Lesnická typologie – vegetační stupně

Vegetační stupňovitost

Stupňovitost přirozené vegetace představuje jev změn druhové skladby přírodních fytocenóz včetně jejich edifikátorů se změnou mezoklimatu ve vertikálním směru v určitém geografickém celku. Vegetační stupeň pak představuje plošně převažující klimaxovou geobiocenózu, resp. geobiocenologickou stavební jednotku, která odráží vliv klimatu na složení chtonofytické synuzie geobiocenóz a která je tímto složením determinovaná (viz LP 4/2012).

Pro vegetační stupně (VS) je nejvýznamnější hodnocení ekologického projevu diferenciální druhové kombinace segmentů „vůdčích“ řad, kde rozdílnost vlivu klimatu na složení dřevinné a podrostové synuzie je nejméně rušena lokálním nedostatkem vody, anebo naopak, jinou než atmosférickou lokální vodou. Zlatník (1976) uvádí, že VS jsou určeny diferenciačními druhy, které jsou na prvním místě stromovité, popř. křovité determinanty synuzie hlavní úrovně původních lesních a křovitých biocenóz a vůbec chtonofyty, reagující rozhodným způsobem na délku vegetační doby a na negativní jevy klimatu. To znamená, že VS jsou determinovatelné především podle zastoupení a životních projevů dřevin.

Vegetační stupňovitost je závislá především na teplotách ovzduší a půdy a na množství a časovém rozložení atmosférických srážek, včetně srážek horizontálních. Vliv expozičního klimatu se projevuje především v členitém reliéfu pahorkatin a vrchovin, zde jsou rozdíly mezi severními a jižními expozicemi svahů podstatně větší. Tento vliv expozičního klimatu se projevuje nejvýrazněji v nižších VS, obvykle v pohořích, kde převládají 1.-4. VS (Buček 2000).

Přehled vegetačních stupňů

Nositeli vegetační stupňovitosti v ČR jsou dřeviny: dub zimní (Quercus petraea) a dub letní (Quercus robur), buk lesní (Fagus sylvatica), jedle bělokorá (Abies alba), smrk obecný (Picea abies) a kleč horská (Pinus mugo), podle nichž byly jednotlivé VS nazvány, a to z důvodu dominance v určitých stupních. V jednotlivých VS se vyskytují i další druhy dřevin, jejichž výskyt a zastoupení pomáhá příslušný VS identifikovat: dub pýřitý (Quercus pubescens), dub cer (Quercus cerris), dub letní (Quercus robur), habr obecný (Carpinus betulus), javor mléč (Acer platanoides), lípa malolistá (Tilia cordata), lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), babyka obecná (Acer campestre), modřín opadavý (Larix decidua), břek obecný (Sorbus torminalis), třešeň ptačí (Cerasus avium). Naopak některé euryekní druhy dřevin nemají vazbu na určité VS a vyskytují se v širokém rozpětí VS - javor klen (Acer pseudoplatanus), jilm horský (Ulmus glabra) a samozřejmě dřeviny patřící do skupiny r-stratégů: bříza bělokorá (Betula pendula), borovice lesní (Pinus sylvestris), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) (Holuša & Holuša 2001).

Zlatník (1976) uvádí přehled VS (tab. 1) pro území bývalého Československa. Rozlišuje osm lesních vegetačních stupňů, jeden VS alpínský a jeden VS subnivální (poslední jen pro oblast Vysokých Tater). Názvy VS byly stanoveny podle názvu hlavních dřevin přírodních geobiocenóz. Systematika Plívy (1991) (tab. 1) vychází ze Zlatníkova členění VS, s tím rozdílem, že předmětem zájmu jsou pouze lesní VS. Je vylišeno 10 vegetačních stupňů. Hlavní rozdíl je v členění 6. VS (smrko-jedlo-bukový) dle geobiocenologického systému na základě poměrného zastoupení buku lesního a smrku obecného na dva VS, a to 6. VS (smrko-bukový) a 7. VS (buko-smrkový) v lesnicko-typologickém systému.

Varianty vegetačních stupňů

Ne všechny krajinné segmenty mají stejné podmínky pro výskyt druhů dřevin a stejný historický vývoj ve formování současných VS. Tuto rozdílnost vegetační stupňovitosti se pokusil zohlednit i Zlatník (1975, 1976a) a definoval tzv. varianty VS: varianta chorologická - jde o rozdíly ve složení flóry určitých krajinných segmentů, kdy se odlišuje alespoň jeden ze srovnávaných segmentů; varianta ekologická - jde o případ stejné flóry, ale různého chování taxonu, který se vyskytuje v obou segmentech, příčinou je různorodost vnějších podmínek; varianta chorologicko-ekologická - jedná se o výraznou chorologickou variantu, která je snadněji vylišitelná něž ekologická nebo chorologická varianta. Zlatník (1976a) dále rozdělil ekologické varianty do tří typů v případě, že se jedná o klimatickou příčinu: suchá varianta - v oblas-tech s nižším množstvím srážek z důvodu deštného stínu nebo zvýšeného výparu; hydrická varianta - v oblastech zvýšené hydričnosti klimatu na svazích pohoří, které jsou vystaveny zvýšeným srážkám; kontinentální varianta - oblast s kontinentálně ovlivněným územím, které se odráží v nápadně odlišném zastoupení druhů dřevin. Byla zmíněna i edafická ekologická varianta, která se týká rozdílu v zastoupení dřevin v rámci ekologických řad. Tyto varianty byly vylišeny pro území ČSSR, v současnosti jsou pro území ČR uváděny pouze chorologická varianta dubo-jehličnatá ve 4. VS (popř. 3. VS) a ekologická varianta suchá (xerická) ve 2. VS (Buček & Lacina 1999).

Charakteristika a diferenciální znaky vegetačních stupňů

Jednotlivé vegetační stupně byly pojmenovány podle determinantních druhů dřevin. Na základě životních projevů těchto dřevin lze příslušný VS determinovat. Ke správnému vymezení rozšíření VS je nejdůležitější poznání a pochopení původního rozšíření buku lesního (jako nejvýznamnějšího edifikátora) a jeho podílu v dřevinné skladbě jednotlivých VS. Stěžejní částí mapování VS je tedy sledování výskytu a životních projevů autochtonních dřevin (především buku lesního a jedle bělokoré; i jejich jednotlivý výskyt).

Pro determinaci příslušného vegetačního stupně je nutné srovnání s detailními charakteristikami, které se týkají dřevinného druhového složení, porostní struktury, životních projevů edifikátorů a zastoupení diferenciálních druhů rostlin (obr. 1). Tyto charakteristiky byly detailně zpracovány pro 3.-9. VS v oblasti severní Moravy a Slezska (cf. Holuša & Holuša 2008, 2010, 2011).

Například nejrozšířenější vegetační stupeň 4. bukový (tj. geobiocenózy Fageta (abietis) s. lat., zastoupen potenciálně na 35 % území ČR) je rozšířen v polohách od nadmořské výšky cca 310 po 650 m (obr. 2). Dominantním edifikátorem tohoto VS je buk lesní (Fagus sylvatica), který zde má své optimum, může dosahovat výšky přes 50 m. V úrovni, výjimečně v nad-úrovni, se vyskytuje jedle bělokorá (Abies alba), která může dosahovat zastoupení +20 % a výšky až 50 m. Duby - dub zimní (Quercus petraea) a dub letní (Quercus robur) - se vyskytují jen vtroušeně se zastoupením do 10 % a nedosahují již úrovně. Pravidelně je vtroušeně zastoupen habr obecný (Carpinus betulus) dosahující jen podúrovně. V 4. VS kromě již uvedených hlavních edifikátorů se v úrovni vyskytují i lípa srdčitá (Tilia cordata), lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). Úrovňovými až ustupujícími jsou javor mléč (Acer platanoides), javor klen (Acer pseudoplatanus), jilm horský (Ulmus scabra) a třešeň ptačí (Padus avium). Všechny uvedené dřeviny se vyskytují i na hydricky normálních mezotrofních stanovištích. V podúrovni může být jednotlivě zastoupen ještě javor babyka (Acer campestre) a tis červený (Taxus baccata). V některých oblastech se ve 4. VS vyskytuje i jeřáb břek (Sorbus torminalis) – např. oblast Bílých Karpat a Vsetínských vrchů.

Význam vegetační stupňů

Vegetační stupně jsou nejdůležitější části lesnicko-typologického systému, proto jejich vymezování patří mezi nejzodpovědnější práci lesnických typologů a geobiocenologů. Prak-tický význam správného vymezení VS se odráží v zaměření lesního hospodářství, přenosu sadebního materiálu, v zalesňování, a tím i v ekonomických nákladech.

V rámci hospodářské úpravy lesa jsou VS využity jako základní rámce pro diferenciaci růstových podmínek dřevin a tím i lesnického hospodaření. Na základě VS jsou stanoveny hospodářské soubory.

VS můžeme využít samozřejmě také i pro jiné výzkumné aplikace, mohou např. sloužit jako srovnávací báze pro studium zoocenóz. VS lze také využít jako rámce pro sledování a případné hodnocení vlivů možných klimatických změn na přírodu. Dlouhodobým sledováním dynamiky přírodních a přirozených geobiocenóz jednotlivých VS, kde se neprojevují přímé antropogenní vlivy, lze zjistit případné změny.

Autor:

doc. Ing. Otakar Holuša, Ph.D.

Ústav ochrany lesů a myslivosti LDF MZLU v Brně

Ústav pro hospodářskou úpravu lesů

Brandýs nad Labem, pobočka Brno

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Ing. Václav Zouhar

Ústav pro hospodářskou úpravu lesů

Brandýs nad Labem, pobočka Brno

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.