Možnosti využití hnojení v lesním hospodářství
Vilém Podrázský, Karolína Slabejová
Aplikace hnojivých opatření v našem lesním hospodářství naráží neustále na řadu problémů, a to přes opakované dokládání nutriční deficience a disbalance, dopadů acidifikace minulých období i vlivů pokračující současné depozice. Přitom tato opatření představují účinný prostředek zvýšení stability a vitality lesních porostů v přesně definovaných případech, nehledě na možné, přitom však zcela reálné ekonomické přínosy.
Riziko nutriční disbalance
Systémy trvale udržitelného lesního hospodářství počítají, alespoň v zahraničí, i s poměrně zásadním uplatněním opatření chemické meliorace stanovišť. Po jisté pozornosti věnované této problematice v minulých desetiletích však s výrazným poklesem akutního poškození lesních porostů upadl v České republice o tuto problematiku zájem lesnické praxe. Přitom je neustále zdůrazňována potřeba eliminovat současný, pokračující kyselý spad, nutriční disbalanci jím vyvolanou (především díky spadu dusíku) a zejména přírodovědnou částí vědecké fronty je zdůrazňována potřeba odstranění následků dlouhodobého působení jehličnatých kultur na lesní půdy. Lesnický provoz však v posledních letech danou problematiku naprosto zanedbává, jelikož nehrozí bezprostřední poškození porostů a jiné problémy lesního hospodářství se jeví momentálně přednější, přímo blokující rozvoj sektoru. Jako většinou, řeší se momentální a minulé problémy a budoucí pravděpodobné i téměř jisté potíže se opomíjejí.
Metody výzkumu
Lesnický výzkum však má naštěstí stále více podkladů o dlouhodobých vývojových trendech i vlivu jednotlivých opatření na stav a vývoj lesů. Dlouhodoběji se sledují i účinky lesnických melioračních zásahů včetně vlivu přihnojení lesních porostů. Jednou z dlouhodobě sledovaných lokalit je i plocha Boleboř, kde byly experimentální plochy s hnojením po tzv. buldozerových přípravách založeny v roce 1984 tehdejším Vědeckým lesnickým ústavem (později ÚAEE) v Kostelci n. Č. l. a lesnickou fakultou v Tharandtu. Součástí je i pokus s přihnojením výsadeb smrku na rozhrnutých valech, založený v poslední dekádě.
Experimentální plocha byla založena pro hodnocení vývoje výsadeb na lokalitách s diferencovaným narušením půdy na jaře 2002. Valy byly opětovně rozhrnuty s využitím buldozerů rok předtím. Lokalita se nachází na území Lesů města Jirkova, v nadmořské výšce 860 m.n.m. Stanoviště je charakterizováno lesním typem 7K4, půdním typem kryptopodzol až podzol a pásmem ohrožení lesa A. Klimatický okrsek je charakterizován jako C1, mírně chladný. Mezi dnes rozprostíranými valy byl po roce 1984 založen porost smrku pichlavého s břízou, který se rovněž intenzivně sleduje.
Hnojení bylo aplikováno bezprostředně po výsadbě. Bylo založeno celkem 16 ploch, 4 varianty ve 4 opakováních, každé opakování jednotlivých variant zahrnovalo 40–50 jedinců smrku ztepilého. Vysázený buk prakticky vymizel během prvního roku po výsadbě. Jednotlivé varianty zahrnovaly: C – variantu kontrolní, bez jakýchkoli opatření chemické meliorace stanovišť, Ce – aplikaci komplexního hnojiva Cererit v množství 50 g na sazenici, T – aplikaci 4 ks 5 g tablet hnojiva SILVAMIX Forte a P – aplikaci 20 g SILVAMIX Forte na povrch půdy v práškové formě. V jednotlivých případech bylo aplikováno srovnatelné množství dusíku, schéma pokusu uvádí tabulka 1. Výšky sazenic byly měřeny každoročně po vegetační sezóně, stejně tak mortalita a poškození sazenic byly sledovány každý rok, později v několikaletých intervalech retrospektivně. Listové vzorky byly odebrány po skončení vegetační sezóny 2003 standardním způsobem, na každé variantě jako směsné vzorky.
Výsledky dosavadního výzkumu
Od počátku řešení je patrný pozitivní vliv hnojiva Silvamix a negativní účinek komplexního hnojiva Cererit na vývoj celkových výšek a běžného ročního výškového přírůstu sazenic, nyní již nastávajících mlazin (graf 1 a 2). Hnojivo Cererit se přitom v řadě případů používá nebo používalo i v dané oblasti k provoznímu přihnojení výsadeb. Příčinou byla příznivější cena a zřejmě i provozně lépe uchopitelná aplikace. Přitom rozdíly v účinnosti obou forem hnojiva Silvamix se prakticky neprojevily a rozdíly v účinnosti obou druhů hnojivých materiálů stále rostou.
Grafy 3 a 4 pak dokumentují detailněji vliv jednotlivých způsobů přihnojení v posledních letech sledování. Další měření se předpokládá v tomto roce, s retrospektivním měřením výškových přírůstů. Výsledky dokládají zvyšování výškového přírůstu po létech šoku z přesazení a počátečního pomalého růstu, stejně tak jako zvyšující se pozitivní vliv hnojiva Silvamix a retardující vliv hnojiva Cererit.
Graf 5 pak uvádí výsledky sledování mortality za dobu sledování 2002–2009 a vizuálně zjišťované mechanické poškození a výrazné barevné změny v posledním roce sledování. Nápadná je velmi vysoká mortalita na variantách ošetřených Cereritem, patrné je i mírné snížení tohoto ukazatele na dílčích plochách ošetřených hnojivy Silvamix. Nízký podíl viditelně poškozených sazenic na „Cereritové ploše“ je pak vysvětlitelný právě zvýšených úhynem.
Zkušenosti a doporučení
Je nutné předpokládat, že opatření chemické meliorace stanovišť budou mít diferencované účinky na jednotlivých lokalitách, jejich typech, ale i v jednotlivých případech. Na základě zkušeností s různými typy hnojiv je ale možno předpokládat s vysokou pravděpodobností, že pokud se budou uplatňovat hnojivá opatření šablonovitě, jako to převažuje dosud, je nejvýhodnější a nejefektivnější používat pomalu rozpustná, zato však dlouhodobě pozitivně účinná hnojiva typu Silvamix. Ta se pak ve srovnání s jinými podobnými výrobky projevila takřka vždy jako nejvýhodnější, navíc s možností variabilní formulace obsahu účinných živin, makro- i mikroelementů. Rychle, až šokově působící, rychle rozpustná hnojiva, je pak výhodné používat při akutních disbalancích ve výživě. Příčinu negativního působení hnojiva Cererit na rozhrnutých valech ve studované lokalitě je pak možno předpokládat jako důsledek nepříznivého vlivu na dynamiku dusíku – tabulka 2 dokládá výrazné snížení jeho obsahu v jehlicích krátce po aplikaci, na druhé straně pak pozitivní zvýšení obsahu hořčíku po aplikování hnojiva Silvamix.
Materiál rozhrnutých valů obsahuje dostatek organické hmoty a i pedochemické vlastnosti podobných stanovišť jsou poměrně příznivé. V důsledku dlouhodobého uložení ve valech však mohlo dojít ke změnám poměrů živin v daných substrátech a po výsadbě mohou být jednotlivé živiny ve výrazném deficitu. Může se jednat i o dusík, jehož obsah může být dlouhodobou inkubací ve valech snížen. Navíc, po aplikaci určitých živin může dojít k relativnímu zvýšení deficitu živin jiných. Problémy s výživou sazenic lesních dřevin pak můžeme očekávat v daleko větší míře na lokalitách po buldozerové přípravě, které nebudou obohaceny materiálem z rozhrnutých valů a kde se nadložní humus bude obnovovat na skarifikované půdě. V těchto podmínkách je výzkum a následná eventuální aplikace hnojivých látek ještě mnohem aktuálnější.
V rámci výzkumu vznikly diplomová práce pana V. Meduny a bakalářská práce K. Slabejové. Příspěvek vznikl jako součást řešení projektu NAZV QL102A085 Optimalizace pěstebních opatření pro zvyšování biodiversity v hospodářských lesích.
Autoři:
prof. Ing. Vilém Podrázský, CSc.
Karolína Slabejová
Katedra pěstování lesů
Fakulta lesnická a dřevařská ČZU v Praze
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: autoři