Dobře odvedená práce nás sama nepochválí

Volba děkana a chod FLD

- Čím jste podle vás v listopadu minulého roku „přesvědčil“ akademický senát při volbě nového děkana?

Myslím si, že někteří lidé na fakultě cítili, že je třeba změna. Předpokládali, že pan emeritní děkan prof. Podrázský, který byl ve funkci jedno desetiletí, by chtěl pokračovat v nastaveném trendu, který byl ve své podstatě dobrý. V současných podmínkách ale tento trend není zcela udržitelný, protože na všech vědeckých institucích je nárůst výkonů velice rychlý. Proto potřebujeme být dynamičtější, zaměřit se na tyto jasně definované priority. To myslím lidi přesvědčilo. Důležité bylo i to, že i když jsem deklaroval, že chci udělat nějaké změny, jsou pro mě lidé rodinné stříbro, na které bych nechtěl „sahat“. Na jedné straně chci vytvářet větší tlak na vyšší výkony, a na druhé straně držet sociální jistoty. Když budeme mít vyšší výkony, tak budeme mít za co poskytovat sociální jistoty.

- Můžete zhodnotit práci vašeho předchůdce i s tím, na co hodláte navázat, a na co naopak ne?

Není mým úkolem hodnotit mého předchůdce, ani bych to nechtěl. S emeritním panem děkanem jsme se dohodli na další spolupráci, protože si myslím, že pro fakultu udělal hodně. V některých oblastech – možná povahových – jsme trochu rozdílní. Můj přístup je v zásadě takový, že dobrá práce by měla být odměněna více, špatná podstatně méně. Myslím si, že v tomhle je pan profesor trochu jiný a někdy toho lidé možná zneužívali. Takže filozoficky v cílech, co chceme dosáhnout, nejsme daleko, ale v motivačním přístupu k lidem je mezi námi podstatný rozdíl.

- Jaké jsou vaše hlavní priority a cíle?

Priorit mám několik. Jednou z těch základních je celkově zlepšit fungování fakulty, zlepšit nebo nastavit procesy, mnohé věci systemizovat tak, aby běžely automaticky. Myslím, že znakem dobře řízené instituce je, že všichni vědí, co mají dělat a jakým způsobem, a vše běží téměř automaticky a neztrácí se čas řešením neúměrného množství problémů.

- Můžete být konkrétnější na nějakém příkladu ve vztahu k pedagogům, ve vztahu k vědě a výzkumu?

Určitě je potřeba podstatným způsobem zlepšit komunikaci se zaměstnanci. Zřídili jsme proto institut pravidelných schůzek. S pracovníky děkanátu probíhají schůzky každý měsíc, kde jim vysvětluji filozofii a strategie vedení, aby byli v obraze. Proběhly schůzky jednotlivých kateder s vedením fakulty, kde jsme představili obecné principy. Lidé dostali a dostanou možnost zeptat se a navrhovat. Budu velmi rád, když se mi podaří vtáhnout zaměstnance určitým způsobem do řízení a vedení fakulty. Jen tak je můžeme získat a pracovníci nebudou uvažovat ve smyslu: vedení dělá něco, o čem nic nevíme, s čím nesouhlasíme. To není dobrá filozofie.

- Jako jeden z bodů pro zabezpečení rozvoje a prosperity FLD jste uvedl rozvíjet „zatím slabé oblasti“. Které oblasti jste měl na mysli?

Slabou oblastí jsem myslel např. image fakulty. Mnohé odborné instituce komunikovaly s jednotlivými lidmi s vyjádřením: „No, na fakultě je to všelijaké, ale umíme si vybrat nějakého odborníka…“ Chtěl bych, abychom eliminovali tyto negativní pohledy, které nemusí být vždy založené na objektivních důvodech. Chtěl bych představit katedry, jejich náplň práce a lidi, kteří jsou špičkami ve svých oborech. Tedy neobjektivní informace a povědomí o jednotlivých pracovištích jsou ta slabá místa, která na fakultě vidím. Také jako lesníci nemáme dobrý obraz u veřejnosti, stejně tak dřevaři a myslivci. Máme na fakultě tyto tři skupiny, a vlastně ani jedna z nich neboduje v žebříčcích popularity. Za slabou oblast považuji i to, že máme velmi nevyrovnané portfolio. V rámci fakulty máme katedry, které jsou opravdu vynikající, a katedry, které jsou průměrné.

- Konkrétní asi nebudete.

Nebudu jmenovat, protože je to zbytečné. Myslím si, že za rok se slabší katedry dostanou na úroveň velmi dobrých.

Studium a obory

- V roce 2011 začalo ministerstvo školství postupně aplikovat systém rozdělování peněz veřejným vysokým školám podle výkonových a kvalitativních kritérií. Projevilo se uvedené v rozpočtu fakulty?

Od roku 2009 se trvale snižuje základní normativ, z toho vyplývá, že každoročně je rozpočet na univerzitě o něco nižší. Na univerzitě máme ještě vnitřní přerozdělovací proces, v rámci kterého fakulty, které jsou opravdu dobré, mohou ztrátu do určité míry eliminovat. U nás rozpočet nedoznal výrazných změn. Rozpočet za poslední tři roky je – vzhledem k ekonomické situaci – relativně vyrovnaný.

- MŠMT zveřejnilo Zásady a pravidla financování vysokých škol na rok 2012. V těchto pravidlech mimo jiné stanovilo limity pro počet studií (ve standardní době studia plus jeden rok). Jsou tyto limity pro fakultu jiné oproti minulým rokům?

To se vždycky odvíjí od počtu studentů v předcházejícím roce a byly snížené určité kvóty, takže samozřejmě i nás se to dotklo a máme oproti roku 2009 o něco snížené počty studentů placených MŠMT.

- V představení kandidáta – jakémsi programovém prohlášení – jste navrhoval akreditovat nové zajímavé obory. Můžete být konkrétní – jaké obory by to měly být? Neznamenal by tento krok navýšení počtu studentů?

Zatím bych opravdu nechtěl předbíhat. Počkáme, až předložíme materiály do akreditační komise, pracuje se na návrhu, není to jednoduchý proces. Předpokládám, že do nových oborů bychom mohli přijímat první studenty v akademickém roce 2013.

- Můžete alespoň specifikovat, čeho se nové obory budou týkat a kolik jich bude?

Mám určitou vizi, ale nelze opravdu předbíhat vývoj, do něhož může vstoupit spousta subjektů a faktorů. Návrh je založen na vhodné kombinaci lesnictví, myslivosti a částečně i dřevařství.

- MŠMT uvažuje také o snížení počtu ukončených inženýrských magisterských studií ve prospěch bakalářských. Podíl absolventů bakalářských studijních programů, kteří budou pokračovat v navazujícím magisterském studiu, se má podle záměru MŠMT snížit ze současných více než 80 % na 50 %. Co uvedené bude znamenat pro fakultu?

Pro naši fakultu to velký problém není. U nás je daný poměr velmi blízký tomu, co očekává ministerstvo. V konečném důsledku chceme akreditovat ještě některé bakalářské obory. To, že musíme navýšit počet studentů tím, že bychom akreditovali nové obory, nemusí být pravda, můžeme si ale potom vybrat kvalitnější studenty.

- Z jakých škol se rekrutují uchazeči o studium lesnictví a jaký podíl tvoří uchazeči z lesnických středních škol?

Většinou to jsou absolventi různých středních odborných škol, ale také studenti z gymnázií. Absolventi středních lesnických škol tvoří cca 15–20 % z celkového počtu zájemců o studium lesnických oborů na naší fakultě. Byl bych rád, kdyby k nám ve větším počtu přicházeli právě absolventi středních lesnických škol, ale i gymnázií. Sám jsem absolvent gymnázia. Obecnější vzdělání na gymnáziích dává větší přehled o souvislostech v další oblasti společenského života a lesnictví také nemůže zůstat jen v konzervativní podobě.

- To ředitelé středních lesnických škol nebudou slyšet rádi.

Když budou jejich studenti dobří, tak je rádi přijmeme ve větším počtu, v tom není vůbec žádný problém.

- Již několik let se na vysokých školách uvažuje o zavedení školného. Jaký je váš názor na tento krok?

Je to velký zásah do práv mladých lidí. Myslím, že zavedení školného není vážnějším problémem, pokud by existoval systém, který jen z toho titulu, že někdo musí zaplatit školné, nevyloučí zájemce o studium ze systému vzdělávání. Školné není problémem, pokud bude existovat mechanismus, který umožní každému dobrému zájemci současně získat nějakou podporu od státu, kterou bude splácet až po absolvování nebo po dovršení určitého platového stropu. Školné a priori nepovažuji za úplně hroznou věc, ale pokud by to zůstalo tak, že zavedeme školné a nic jiné, tak bych s tím nesouhlasil.

- A vaše představa o výši školného?

Na začátku je výši školného potřeba přizpůsobit sociálním poměrům, které v ČR jsou. V současné době již ti, kteří studují nad určitou délku studia, platí 10–12 tisíc Kč za semestr. To je maximální částka, kterou bych považoval za rozumnou s tím, že samozřejmě školy, které by považovaly za vhodné tuto sazbu snížit, by tu možnost měly. Sám, jako děkan, bych velice vážil, jaká má být výše školného na naší fakultě, a přikláněl bych se k mnohem nižším hodnotám, než je uvedené maximum.

- Máte k dispozici údaje, kolik absolventů lesnictví se v horizontu dvou let uplatní v oboru?

FLD na základě celostátního průzkumu patřila v roce 2010 mezi 20 fakult z celé ČR s nulovou nezaměstnaností absolventů.

- Tato informace ale neříká nic o uplatnění absolventů v oboru.

To je pravda. Žil jsem nějaký čas v Japonsku, kterému asi nikdo nebude vyčítat, že nehospodaří dobře s lidmi, a u nich končí mimo obor 60 % absolventů. Když jsem s nimi na toto téma diskutoval, zda to není problém, jejich hlavním argumentem bylo, že lidé během vysokoškolského studia se hlavně učí, jakým způsobem pracovat, jak se prosadit a jak si najít své místo ve společnosti. Některé základní principy platí všude a speciality jsou lidé schopni se doučit. Nevidím to jako zásadní problém. Vždyť studium lesnických oborů je široké, a moderní lesnické obory jsou polyfunkční obzvlášť – je to kombinace původních technických, přírodovědních a společenských věd. Absolventi se uplatňují po desítky let v různých oborech. Pokud někdo vystuduje na naší fakultě a dokáže se prosadit jako generální ředitel banky, kvituji to a dovolím si říct, že naše studium bylo dobré, protože vychovalo člověka, který se dokázal takto prosadit, i když to nebylo v úzkém slova smyslu v „oboru“.

- A nejsou dvě vysoké školy se zaměřením na lesnictví na republiku moc? Pravděpodobně každý, kdo hledá práci, si nějakou najde, ale ti, kteří chtějí zůstat v oboru, mohou mít při hledání zaměstnání problém. Tedy jestli nabídka pracovních pozic v oboru odpovídá počtu absolventů.

Kdybychom k tomu přistoupili takto, pak tu máme jednu přírodovědeckou fakultu, jednu politologickou, jednu ekonomickou… ale takhle to nefunguje. Dokonce v minulých letech byl trend vzniku nových a nových soukromých škol.

Zatím má jak brněnská lesnická fakulta, tak pražská lesnická fakulta dost studentů, naši absolventi se uplatňují. Na volném trhu práce ani není možné nutit absolventy, aby se uplatnili v lesnictví hlavně v tom kontextu, že lesnictví je stále málo placené, lidé jsou tam slabě odměňováni. Na druhou stranu, když si absolventi najdou práci lépe placenou mimo úzký obor, v daném slova smyslu, nikdo jim to nemůže zakázat.

- S kvalitou výuky souvisí i znalost cizího jazyka, resp. možnost seznámit se s tím, jak to funguje v zahraničí. Jak se díváte na zahraniční stáže studentů? Je ze strany studentů vůbec o stáže zájem?

V první řadě si musíme uvědomit, kdo jsou naši studenti. Naši studenti většinou pocházejí z malých vesniček někde z podhůří, ze samot, chodí do základních škol, kde určitě pedagogové odvádějí dobrou práci a s láskou, ale možná tam nejsou úplně nejlepší podmínky na výuku cizích jazyků. Poté většinou navštěvují střední školu v regionu a potom přichází k nám a znovu se budou vracet do svého prostředí. Otázkou je, zda takový student potřebuje excelentně ovládat angličtinu nebo němčinu. Já si myslím, že ne, i když samozřejmě „kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem“. Člověk tím zvyšuje svou hodnotu, ale studenti to musí pochopit sami. Určitě chceme významným způsobem zvýšit mezinárodní výměnu a pan proděkan pro mezinárodní vztahy dostal za úkol několikanásobně zvýšit počty našich vyjíždějících studentů. Budu jednat s katedrou jazyků o tom, jakým způsobem bychom mohli studenty naučit běžnou hovorovou formu angličtiny, aby se dokázali domluvit. Studenti umí gramatiku i slovíčka, ale přijít někam a požádat o sklenku vody, to je velký problém. Co se týká zahraničních stáží, máme tři stupně studia. Bakalářské studují lidé, kteří se budou pravděpodobně vracet do svého působiště, tam jazyková vybavenost asi není úplně alfou omegou. U magistrů už bych to viděl jako velmi důležité, protože ti budou na řídících postech, mohou se dostat do evropských struktur, měli by vycestovat. Dvacet let svého výzkumného života jsem cestoval, absolvoval jsem několik stáží, i dvouletých, desítky několikaměsíčních, takže vím, kolik informací člověk získá, jak je taková stáž důležitá. Hlavně pro doktorandy – třetí stupeň studia – tam považuji excelentní jazykovou výbavu za nevyhnutelnou.

- Kolik semestrů je jazyková dotace na studenta během bakalářského a následně magisterského studia?

Během bakalářského studia se vyučují jazyky povinně v 1. a 2. ročníku, celkem tedy ve 4 semestrech, s rozsahem 2 hod. cvičení za týden. Předmět je na konci každého ročníku zakončen zkouškou. V magisterském stupni si mohou zájemci vybrat volitelné předměty Odborná lesnická angličtina nebo Odborná lesnická španělština, které zajišťují katedry FLD. Povinně se na magisterském stupni jazyk neučí.

Věda a výzkum

- Jaká by měla být role fakulty na poli vědy a výzkumu?

Věda a výzkum byla věc, kterou jsem na nově vzniklé Fakultě lesnické a dřevařské v roce 2007 měl na starosti jako proděkan pro vědu a výzkum. V té době si většina kolegů nemyslela, že by věda a výzkum byly zásadně důležité. Představa, že jsme učitelé a budeme jenom vzdělávat, je dost naivní a není akceptovatelná už jen z toho důvodu, že akreditační komise (na jejíchž rozhodnutích jsme bytostně závislí) takovým způsobem výkony nehodnotí. Musíme zabezpečit dostatek kvalitních vědeckých výkonů. Mám vyzkoušenou strategii z katedry ochrany lesa a myslivosti, která měla minimální vědecké výkony a za čtyři roky se stala vedoucí. V současnosti produkuje 40–50 % vědeckých výkonů celé fakulty, což je na druhou stranu také nezdravé a pramení to z toho, že některé další katedry nejsou dostatečně výkonné. Budování silných vědeckých týmů se špičkovými odborníky, to je má priorita. Máme připravený program pro zlepšení personálního obsazení fakulty, chtěl bych investovat do lidského potenciálu a ten by nám měl přinést profit. Samozřejmě věda a výzkum musí být financované, takže jsou důležité projekty. Posílili jsme oddělení vědy a výzkumu. To jsou organizační změny, které v současnosti na fakultě proběhly.

- Jakou část příjmu fakulty tvoří grantové zdroje?

V současné době je to přibližně 1/5 z těch zdrojů, které dostáváme jako dotace na studenty, což je značná část, ale nemůžeme s tím být spokojeni. Finanční prostředky, které granty přináší, jsou samozřejmě důležité, ale důležitější je, že následně z grantů produkujeme publikace a na základě toho můžeme akreditovat obory. Pokud bychom jen učili a neměli žádné vědecké projekty, neměli publikace, nebyly by akreditace a do pěti let fakulta skončí. Byl bych velmi rád, kdybychom zvyšovali podíl projektových finančních prostředků. Máme tu různé skupiny lidí, někteří jsou zaměření více na učení, někteří jsou projektově zaměření. Čím více projektových prostředků získáme, tím větší skupinu zaměstnanců budeme moci alokovat na vědeckou část programu fakulty. Bohužel jako pražská univerzita nemůžeme žádat, nebo jen v omezené míře, o finance z operačních programů. Rámcově se jedná o desítky milionů korun ročně, které mohou mimopražské fakulty získat, a my tu možnost nemáme.

- Koho vnímáte jako nejužší konkurenci? Nemáme na mysli jen financování, ale třeba i z pohledu „soupeření“ o studenty?

Myslím, že největšími konkurenty jsme si my sami, protože když budeme dobří – excelentní, budeme poskytovat vynikající zázemí pro studenty, tak v podstatě nemáme konkurenta. Vytahovat nějaké nepřátele odněkud není dobré. Samozřejmě chceme být lepší než jiné fakulty podobného zaměření. Jsem beran a berani mají rádi výzvy a chtějí být dobří a prosadit se. Vnímám to tak, že nakonec spokojenost studentů a kvalita vědeckých výstupů – to je to, za to budeme hodnoceni a dostaneme známku.

Hospodaření fakulty

- Kolik procent z celkového rozpočtu fakulty tvoří vlastní příjmy, tzn. finanční prostředky z jiných zdrojů než z těch veřejných?

Zatím jsou to velmi mizivé objemy financí, protože většina takových aktivit zůstává na úrovni univerzity. Školní lesní podnik je samostatná jednotka, nějaké sazenice prodáváme na naší terénní stanici Truba, to je naše produkční činnost. Zpracovávají se posudky i pro komerční organizace. Řeší se zakázky státních i nestátních organizací ve formě tzv. doplňkové činnosti, často i charakteru výzkumné činnosti. Máme připravené určité posilnění spolupráce s komerční sférou, doposud jsme spolupracovali s komerční sférou hlavně tak, že nám poskytovala spoluúčast v projektech. Potřebujeme mít nějaké neveřejné zdroje.

- A daří se získávat takovéto partnery?

Není to jednoduché. V současné době běží soutěž KUS NAZV, z MZe tam už také musí být spoluúčast neveřejných zdrojů. Náš velký partner jsou Vojenské lesy a statky, s nimi je opravdu dobrá spolupráce. Pak jsou to i menší soukromé lesy. Jsem za to vděčný, protože u Lesů ČR je v současnosti příspěvek na náš výzkum nulový.

Lesnická politika

- Odkloníme se od fakultních záležitostí. Pro čtenáře bude určitě zajímavé, když se představíte i v názorech na témata týkající se oboru. Jaký je obecně váš názor na fungování lesnického sektoru?

Myslím si, že lesnímu hospodářství chybí dokument, který by se týkal lesnické politiky. Určitý materiál „Zásady státní lesnické politiky“ vznikl v roce 1994, ale byl ovlivněn obdobím privatizace, dnešní doba už je jiná. Myslím si, že by se rozhodně měl připravit souhrnný materiál, se kterým by potom mohly operovat orgány státní správy, hlavně MZe, při prosazování vážných věcí směrem ke státnímu rozpočtu nebo k nastavení financí. Ono to má více aspektů. Nemáme vyřešené to, že lesníci zabezpečují nejen produkční funkce lesa, ale i ty mimoprodukční. Tam jsme jako lesníci prohráli válku. Staráme se o to, aby byly lesní cesty upravené, lesy udržované, produkujeme čistou vodu, lidé chodí do lesů za rekreací, dýchají čistý vzduch, sbírají lesní plody. Zabezpečujeme mnohé jiné funkce a všechny tyto funkce nejsou nikde zohledněné a nejsou placené.

- Mluvíte o dokumentu, který by charakterizoval lesnickou politiku, co NLP?

NLP by měl vyplývat z této národní lesnické politiky. Měl by existovat ještě nějaký rámec, který by byl nad NLP. Ryze politický rámec. V rámci politického rámce by se například definovalo, jakým způsobem se stát, resp. státní podnik staví k financování vědy a výzkumu. To je politická záležitost, to není odborná záležitost.

- Jak vnímáte to, že v ČR vlastní stát 60 % lesů?

Ve střední Evropě to není žádnou výjimkou, těžko se budeme porovnávat s jinými zeměmi v západní Evropě, kde soukromé vlastnictví je mnohem více rozšířené. Tady je taková tradice, lesy obhospodařuje stát. Stát není a priori špatný hospodář.

- Jak v této souvislosti vnímáte církevní restituce?

Samozřejmě probíhá velká diskuze, zda církev bude lepším hospodářem než stát. Vždy záleží ve velké míře na lidech a pod jakým vlivem jsou. Já spíš vidím jako problém to, že u státních lesů došlo k takovému odtržení lesníka od některých prací. Spousta prací se dělá subdodávkami, soukromými firmami nebo i státními firmami. Hajní potom nemají takový vztah k pracím, jako když je dělali s lokálními pracovníky, zaměstnávali se lidé, kteří neměli jinou možnost uplatnění se, teď taková možnost není. Není to klasické pěstování lesů, je to taková výroba lesa, to vidím také jako problém.

Ochrana lesa

- Váš názor na celkovou situaci v ochraně lesů v ČR a na Slovensku?

Přiznám se, že nemám dostatečné množství aktuálních informací.

Trend je takový, že se každoročně zvyšuje objem stromů napadených kůrovcem, ale záleží na regionech. Kdo říká, že se snižuje objem napadených stromů například okolo Ledče nad Sázavou, má pravdu, protože tam už smrk skoro není, poněvadž kůrovec ho sežral. Na severní Moravě – Jablunkov a okolí – tam také není situace ideální, podobně jako v okolí NP Šumava.

Na Slovensku je trend jednoznačný – napadení porostů kůrovcem stoupá. Otázkou je, zda je to zásluhou lesníků, nebo extrémnějšího klimatického režimu, kde se mohou o trochu víc projevovat klimatické změny. V ČR je srážek více a srážky jsou dost limitujícím faktorem.

Přemnožení kůrovce jsou vždy ve vlnách a vliv člověka na vývoj populace je velmi těžké identifikovat, protože faktorů je mnoho a jsou různé.

- V zahraničí je v ochraně lesa proti kůrovci větší důraz kladen na vyhledávání a včasnou asanaci. Opatření typu feromonových lapačů a otrávených lapáků jsou využívána stále méně. Kde vidíte rozumný způsob ochrany lesa proti kůrovci?

Už staletími ověřené filozofie ukázaly, že vyhledávání aktivních napadených stromů je 90 % úspěchu. Feromonové lapače nemají velký smysl a klasické lapáky slouží už jen na zachycení zbytků po těžbě aktivních napadených stromů.

Máme teď jeden projekt MZe: „Studium a optimalizace skutečné efektivity obranných opatření proti lýkožroutu smrkovému v různých gradačních fázích“, který by měl pomoci v tom, jakým způsobem zvolit sílu ochranných opatření. A proč je dobré to zkoumat? Když malý požár, na který stačí deset litrů vody, uhasíte tisíci litry vody, výsledku dosáhnete, ale utratíte stokrát víc, než je potřeba. Je to efektivní?

- Jaký je váš názor na dění v NP Šumava?

Šumava je krásné území, ale „prokleté“. Má hodně společného s Tatrami. Střetává se tam velmi mnoho zájmů. Pro každého je to určitým způsobem chrám, do kterého by chtěl vstoupit a užívat si ho. Samozřejmě situaci komplikuje fakt, že neexistuje zákon o národním parku, který by jednoznačně definoval, co jsou priority, jak se bude postupovat, když nastane určitá situace.

- Myslíte, že aktuální návrh zákona o NP Šumava je řešením?

Mluví se o tom, že tento návrh není úplně optimální. Co se týká samotné situace, tak ta je dlouhodobě komplikovaná, ale akcelerovala v roce 2007, kdy bylo postiženo velké území. Všichni si pamatujeme, že v tom období byla silná lobby „zelených“, v parlamentě byla Strana zelených, ministrem pan Bursík a věci probíhaly samozřejmě za této politické situace. Pro mě je tím hlavním problémem to, že na chod národního parku nebo na priority národního parku mají tak velký vliv politici. Změní se politická garnitura a park má najednou jiné cíle a je k němu jiný přístup. To by nemělo být. V roce 2007 byla definována rizika a ta rizika se naplnila. A byly definované strategie, jakým způsobem rizika snížit a ty nebyly tehdejším vedením parku akceptované. V některých případech byla akceptovaná jejich část, která situaci ještě zhoršila, protože když se nějaké opatření nedotáhne do konce, tak to v konečném důsledku kůrovci vyhovuje. V současnosti je kalamita rozběhnutá, i kdybychom dělali cokoliv, tak určitý čas bude trvat, než si s ní poradíme (matka příroda a my lesníci). Můj názor je, že se nezvládla situace v letech 2007/2008, a potom už bylo velmi těžké dělat nějaká smysluplná opatření. Kácet nebo nekácet? Máme určité rozdělení parku na zóny, já si nemyslím, že by byl problém, kdyby se určitá část parku ponechala v bezzásahovém území, ale zároveň vidím velký problém, že neexistovaly dostatečné zóny, které by tu bezzásahovou zónu izolovaly od těch dalších, a že se neaplikovaly postupy, které by zamezily velkému nárůstu populace kůrovce. Byl jsem členem několika pracovních komisí, kdy se došlo k určitým závěrům, ale vždycky to narazilo na to, že vedení parku nebylo ochotné opatření aplikovat. Současný pan ředitel má neuvěřitelně těžkou pozici, dostal se do situace, kdy má zastavit rozjetý kamion a může mu házet do cesty jen třísky.

- Jak vnímáte snahy založit v ČR další národní parky?

A priori nejsem proti národním parkům, ale je třeba si uvědomit, že při zařazení určitého území do národního parku musíme vyřešit všechny další otázky, které s tím souvisí – nejenom environmentální, ale i ty ekonomické a sociální. Je to ztráta části produkce, ohrožení pracovních příležitostí lidí, a to se bere málo v úvahu.

V některých vyspělých krajinách v národních parcích pracují mnozí lesníci. U nás se ale to postavilo tak, že lesník nemá v NP pomalu co hledat, anebo jenom okrajově – a to je chyba.

Obraz lesnictví na veřejnosti

- Jaký je váš názor na celkovou propagaci lesnictví…

V propagaci lesnictví jsme opravdu zaspali dobu.

- Budete v tomto ohledu činit nějaké kroky či např. měnit strukturu předmětů výuky?

K tomu velí pud sebezáchovy. Lesníci mají jednu velkou chybu: myslí si, že dobrá práce je sama pochválí, a to je velký omyl. Jako lesníci pracujeme dobře, ale my se musíme intenzivně chválit a všude o tom mluvit.

- Doba je taková.

Ano, doba je taková. My se musíme umět pochválit, musíme to dělat na důležitých místech a musí to vědět veřejnost. Musíme přestat být ti nesmělí, stát v koutě a čekat, že přijde někdo do lesa a pochválí nás. Musíme o sobě informovat pozitivně!

Co se týká doplnění studijních plánů o předmět, který by k tomu naše absolventy vychovával, tak samozřejmě nový pan proděkan pro pedagogiku bude mít v tomto směru velký úkol.

Děkujeme za rozhovor (18. 1. 2012)

Petra Kulhanová, Jan Příhoda