Využití lesnické typologie v národních parcích ČR

Typologie jako podklad pro plánování péče o lesní ekosystémy národních parků neslouží k vyjádření produkčního potenciálu stanoviště, ale především ke stanovení vhodné přirozené skladby dřevin odpovídající danému stanovišti a pro dlouhodobé sledování dynamiky jejího vývoje. Na ekologicky podobných stanovištních podmínkách s obdobnou přirozenou dřevinnou skladbou je postavena i následná agregace souborů lesních typů do typů vývoje lesa, jako základních jednotek pro plánování způsobu péče. V seriálu článků o lesnické typologii se snažíme tímto příspěvkem poskytnout stručné přehledy o konkrétní aplikaci typologie při tvorbě plánovacích dokumentů v našich NP a informovat o využití tradiční disciplíny v lesích zvláštního určení s velmi specifickým posláním.

Užití lesnické typologie v KRNAP
Otakar Schwarz, Václav Jansa
Řízené lesní hospodářství v Krkonoších, započaté v 16. a 17. století, zanechalo naší generaci rozsáhlé plochy ekologicky labilních druhotných smrkových monokultur. Přeměna těchto monokultur na stabilnější lesní porosty je realizována především vhodnou úpravou druhových skladeb.
Od počátku 90. let je v KRNAP a jeho ochranném pásmu v lesnickém plánování i v lesnické praxi používán soubor lesních typů (SLT), charakterizující přírodní potenciál stanoviště (Plíva 1971). Druhové skladby pro jednotlivé SLT byly poprvé prakticky využity při přípravě zalesňovacích projektů hrazených nadací Face (Schwarz 1992, Schwarz 1994a, b). Původně aplikované tzv. přirozené a diferen-cované druhové skladby pro jednotlivé SLT (Lokvenc et al. 1992) byly v rámci změny LHP v roce 1997 revidovány. Pro revizi přirozených druhových skladeb (Vacek, Lokvenc 1994) byly využity nepublikované fytocenologické práce profesora Zlatníka. Druhová skladba optimální (Haniš et al. 1995) nahradila druhovou skladbu diferencovanou. Zohledňuje současnou imisní zátěž (počítá s větším zastoupením dřevin sukcesních stadií oproti potenciálnímu klimaxu), současný stav lesních porostů a zonaci národního parku. Ve III. zóně a v ochranném pásmu je uvažován vyšší podíl smrku. Podle ekologických nároků byla specifikována i využitelnost jednotlivých druhů lesních dřevin při zalesňování v jednotlivých SLT (Lokvenc et al. 1992).  
Změna druhových skladeb je efektivně realizována skupinovitým znovuzaváděním dřevin na nejvhodnější stanoviště, tj. na lokality jejich nejvyššího podílu v přirozené druhové skladbě. Zohledňovány jsou i imisně ekologické podmínky konkrétní lokality a současný stav konkrétního lesního porostu.
V aktuálním LHP (Nehyba et al. 2002) jsou SLT agregovány do hospodářských souborů (HS) s dřevinnou skladbou cílovou. Ta ale nezohledňuje současný stav lesních porostů, a proto odpovídá výhledovému cíli často v časovém horizontu několika generací lesa. Tvorba HS je postavena na agregaci jednotek s podobným hospodářským potenciálem a hospodářskými záměry a je vyhovující spíše pro hospodářské lesy. SLT se ukázal jako jednotka obtížně uchopitelná pro praktické využití, jeho hranice je leckdy v provozu obtížné rozlišit, často tvoří přechody a různé mozaiky. Proto se Správa KRNAP rozhodla využít při přípravě nového LHP typů vývoje lesa (TVL), vzniklých agregací typologických jednotek s podobnou potenciální přirozenou vegetací a s velmi podobným vývojovým cyklem přírodního lesa závěrečného typu (Zahradníček 2007). Pro jednotlivé TVL jsou vytvořeny potenciální dřevinné skladby pomocí druhových skladeb jednotlivých SLT nikoli jako striktní požadavek, ale jako cíl s variabilitou právě s ohledem na zaujaté typy stanovišť. V případě obtížného nalezení průniku druhových skladeb v rámci tvorby TVL byly vytvořeny u několika TVL i varianty TVL pro odlišení rozdílných nároků na stanoviště. Podle skutečného stavu porostu jsou porostní skupiny zařazovány do typu porostu (TP). Kromě posouzení kontextu s okolím a celkového stavu je hlavním východiskem přítomnost tzv. hlavních dřevin v porostu a jejich zastoupení. U každého TVL jsou minimálně dvě hlavní dřeviny, tvořící kostru druhové skladby. Pokud jsou přítomny všechny v minimálním požadovaném zastoupení a porost splňuje další hlediska, zejména přítomnost dalších dřevin z komplexu druhové skladby, je tento porost zařazen jako cílový typ porostu. Nedodržení těchto podmínek znamená zařazení do nižších kategorií typu porostu (přechodné, vzdálené a nepůvodní). Pro každý TVL je plánován management v rámcových směrnicích hospodaření. Aplikace uvedeného systému popisu porostů umožňuje lépe akceptovat stanovištní odlišnosti v lesních komplexech a zároveň respektovat nároky provozních požadavků.

Aplikace zásad lesnické typologie v NP Šumava
Aleš Kučera
Lesnická typologie velmi pozitivně ovlivňovala péči o lesní ekosystémy v NP Šumava již od počátku jeho vyhlášení. Typologické základy péče o lesy v NP Šumava se díky dlouhodobým praktickým zkušenostem vedení Správy NP a CHKO Šumava (zejména od druhé poloviny 90. let minulého století) prosadily v plánu péče o NP Šumava a v podrob-ných rámcových směrnicích hospodaření, které jsou součástí LHP, jako hlavního dokumentu, kde je typologie aplikována. LHP je v prostředí národního parku tvořen tak, aby naplňoval poslání tohoto území. Od roku 2005 jsou LHP pro lesy ve státním vlastnictví na území NP Šumava obnovovány podle upravené „Metodiky tvorby lesních hospodářských plánů na podkladě provozní inventarizace“ (Černý et al. 2004).
Základem nové metody je nově vytvořená rámcová plánovací jednotka – typ vývoje lesa, která nahradila původně používané „účelové soubory“ (Hladilin 1995). Při tvorbě jednotek prostorového rozdělení lesa (JPRL) jsou jednotlivé typy vývoje lesa – TVL (respektující diferenciaci růstových podmínek) prakticky lokálně vymezeny jako trvalé jednotky rozdělení lesa – lesní porosty. Což má velký praktický význam, neboť plně využívají kvalitně zmapovaného růstového prostředí (typologický elaborát) a umožňují plně uplatnit principy diferenciace opatření (rámcové směrnice hospodaření pro TVL) pro stanovištně odlišná lesní společenstva s ohledem na aktuální stav lesních porostů a odlišné provozní cíle. Tento princip je podstatně bližší uplatňování přírodě blízkých způsobů péče, vycházejících z poznatků o přirozených vývojových cyklech středoevropských lesů, a vzdaluje se tímto principům lesů věkových tříd.
V NP Šumava je vylišeno 14 typů vývoje lesa, do kterých bylo agregováno více než 140 lesních typů (Zatloukal 2004), což představuje cca 59 souborů lesních typů. Předpokladem pro co nejpřesnější zmapování TVL (trvalých jednotek rozdělení lesa – lesních porostů) je kvalitní typologické mapování alespoň v měřítku 1:10 000, které je zpřesňováno typologickými revizemi aktuálně v předstihu nebo v souběhu obnovy LHP.
Předmětem typologických revizí jsou zejména lesní vegetační stupně (5., 6., 7., 8. LVS) a dále velmi pestrá mozaika edafických kategorií. Postupně je řešena problematika posunu vegetačních stupňů jako základních rámců pro obnovu vhodné druhové skladby odpovídající stanovišti. Výborná spolupráce s pracovníky ÚHÚL pokračuje i v oblasti typologických školení lesního personálu Správy NP a CHKO Šumava.
Dalším předpokladem pro kvalitní mapování TVL jsou dlouhodobé praktické zkušenosti mapovatelů (taxátorů) v oblasti stanovištního průzkumu a typologického mapování. Terénní mapovací práce jsou garantovány odbornými specialisty Správy NP a CHKO Šumava s dlouholetými zkušenostmi z typologických mapování a navazujících revizí. Při obnově LHP pro jednotlivé LHC NP Šumava jsou rovněž zohledňovány požadavky ochrany přírody, např. mapování biotopů Natura 2000. I v těchto případech je lesnická typologie tím nejlepším podkladem mapujícím potenciální lesní společenstva jako praktický nástroj pro obnovu cílové druhové skladby odpovídající daným stanovištním podmínkám.
V současné době je v NP Šumava více než 50 % porostní půdy lesů ve vlastnictví státu zmapováno podle metodiky tvorby LHP na podkladě provozní inventarizace lesa. Naším cílem je dokončit první cyklus obnov LHP zpracovaných výše uvedenou metodou a vytvořit souvislé mapové dílo porostních map založených na diferencované péči o lesy podle stanovištních podmínek – TVL (pro lesy ve vlastnictví státu na území NP Šumava). Neméně důležitým úkolem je založení základní sítě trvalých inventarizačních ploch s přesně šetřenými údaji o stavu lesa na celém území NP Šumava. Pro dosažení těchto cílů v požadované kvalitě je lesnická typologie a dobrá spolupráce s odbornými pracovníky – specialisty ÚHÚL oboustranně velmi prospěšná.

Využití typologického systému v péči o les v NP Podyjí
Jaroslav Ponikelský
Na území NP Podyjí se rozkládají lesy na 5 430 ha (85 % území NP) ve 4 lesních vegetačních stupních (1.–4. LVS a azonální bory) a tvoří tak velmi pestrou mozaiku na křižovatce hercynské a panonské vegetace. Stanovištní pestrost je reflektována vylišením 83 lesních typů (LT) v rámci typologického mapování.
V souladu se strategickými cíli probíhá v lesích NP Podyjí obnovní management s akcentem na rekonstrukci potenciálně přirozené dřevinné skladby (podrobně viz LP 6/2006), která je odvozena pro soubory lesních typů (SLT) z přirozených skladeb dle charakteristik lesní typů. V roce 2003 byl pro lesy NP Podyjí schválen lesní hospodářský plán zpracovaný metodou na podkladě provozní inventarizace (podrobně viz LP 5/2004). Jedním z cílů nového zařízení lesa bylo najít způsob, jakým „přiblížit“ znalost a vnímání stanoviště pro každodenní provozní praxi, což je vzhledem k rozmanitým stanovištním poměrům území základní předpoklad úspěšné péče o les.
V novém zařízení lesa byla zavedena základní vyšetřovací a vyhodnocovací jednotka zjišťování stavu – typ vývoje lesa (TVL), která zároveň tvoří rámec diferenciace a plánování postupů péče o les v NP. Pro jednotlivé TVL jsou vytvořeny rámcové směrnice péče o les, ve kterých jsou definovány cílové dřevinné skladby a základní postupy péče o les dle typů porostu (jednotky vymezené dle aktuálního stavu porostu). V NP Podyjí jsou stanoveny 4 typy porostů (cílový, přechodný, jehličnatý a akátový), které jsou vylišovány na úrovni nejnižší jednotky prostorového rozdělení lesa a indikují „vzdálenost“ aktuálního stavu porostu od stavu cílového.
Pro smysluplné uplatnění TVL je zcela zásadní přesnost typologické mapy a právě z tohoto důvodu proběhla v NP Podyjí v minulých letech malá revize typologického mapování. Vzhledem k tomu, že vymezení TVL je postaveno na stanovištním základě, lze předpokládat, že se rozlohy jednotlivých typů vývoje lesa v lesním hospodářském celku nebudou v budoucnu příliš měnit a TVL se tak stane základní srovnávací jednotkou pro posuzování trendů vývoje sledovaných charakteristik (zásoba, celkový běžný přírůst ad.).
Pro výkon opatření péče o les na úrovní lesnického provozu je zásadní přímá vazba stanovištní jednotky na jednotku prostorového rozdělení lesa.

Lesnická typologie v Národním parku České Švýcarsko
Marek Klitsch
Lesnická typologie je v Národním parku České Švýcarsko (NPČŠ) jedním z hlavních dokumentů, na základě kterých se vyhodnocuje přirozenost lesních ekosystémů, tedy vzájemná vzdálenost vegetace aktuální a potenciální – přirozené na konkrétní lokalitě. Jedním z cílů péče o lesní ekosystémy, které jsou definovány zákonem č. 161/1999 Sb., kterým byl NPČŠ vyhlášen, je hospodařit tak, aby bylo dosaženo přirozených, nebo alespoň přírodě blízkých lesních společenstev. Z toho důvodu se na základě lesnické typologie plánují úpravy dřevinné skladby, případně se rozhoduje o ponechání lesů s odpovídající dřevinnou skladbou samovolnému vývoji.
Typologické mapování v PLO 19 – Lužické pískovcové vrchovině, ve které se území NPČŠ nachází, prošlo v průběhu doby řadou zásadních změn, které byly výrazně ovlivněny zejména velice členitou geomorfologií terénu. Původní typologické mapování z 50. let rozlišovalo v oblasti skalních měst jen 4 typy stanovišť – údolní dna, plošiny, stinné a slunné svahy. V typologickém systému ÚHÚL bylo území skalních měst zmapováno až počátkem 70. let. Hlavním nedostatkem tohoto mapování byla, vzhledem k použitému standardnímu měřítku 1:10 000, značná generalizace typologické mapy, s využitím tzv. „sběrných“ SLT 0K a 0N, a dnes dominantní 4. LVS nebyl mapován prakticky vůbec. V roce 2003 vzešel ze společných jednání mezi Správou NPČŠ a pobočkou ÚHÚL v Jablonci n. N. dvouletý projekt financovaný Správou NPČŠ „Složení lesních ekosystémů ve vztahu k půdním podmínkám prostředí v Národním parku České Švýcarsko“, jehož výstupem byla typologická mapa v měřítku 1:5 000 s přemapováním „sběrných“ SLT do zonálních společenstev.
Současně s dokončením typologického mapování byla provedena aktualizace OPRL pro PLO 19 tak, aby mohl být na podkladě nové typologie vyhotoven LHP pro LHC NPČŠ s platností 2007–2016. Potenciální dřevinná skladba vygenerovaná z nového typologického mapování byla potvrzena pylovými analýzami z rašelinných profilů odebraných v centrální části NPČŠ (Kuneš, 2005). Detailním vymapováním zonálních společenstev došlo k zásadní změně zastoupení cílových hospodářských souborů (CHS). Původně dominantní CHS 13 – přirozená borová stanoviště byl nahrazen CHS 43 – kyselá stanoviště středních poloh (aktuálně 32 % území NPČŠ).
Dalším využitím lesnické typologie bylo vytvoření jednotlivých typů vývoje lesa (TVL). V současné době je na území NPČŠ vylišeno 7 TVL. Porostní mapy v aktuálně platném LHP vznikly soutiskem mapy porostní (dle věkových tříd) s vrstvou TVL. Praktickým využitím tohoto zobrazení může být například rozdílný přístup k plánování intenzity těžebního zásahu a podsadeb v jednotlivých částech plošně rozsáhlé smrkové monokultury, která v geomorfologicky značně členitém terénu překrývá několik i zcela odlišných TVL. Tímto způsobem je zajištěno plánování opatření v péči o lesní ekosystémy podle typu stanoviště, a to i přestože LHP pro NPČŠ je zpracován metodou věkových tříd. Rámcové směrnice péče o lesní ekosystémy pro TVL jsou přílohou schváleného Plánu péče (PP) o NPČŠ.

Autoři:
Ing. Václav Jansa, Správa KRNAP
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Ing. Aleš Kučera,  Správa NP a CHKO Šumava
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Ing. Marek Klitsch, Správa NP České Švýcarsko
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Ing. Jaroslav Ponikelský, Správa NP Podyjí
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Ing. Otakar Schwarz, Ph.D., Správa KRNAP
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Ing. Dušan Utinek, Ph.D.
Ministerstvo životního prostředí
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.