Lesnická typologie a zpracování plánů péče v AOPK ČR

Plány péče
Plány péče o zvláště chráněná území jsou zásadními koncepčními dokumenty ochrany přírody a krajiny a jejich tvorba je zakotvena v § 38 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění: „Plán péče o zvláště chráněné území a jeho ochranné pásmo je odborný a koncepční dokument ochrany přírody, který na základě údajů o dosavadním vývoji a současném stavu zvláště chráněného území navrhuje opatření na zachování nebo zlepšení stavu předmětu ochrany… slouží jako podklad pro jiné druhy plánovacích dokumentů a pro rozhodování orgánů ochrany přírody. Pro fyzické ani právnické osoby není závazný.“ Plány péče se obvykle schvalují na období deseti let. Podrobněji je pak obsah plánů péče i proces jejich tvorby upraven vyhláškou MŽP ČR č. 64/2011 Sb. a dále příslušnými Metodickými pokyny MŽP ČR (v případě MZCHÚ vydanou závaznou osnovou). Proces projednávání a schvalování plánů péče je rovněž upraven v § 38 zákona; v maloplošných zvláště chráněných územích (MZCHÚ) AOPK ČR vždy projednává plán péče s vlastníky a nájemci všech dotčených pozemků.

Používané typologické podklady
Při plánování péče o lesní ekosystémy v MZCHÚ a následně i při jejím praktickém provádění se v AOPK ČR běžně používají podklady lesnické typologie, především typologické mapy a modely přirozené skladby dřevin. Přitom AOPK ČR využívá aktuální, každoročně od ÚHÚL přebíraná typologická data (na základě smlouvy o vzájemném předávání dat). Jednoznačnou předností lesnické typologie pro její využití v ochraně přírody je, že typologické mapování má rekonstrukční charakter a je prakticky nezávislé na aktuálním složení lesního porostu. Vymapované jednotky (zejména SLT) odrážejí stanovištní rozdíly dané klimaticky i půdně. Pokud neovlivňuje vzájemné vztahy dřevin člověk svým hospodařením, mají podmínky prostředí pro lesní společenstva určující význam a konkurenční schopnosti jednotlivých dřevin na konkrétním stanovišti podmiňují nejen složení porostu, ale také jeho strukturu a texturu. Na většině území ČR jsou přitom současné lesy značně pozměněny, takže bez lesnické typologie by bylo obtížné odvodit, jaké složení a vzhled by na konkrétním stanovišti mělo přirozené lesní společenstvo.

Využití typologie v plánech péče
Součástí všech plánů péče o MZCHÚ, v nichž je lesní společenstvo předmětem ochrany, je rozbor zastoupení SLT a porovnání současné dřevinné skladby se skladbou přirozenou (Tab. 1), obdobně se tyto podklady zpracovávají i do plánů péče o CHKO. Tabulka zastoupení SLT dokumentuje množství lesních stanovišť a vyjadřuje stanovištní pestrost lesů chráněného území. Do tabulky porovnání současné a přirozené dřevinné skladby je současná skladba zjišťována obvykle z aktuálních údajů LHP a LHO, které jsou při zpracování plánu péče o MZCHÚ ještě revidovány při terénním šetření. Přirozená skladba je odvozena ze zastoupených SLT a pro ně stanovené modelové přirozené skladby, případně se využívá i zastoupení jednotlivých lesních typů, pokud se jejich přirozená skladba v rámci SLT liší. Model přirozené skladby pro jednotlivé SLT byl stanoven větším počtem autorů (např. Průša, Plíva, Vokoun, Macků) a je uveden i ve všech schválených OPRL pro jednotlivé PLO. Do plánu péče se přebírá model přirozené skladby, který nejvíce odpovídá místním podmínkám, pro CHKO pak obvykle z OPRL; vždy je však uvedeno, podle kterého autora se postupovalo. V rámci zjednodušení se obvykle nepracuje s rozpětím v zastoupení jednotlivých dřevin, ale do výpočtu se používá jen střední hodnota zastoupení. Srovnání skladeb se následně využívá při návrhu péče, hlavně při návrhu zpětného zavádění chybějících dřevin přirozené skladby do lesů a při jejich podpoře v rámci výchovných zásahů i obnovy. S rostoucí rozlohou CHÚ lze srovnání skladeb využít méně cíleně a konkrétně; v plánech péče o CHKO je z něho jen zřejmé, které dřeviny přirozené skladby jsou nejvíce v deficitu a měla by být jejich obnově či zpětnému vnesení věnována největší pozornost.
V návrhové části plánu péče se lesnická typologie využívá při plánování vhodné péče a projevuje se v sestavování rámcových směrnic péče o les (např. výčet dřevin uplatňovaných při zalesňování, určení cílové druhové skladby porostů). I když se do jedné směrnice spojují jednotlivé SLT obdobně jako při tvorbě hospodářských souborů, je hlavním diferenciačním kritériem cíl péče o les, kterým může být např. vytváření podmínek pro konkrétní vzácný druh či společenstvo, údržba lesního společenstva v určitém stavu trvalou péčí či ponechání lesa samovolnému vývoji spojené se sledováním přirozené dynamiky jeho vývoje. Při tvorbě směrnic se zohledňuje také odlišnost přirozených společenstev v daných růstových podmínkách, takže např. dochází k vytvoření několika samostatných směrnic pro jednotlivé SLT, které jsou zařazeny do kategorie lesa ochranného. V případě CHKO je dalším diferenciačním kritériem také zařazení do zóny ochrany přírody.   
Pro území NPR, PR a I. zónu CHKO se dále zpracovává tabulkový přehled plánovaných obnovních a výchovných těžeb (§ 2, odst. 2 vyhl. č. 64/2011 Sb.), který má konkrétní charakter jednotlivých opatření podle vymezených dílčích ploch. Dílčí plochou přitom může být nejen porostní skupina, ale i její vymezená část, takže návrh péče může být velmi detailní. Navrhované zásahy pro dílčí plochy musí být v souladu s rámcovou směrnicí pro příslušné stanoviště a obnova dřevin by měla obvykle odpovídat přirozené skladbě dle zastoupeného SLT, což se uplatní např. při návrhu vhodných dřevin k zalesnění.
Povinnou součástí plánů péče o NPR a PR je také podle § 2 vyhl. č. 64/2011 hodnocení přirozenosti lesních porostů (obr. 1); při něm jsou lesní porosty diferencovány na 5 kategorií (les původní, přírodní, přírodě blízký, kulturní a nepůvodní). Ve vyhlášce je přímo stanovena sada kritérií pro rozlišení uvedených kategorií přirozenosti a jednou částí je také porovnání současné a přirozené dřevinné skladby. Hodnocení tak automaticky předpokládá práci s výše uvedenými podklady lesnické typologie, zejména znalost přirozeného složení v konkrétních stanovištních podmínkách.

Shrnutí
Zatímco při využití pro jiné účely je zřejmě vhodné usilovat o zjednodušení typologických jednotek, ochrana přírody naopak oceňuje, když je typologické mapování v MZCHÚ co nejpodrobnější (např. typology ÚHÚL provedené podrobné revize mapování v územích vybraných NPR a NPP – obr. 2).
Cílem ochrany přírody je zachování nebo zlepšování stavu předmětů ochrany v chráněných územích, a všude, kde je jím lesní společenstvo, je lesnická typologie jedním z nejdůležitějších podkladů při jeho naplňování.  

Autor:
Ing. Jaroslav Šreiber
oddělení MZCHÚ, AOPK ČR
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Ing. Miroslav Dort
oddělení CHKO, AOPK ČR
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. , Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.