí a číhá ve vzpřímené pozici, pak divoce útočí. Na hnízdišti se může ozývat opakovaným hiéé nebo poplašným gigigigik. Mláďata žadoní pronikavým jie.
Hnízdění a péče o mláďata
Jednotlivé páry si po celý rok udržují v podstatě stejný okrsek o rozloze přibližně 5 km2. Ten je volen převážně s ohledem na dostatek potravy. Páry jsou stálé. Pokud jeden z ptáků zahyne (a úmrtnost je nezanedbatelná), vytvářejí se nové. Koncem zimy, ale častěji až od března, jsou za slunečných dní prováděny nad hnízdištěm svatební lety, po kterých následuje v blízkosti hnízda páření. Pár si v revíru buduje několik hnízd, která nepravidelně střídá a upravuje, i když v nich nehnízdí. Místo pro nové hnízdo vybírá asi samec, ale většinu jeho úprav pak obstarává samice. Některá hnízda jsou používána opakovaně. Hnízda jsou budována vysoko na stromech v klidné části lesního porostu. Umístěna jsou na jehličnanech u kmene a na listnáčích v rozsochách silných větví. U nás bývá nejčastěji hnízdo vybudováno na smrku, jedli, borovici a buku. První vejce je sneseno od konce března do začátku května; to při pozdních snůškách. Snůšku tvoří průměrně 3–4 vejce snášená zpravidla ve dvoudenních intervalech. Doba inkubace je 35–40 dní. Na vejcích tráví více času samice, zatímco samec jí přináší potravu. Prvních 10 dní po vylíhnutí zůstává samice na hnízdě a trhá mladým potravu. Krmení probíhá 3–5x denně. Pak začíná lovit v blízkosti hnízda také ona. Pokud v prvních třech týdnech po vylíhnutí mláďat samice uhyne, pak hynou i mláďata, protože samec se na jejich péči nepodílí. Ve stáří 24–26 dní si mláďata trhají potravu sama a doba hnízdní péče o ně končí po 36–40 dnech. Od 43. dne jsou mláďata vzletná a nocují mimo hnízdo, do 50. dne jim rodiče předávají potravu v letu, pečují o ně do 70. dne a pak mláďata z hnízdního okrsku mizí. Pohlavně dospívají koncem druhého roku života (Hudec a kol., 2005).
Potrava
Potravu tvoří u jestřába lesního převážně ptáci a savci. Z ptáků jsou nejčastější kořistí havranovití, holubovití, drozdovití a celá řada dalších druhů. Záleží na potravní nabídce, místních podmínkách a roční době. Na jaře a v době hnízdění jsou to spíše lesní druhy ptáků, v zimě kurovití a havranovití. Ze savců je jestřáb schopen ulovit jak hraboše, tak zajíce. Větší kořist loví z hlediska svých fyzických dispozic pouze silné samice. Taktika lovu je podobná krahujci, kdy jestřáb na svoji kořist útočí prudkým letem a chytá ji do napřažených pařátů (Hudec a kol., 2005).
Význam a ochrana
Jestřáb, coby vrcholový predátor, má u nás jediného nepřítele – člověka. Zvláště člověk chovatel a hospodář na jestřába odedávna nahlíží především jako na škodnou zvěř, kterou je nutno likvidovat. Ač se jedná o tradiční názor, přesto nás může překvapit ultimativní charakter slov jedné zoologické publikace, byť je stará již přes sto let: „… a hanba myslivci, který ve svém lovišti takovéto plémě nechá se zahnízditi…“
Jestřába, jako každého volně žijícího živočicha, u nás ovšem chrání nejen naše legislativa, ale i mezinárodní úmluvy a právní předpisy Evropské unie. Nelegální odstřel je tedy trestný stejně jako jeho odchyt do jestřábích košů, kdy dochází k porušování hned dvou norem – zákona č. 114/1992 Sb. na ochranu přírody a krajiny a zákona č. 249/1996 Sb. na ochranu zvířat proti týrání. Jestřáb se stává také obětí nelegálně kladených návnad obsahujících karbofuran. Jak bylo řečeno v úvodu, negativní vliv tohoto dravce nebyl na populace drobné zvěře vědecky prokázán a na místě je tedy spíše preventivní ochrana chované a domácí drůbeže než likvidace jestřába. Na druhé straně je jestřáb obdivován coby nádherný a neohrožený dravec, což nejlépe vědí sokolníci, kteří ho za tímto účelem používají k výcviku.
Seznam použité literatury je k dispozici u autora.
Další fotografie je možné zhlédnout na internetových stránkách autora fotek www.birdphoto.cz.
Autor:
Ing. Robert Doležal
www.birdwatcher.cz
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.