Líska turecká

Popis druhu
Líska turecká je opadavý listnatý strom z čeledi Corylaceae. U nás celkem běžný introdukovaný taxon, využívaný především v městských výsadbách. Druh dosahuje výšky 10–20(25) m, dožívá se 200 let. V současné době patří k nejvyšším exemplářům v ČR líska v Brně na Špilberku, dosahující výšky 24,5 m. Pravděpodobně se řadí i k nejvyšším exemplářům daného druhu v Evropě. Průměr kmene lísky dosahuje přes 1 m, u nás k nejmohutněj-ším patří např. památný strom v Českém Těšíně s obvodem kmene přes 330 cm a výškou 23 m. Dále např. líska v Petrovicích dosahuje obvodu přes 360 cm. Jako nejsilnější líska v Evropě je uváděný strom z Bruselu (Belgie) s obvodem přes 450 cm (průměr téměř 1,5 m) a výškou 22 m. Koruna stromu je obvykle rozložitá, lehce stavěná, v mládí široce kuželovitá, zašpičatělá, ve vyšším věku zaoblená. Kmen průběžný, ale krátký, pouze v porostu rostoucí exempláře mají delší část kmene bez větví, výmladnost na kmeni je střední. Větve u mladších jedinců jsou až přeslenitě postavené a svírají s kmenem takřka pravý úhel. Listy má střídavé, jednoduché. Čepel listu je oválná, na bázi srdčitá a na vrcholu krátce zašpičatělá, asi 8–14 cm dlouhá a téměř stejně široká s okrajem dvakrát pilovitě zubatým nebo jen mírně laločnatým, obvykle s 5–6 páry nervů. Na líci jsou listy leskle sytě zelené, na rubu matné, mírně světlejší. Řapík je mírně ochmýřený a dlouhý asi 2–4,5 cm, podstatně delší než u lísky obecné. Listy raší v dubnu, na podzim se barví do žluta a opadávají v říjnu. Pupeny jsou dvouřadě rozložené, vejčitého až kulovitého tvaru, lysé až lehce plstnaté, zelenavě hnědé. Pupenové šupiny v počtu 4–6 jsou oválné s tmavším okrajem, zakončené světlými chloupky. Listové jizvy jsou ledvinité, rezavohnědé. Letorosty jsou hustě a žláznatě chlupaté, nejprve jasně zelené, pak se zbarvující do okrové, dvouleté větvičky s korkovými lištami. U starých stromů se vytváří šedohnědá šupinovitá borka. Dřevina roste již od mládí velmi rychle, v příznivých podmínkách má ve 3 letech i 2 m výšky. Kořenový systém je bohatě rozvinutý, u semenáčku se vytváří kůlový kořínek. Později pak vyroste množství bočních kořenů, které umožňují dobré upevnění dřeviny i na mělkých půdách. Výmladky na kořenových nábězích běžně nevytváří, ale v mládí má vysokou pařezovou výmladnost. Líska turecká je jednodomá dřevina s jednopohlavným květenstvím, opylování je zajištěno větrem. Kvete často už koncem února, před rašením listů. Samčí jehnědy se začínají vytvářet na podzim, v průběhu zimního období se prodlužují až na 8–12 cm a zbarvují do světle hnědé. V polovině února začínají uvolňovat pyl. Samičí květy jsou jednotlivé, tvarem i barvou se podobají pupenům, liší se dlouze vyčnívajícími karmínově červenými nitkami. Kvete od 10 let, někdy i dříve. Plodí každoročně a vyšší produkce semen se opakuje po 3–4 letech. Plodem jsou oříšky vyrůstající v souplodí, obvykle v počtu 5–9(20) kusů. Oříšky jsou kulatější než u lísky obecné, někdy mohou být mírně zploštělé. Jejich délka se pohybuje kolem 1,7–2,0 cm. Skořápka je poměrně silná a tvrdá. Jednotlivé oříšky jsou kryty obalem, který je doširoka otevřený a hluboce rozdřípený, jeho povrch je pokryt žlázkami. Po dozrání tyto obaly zasychají a tvrdnou. Oříšky dozrávají v 9.–10. měsíci. Semenáček klíčí epigeicky.

Rozšíření
Původní rozšíření je poněkud sporné, i vědecké publikace uvádí různé areály přirozeného výskytu. Pravděpodobně druh pokrývá širokou oblast Asie a Evropy od Číny na východě po balkánské státy a jižní Maďarsko. Přirozeně se vyskytuje na maďarsko-rumunské hranici, v bývalé Jugoslávii v Dinárských horách od jihovýchodní Bosny a Hercegoviny a západní Černé Hory přes Makedonii až do Bulharska. Zde roste často ve společenstvech s jasanem zimnářem (Fraxinus ornus) i šeří-kem (Syringa vulgaris). V oblasti východního Srbska vystupuje až do nadmořské výšky
1 200 m. Dále pokračuje areál do Turecka, kde se vyskytuje v severní části, dále přechází do Íránu, opět severní části v pohoří Elbhurz a severní části Íránské vysočiny. Severním směrem zasahuje líska i na Kavkaz a do oblasti mezi Černým a Kaspickým mořem, tj. Gruzie, Arménie a Azerbajdžán. Na Kavkaze roste líska turecká v nadmořských výškách od 1 000 do 1 700 m, ve smíšených listnatých lesích spolu s bukem východním (Fagus orientalis) v kvalitní příměsi dosahující někdy 30 % (Arménie), obyčejně však do 10 %. V Květeně ČR je udáván i výskyt v Himálaji, což je spojeno s pojetím druhu C. jacquemontii Decne jako další variety. Někdy je k typickému druhu C. colurna přiřazována i C. colurna var. chinensis (Franch) Burkill, rostoucí v západní Číně.

Ekologie
Druh spíše světlomilný, v mládí dobře snáší boční zástin. Pro vyšší plodnost potřebuje volnou korunu. Na vláhu není příliš náročný, vydrží i na v létě vysýchavých půdách. Roste dobře také na mělkých půdách, zejména na živných, vápencových podkladech. Nevadí mu větší množství skeletu v půdě. Nejlépe odrůstá na hlubokých půdách s dostatkem živin, nepříliš těžkých, nejlépe hlinito-písčitých, ale dobře vegetuje i v těžké jílovité půdě. Optimum pH je kolem 7. Je odolný vůči klimatickým výkyvům, nebývá poškozován mrazy, výjimečně květy při výrazném poklesu teplot koncem února. Je poměrně tolerantní ke znečištěnému ovzduší průmyslových oblastí, proto je vhodný do měst. Patří ke druhům, které jsou málo napadány škůdci jak v domovině, tak u nás. V našich podmínkách bylo zjištěno častější napadení plodů dlouhonosecem lískovým (Curculio nucum L.), poškozujícím plody, a roztočem lískovým (Eriophyes avellanae Nal.), který poškozuje pupeny. Plody jsou konzumovány zejména hlodavci, mladé rostliny pak zajíci a králíky.

Význam a využití
Dřevo má stejnou barvu běli i jádra, od barvy světlé kávy po světle oranžově hnědou. Letokruhy jsou velmi dobře zřetelné, dřevo je roztroušeně cévnaté. Dřevo je středně těžké, středně tvrdé, nepříliš trvanlivé. Objemová hmotnost při 12% vlhkosti kolísá v rozmezí 500–600 kg.m-3, dle našich poznatků dosahuje i přes 630 kg.m-3. Využití dřeva je zejména na nábytek a dýhy – očkové dřevo. Je velmi dobře opracovatelné, využívá se na soustružení a výrobu uměleckých předmětů. Taxon je využíván spíše jako okrasná parková dřevina, osvědčil se jako alejový strom ve městech po celém světě, neboť snáší sucho a znečištěné ovzduší. V zahradnictví se líska turecká používá především jako podnož pro jiné druhy lísek a jejich kultivary. Některé stromy poskytují velkou úrodu ořechů dobré chuti, avšak se silnou skořápkou. Vzhledem k rychlému růstu, rozměrům, tvorbě přímých kmenů a kvalit-nímu dřevu se jeví jako perspektivní dřevina i pro lesní hospodářství.

Možnosti pěstování v ČR
V Evropě je líska turecká známa od r. 1582, kdy byla do Vídně dovezena semena sesbíraná poblíž Istanbulu. V roce 1665 byla líska turecká dovezena do Anglie, kde byla známá pod názvem „Constantinople nut“ neboli Istanbul-ský ořech. Přesné datování dovozu do Severní Ameriky není známé, ale proběhlo během rané kolonizace. První introdukce do Čech byla dle A. M. Svobody již roku 1808, z tohoto období byl nalezen nejstarší zápis na Hluboši, tj. asi před 200 lety. Přibližně z té doby pocházely i statné stromy v Praze – na zahradě kláštera na Strahově a v zámeckém parku v Tróji. Další záznamy o pěstování jsou z královské obory v Praze (1844), z Hluboké (1856), Průhonic (1927) aj. V současné době se líska vyskytuje běžně ve větších městech, dobře odrůstá a plodí. Množit ji můžeme generativně z naturalizovaných exemplářů. Semena sbíráme, jakmile začnou hnědnout okraje obalů. Hmotnost 1 000 semen se pohybuje kolem
1 400–1 700 g. Osivo moříme a klademe do 5 cm hlubokých rýh, cca 20 oříšků na 1 bm. Semena často přeléhají, proto je vhodná stratifikace a jarní předklíčení v nádobách nebo v polyetylenových sáčcích. Klíčivost v našich podmínkách je nad 50 %, při našich pokusech dosahovala hodnot mezi 50–100 %, běžně přes 85 %. Dále můžeme množit lísku hřížením nebo odkopky, snadnější je ale řízkování. Zcela výjimečně se líska u nás vysazuje do lesních porostů. Jedna z mála zkusných ploch se nachází na území ŠLP ML Křtiny, polesí Bílovice na SLT 2B. Byla založena v roce 1997 z osiva získaného na ulici Srbská v Brně na výměře 0,38 ha. V roce 2007, 10 let po výsadbě, dosáhl nejvyšší exemplář výšky 890 cm a průměru přes 9 cm. V našich podmínkách se taxon volně v krajině nešíří, nehrozí možnost, že by vytlačoval domácí dřeviny, zcela výjimečně jsou známy kříženci s lískou obecnou. Významné využití druhu však bude dále v sadovnické dendrologii, tedy v solitér-ních i skupinových výsadbách, zejména v alejích v městské zeleni, kdy esteticky působí kuželovitým tvarem koruny. Nelze však opomenout i její produkční schopnosti, a to tvorbu relativně kvalitního dřeva a významnou produkci jedlých plodů. Proto doporučujeme pokračovat v dalším vědeckém sledování daného druhu.

Autoři:
doc. Ing. Luboš Úradníček, CSc.
Ing. Štěpánka Řehořková
Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. ,
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.