Odborná lesnická exkurze SVOL – Polsko

Výukové centrum – Natural Forest
První večer a část druhého dne trávili účastníci na školním lesním podniku Rogów, který patří Varšavské zemědělské univerzitě a je součástí ukázkového lesního komplexu „Lasy Spalsko - Rogowskie“. Úkolem školního lesního podniku je stejně jako u nás zajistit praktickou výuku studentům, je místem pro vědu a výzkum, ale také organizací hospodařící na 3 680 ha lesa. V obhospodařovaných lesích převládá v druhovém složení borovice, dále je zastoupen dub, buk, modřín, olše a bříza. Průměrná zásoba se pohybuje kolem
280 m3/ha. Podnik se člení na několik jednotek – arboretum se školkou lesních okrasných dřevin, výukové centrum, zemědělskou farmu, jednotlivá nadlesnictví a ústředí. Na programu byla návštěva výukového centra a arboreta. Výukové centrum organizuje školení, konference, výstavy, ekologické workshopy a provozuje lesnické a dřevařské muzeum, které účastníci navštívili. V muzeu jsou mimo jiné k vidění sbírky savců a ptáků, hmyzu, šišek, vzorků dřev či výstava o netopýrech. Pro děti jsou zde připraveny zábavné naučné hry a kvízy.
Druhou zastávkou bylo arboretum, které bylo založeno v roce 1925 a zaujímá plochu 54 ha. Skládá se ze tří částí – dendrologické plochy, experimentálních ploch a alpinária. Dendrologická sbírka v současnosti obsahuje na 2 500 druhů a variet stromů a keřů. Sbírka je neustále doplňována, nejrychleji roste kolekce javorů, která zahrnuje 150 druhů a variet a kolekce stromů z Číny, která v současnosti čítá 500 druhů. Mnoho ze stromů je ve své domovině vzácných a arboretum je jediným místem v Polsku, kde jsou k vidění. Experimentální plochy tvoří pozemky od 500 metrů čtverečních do půl hektaru s převážně nepůvodními dřevinami. V arboretu je 135 takových pozemků se 75 druhy dřevin, především jehličnany. Cílem ploch je odhad růstu, produktivity, zdravotního stavu a možného využití nepůvodních dřevin v praxi. Nejmenší část – alpinárium bylo založeno v letech 1952–1959 a rozkládá se na výměře 1,40 ha. Hlavní součástí je kolekce pobřežních a vodních rostlin a skalka s chráněnými rostlinami. Nejkrásnějším obdobím pro návštěvníky je jaro, kdy se horské druhy z různých koutů světa nacházejí v květu.
Po prohlídce arboreta účastníci vyrazili do Varšavy, kde byla hodina a půl vyhrazena na prohlídku staré části města zapsané do seznamu světového dědictví UNESCO. Pohnutý osud města a jeho obyvatel dokresluje skutečnost, že celá stará část města byla za války prakticky zničena a byla vystavěna nově podle dobových plánů a fotografií.

Bělověžský národní park
Třetí den strávili účastníci v Bělověžském národním parku. Historie tohoto nejstaršího národního parku v Polsku sahá do roku 1921, kdy vzniklo polesí „Rezerwat“. V roce 1932 bylo nazváno Národní park v Bělověži, a po druhé světové válce v roce 1947 byl statut národního parku potvrzen a park byl přejmenován na současně užívaný název Bělověžský národní park. V roce 1977 byl národní park zapsán jako světová biosférická rezervace UNESCO, o dva roky později byl zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Celková plocha parku je 10 502 ha, z nichž 4 747 ha je přísně chráněno. Park chrání poslední fragmenty původních nížinných lesů. V roce 1992 bylo rozhodnuto o zvětšení parku a došlo k připojení přilehlého národního parku v Bělorusku.
Známým symbolem parku je bizon evropský. Tento největší evropský savec byl zachráněn před vyhynutím díky dlouhotrvajícímu záchrannému programu – na podzim roku 1929 byli do Bělověži přivezeni první jedinci bizona – samec Borusse a samice Biserta, kteří tvořili základ chovu. V současnosti žije na území parku kolem 350 jedinců bizonů. Odlov starých a nemocných kusů má na starost výhradně personál parku. Park je domovem 120 hnízdících druhů ptáků, 44 druhů savců a téměř 10 000 druhů bezobratlých, především hmyzu. Návštěvníkům je do přísně chráněné části běžně přístupná trasa o délce 7 kilometrů, pro specializované skupiny s platným průkazem vydaným ředitelstvím parku je možné absolvovat trasu dlouhou 22 km. Nutno podotknout, že vstup do přísně chráněné části parku je možný pouze s individuální povolenkou nebo licencovaným průvodcem a je zpoplatněn. Vstup do parku začíná dřevěnou bránou, která pochází z roku 1930 a byla postavena bez jediného hřebíku pouze za použití dřevěných kolíků. Hned za branou jsou čtyři pomníky připomínající nejvýznamnější osobnosti spjaté s národním parkem. Začátek trasy vede dubo-habrovým lesem s majestátnými duby, lípami, javory a smrky. Na trase je několik významných bodů, kde průvodce dělá zastávky s výkladem. Jedním z nich je zastávka u dubu s odhadovaným stářím 450 let a výškou 40 m. Strom je od roku 2002 uschlý, a je místem pozorování dutinových ptáků. Dříve byl strom používán pro chov včel. Primitivní chov včel setrval v Bělověžském pralese až do konce 19. století, kdy byl zakázán carem ovládajícím v té době tuto část Polska. Trasa dále vede přes olšový les s příměsí jasanu, břízy a smrku. Další zajímavá zastávka je u padlého dubu nazvaného Jagellonský, jehož věk je odhadován na 500 let. Podle legendy v prosinci roku 1409, během velkého honu před bitvou u Grunwaldu, si král Polska Vladislav II. Jagellonský přál rozložit stan právě ve stínu tohoto dubu, odtud tedy jeho název. Dub byl vyvrácen během vichřice v roce 1974. Okružní cesta končí pomníkem na památku 200 popravených obyvatel Bělověži a okolí během druhé světové války. Během exkurze je zakázáno opustit turistické stezky, striktní dodržování předpisů se bere v parku vážně. Sedmikilometrový okruh je nenáročný, během cesty jsme potkali skupiny, jejichž členové při nejlepší vůli do terénu oblečeni ani obuti nebyli.
Součástí Bělověžského národního parku je také Palácový park s rozlohou 47,77 ha, jenž byl založen v letech 1889–1894 v okolí carského paláce, který byl v té době budován. Stavbu paláce financoval ruský car Alexandr II., který se svým synem Nikolasem II jezdíval do Bělověži na lovecké výlety. Odpoledne účastníci strávili v muzeu lesnictví a v rezervaci zubrů. Muzeum se po rekonstrukci v letech 1999–2003 stalo jedním z nejmodernějších muzeí přírody v Polsku. Prezentuje přírodu a historii lesa včetně dlouhotrvajících lidských aktivit v regionu. V rezervaci měli účastníci možnost zhlédnout zubry a další v Polsku původní druhy včetně tarpanů – původních divokých koňů. Raritou je pár zubroňů, kříženců zubra a skotu. Maso zubroně je údajně velká pochoutka, od křížení a chovu se ale upustilo poté, co se zjistilo, že samci zubroně jsou neplodní a v chovu by vždy musel být přítomen samec zubra.

Ukázkový lesní komplex Mazurský les
Čtvrtý den čekala účastníky exkurze v oblasti Mazurských jezer na lesní správě Maskulińskie a lesní správě Pisz. Obě lesní správy patří pod regionální ředitelství státních lesů v Bialystoku, jsou součástí ukázkového lesního komplexu Mazurské lesy (celková rozloha 118 000 ha) a náleží pod největší zalesněné území v severním Polsku – Piska. Lesní správa Pisz má rozlohu 36 496 ha, z toho 94 % tvoří lesní půda. V druhovém složení převažuje se 75 % borovice, dále je zastoupena bříza (9 %), olše černá (6 %), smrk (6 %) a dub (2 %). Lesní správu zasáhla 4. července 2002 vichřice, během 15 minut bylo poškozeno okolo 12 000 ha lesa. Jako následek vichřice bylo zpracováno na 1,5 milionů m3 dříví. Během následujících sedmi let bylo obnoveno téměř 4 000 ha lesa, které byly téměř kompletně zničeny. Nahnuté stromy byly ponechány na místě, aby chránily půdu před slunečním zářením a větrem. Rozhodnutím ministerstva životního prostředí bylo na lesní správě v obvodu Szast na 475 ha orkánem poničených ploch ponecháno jako bezzásahové území, které bylo vyjmuto z hospodaření a určeno pro výzkum. Na tyto plochy směřovala exkurze. Celkově lesy zvláštního určení (ochrana přírody) v ukázkovém lesním komplexu Mazurské lesy tvoří více než 25 000 ha – 53 % tvoří lesy s funkcí ochrany vod, 27 % chrání oblasti vysoké přírodní hodnoty, 9 % jsou útočiště divokých zvířat, zbylé kategorie (ochrana půdy, příměstské lesy apod.) nepřesahují 12 %. Jako následek ovlivnění člověkem a abiotickými a biotickými činiteli převažují v komplexu Piska porosty mladší (do 40 let) a středně staré (40–80 let), které tvoří dohromady 77 % plochy, porosty starší 80 let tvoří 20 % plochy.
Na lesní správě Maskulińskie si účastníci prohlédli lesní školku Lisiczyn a luštírnu semen v Rucianě-Nidě. Luštírna byla postavena v letech 1890–1892 jako odpověď na vzrůstající poptávku po semenu borovice a patří mezi jedny z nejstarších v Polsku. Současnou podobu získala budova v roce 1934, systém extrakce semen byl patentován v Němec-
ku. Jednalo se o největší luštírnu semen v tehdejším východním Prusku. V roce 2001 byla luštírna modernizována. Maximální kapacita do dnešních dnů je 2 700 kilogramů borových šišek denně, což odpovídá přibližně 35 kg semene. V současnosti je součástí luštírny také výukové centrum s venkovním posezením, kde byla pro účastníky připravena večeře.

Národní park Kampinoski
Pátý den patřil exkurzi v Národním parku Kampinoski, který leží na západ od Varšavy. Vzhledem k jeho poloze a těsném sousedství s hlavním městem je někdy označován jako „zelené plíce Varšavy“. Rozloha parku je přes 38 000 ha, 70 % parku pokrývají lesy. V druhovém složení převažuje borovice lesní. Typickým znakem parku je přítomnost dvou prvků – písčitých dun a bažin. Park má ve svém logu losa, který byl reintrodukován v roce 1951 (dovezen z Běloruska) a v současnosti tvoří stabilní populaci o 115–120 jedincích. Los ale nebyl jediným reintrodukovaným druhem, následoval ho bobr evropský (v roce 1980) a v poměrně nedávné minulosti rys (v roce 1992).
S územím v národním parku Kampinoski je spjata pohnutá historie – součástí parku je muzeum a hřbitov Palmiry, kde je pochováno 2 115 obětí utajovaných poprav nacistů. Celodenní exkurze v parku byla ukončena právě na tomto pietním místě.

Závěrem
Program nabídl pestrou škálu lesnicky zajímavých míst. Daň za zmíněnou pestrost byly delší přejezdy autobusem, které byly umocněny poměrně špatným stavem polských silnic. Přesto si troufám tvrdit, že většina účastníků byla díky perfektní organizaci, skvělému ubytování po všechny dny (prakticky každý den se nocovalo v jiném zařízení) a velmi přátelskému přijetí spokojena. Za co je nutné polským lesíkům složit poklonu a možná jim i trochu závidět, je cílevědomá a soustavná práce s veřejností, což se samozřejmě kladně projevuje i na vnímání lesnictví a samotné profese lesníka.
Za exkurzi patří poděkování organizaci SVOL, především panu Stanislavu Janskému, který díky kontaktům, které získal při přípravě mezinárodní lesnické olympiády YPEF, mohl zajistit odborné zajištění celé exkurze, a Andrzeji Kawalecovi, viceprezidentovi Asociace přátel lesa, který se na organizaci a přípravě programu exkurze podílel.

Petra Kulhanová
Foto: autorka