Demografický vývoj ve světě a lesnicko-dřevařský komplex
Vladimír Simanov
Demografická studie FAO předpokládá, že v roce 2050 dosáhne počet obyvatel planety 9 mld. osob (9,050 mld.); při snížení počtu obyvatel Evropy na 660 mil., tj. na úroveň roku 1970; zvýšení počtu obyvatel Severní a Střední Ameriky v letech 1970-2050 z 307 na 670 mil. (za 80 let nárůst 2,2krát); zvýšení počtu obyvatel Jižní Ameriky z 205 na 568 mil. (nárůst 2,8krát); zvýšení počtu obyvatel Asie z 2,25 na 5,22 mld. (nárůst 2,32 krát); a zvýšení počtu obyvatel Afriky z 368 mil. na 1,93 mld. (nárůst 5,24krát). Tyto údaje pocházejí z optimistické varianty, neboť podle pesimistické už bylo 9 mld. obyvatel planety dosaženo.
Světová výměra lesů je 4,033 mld. ha, při průměrném ročním úbytku 5,2 mil. ha v posledních deseti letech. Přitom roční úbytek ve dvou nejhorších regionech je 7,4 mil. ha (Jižní Amerika - 4 mil. ha, Afrika - 3,4 mil. ha), a že výměra světových lesů klesá „jen“ o 5,2 mil. ha, je zásluhou regionů a států, ve kterých výměra lesů roste (Evropa, Karibik, Nový Zéland), a zejména Číny, která gigantickým zalesňovacím programem „Velká zelená zeď“, zvyšuje výměru lesů o 2,2 mil. ha ročně. Bez Číny by výměra asijských lesů klesala o 1,6 mil. ha, zatímco takto roste o 0,6 mil. ha ročně. S rozložením světové populace a dyna-mikou jejího růstu nekoresponduje rozmístění lesů jako zdrojů dříví, a ani Evropa nevychází nejlépe, protože po odečtení Ruské federace je podíl Evropy na světové populaci 7,3 %, ale na lesích 5 %. Nedostatek dříví v jiných regionech a vývozní cla na dříví z Ruské federace signalizují, že masívní dovoz dříví do Evropy není reálný, a že Evropa bude muset mobilizovat své rezervy. Při ambiciózních záměrech v energetickém využívání dříví a předvídatel-ném růstu exportů dříví a výrobků z něj lze mít pochybnosti, zda bude nárůst evropských zdrojů dostatečný. Informace, že už tři evropské státy (Švédsko, Česko, Belgie) těží 85 % přírůstu, není v této souvislosti optimistická, vezmeme-li v úvahu, že dříví přirůstá i v bez-zásahových porostech, že existují výrobní ztráty a neevidované (i nelegální) těžby. Možnosti zvýšení těžeb se tak jeví spíše jako teoretické.
Evropská unie předpokládá, že se v roce 2020 spálí 580 mil. m3 dříví (SWE = solid wood equivalent), a v roce 2030 dokonce 750 mil. m3. Důrazně je třeba upozornit na to, že energetická koncepce EU se odtrhla od reality, protože spotřeba dříví (užitkového i palivového) v celé Evropě byla v roce 2007 538 mil. m3, a za hranici nezastavitelného úbytku lesů se považuje roční těžba 730 mil. m3. Ani spálení veškerého vytěženého dříví by tedy nepokrylo představy o náhradě fosilních paliv dřívím.
Údaj, že Evropa měla nejvíce obyvatel (745 mil.) v roce 2000, od něhož počet obyvatel klesá, a do roku 2050 klesne o 85 mil. (o 11,5 %), nedává velkou naději na růst evropského HDP a oživení ekonomiky bez růstu exportů, protože s vyšším počtem obyvatel roste spotřeba, což stimuluje výrobu, a vý-znamné je i to, že vyšší počet obyvatel znamená větší domácí trh a nižší citlivost produkce na kolísání exportu. Změny v produkci a spotřebě dříví a výrobků z něj tak samozřejmě probíhají a budou pokračovat.
Při výrazných výkyvech je produkce i spotřeba kulatiny od roku 1970 do roku 2007 téměř vyrovnaná, ale při poklesu od rekordní produkce v roce 1990 o 11 % a spotřeby o 15,3 %. U řeziva je pokles produkce od roku 1970 o 27 % a spotřeby o 38,7 %. Zato produkce i spotřeba plošných materiálů vzrostla za stejné období na trojnásobek a produkce a spotřeba papíru a lepenek na 2,6násobek. Za upozornění ale stojí, že na útlum ve stavebnictví reagovala nejvýrazněji právě produkce plošných materiálů, protože ty jsou jako první nahrazovány levnějšími materiály. Ve všech položkách je spotřeba nižší než produkce, což potvrzuje, že Evropa zůstává exportním regionem.
Asijská produkce a spotřeba rostly v letech 1990 až 2007 přes 8 % ročně, u plošných materiálů představovala Asie v roce 2007 39 % světové produkce a 37 % spotřeby, a Čína samotná pak 1/4 světové produkce i spotřeby. Pro srovnání: Evropa se podílí na světové produkci i spotřebě necelou 1/3, a Severní Amerika 1/5 produkce a 1/4 spotřeby. Až do roku 2002 dominovala Severní Amerika v produkci papíru a lepenek, ale poté byla předstižena jak Evropou, tak Asií. V roce 2007 se Asie podílela na světové produkci papíru a lepenek 37 %, Evropa 30 a Severní Amerika 27 %.
Měnící se objemy produkce i spotřeby dříví a výrobků z něj se následně promítaly do cen. Historicky nejvyšší světové ceny všech surovin byly v období 1. světové energetické krize, tj. v 70. letech minulého století, a od této všeobecné špičky se ceny vyvíjely v každém regionu odlišně. V Evropě klesá vždy jako první cena kulatin, následovaná cenami řeziva, zatímco ceny plošných materiálů, papíru a lepenek kopírují snižování cen kulatin a řeziva mírněji a se zpožděním.
Pro udržení subjektů lesnicko-dřevařského komplexu na trhu je důležité přijít včas s inovacemi předvídajícími změny ve velikosti a struktuře poptávky. Pokud se týká bytů a bytového vybavení, má větší význam počet domácností než velikost populace. A protože stoupá počet domácností „single“ a domác-ností pouze se dvěma osobami, zatímco domácností se třemi a více osobami ubývá, může být reakce na růst počtu malých domácností jednou z inovačních aktivit. Ve Švédsku je nynější podíl jednočlenných domácností přes 50 %, v ČR 30 %, a očekává se jeho další zvyšování. Lze tedy mimo jiné předpokládat, že zájem o sofistikované kuchyňské linky klesne ve prospěch staromládeneckých kuchyňských koutů; a že po obytné místnosti se bude žádat plnění funkce „obýváku“, ložnice i pracovny.
Jedná se o údaje ze tří nejsilnějších evropských ekonomik, a pro srovnání ze Švédska, ve kterém je počet jednočlenných domácností nejvyšší.
Dalším faktorem hodným zřetele je stárnutí populace, což v makroekonomice přináší komplikace (pokles počtu pracovních sil, problémy s financováním zdravotnictví a sociální péče), ale na druhé straně je to impuls k technickému rozvoji (s cílem snížit potřebu pracovních sil), stavbě bezbariérových, malometrážních a nízkonákladových bytů, konstrukci nižšího a snáze obsluhovatelného skříňového nábytku, a sedacího a lůžkového nábytku více respektujícího potřeby stárnoucí a méně pohyblivé osoby, které ubývají síly a ztrácí manuální zručnost. V roce 1970 činil v Evropě podíl osob starších 65 let 10 %. V roce 2011 již tento podíl činil více než 15 % a prognóza FAO předpokládá, že v roce 2050 bude tento podíl výrazně přesahovat 25 %. Celosvětový průměr je sice nižší, ovšem trend nárůstu osob starších 65 let je obdobný.
Studie FAO předpokládá další celosvětovou urbanizaci, tj. přesun obyvatel z venkova do měst. Tento proces má ve svých důsledcích nepříznivý dopad na průmysl zpracování dříví, protože obyvatelé měst ztrácejí vazbu s výrobní a sociální dimenzí venkova, domáhají se vyčleňování krajiny z hospodářského využívání a vytvářejí pseudopoptávku po utlumení její produkční funkce. Důsledkem je pokles produkce dříví vyčleňováním lesů z hospodaření a snižováním přírůstu, následovaný zvyšováním jeho cen a jeho regionální nedostupností. Dá se tak bohužel předpokládat, že pokud nedostane evropská společnost rozum, dojde v budoucnu i ke stěhování zpracovatelů za dřívím v jiných regionech.
Z demografického vývoje je zřejmé, že přesun spotřeby, a následně i produkce, z Evropy a Severní Ameriky do rozvíjejících se ekonomik je naprosto logický a bude pokračovat. Protože se produkce může „stěhovat“ jen do oblastí s dostatkem suroviny, má Evropa šanci nabídnout rozvíjejícím se regionům dříví a výrobky z něj, protože ve většině rozvojových regionů je dříví nedostatek. Ale tato šance je podmíněna tím, že se v Evropě omezí pálení dříví jako plýtvání strategickou surovinou, a že se zmobilizují všechny produkční rezervy.
S použitím Geneva Timber and Forest Discussion Paper 58 (2011)
Autor:
Prof. Ing. Vladimír Simanov, CSc.
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Evropská unie předpokládá, že se v roce 2020 spálí 580 mil. m3 dříví (SWE = solid wood equivalent), a v roce 2030 dokonce 750 mil. m3. Důrazně je třeba upozornit na to, že energetická koncepce EU se odtrhla od reality, protože spotřeba dříví (užitkového i palivového) v celé Evropě byla v roce 2007 538 mil. m3, a za hranici nezastavitelného úbytku lesů se považuje roční těžba 730 mil. m3. Ani spálení veškerého vytěženého dříví by tedy nepokrylo představy o náhradě fosilních paliv dřívím.
Údaj, že Evropa měla nejvíce obyvatel (745 mil.) v roce 2000, od něhož počet obyvatel klesá, a do roku 2050 klesne o 85 mil. (o 11,5 %), nedává velkou naději na růst evropského HDP a oživení ekonomiky bez růstu exportů, protože s vyšším počtem obyvatel roste spotřeba, což stimuluje výrobu, a vý-znamné je i to, že vyšší počet obyvatel znamená větší domácí trh a nižší citlivost produkce na kolísání exportu. Změny v produkci a spotřebě dříví a výrobků z něj tak samozřejmě probíhají a budou pokračovat.
Při výrazných výkyvech je produkce i spotřeba kulatiny od roku 1970 do roku 2007 téměř vyrovnaná, ale při poklesu od rekordní produkce v roce 1990 o 11 % a spotřeby o 15,3 %. U řeziva je pokles produkce od roku 1970 o 27 % a spotřeby o 38,7 %. Zato produkce i spotřeba plošných materiálů vzrostla za stejné období na trojnásobek a produkce a spotřeba papíru a lepenek na 2,6násobek. Za upozornění ale stojí, že na útlum ve stavebnictví reagovala nejvýrazněji právě produkce plošných materiálů, protože ty jsou jako první nahrazovány levnějšími materiály. Ve všech položkách je spotřeba nižší než produkce, což potvrzuje, že Evropa zůstává exportním regionem.
Asijská produkce a spotřeba rostly v letech 1990 až 2007 přes 8 % ročně, u plošných materiálů představovala Asie v roce 2007 39 % světové produkce a 37 % spotřeby, a Čína samotná pak 1/4 světové produkce i spotřeby. Pro srovnání: Evropa se podílí na světové produkci i spotřebě necelou 1/3, a Severní Amerika 1/5 produkce a 1/4 spotřeby. Až do roku 2002 dominovala Severní Amerika v produkci papíru a lepenek, ale poté byla předstižena jak Evropou, tak Asií. V roce 2007 se Asie podílela na světové produkci papíru a lepenek 37 %, Evropa 30 a Severní Amerika 27 %.
Měnící se objemy produkce i spotřeby dříví a výrobků z něj se následně promítaly do cen. Historicky nejvyšší světové ceny všech surovin byly v období 1. světové energetické krize, tj. v 70. letech minulého století, a od této všeobecné špičky se ceny vyvíjely v každém regionu odlišně. V Evropě klesá vždy jako první cena kulatin, následovaná cenami řeziva, zatímco ceny plošných materiálů, papíru a lepenek kopírují snižování cen kulatin a řeziva mírněji a se zpožděním.
Pro udržení subjektů lesnicko-dřevařského komplexu na trhu je důležité přijít včas s inovacemi předvídajícími změny ve velikosti a struktuře poptávky. Pokud se týká bytů a bytového vybavení, má větší význam počet domácností než velikost populace. A protože stoupá počet domácností „single“ a domác-ností pouze se dvěma osobami, zatímco domácností se třemi a více osobami ubývá, může být reakce na růst počtu malých domácností jednou z inovačních aktivit. Ve Švédsku je nynější podíl jednočlenných domácností přes 50 %, v ČR 30 %, a očekává se jeho další zvyšování. Lze tedy mimo jiné předpokládat, že zájem o sofistikované kuchyňské linky klesne ve prospěch staromládeneckých kuchyňských koutů; a že po obytné místnosti se bude žádat plnění funkce „obýváku“, ložnice i pracovny.
Jedná se o údaje ze tří nejsilnějších evropských ekonomik, a pro srovnání ze Švédska, ve kterém je počet jednočlenných domácností nejvyšší.
Dalším faktorem hodným zřetele je stárnutí populace, což v makroekonomice přináší komplikace (pokles počtu pracovních sil, problémy s financováním zdravotnictví a sociální péče), ale na druhé straně je to impuls k technickému rozvoji (s cílem snížit potřebu pracovních sil), stavbě bezbariérových, malometrážních a nízkonákladových bytů, konstrukci nižšího a snáze obsluhovatelného skříňového nábytku, a sedacího a lůžkového nábytku více respektujícího potřeby stárnoucí a méně pohyblivé osoby, které ubývají síly a ztrácí manuální zručnost. V roce 1970 činil v Evropě podíl osob starších 65 let 10 %. V roce 2011 již tento podíl činil více než 15 % a prognóza FAO předpokládá, že v roce 2050 bude tento podíl výrazně přesahovat 25 %. Celosvětový průměr je sice nižší, ovšem trend nárůstu osob starších 65 let je obdobný.
Studie FAO předpokládá další celosvětovou urbanizaci, tj. přesun obyvatel z venkova do měst. Tento proces má ve svých důsledcích nepříznivý dopad na průmysl zpracování dříví, protože obyvatelé měst ztrácejí vazbu s výrobní a sociální dimenzí venkova, domáhají se vyčleňování krajiny z hospodářského využívání a vytvářejí pseudopoptávku po utlumení její produkční funkce. Důsledkem je pokles produkce dříví vyčleňováním lesů z hospodaření a snižováním přírůstu, následovaný zvyšováním jeho cen a jeho regionální nedostupností. Dá se tak bohužel předpokládat, že pokud nedostane evropská společnost rozum, dojde v budoucnu i ke stěhování zpracovatelů za dřívím v jiných regionech.
Z demografického vývoje je zřejmé, že přesun spotřeby, a následně i produkce, z Evropy a Severní Ameriky do rozvíjejících se ekonomik je naprosto logický a bude pokračovat. Protože se produkce může „stěhovat“ jen do oblastí s dostatkem suroviny, má Evropa šanci nabídnout rozvíjejícím se regionům dříví a výrobky z něj, protože ve většině rozvojových regionů je dříví nedostatek. Ale tato šance je podmíněna tím, že se v Evropě omezí pálení dříví jako plýtvání strategickou surovinou, a že se zmobilizují všechny produkční rezervy.
S použitím Geneva Timber and Forest Discussion Paper 58 (2011)
Autor:
Prof. Ing. Vladimír Simanov, CSc.
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.