Bříza – „mocná“ dřevina a nemocné lesy

Bříza v našich lesích

Břízu (Betula pendula Roth.) asi není potřeba podrobně představovat. Přesto připomeňme, že se jedná o jednu z nejstarších dřevin, která se k nám v poledové době s postupným oteplováním začala navracet. Jedná se o celoevropský světlomilný druh s vlastnostmi typického pionýra (r-stratéga) schopného osidlovat velice záhy na značné vzdálenosti téměř veškeré podklady s výjimkou záplavových území (Úřadníček 2010). Výrazná světlomilnost, rychlý růst v mládí a krátkověkost předurčují její postavení ve vývojově starších lesních porostech, kde je přirozeně nahrazována klimaxovými dřevinami (K-stratégy). Zastoupení břízy se na našem území výrazně měnilo a nemálo se na tom podílel člověk. Větší podíl této dřeviny v našich lesích a krajině byl často důsledkem katastrof, válek a hladomorů, resp. schopností břízy osidlovat člověkem opuštěná území (např. Nožička 1957, Svoboda 1957). Katastrofické pozadí mělo také poslední rozšíření této dřeviny v ČR, a to v souvislosti s obnovou lesa po imisní kalamitě především v Krušných horách. V současnosti se zastoupení této dřeviny v našich lesích pohybuje na úrovni 2,8 (dle LHP) až 4,2 % (dle inventarizace) s vysokým podílem na nelesních pozemcích (Mansfeld, Zemen 2010). Jak bylo naznačeno v úvodu, širší uplatnění této dřeviny je do značné míry limitováno platnou legislativou. Jsou to v prvé řadě HS 45, ale také 25 a 55, kde je možné s břízou počítat pouze jako s dřevinou pomocnou, tzn. jako 15% příměs v požadovaném minimálním hektarovém počtu dřeviny cílové při obnově lesa. Jsou to přitom právě bohatá stanoviště nižších poloh, která jsou prokazatelně nejvíce poškozena masivním chřadnutím nepůvodních smrkových porostů a kde je prostor k využití této dřeviny největší (např. Kamenský, Štefančík 2010).

Holiny – nástup břízy

Na rozdíl od většiny našich klimaxových (K–stratégů) a současně cílových hospodářských dřevin, pro něž není holina vhodným stanovištěm, je bříza typický pionýr (r-stratég) s vlastnostmi adaptovanými pro růst na holé ploše. Připomeňme, že se jedná o světlomilnost, schopnost snášet klimatické extrémy, časnou (od cca 10 let) a bohatou plodnost v jedno- až dvouletých intervalech. To při výskytu několika málo jedinců v porostech postižených kalamitou dělá z břízy dřevinu s obrovským potenciálem pro obnovu na holinách. Kromě semen, kterých může jeden strom vyprodukovat až 13 mil. ročně (průměrná klíčivost semen břízy je uváděna kolem 35 %) je další úspěšnou podmínkou přirozeného zmlazení půdní substrát. Bylo prokázáno, že nejlépe bříza zmlazuje na minerální půdě, rašelině, případně vrstvě humusu. Naopak nejméně vhodným podkladem je kromě zabuřenělých ploch březová hrabanka. Ukazuje se rovněž, že málo úspěšná je obnova břízy na kamenitém podloží a všude tam, kde hrozí prosychání svrchního horizontu (hrabanka, štěpka). Narušení půdního krytu, tak jak je praktikováno v některých oblastech, je proto vhodným prostředkem pro přirozenou obnovu, a to nejen této dřeviny. V případě, že se v blízkosti holiny nevyskytuje plodící jedinec (dle šetření provedených v Německu činí tato vzdálenost rámcově kolem 80 m) je vhodnou alternativou síje semen případně využití plodonosných větví. Přestože je známa především zimní síje na sníh, lze uvést minimálně stejně vhodnou síji podzimní těsně před sněhovou pokrývkou. V obou případech je doporučováno množství do 40 kg na ha. Naše šetření ukázala, že hustota jednoletých semenáčků síjí založeného porostu při poloviční výsevové dávce může dosahovat i více než 100 ks na 1 m2, průměrně pak kolem 13 jedinců. Pro ekonomické zhodnocení lze uvést cenu osiva břízy, která se může pohybovat v rozpětí od 150–500 Kč za kg, tedy v přepočtu na hektar při výsevové dávce 40 kg: 6–20 tis. Kč. Není potřeba uvádět, kolik stojí založení porostu smrku nebo buku umělou obnovou na holé ploše.

Růst na holině – přípravný porost

Růstová dynamika břízy na holině po úspěšném založení porostu umožňuje již ve dvou až třech letech hovořit o „zajištěné“ holině, nebýt zákonného omezení při použití této dřeviny. V prvním roce lze sice očekávat výšku semenáčku jen výjimečně nad 20–30 cm, nicméně v následujících letech může bříza za příznivých podmínek přirůstat i více než 1 m ročně. Výška semenáčků je podobně jako vzcházivost odvislá od stanovištních podmínek a hustoty zmlazení. Větší semenáčky lze očekávat v příznivějších podmínkách s nižší hustotou zmlazení, nicméně vyšší růst semenáčku byl zaznamenán rovněž v zabuřenělých místech. Např. Svoboda (1957) uvádí výšku až 3 m ve stáří 5 let. Naše šetření v podmínkách SLT 3H ukázala na průměrnou výšku šestiletého porostu břízy 6 m. Z uvedeného je zřejmé, že čistě přípravná, resp. klimaticko-ekologická funkce břízy může byt ukončena již velice záhy a rámcově již za pět, ale i méně let od vzniku holiny lze s úspěchem využívat krytu přípravného porostu. Přípravný porost již v tomto věku eliminuje klima holé plochy a vytváří zástin pro kultivaci stínomilných (klimaxových) dřevin. Výsadba cílových dřevin by tak mohla započít především do rozvolněných míst, kde nedošlo k masivnímu zmlazení břízy. Bohužel časté jsou naopak případy, kde stávající již často zajištěné, případně jen „nalítnuté“ holiny s přípravnými dřevinami jsou po dvou letech chemicky nebo jinak ošetřeny a dochází k výsadbě cílových dřevin do prostředí volné plochy. Není třeba asi připomínat ekonomickou stránku péče o tyto výsadby často pod atakem zvěře a buřeně, stejně jako ekologická rizika opětovného vzniku stejnověkých a často i stejnorodých porostů klimaxových dřevin vzniklých v prostředí holé plochy.

Produkční funkce – podsadby a transformace

Využití porostů přípravných dřevin, a především břízy lze samozřejmě chápat mnohem šířeji. Založení např. březového porostu v místě s rozsáhlou kalamitou dává hospodáři časový a prostorový rámec k následné přestavbě stávajících porostů, resp. již při zakládání umožňuje vznik porostů časově i prostorově diferencovaných (ekonomické a ekologické výhody těchto přírodě bližších porostů, viz např. Ammon 2010). Vkládání cílových dřevin může začít po dvou až třech letech v omezeném množství formou individuální, resp. kombinované výsadby (tedy v podstatě bezprostředně po vzniku holiny). S výsadbou, resp. prosadbou a podsadbou cílovými dřevinami lze následně pokračovat v širokém časovém rozpětí, pokud nenastane obnova buku, jedle, smrku nebo dubu, případně i jiných dřevin samovolně v průběhu odrůstání březového porostu. Konečně cílem na omezené části plochy může být i dopěstování břízy do „stadia cílových dimenzí“. Následnou obnovu cílovými dřevinami lze provést i výsadbou do úzkých proužků nebo kotlíku. Vzhledem ke krátkověkosti břízy lze o cílových dimenzích hovořit již velmi záhy, a to ve 30 až 60 letech. Primárním cílem by neměly být čisté březové porosty, a to nejen kvůli jejich nižší produkci. Především s ohledem na dynamiku růstu břízy se jeví vhodné pracovat s kratším cílovým věkem, resp. cílovými tloušťkami. V této souvislosti lze připomenout v Německu rozvíjený způsob jednorázového energetického využití porostů pionýrských dřevin, vzniklých nebo založených právě na kalamitních holinách. V tomto konceptu se počítá s obmýtím kolem 15 let, přičemž 5 let před vlastní těžbou dochází k podsadbám cílovými dřevinami (např. dub). Námi analyzované březové porosty, resp. jednotlivé stromy na bohatých stanovištích SLT 3H, dosahovaly ve věku 15 let výšky mezi 13–14 m a výčetní tloušťky 10–20 cm. Dle taxačních tabulek lze u těchto porostů na nejlepších bonitách předpokládat ve věku 15 let zásobu mezi 120–140 m3 na ha. Koncept přeměny přípravného porostu nelze samozřejmě svazovat v nějaká dogmata a bude vždy záviset na konkrétních porostních (stav porostu, výskyt přirozeného zmlazení cílových listnáčů), stanovištních (bonita, klimatické extrémy), ale také ekonomicko-sociálních podmínkách (ceny dříví a lidské práce).

Výchova porostu – poškození sněhem

Produkční, ale také výchovná a přípravná funkce přípravného porostu se ve většině případů neobejde bez odpovídající porostní výchovy. Důvodem je vysoká labilita mladých březových porostů, především vůči sněhu, příp. námraze. Nejen z literatury, ale také na základě našich šetření bylo zjištěno, že mezi nejvíce ohrožené porosty patří přehoustlé nevychovávané porosty ve věku 10–20 let. Přičemž ohroženy mohou být také porosty pozdě a jednorázově uvolněné. Nečastějším typem poškození bývá ohyb, který se s věkem přesunuje od báze kmene směrem do korun. Vysoká vrstva mokrého sněhu v období, kdy ještě bříza drží listí, tedy v říjnu, vede k rozsáhlým poškozením bez ohledu na stav porostu. Z našich šetření dále vyplynulo, že ohroženy, resp. poškozeny jsou více porosty v nižších polohách (HS 45) než porosty poloh vyšších (HS 55). Výchovná opatření nutně znamenají i vyšší pěstební náklady, proto musí jejich realizace vycházet z celkového promyšleného přístupu k „přípravným“ porostům.

S ohledem na pestrost stanovištních i porostních podmínek lze jen stěží definovat obecně platné přístupy výchovy březových (přípravných, ale i produkčních) porostů. Přesto lze nastínit alespoň některé obecně platné zásady výchovy těchto porostů nižších a středních poloh:

- S výchovou přehoustlých porostů (více než 10 tis. jedinců na ha) započít již velice záhy kolem výšky 1–2 m, tedy někdy již v době 2–3 roky po jejich vzniku, s redukcí na cca 6 000 ks na ha.

- Zásah opakovat po dalších 2–4 letech, tak aby při horní výšce 6 m bylo v porostu cca 2 000–3 000 jedinců.

- Další zásah provádíme dle potřeby a celkového záměru, např. při cílovém věku 15 let by se v porostu mělo vyskytovat 500–1 500 jedinců na hektar.

- Hodnota štíhlostního kvocientu (h/d1,3) by v těchto starších porostech měla dosahovat max. hodnoty 100.

- V případě větších celků nezapomínáme na vhodné rozčlenění.

- Doporučit lze především pozitivní výběr, tj. uvolňování vitálních (později cílových jedinců).

Přesun části nákladů a lidské práce z obnovy na výchovu při práci s přípravnými porosty nutně vede k odlišnostem v sociální oblasti. Zřetelný je odklon od jednorázového zalesnění (v našich poměrech často realizovaného zahraničními pracovníky) ke spíše celoroční odborně náročnější práci vykonávané menším počtem pracovníků (prostřihávky, individuální výsadba a ochrana).

Závěrem

Jak je patrné, změna v jedné oblasti (ekologické) je úzce provázána s oblastmi dalšími (sociální). Nicméně tato změna by měla být reflektována také změnou stávající již přežité legislativy. Cílem článku není snaha o masivní zavádění břízy, i když i k tomu může vzhledem ke klimatickým, ale i sociálním změnám dojít, ale především upozornit na možnosti jejího využití, kterým brání stávající legislativa, ale také přístup některých, především vedoucích pracovníků.

Děkuji pracovníkům lesnického provozu za poskytnutí dat a spolupráci při řešení problematiky.

Autor:

Ing. Antonín Martiník, Ph.D.

Ústav zakládaní a pěstění lesů

Lesnická a dřevařská fakulta

Mendelova univerzita v Brně

Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: autor