Pařez – vizitka dřevorubce

Legislativní rámec

Pracovní postup při kácení stromů, jehož stanovení je požadováno na zaměstnavateli v § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 28/2002 Sb. (kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci v lese a na pracovištích obdobného charakteru), je rámcově určen v příloze tohoto nařízení, zejména v části II, bod 5 až bod 8. Zásady bezpečné práce zde uvedené se v zásadě neliší od dříve platných předpisů, jako byla rezortní Pravidla o bezpečnosti práce a ochraně zdraví při těžbě, soustřeďování, odvozu a manipulaci dříví č. j. 336/OKOŘ/89 (Věstník MLVD č. 3/1989), příp. od předpisů starších. Lze tedy předpokládat, že bezpečný pracovní postup je všeobecně znám a dřevorubci (ať už zaměstnanci nebo osoby samostatně výdělečně činné) jsou s těmito zásadami seznámeni. Otázkou ovšem je, do jaké míry se jimi i řídí. Dřevorubec zpravidla pracuje osamoceně a záleží především na něm, zda zásady bezpečné práce dodržuje nebo si práci zjednodušuje na úkor své bezpečnosti. Prokázat, že tyto zásady nedodržuje, je obtížné. Co však zůstává trvale na jeho pracovišti, jsou pařezy. Pařez skáceného stromu je vizitkou dřevorubce, svědčící nejen o jeho zručnosti, ale i o jeho znalostech vhodných pracovních postupů a v neposlední řadě i o jeho vztahu k  bezpečnosti práce. Je s podi-vem, jak často přehlížejí technicko-hospodářští pracovníci opakující se nedostatky, ačkoliv je mnohdy zřejmé, že se těchto chyb dřevorubec nedopouští náhodně, ale systematicky a tedy úmyslně. Těžební mistr nebo jiný nadřízený pracovník je sice ochoten připustit, že pařez neodpovídá obrázku v učebnicích, v jeho očích to ale práci dřevorubce nijak nezlehčuje. Všechny stromy, které až doposud kácel, přece spadly. Pravděpodobně si neuvědomuje, že podle § 101 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb. (zákoníku práce) platí i pro něj, že „péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci uložená zaměstnavateli je nedílnou a rovnocennou součástí pracovních povinností vedoucích zaměstnanců na všech stupních řízení v rozsahu pracovních míst, která zastávají.“

Teorie kácení stromu

Teorie kácení stromů vychází z nejjedno-duššího případu, a sice z kácení tzv. „normálního“ stromu, tj. zdravého, přímého a souměr-ného stromu s vysoko položenou korunou, jehož těžnice (kolmice spuštěná z těžiště) prochází středem pařezu. Normálním stromem je tedy míněn strom ideální, např. bezvadně rostlý, zdravý smrk. Z hlediska statiky (vědy o stabilitě) je strom těleso s malou stabilitou – základna tělesa (tj. plocha pařezu) je nepatrná a těžiště je umístěno značně vysoko. K pádu takto labilního tělesa stačí vychýlení těžiště tak, aby těžnice směřovala mimo jeho základnu. K tomu dochází běžně větrem, strom je však vetknut kořenovým systémem do půdy, a dokud nedojde k destrukci dřevních vláken kmene, odolává. Podstatou kácení stromu je tedy úmyslné přerušení dřevních vláken v úrovni pařezu.

Nejdůležitější zásady bezpečného kácení stromu jsou uvedeny v čl. 7 přílohy II k nařízení vlády č. 28/2002 Sb. Směr pádu stromu je určen směrovým zářezem – vyříznutím dřeva zářezu je usnadněno naklonění kmene do žádaného směru. Hloubka směrového zářezu je stanovena na 1/5 až 1/3 průměru stromu; výška směrového zářezu se musí rovnat 2/3 jeho hloubky. Vytvořením směrového zářezu je zmenšena vzdálenost, o kterou je třeba vychýlit těžiště, aby těžnice dopadala mimo plochu základny. Provedením hlavního řezu (který musí být veden vodorovně a směřuje do horní poloviny směrového zářezu) jsou přerušena dřevní vlákna kmene až na vlákna nedořezu, ponechaného k zajištění bezpečného pádu do určeného směru. Ponechaný nedořez musí mít průměrnou šířku nejméně 2 cm. Může mít tedy tvar lichoběžníka nebo dokonce trojúhelníka - jestliže na jedné straně pařezu zcela chybí, na druhé straně musí být dvojnásobný. (Dřívější předpisy stanovily šířku nedořezu na 2–4 cm, a to po celé šířce stromu, podle předpisů ještě starších byla šířka nedořezu 1/20 průměru stromu). V okamžiku ukončení hlavního řezu spočívá celá tíha stromu na ploše nedořezu a dále pak na klínu (příp. na dřevorubecké lopatce), vloženém za lištu pily na opačné straně kmene jako pojistka proti sevření pily. Stabilita stromu není prozatím narušena. Teprve po vyjmutí pily je nadzvednutím stromu klínem nebo lopatkou (řádově v milimetrech) vychýleno těžiště stromu (řádově v centimetrech), takže těžnice se posouvá ze středu stromu a v okamžiku, kdy překročí tzv. překlopnou hranu (spojnici vodorovného a šikmého řezu směrového zářezu), nevyhnutelně dochází k pádu. Až doposud byla všechna dřevní vlákna namáhána tlakem, což je jeden ze znaků normálního stromu. V průběhu pádu stromu je nedořez namáhán ohybem, tj. vlákna na straně zářezu jsou stále namáhána tlakem, avšak vlákna na opačné straně tahem. Odolnost dřeva proti tlaku je nepoměrně větší než odolnost proti tahu. Tahem namáhaná vlákna se postupně trhají, hranice tahu a tlaku se posunuje směrem do záseku a v závěrečné fázi pádu stromu jsou všechna vlákna přetržena – strom je od pařezu zcela oddělen. Dokud však vlákna nedořezu oddělena nejsou, nedovolí, aby strom padl jinam než do směru daného směrovým zářezem. Tolik teorie.

Realita v praxi

Neponechání nedořezu

Praxe je ovšem jiná. Na pařezech skácených stromů vidíme četné odchylky od uvedených zásad bezpečné práce. Pokud jde o směrový zářez, bezpečný pád stromu do žádaného směru ohrožuje nejčastěji to, že vodorovný a šikmý řez se nesetkávají v jedné přímce, která má tvořit překlopnou hranu padajícího stromu. Jeden z řezů (častěji vodorovný řez) je delší, čímž dochází k podříznutí budoucího nedořezu, který pak nebude funkční. Odpovídající nedořez je nejdůležitějším prvkem zajišťujícím bezpečný pád stromu do žádaného směru. Přesto však v některých oblastech (nebo u některých dřevorubců) je to věc zcela nevídaná a na pařezech jsou jen nepatrné ukázky zpřetrhaných vláken. Dřevorubec zřejmě dospěl k poznání, že strom spadne i bez nedořezu. Podle jeho názoru nedořez v pádu stromu jen brání, pád zpomaluje a je příčinou zavěšení stromu. A tak řeže hlavní řez tak dlouho, dokud strom nezačne padat a teprve potom vyjme pilu z řezu a ustupuje od padajícího stromu. Běžně je na pařezech patrné, že původně odpovídající nedořez byl v průběhu pádu ještě dořezáván – dřevorubec tím urychlil pád, příp. proříznutím jedné nebo druhé stany nedořezu dodatečně (a na poslední chvíli) upřesnil směr pádu. Tím se ovšem opozdil s ústupem a vystavuje se nebezpečí, že bude zasažen patou kmene, jestliže se např. po dopadu vymrští.

Nedostačující výška hlavního řezu

V posledních letech se můžeme setkat s dalším nedostatkem, který se na pracovištích části dřevorubců opakuje prakticky u všech pařezů. Ze soustavného opakování chyby je zřejmé, že nejde o chybu náhodnou, ale zcela úmyslnou. Jde o nedostačující výšku hlavního řezu, který směřuje nikoliv do horní poloviny záseku, ale spíše do úrovně vodorovného řezu směrového záseku, možná proto, že pak odpadá nutnost odřezávání třísky z čela pokáceného stromu. Vždycky se to ovšem nemusí podařit a hlavní řez je pak dokonce veden pod úrovní směrového zářezu. V pozadí tohoto nešvaru však mohou být i další příčiny a cíle, které nesledují jen zájem dřevorubce. Výška pařezu (ať už maximální nebo minimální) není obecně platným předpisem stanovena. Za úměrný se považuje pařez o výšce do 1/3 svého průměru. V zájmu lesního hospodáře však je, aby pařezy byly co nejnižší – jednak nadměrně vysokými pařezy ztrácí část oddenkové (a tedy nejcennější) hmoty, jednak příliš vysoké

pařezy brání v průjezdu soustřeďovací a zalesňovací techniky. Pro dřevorubce naopak vysoký pařez znamená usnadnění práce. Pracuje v pohodlnější pozici, ale jsou tu i další výhody. V prvé řadě se řez posune do míst, kde nejsou kořenové náběhy už tak velké a řezná plocha je menší – řez je tedy kratší, což znamená úsporu času, pohonných hmot a opotřebení pily. Kdyby měly být jak směrový zářez, tak hlavní řez vedeny opravdu nízko, mnohdy by bylo nutno kořenové náběhy před vlastním kácením odřezat nejen vodorovnými, ale i svislými řezy a to dokonce níž než do úrovně budoucího hlavního řezu. To by znamenalo spoustu práce navíc. A v neposlední řadě je nutno počítat s tím, že kůra paty stromu je znečistěna částečkami půdy, čímž bude trpět řezná část pily. Je tedy jasné, že čím výše bude hlavní řez veden, tím lépe pro dřevorubce. Lesní hospodář ovšem požaduje pařezy co nejnižší. Výsledkem je kompromis, bohužel na úkor platných zásad bezpečné práce: o co výš je započato se směrovým zářezem, o to níž bude veden hlavní řez. Celková výška pařezu pak bude pro lesního hospodáře přijatelná a jiné parametry pařezu nikoho nezajímají – dokud ovšem nedojde k úrazu.

Nepoužívání specifických postupů u mimořádně rostlých stromů

Pro kácení tzv. mimořádně rostlých stromů (což jsou do jisté míry všechny stromy, které nejsou „normální“, rozuměj: ideální) byly na základě zkušeností vypracovány specifické pracovní postupy. Ty byly uváděny jako závazné v dříve platných předpisech (jmenovitě výše uvedená pravidla, která jsou doposud základem kvalifikačních kurzů dřevorubců). Podle naprosté většiny zjištěných pařezů se však zdá, že žádný z kácených stromů neměl k ideálnímu tvaru daleko. Pařezy stromů, které by byly skáceny jinak než způsobem odpovídajícím kácení normálního stromu a u kterých byl využit některý ze zvláštních způsobů kácení, zjišťujeme zcela ojediněle. On sice každý dřevorubec na důkaz obtížnosti své profese (a zároveň na důkaz své profesní zdatnosti) prohlašuje, že každý strom je jiný, to mu však nijak nebrání v tom, aby je nekácel všechny stejně. Převážná část stromů však vykazuje současně znaky alespoň jednoho, ale i dvou nebo i více mimořádně rostlých stromů. Pokud nejde o skutečně extrémní případ, bezproblémové skácení stromu „normálním“ způsobem dřevorubce jen utvrdí v přesvědčení, že použitý standardní (výstižněji snad stereotypní) postup je naprosto dostačující a tudíž univerzální. Čas od času ovšem dojde k nezdaru, někdy i k situaci, kdy jen shodou okolností nedošlo k poškození zdraví a majetku („skoronehoda“) a v nejhorším případě k úrazu.

Pro úplnost alespoň jeden příklad: Jednou z častých příčin závažných pracovních úrazů je rozštípnutí káceného stromu. K tomu dochází např. u kácení stromů silně nakloněných do směru pádu nebo stromů do tohoto směru jednostranně zavětvených. Dřevorubec si je rizika rozštípnutí díky dlouholetým zkušenostem vědom, strom však kácí jako každý jiný. Spínač kmenů (dřevorubecké nářadí, které má zabránit rozštípnutí a jehož použití je často schváleným pracovním postupem nařízeno) nemá, i když je v současnosti běžně nabízen prostřednictvím internetového obchodu. Jako jediné opatření proti existujícímu riziku pak uvádí, že „pracoval se zvýšenou opatrností“. Za „normálních“ (t. j. ideálních) podmínek padá kácený strom relativně pomalu a dřevorubec má na ústup od paty stromu čas 2–3 sekundy. Při rozštípnutí kmene káceného stromu se však odštípnutá část kmene vymrští, takže dřevorubec nestačí reagovat, i když rozštípnutí předpokládá. Pata kmene pak dopadne nikoliv před pařez na straně záseku, ale vedle pařezu tak, že zasahuje (podle výšky, do které se kmen rozštípnul) i několik metrů za pařez do prostoru, kam dřevorubec od padajícího stromu ustupuje. Použitím zvláštního způsobu vedení hlavního řezu (např. tzv. srdcový řez nebo řez s ponecháním tahového dřeva na opačné straně směrového zářezu) by se dalo rozštípnutí s určitostí předejít. Dřevorubec ovšem jiný způsob kácení než standardní nezná a pokud snad ano, všechno mimo zažitý stereotyp podle něj patří do sféry ryzí teorie.

Shrnutí

Dodržování bezpečných pracovních postupů není jen samoúčelné respektování litery zákona, ale v prvé řadě účinný a osvědčený způsob, jak se vypořádat s riziky, které profese dřevorubce s sebou nese. Výsledek šetření pracovního úrazu, totiž zjištění, zda k úrazu došlo v důsledku porušení bezpečnostních předpisů ze strany postiženého nebo zda na počátku úrazového děje bylo neodstranitelné riziko práce nebo jiné okolnosti nezávislé na jeho vůli, bude mít zásadní vliv nejen na pouhé konstatování průběhu a příčin úrazu, ale i na stanovení výše odškodnění následků pracovního úrazu. Posuzován bude samozřejmě pařez stromu, při jehož kácení k úrazu došlo; o vztahu dřevorubce k zásadám bezpečné práce však mohou vypovídat i pařezy stromů kácené ještě před vznikem úrazu.

Autor:

Ing. Jaroslav Radvan

Oblastní inspektorát práce

pro Jihomoravský a Zlínský kraj

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: autor