Jaký bude rok 2012?

Spotřeba kulatiny

V Severní Americe byla nejvyšší spotřeba kulatiny v roce 2005, a poté do roku 2009 klesala. V roce 2010 se oproti roku 2009 zvýšila o 15 mil. m3. Tento pozitivní signál není dobře přeceňovat, protože oproti rekordnímu roku 2005 byla v roce 2010 spotřeba kulatiny nižší o 214 mil. m3, a dosažení úrovně spotřeby roku 2005 by tímto tempem trvalo více než 14 let. Důsledkem poklesu spotřeby kulatiny v Severní Americe bylo, že poprvé v historii převýšila v roce 2009 spotřeba kulatiny v Evropě spotřebu v Severní Americe. V Evropě byla nejvyšší spotřeba kulatiny v roce 2007, pokles spotřeby kulatiny se zastavil již po dvou letech, a v roce 2010 se spotřeba zvýšila o 37 mil. m3, což je více než dvojnásobné tempo oživení než v Severní Americe. I v SNS byla spotřeba kulatiny nejvyšší v roce 2007, ale již v roce 2010 tuto úroveň téměř dosáhla. Export kulatiny z Ruské federace je ovlivňován exportními cly. Zatímco do roku 2006 činil roční export 50 mil. m3, po zavedení cel v roce 2007 klesl na 22 mil. m3 (v letech 2007 až 2011). Nutno ale upozornit, že výrazné zvýšení cel, ohlašované od roku 2009, nebylo realizováno, a navíc, výsledkem vyjednávání o vstupu Ruské federace do WTO (World Trade Organization – Organizace světového obchodu) byla dohoda, že cla zůstanou až do přijetí Ruské federace do WTO na úrovni roku 2010. V důsledku těchto opatření výrazně vzrostly v prvním čtvrtletí roku 2011 exporty kulatiny do Číny, Japonska a Finska. Obchodní spor mezi USA a Kanadou, spočívající v tom, že kanadská kulatina z oblastí postižených hmyzí kalamitou byla při exportu do USA deklarovaná jako dříví nepoužitelné pro výrobu řeziva (kulatina IV. jakostní třídy), a pak byla v USA na řezivo zpracována, byl uzavřen v lednu 2011 obchodní arbitráží u Londýnského soudu nálezem, že provincie Ontario a Quebec porušily Softwood Lumber Agreement mezi USA a Kanadou, umožňující USA omezit dovozy kulatiny. Největší nárůst importu evropského dříví byl v roce 2010 v Belgii, Německu, Číně a Koreji. Největší nárůsty exportů byly v témže roce ze Slovenska, Francie, Lotyšska, Estonska a Česka. Francie zvýšila oproti roku 2009 export kulatiny o 64 %, v důsledku neschopnosti místního průmyslu odebrat dříví po kalamitě Klaus. Vysoká poptávka po jehličnaté kulatině, spolu se slábnoucím dolarem byly příčinou, proč ve většině regionů dosáhla cena jehličnaté kulatiny nejvyšší úrovně za posledních 15 let. Dalším důvodem může být i vysoká, a stále rostoucí poptávka po energetickém dříví (v roce 2010 se v Evropě spálilo 21 % produkce dříví!), ženoucí cenu veškerého dříví nahoru.

Spotřeba řeziva

U jehličnatého řeziva převýšila v roce 2009 evropská spotřeba severoamerickou, a v obou oblastech nastalo v roce 2010 mírné oživení (Severní Amerika + 6 mil. m3, Evropa + 10 mil. m3), ale při zachování obrovského propadu oproti rekordním letům. Odlišná situace byla v SNS, kde se už v roce 2009 dostala spotřeba na úroveň rekordního roku 2007, a udržuje se (absolutní spotřeba však nedosahuje ani 16 mil. m3). Pozici největšího exportéra jehličnatého řeziva v Evropě si i přes meziroční pokles exportu o 11,4 mil. m3 udrželo Švédsko (2010). Na dalších dvou místech pak bylo Německo a Rakousko. Na rozdíl od relativně prosperujících pil ve Skandinávii prožívaly pily ve Střední Evropě těžký rok (2010), a to jak z důvodu prudkého zvýšení cen kulatiny (bez úměrného zvýšení cen řeziva), tak proto, že jejich instalovaná kapacita je vyšší, než dostupnost kulatiny. Část pil tak řeže pod úrovní své optimální kapacity, což má negativní ekonomické důsledky. Důsledkem obou faktorů je, že některé pily usilují o částečné pokrytí svých kapacit dovozem kulatiny z Východní Evropy.

Spotřeba listnatého řeziva

V Severní Americe a v SNS trval mírný pokles spotřeby listnatého řeziva i v roce 2010, a jen v Evropě se spotřeba zvýšila o 0,9 mil. m3. Z evropských států se produkce listnatého řeziva zvýšila (2010) v Chorvatsku, Německu a Turecku. Pozici dominantní dřeviny na trhu si udržel dub, při dalším poklesu spotřeby tropických dřevin.

Čína

V žádném světovém materiálu není možné vynechat Čínu, jejíž meziroční tempo růstu HDP dosahovalo v posledních letech až 11,4 % (v roce 2008 vlivem světové krize, sněhové kalamity i zemětřesení v některých částech země dosáhlo „jen“ 9 %, ale tempo růstu druhé nejsilnější ekonomiky světa se už dávno nepočítá z nízkého základu).

K Číně jako největšímu světovému dovozci surovin se obrací i naděje evropských lesníků, pokud se týká šance na prodej kulatiny. Vzhledem k tomu, že se Číně daří již několik let snižovat jejich dovoz, slábnou i tyto naděje.

Z grafu je zřejmé, že zatímco export řeziva z Číny postupně klesal, a za rok 2010 nebyl vykázán vůbec, dovoz hotového řeziva naopak prudce roste. Naznačuje to změnu struktury dřevozpracujícího průmyslu ve smyslu odklonu od prvotního zpracování dříví.

Z hodnotového vyjádření čínské produkce zpracování dříví je zřejmé, že vzhledem k obrovskému potenciálu vnitřního trhu se v žádném roce nemusela produkce snížit z důvodu nedostatečného odbytu. Může to však být i signálem, že Čína ztrácí charakter nízkonákladové země a v některých komoditách uvolňuje prostor dalším asijským zemím.

Jaký tedy bude rok 2012?

Velice zjednodušeně lze říci, že hluboká společenská krize trvá, a proto mohou její projevy kdykoliv udeřit. Vývoj trhu se dřívím a výrobky z něj bude těžko předvídatelný (zejména jeho část závislá na veřejných zakázkách) a komplikovaný, a proto nebude snadné se na něm udržet. V současné době existují dvě skupiny analytiků a prognostiků. Optimističtější skupina očekává (na základě předběžných výsledků roku 2011, které jsou o „pár“ procent lepší než roku 2010), že rokem 2010 se ekonomika „odrazila ode dna“, a že už bude jen lépe. Skupina tvořená pesimisty a realisty se obává, že průběh krize bude mít podobu písmena „w“, což znamená, že po částečném zotavení ekonomiky nastane druhý pokles. A záleží jen na Vás, ke které skupině se připojíte. Pro víru v první skupinu svědčí to, že v lidské povaze je přeceňovat své šance (na tom je založena existence loterií) a podceňovat nebezpečí (to vysvětluje riziková jednání). Pro druhou skupinu pak svědčí to, že lze asi sotva najít důvod, proč by měla ekonomika výrazně růst. Krize v roce 2010 přerostla do krize veřejných financí, což se ale nestalo ze dne na den. Během předchozích dvou let totiž žádalo 15 zemí UNECE Mezinárodní měnový fond o nějakou formu pomoci, a v roce 2009 mělo jen 5 členů EU deficit ročního rozpočtu pod 3 % HDP (limit z Maastrichtu) a s přebytkovým rozpočtem nehospodařil žádný. Zato polovina států dávno překročila kumulovaný veřejný dluh 60 % HDP (rovněž limit z Maastrichtu). Ke kandidátům na státní bankrot tak mohou každým dnem přibýt další. Pod touto hrozbou vypuklo „válečné šetření“ evropských vlád, zmrazování mezd ve veřejné sféře, rušení a krácení sociálních programů, snižování platů ve státní správě, prodlužování důchodového věku, zvyšování sazby DPH, zvyšování soudních poplatků, propouštění státních zaměstnanců atd. Tato opatření bývají označována jako protikrizová, přestože zpomalováním toků peněz recesi prodlužují, a jejich skutečným cílem je jen zabránit státnímu bankrotu, nebo jej alespoň oddálit. Vytloukáním klínu klínem je vydávání dluhopisů, a je zajímavým detailem důchodových reforem, že důchodové fondy mají povinnost kupovat státní dluhopisy. S poklesem tvorby HDP souvisí růst nezaměstnanosti, a nezaměstnaní se nejen nepodílejí na tvorbě hodnot, ale čerpáním sociálních dávek z veřejných rozpočtů je zatěžují. Naděje na snížení nezaměstnanosti po oživení poptávky je iluzorní, protože krizi přežívají investičně silné firmy, schopné racionalizačními opatřeními zvýšit produkci při minimálním nárůstu počtu zaměstnanců. To potvrdil růst nezaměstnanosti, která byla v lednu 2011 vyšší než koncem roku 2009 (v Polsku 13 %, ČR 9,8 %, USA 9,4 %, Německu 7,4 %). Důsledkem snižování spotřeby je i pokles výběru DPH, což těžce ovlivňuje vyrovnanost veřejných financí. Státy i mezinárodní instituce ale nadále rozdělují prostřednictvím obskurních dotací něco, na co si už dlouho půjčují, a žijí v málo reálné vizi, že se růst ekonomiky vrátí a dluhy „se zaplatí“. Doufejme, že z toho vlády států v euroatlantickém regionu vystřízliví. Pokud ne, máme ještě naději, že za pár let se k nám růst ekonomiky vrátí, až začnou vyspělé asijské země k nám, do rozvojové a nízkonákladové země, přesouvat výrobu.

Zpracováno s použitím Geneva Timber and Forest Study Paper 27

Autor:

Prof. Ing. Vladimír Simanov, CSc.

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: Jan Příhoda