Lesy a lesnictví v Belgii

Základní údaje

Belgické království se nemůže chlubit příliš velkou výměrou lesů, ačkoliv za posledních 150 let vzrostla o cca 25 %. Konkrétně dnes jde o cca 700 tisíc hektarů lesa, což představuje 21 % rozlohy státu. Existuje ale zásadní disproporce v lesnatosti mezi jižní a severní částí státu. Severní část, provincii Flandry (holandsky mluvící) tvoří nížinná, plochá, industriální, hustě osídlená (450 obyvatel/km2), intenzivně zemědělsky využívaná krajina s nízkým, místy zanedbatelným (na severozápadě) podílem lesů. Jih území, provincie Valonsko (francouzsky mluvící), je charakteristický vysokou lesnatostí a pahorkatinou, členitou, méně osídlenou krajinou tvořenou z významné části pohořím Arden. Třetí, nejmenší provincie Brusel, má pouhé necelé 1 % lesů Belgie v těsném sousedství hlavního města.

Různorodé jsou i hlavní přírodní podmínky, jako nadmořská výška, která se pohybuje od 0 do 700 m n. m. a roční úhrn srážek s rozmezím od 700 do 1 400 mm. V mnoha směrech problematická je vlastnická struktura. 58 % lesů je v soukromém vlastnictví při průměrné výměře majetku 2,5 ha, tedy s více než 120 tisíci soukromých vlastníků lesa. Ostatních 42 % je pod správou tří podniků (agentur) státních lesů každé z provincií a z pohledu vlastnické držby jde o 14 % provinčních (státních), krajských, nadačních a církevních majetků a z 28 % o obecní a městské lesy. Celková zásoba porostů je kolem 140 milionů m3, průměrná porostní zásoba cca 225 m3/ha, celkový běžný přírůst 6,5 m3/ha/rok (ve Flandrech pouze 5 m3/ha/rok), roční etát cca 4 miliony m3, z čehož je téměř 700 tisíc m3 využito pro energetické účely. Určitým problémem se začínají stávat početní stavy spárkaté zvěře.

Z pohledu chovu zvěře a myslivosti poslední dobou poněkud vyvstává problém škod zvěří, jejíž stavy se během několika uplynulých desetiletí znásobily. Na území celé Belgie se ze spárkaté zvěře vyskytuje zvěř srnčí, na jihu dále zvěř jelení (jelen lesní), černá a místy i mufloní a daňčí, přičemž za posledních 30 let se stavy jelení a srnčí zvěře zdvojnásobily, u černé zvěře dokonce ztrojnásobily.

Lesy Flander

Ve Flandrech, kde se nachází 19 % belgických lesů, představuje lesnatost pouhých 11 % rozlohy provincie, tedy kolem 150 tisíc ha lesů. Jejich plošná disperze je dána značnou urbanizací i fragmentací krajiny dopravními tepnami (85 % lesů jsou celky menší než 5 ha, 38 % dokonce menší než 1 ha). 70 % lesů je v soukromém vlastnictví, ostatních 30 % lesů je státních nebo obecních, takže Flandry usilují o zvýšení podílu státního vlastnictví a lesy vykupují. Platí zde velký význam rekreační funkce lesů, takže každý větší lesní celek (v řádu stovek hektarů) je protkán turistickými stezkami a zpravidla doplněn o informační centrum lesnické osvěty a lesní pedagogiky. Mezi nejznámější a hojně navštěvované lesy ve Flandrech patří Meerdaal, Heverlee (oba nedaleko Leuvenu) a Hallerbos (nedaleko Halle, známý rozkvetlými hyacinty na jaře). Správu státních lesů má na starosti státní podnik Agentschaap voor Natuur en Bos (ANB). Hlavní dřevinou Flander je borovice lesní, převážný současný typ porostů jsou sekundární borové stejnorodé a stejnověké monokultury namísto původních dubových či bukodubových lesů. V současné době začal v rámci státních lesů proces přeměn borových monokultur na lesy původní dřevinné skladby. Zajímavé je, že je snaha zabývat se takovými pěstebně ekologickými nuancemi, jakými je vnášení absentujících, hospodářsky nevýznamných dřevin lesního keřového patra, jako je hloh apod. Je to umožněno také faktem, že na ANB není kladen požadavek ekonomické rentability nebo i jen finanční soběstačnosti; jedinými hledisky je stav lesa, dosažení kýženého výhledového cíle přeměn při maximálním plnění mimoprodukčních funkcí lesa, přičemž v případě potřeby je hospodaření státem dotováno. Významným problémem borových porostů je invazivní šíření pěnišníku (Rhododendron sp.), který dosahuje až 4 metrů výšky a tvoří neproniknutelné keřové patro dospělých borových kmenovin. Bez nákladné mechanické i chemické přípravy je zcela znemožněna jakákoliv přirozená i umělá obnova porostů (resp. existence jakékoliv rostliny pod jeho hustým podrostem), a to nejen kvůli chybějícímu světelnému vstupu k půdnímu povrchu, ale i kvůli opadu, který vytváří surový humus prakticky bez jakýchkoliv známek dekompozice. Pěnišník je ponecháván pouze v úzkých valech podél turistických cest, neboť na laickou veřejnost, která po jeho zachování volala, působí borový les s podrostem pěnišníku esteticky. Dalším aktuálním lesnickým problémem je „tažení“ určitých skupin proti introdukovaným dřevinám, zvláště proti nejvíce rozšířené introdukované dřevině ve Flandrech, dubu červenému (Q. rubra), tvořícího příměs nebo alternativu k borovým porostům na chudých a suchých stanovištích (zvláště kolem Hasseltu).

Lesy Valonska

Lesnicky nejvýznamnějším regionem je jih území, provincie Valonsko, s téměř 33% lesnatostí (podobně jako v ČR). I zde existuje značná disproporce mezi oblastmi (nejmenší lesnatost pouhých 9 % ve valonském Brabantsku vs nejvyšší lesnatost 42 % v belgickém Lucembursku, kde je 45 % všech porostních zásob Valonska). Ve Valonsku se nachází 545 tis. ha lesů, což činí 78 % lesů Belgie, a souvisí s tím i hospodářský význam lesů a lesnického odvětví v této provincii. Významný podíl na tom má pohoří Ardeny, které disponuje více než 52% lesnatostí, to je 63 % veškerých lesů Valonska. Pro Ardeny jsou charakteristické převážně jehličnaté lesy, ovšem s postupným nárůstem podílu buku. Necelých 88 % Valonska (478 tis. ha) jsou lesy hospodářské. Nejvýznamnější dřevinou je stále SM s více než 36 % (tj. 76 % všech jehličnanů, 83 % jejich objemu), dále BO (3,2 %), DG (2,3 %) s rychle narůstajícím podílem i hospodářským významem, MD (1,7 %) a další; z listnáčů připadá nejvíce na DB (17,2 %) a BK (8,9 %). Více než 52 % z rozlohy hospodářských lesů představují lesy listnaté, s postupným nárůstem tohoto trendu v posledních 20 letech. Soukromých lesů je 53 %, 34 % je majetkem měst a obcí, 11 % vlastní provincie Valonsko (státní vlastnictví), a zbylá 2 % připadají na lesy krajů a církví. Státní, obecní, krajské a církevní lesy má pod svojí správou státní podnik Division de la Nature et des Forêts (DNF), jenž spravuje 255 tisíc ha lesů. Z obhospodařované výměry patří nejvíce obcím, a to 185 tis. ha, tedy téměř 73 %. DNF se dělí celkem na 8 regionálních ředitelství (každé po cca 30 000 ha), která dohromady zahrnují 33 lesních správ (každá asi 8 000 ha).

Lesy Bruselu

Nejmenší a z lesnického pohledu nejméně významnou provincií je provincie Brusel, na jejímž území se nachází necelé jedno procento belgických lesů, a to s primárně rekreační funkcí. Hlavní část tohoto lesního fondu je reprezentována komplexem příměstského lesa Zoniënwoud, což je les táhnoucí se v těsné blízkosti od východního po jižní okraj Bruselu. Jeho výměra je 4 300 ha a je celý pod správou provinčních lesů Institut Bruxellois pour la Gestion de l'Environnement – IBGE. Jeho mimoprodukčním funkcím (rekreační, hygienické apod.) je uzpůsobené celé hospodaření. Na správu 800 ha lesních porostů (polesí) připadají 4 lesníci a mají na této výměře na starost mj. i údržbu téměř 80 km cyklistických tras, zpevněných i nezpevněných chodníčků pro chodce a stezek pro jezdce na koních a dále 10 parkovišť. Zoniënwoud je také přezdívaný jako „zelené plíce Bruselu“. Významný a nevšední je na belgické poměry i proto, že je tvořen převážně bukovými porosty, kterých je zvláště na severu Belgie velmi málo. Za jeho zachování i opětovné založení na významné části jeho dnešní výměry, kde byl před 18. stoletím vytěžen, lze vděčit Karlu Lotrinskému, pro kterého byla zdejší oblast oblíbeným místem lovů.

Systém obhospodařování

Průměrná výměra jednoho lesnického úseku je cca 750 ha lesa, zároveň však mají DNF ve Valonsku (i ANB ve Flandrech) pod svojí správou také obhospodařování lučních společenstev, takže každý lesník zodpovídá za cca 1 000 ha luk, vřesovišť apod. Uvedené výměry jsou orientační a platí pro lesnatější oblasti Belgie, protože v závislosti na lokální lesnatosti existují situace (zvláště v severozápadní části Flander), že lesník má na starost řádově pouze desítky hektarů lesů a stovky hektarů travních ploch. S tímto stavem panuje nespokojenost ze strany širší lesnické veřejnosti, a vše je proto nyní ve fázi příprav na změnu (která již místy ve Flandrech nastala), a to v podobě rozdělení činnosti na pracovníky, zajišťující výlučně hospodaření v jednom či druhém z ekosystémů. Zajímavostí je, že i v případě správce travních území je nadále užíváno označení lesník (hajný).

Současný systém obhospodařování lesů u státních podniků je také předmětem rozsáhlých diskuzí a polemik; je realizován formou prodeje dříví na pni a s využíváním dodavatelských lesnických prací. Zvláště ve Valonsku platí prodej dříví na pni za nepříliš vhodné a šťastné řešení. Důvodem je hlavně fakt, že je zde (u DNF) praktikováno jakostní přírůstné hospodářství, navíc velmi jakostní produkce je dosahováno kombinovaným výběrem s použitím zeleného oklestu na cílových jedincích již od prvního výchovného zásahu. Následné zpeněžení této jakostní produkce je při prodeji na pni nevýhodné proto, že dříví z cílových jedinců není náležitě zhodnoceno, neboť je prodáno za částku odpovídající kvalitativnímu průměru dříví v daném porostu. Rozdíl v ceně kvalitativně průměrných sortimentů a velmi jakostního sortimentu je přitom veliký.

Při výběru dodavatelů těžebních prací platí, že firma, která vykoupila dříví na pni, nesmí být tatáž, která v konkrétním porostu provádí těžbu, a dokonce si ani tuto firmu nesmí sama vybrat. Státní podnik si ve výběrovém řízení vybere dodavatele těžebních prací (kritériem není cena provedené práce, ale její kvalita, poskytnuté garance a reputace firmy) a tohoto dodavatele musí ten, kdo nabídnul největší cenu za nákup dříví na pni a získal zakázku na koupi dříví, pro těžbu použít. Náklady na těžbu a přiblížení (vyvážení) platí kupec dříví. V Belgii je přes 300 dodavatelů těžebních prací, kteří mají licenci na tuto činnost v lesích spravovaných státními podniky (žádné jiné u státních podniků těžbu nemohou provádět). V případě, že dojde k nedodržení smluvních ustanovení a práce není odvedena v požadované kvalitě a šetrnosti k lesnímu porostu, je zahájeno správní řízení, jehož výsledkem je u mírnějších provinění sankce formou pokuty, u závažnějších ztráta veškerých zakázek (i možnosti se o ně ucházet) u státních podniků na období jednoho měsíce až roku, v nejhorších případech ztráta licence (a tím možnosti u státních podniků pracovat).

V Belgii nyní nabývá na důležitosti otázka mrtvého dřeva v porostech, což není korigováno jednotným nařízením, ale odlišnými úpravami v každé z provincií. Vždy se však jedná o ponechání několika odumírajících či odumřelých jedinců na hektar.

Je také vhodné zmínit skutečnost, že zde existuje lokálně významný nedostatek manuální pracovní síly v lesním hospodářství. Tento jev je příznačný zejména pro silně industriální, hustě osídlená území, jako je okolí Bruselu nebo oblasti ve Flandrech.

LHP a certifikace

Lesní hospodářské plány jsou zpracovávány na období 20 let. Z pohledu certifikace lesů je situace taková, že ve Flandrech jsou lesy certifikovány prakticky výlučně pomocí FSC, zatímco ve Valonsku pomocí PEFC. Konkrétně je ve Flandrech certifikováno pomocí FSC 15 312 ha (10 % lesů provincie), ve Valonsku obdrželo certifikát PEFC 518 lesních majetků s celkovou výměrou 278 236 ha (51 % lesů provincie). Z pohledu celé Belgie je tedy certifikováno pomocí FSC 2 % a PEFC 40 % lesů, v návaznosti na to získalo certifikaci spotřebitelského řetězce 160 firem, z toho 17 dřevozpracujících a 20 subjektů zabývajících se zpracováním štěpky, pilin apod.

Závěrem několik slov o KBBM

Belgická královská lesní společnost (KBBM) je nejvýznamnější lesnickou stavovskou neziskovou organizací na území království s téměř 120letou tradicí, jejímž posláním je sdružovat lesníky i majitele lesů, propojovat lesnickou vědu a praxi, ale i celý lesnický sektor s navazujícím dřevozpracujícím odvětvím. Zároveň si asociace klade za cíl vytvářet osvětu a popularizovat lesnickou činnost před širokou laickou veřejností. V současné době má přes 3 000 členů. Mezi její další aktivity patří mj. nabídka pojišťovacích služeb v lesnictví (např. pojištění lesů proti požárům apod.), vydávání časopisu (dvouměsíčníku) Silva Belgica, shromažďování rozsáhlé knihovny odborných lesnických publikací, organizace odborných seminářů, školení, exkurzí apod.

Děkuji panu Oranu Bienfaitovi z Belgické královské lesnické společnosti v Bruselu (KBBM) a paní Inge Serbruynsové ze státních lesů Flander (ANB) za poskytnutí mnohých informací.

Autor:

Ing. Pavel Bednář

Ústav zakládání a pěstění lesů,

LDF MENDELU v Brně

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: autor