LESS je v insolvenci - Nejtěžší je vyrovnat se s vědomím, že náš problém způsobí zásadní potíže mnoha našim partnerům

- Kde dnes vidíte hlavní důvody, pro něž jste 27. 9. 2012 požádal o zahájení insolvenčního řízení se společností LESS a LESS&FOREST?
Hlavním a bezprostředním důvodem byl nedostatek financování v danou chvíli. Protože nám 30. září skončilo financování u několika bank a také byl termín splátky 200 milionů Agrofertu. Nebyli jsme zkrátka schopni dále udržet firemní cash-flow.
Podstatné je, že v okamžiku, kdy jsme podali návrh na insolvenci, nebyla firma předlužena.

- V čem spatřujete hlavní příčiny uvedeného stavu?
To, co řeknu, je samozřejmě zjednodušení, ale chtěl bych zdůraznit, že nikoliv zkreslení. Tím dominantním hlavním důvodem byly problémy s indexací cen dříví. To je nesporné, lze to prokázat a my disponujeme všemi čísly, která to dokládají.

- V nabídkových cenách do tendru Lesů ČR stále nevidíte příčinu problémů?
Velmi se ohrazuji proti tvrzení, že jsme si to zavinili tím, jak vysoké nabídky jsme do výběrového řízení dávali. Měli jsme lepší i horší zakázky, ale nebýt nezákonného průběhu valorizace cen, tak bychom dnes v insolvenci nebyli.
Kořeny této situace jsou v roce 2007, kdy došlo ke zrušení všech existujících smluv a následnému odsoutěžení 3letých smluv k jednomu datu. Přiznám se, že jsme tenkrát netušili, jaké zásadní důsledky tento krok může mít. Prvním problémem bylo použití valorizace cen dříví podle indexu ČSÚ, protože tento index nikdy nebyl určen pro podobný účel. Gandalovič firmám slíbil, že do roka vznikne oddělení v rámci ÚHÚL, které by vyhodnocovalo ceny v použitelné podobě. K tomu ale nikdy nedošlo. Provizorium se stalo dlouhodobým řešením, což je v naší zemi poměrně časté. Další průšvih byla skutečnost, že všechny smlouvy končily k jednomu datu. To lesnické firmy postavilo před existenční otázku. V roce 2010 jsme připravovali nabídky s vědomím, že od 31. prosince nemáme nic. A tlak, který to vyvolalo na lidi zodpovědné za podávání nabídek, za jejich konstrukci a kalkulace, byl obrovský. Naše pozice byla nejtěžší a tím pádem tlak na ceny ohromný, protože jsme byli největší a měli jsme největší investice. To způsobilo, že jsme na nabídkách kalkulovali maximálně 3 % marže a to dostalo firmu do velmi labilní pozice. Jednak se člověk nikdy netrefí úplně přesně, ale hlavně zdánlivě malé „šťouchnutí“ může způsobit velký problém. K tomu došlo hned v prvním kvartále roku 2011, kdy naši lidé počítali s indexací cen na úrovni 4 %. Pamatuji si, jak jsme se radovali, když jsme postupně zjišťovali, že to trefili perfektně. Jenomže index ČSÚ nebyl 4 %, ale 11 %. Jestliže počítáte s 3% marží, tak je evidentní, že od té chvíle vytváříte ztrátu. A není to na čem dohonit. Celý systém je natolik „vyždímaný“, že v něm rezervy prostě nejsou. My jsme nevěřili, že to může Lesům ČR projít. Já byl dlouho přesvědčen, že naše stížnost na ÚOHS a další kroky musejí mít výsledek. Jenomže se ukázalo, že nemusejí.
A tento příběh se zopakoval v jiné podobě v druhém až čtvrtém kvartále. ČSÚ musel podle mezinárodní metodiky při určitém poklesu počtu respondentů celou věc restartovat. Jenomže ve chvíli, kdy ČSÚ nevydal index, nám Lesy ČR začaly fakturovat podle nějakého indexu, který si spočítaly samy. Vedeme ohledně indexace soudní spory o zhruba čtvrt miliardy korun. A ať si o tom říká kdo chce, co chce, já zatím nevím o nikom, kdo by se toto naše tvrzení pokusil nějak rozumně analyzovat. Přičemž je to velmi jednoduché, protože všechny podklady pro tuto analýzu jsou k dispozici a každý se o tom může přesvědčit.
Současně neříkám, že jsme nedělali chyby. Kdo jednou v životě podnikal, tak jistě potvrdí, že bez omylů, chyb, se tato práce dělat ani nedá.
K soutěžení k jednomu datu a chybné indexaci se ale přidružovaly další věci, o kterých se moc nemluví. Jestliže máte za stovky milionů náklaďáky, osobní auta, harvestory, forwardery, lanovky atd. a přebíráte zakázky až v březnu, potom podle našich propočtů toto zpoždění, které se dvakrát opakovalo, pro nás znamenalo 150 milionů ztrátu jen v letošním roce. Ale v loňském roce to probíhalo velmi podobně. Lépe na tom byli ti, kteří neinvestovali, kteří nemají auta, harvestory, nemají zaměstnance, ty to postihlo mnohem méně. Všechny tyto věci nakonec postupně vedou k tomu, aby tady vznikaly firmy, které budou mít jenom jednoduché vlastnosti – budou schopné se zúčastnit výběrového řízení a zajistit bondy. Nikdo nezkoumá kvalitu firmy po stránce odborné, po stránce kapacit, které je schopna přiřadit k zakázkám. Je to přesný opak toho, co nám Lesy ČR léta říkaly – investujte do moderních technologií, investujte do svého know-how a my vás ve výběrových řízeních zvýhodníme. My jsme se tak chovali a nakonec se ukázalo, že to byla zásadní chyba. Zaměstnávat dnes špičkové lesnické odborníky je pro lesnickou firmu špatně, to je chyba. Investovat do moderních technologií je chyba.
Další příčinou bylo to, že LČR měnily pravidla hry. Léta zde byla jakási pravidla a zvyklosti, které fungovaly, a najednou je v Hradci ze dne na den někdo změnil. Příkladem jsou vzorce, podle kterých se posuzovalo oslovování firem v dumpingových cenách. To umožňovalo v mnoha případech společnostem optimalizovat zakázku bez toho, aniž by platily bondy. To je legální proces. A ze dne na den byla tato praxe ukončena. My jsme jenom v letošním roce zaplatili na bid bondech 80 milionů korun. To není málo peněz.
Když se podíváme na znění smlouvy a z toho plynoucí sankcionování partnerů, vidíme často naprosto absurdní přístup. Kontroloři, kteří nemají žádnou provozní lesnickou zkušenost, žádnou odbornost odpovídající danému místu, stanovišti, technologiím. Fungují pouze za jedním účelem – využít tohoto nástroje k inkasování dalších dodatečných výnosů pro LČR. To ale postrádá smysl. Má to jeden účel – poškodit lesnické firmy. Prostě měření krčku sazenic šuplérama, a to dokonce v případech, kdy vzhledem k stanovišti je naopak menší sazenice prokazatelnou výhodou (důvody každý lesník zná), je absurdní buzerace.
Pozice lesnických firem se během posledních 3 let postupně velmi zhoršuje. My jsme dávali nejvyšší nabídky a měli jsme nejvyšší investice. Přinášeli jsme tedy Lesům ČR nejvíce peněz. Byli jsme jejich slepička se zlatými vejci. Ale nejsme zdaleka jediní, kdo má potíže.

- Pokud byly firmy plošně v situaci, kterou zmiňujete, proč nebyly schopny vytvořit dostatečný tlak, aby se situace změnila?
To je jednoduché. To je jako ptát se mravenců, proč nezabránili slonovi přejít přes jejich mraveniště. Proč se nesjednotili. Dominantní pozice LČR je natolik silná, že není šance. A jestliže ÚOHS neplní svou roli, potom jsou firmy absolutně bezbranné. Úplně taky zmizela role ministerstva zemědělství jako zakladatele. Výsměchem je i složení dozorčí rady Lesů ČR. Přitom v minulosti byly všechny tyto součásti funkční.

- Andrej Babiš uvedl, že jste firmu asi poškodil svými neuváženými kontrakty s Lesy České republiky. Co na to říkáte?
Vidím v tom pouze prosté opakování argumentů, které říkají ostatní. Jestli si někdo myslí, že to Andrej Babiš podrobil nějaké osobní analýze, tak se mýlí. Ale Andrej je už dnes politik.

- Jaká je aktuální situace firem v insolvenci?
K aktuálním věcem bych se na žádost paní správkyně neměl moc vyjadřovat. Věřím ale, že další informace budeme moci poskytnout do prosincového vydání Lesnické práce.

- Jaký by měl být alespoň další průběh insolvenčního řízení?
Podali jsme návrh na insolvenci, která musí splňovat určitá kritéria, na základě toho soudce rozhodl o úpadku. Soud jmenoval insolvenčního správce a jmenoval také předběžný věřitelský výbor a určil datum schůze věřitelů. Do té doby by měl insolvenční správce, předběžný věřitelský výbor a management společnosti spolupracovat na projektu, na základě kterého věřitelský výbor rozhodne o způsobu úpadku – jestli to bude reorganizace, nebo konkurz. Těch podob, variant, postupů může být mnoho.

- Vidíte jako reálnou reorganizaci některých částí holdingu?
Nepochybně. Já jsem přesvědčen o tom, že reálná je reorganizace jak v případě
firmy LESS&FOREST, tak v případě LESS&TIMBER. LESS&ENERGY není v úpadku, i když je součástí procesu, protože my tvoříme z pohledu úvěrů a jejich záruk jeden celek. Jasnou odpověď ale nikdo v tuto chvíli nezná – ani nemůže znát, protože to bude probíhat krok za krokem.

- Jak vypadá aktuální spolupráce s Lesy ČR?
Já mám osobně s LČR velice intenzivní častý a blízký kontakt, protože chodím na houby do jejich lesa. A hodlám tam ukrást vánoční stromek.

- Jak by měla vypadat personální reorganizace, na níž jste již začali pracovat? Kolik lidí chcete propustit?
Bohužel všechny, které nebudeme potřebovat. Budou to stovky lidí, ale přesně to zatím nevím. Hajný, který dělal na zakázce LČR, asi přijde o práci, protože už žádnou zakázku od Lesů ČR nemáme. Zatím se propuštění nebude týkat např. operátorů harvestorů, pro které práci máme.

- Jak vidíte šanci na vypořádání přihlášených pohledávek?
To netuším, a netuší to nyní nikdo. Jestli se např. najde investor, bude na částce, kterou zaplatí, absolutně závislé, kdo a jakou výší bude vypořádán.

- A vaše osobní, lidské vnímání této situace? V oboru podnikáte 20 let, před 3 lety nebyl důvod si myslet, že vaše podnikání může takhle skončit...
Na takové věci nikdo nemůže být připraven. A je to to nejhorší, co mě zatím v životě potkalo, i když asi existuji i horší věci. Každý den ráno musím sebrat doslova všechny síly, abych se zvedl a šel z baráku čelit těm „sračkám“. A nebýt toho, že považuju za svou povinnost se s tím nějak se ctí vypořádat, tak bych sem ani nechodil.
Víte, firma LESS přinesla do českého prostředí mnoho věcí, které lesnictví posunuly dál. Byli jsme první, komu se podařilo masivně nasadit harvestorové technologie, změnit filosofii logistiky dříví a podstatně tím snížit náklady nebo posunout dál školkařství. Nikdy jsme se nebáli nových věcí a čas ukázal, že ve vztahu k lesnickému řemeslu to bylo správně.
Za nejtěžší považuji vyrovnat se s vědomím, že náš problém způsobí zásadní potíže mnoha našim partnerům, kteří s námi v dobré víře spolupracovali. I proto jsme dělali do poslední chvíle vše, co se dalo, a věřili, že situaci zvládneme. Bohužel se to nepodařilo.
Nemám problém s tím, že se bude majetek firmy prodávat a že jsme přišli o všechno. Obrovským smutkem je pro mne však rozpad týmu lidí, který tu vznikal 20 let. Hodnota firmy totiž není pouze suma schopností jednotlivců, ale pokud je firma týmem v pravém slova smyslu, potom je její hodnota mnohanásobkem schopností jednotlivců. A my všichni tuto hodnotu ztrácíme. A to je největší průser. Tak to je.

Děkuji za rozhovor (24. 10. 2012),
Jan Příhoda