Je pěstování výběrného lesa v podmínkách ČR reálné?

Základní filosofii výběrného lesa deklarovanou Vladimírem Simanovem (LP 91) a jeho pěstování lze potvrdit i na základě zkušeností a výsledků ze 3 výzkumných objektů VÚLHM na majetku Colloredo–Mansfeldů v Opočně, později bývalého LZ Opočno. Disertační práce autora příspěvku (2010) m. j. analyzuje a hodnotí výsledky více než 70letého období převodu smíšeného lesa věkových tříd na les výběrný „Sigmondův porost“ v lokalitě Bolehošť. Systematicky navazuje na disertační práci Jiřího Součka (2006) výzkumného objektu Opuky. Práce vychází z nesmírně cenných výsledků měření růstových procesů a vývoje porostu od jeho založení r. 1938 (1929) do současnosti, včetně dílčího zhodnocení celkové objemové produkce (ekonomické úspěšnosti převodu).
Výzkumný objekt se nachází v PLO 26 – Předhoří Orlických hor v nadm. výšce 310 m. Klimatické poměry, z pohledu hodnocení průměrných ročních hodnot: průměrné roční srážky 660 mm, průměrná roční teplota 7,8–8 °C a 156 vegetačních dnů zůstaly prakticky za 50 let nezměněny. Vyskytuje se na bohatém stanovišti lesního typu 3 D 6 – obohacená dubová bučina kapradinová, dřívější označení Fagetum typicum (Zlatník). Půdní poměry jsou téměř nezměněné od popisu: povrch půdy kryt asi 2cm vrstvou živného humusu, pod vrstvou opadanky 1 cm je slabší horizont drti a horizont měli (humusový moder) s hlubokým půdním profilem hnědé lesní půdy (kambizemě) a s dobrými zásobami rostlinných živin.
To prokazuje hodnocení bonity dřevin dle LHP za období převodu (tab. 2).
Výběr porostu navrhl lesní rada Hugo Konias profesoru Sigmondovi, realizaci převodu zajišťoval Vladimír Zakopal z VÚLHM Opočno.
Porost pro převod na skupinovitě výběrný les byl vybrán na základě bohaté směsi jehličnanů (50 %) a listnáčů (50 %) i za výchozího předpokladu, že zde nelze srovnávat příklady výběrného lesa Bádensko-Württemberska s vlhčím a chladnějším klimatem (1 200–1 400 mm) ročních srážek. Rozhodnuto bylo, že nelze nekriticky přebírat poznatky o výběrném lese našich sousedů, neboť naše skromnější produkční poměry poskytnou dle dosavadních poznatků výběrnému lesu více možností, jak uplatnit své klady.

Obnovní postup převodu
Vzhledem k bohatému stanovišti a nebezpečí zabuření byl volen opatrný postup převodu. Souběžně s postupným uvolňováním jedinců měla být docílena skupinovitá přirozená obnova. Evidovaný plošný podíl % přirozené obnovy po těžebních výběrech v letech 1949, 1954 a 1959 byl 19 % (hlavně JS, HB, DB, BK).
První obnovní zásah v 65 letech činil 7 % zásoby (24 m3.ha-1), bylo vytvořeno několik malých kotlíků. Druhý zásah byl silnější intenzity (43 m3.ha-1) 12,5 % zásoby, byl aplikován zralostní výběr a zásah do výstavků. Přirozeně se zmlazoval pouze jasan, toto zjištění rovněž platí i v současnosti. Třetí zásah se soustředil zejména na výstavky a byl ještě silnější intenzity (47 m3.ha-1), 13,2 % porostní zásoby. Teprve vystupňovaný zralostní výběr, při kterém zakmenění kleslo pod 0,85, vedl ke skupinové přirozené obnově buku, dubu, javoru, jasanu, jedle, habru, ale jen na vlhčí, podsvahové části porostu (svahové deluvium). Čtvrtý zásah byl již méně intenzivní (20 m3.ha-1) s 5,7 % zásoby. Přirozené zmlazení bylo ojedinělé, pod výstavky zcela chybělo. Přes stálý nárůst zásoby porostu na 349 m3.ha-1, při zakmenění 0,91 se očekávaná další přirozená obnova nedostavovala. Pátý zásah byl velmi intenzivní (62 m3.ha-1), což bylo nezbytné pro docílení plánovitého rozvíjení následného porostu. Porostní zásoba klesla na 275 m3.ha-1 a zakmenění na 0,70. Ihned se přikročilo ke skupinovým výsadbám smrku, jedle i buku do míst po výstavcích a prosvětlených skupin, neboť další čekání na přirozenou obnovu nebylo možné pro rozmáhající se buřeň. V roce 1961 bylo v porostu plošně 28 % obnovy, z toho 19 % obnovy přirozené. Jedle po odclonění výstavků jevila u 27 % jedinců chřadnutí a u 9 % stadia hynutí. To bylo kritické období fenoménu hromadného odumírání jedle. Křivka četností jevila intenzivní narůstání silnějších dimenzí, dorost do kmenoviny se uplatňuje až v posledních fázích převodu. Bohužel se neuplatnil v takové míře, aby mohl zajistit kontinuitu mladších věkových stadií pro skupinovitě výběrný les.
Závěrem bylo konstatováno, že plánovaná cílová skladba (sm 3, jd 2, md, dgl 1, bk 3, db 1, hb a ost. listnáče) bude dosažitelná jen umělou výsadbou, zejména jehličnanů.

Hodnocení vývoje porostu v období převodu
Strategickým faktorem převodu je vývoj a změna zastoupení dřevin, i z pohledu zásoby (m3) objemové produkce dřevin. Při zahájení převodu byl podíl jehličnanů 50 % a listnáčů 50 %, v roce 1958 podíl jehličnanů vzrostl na 70 %, v roce 2008 klesl na 36 %. Příčinou byl ústup jedle, v roce 1958 na 34,7 % zastoupení dle zásoby (m3), v roce 1971 ještě 27 % a v roce 2008 pouze 2,14 %. Jedle jako základní dřevina cílové skladby skupinovitě výběrného lesa zásadně změnila celý proces hodnoceného převodu, zejména jeho konečnou fázi. Období odumírání je v časové řadě od roku 1971 a trvalo více než 25 let.

Vývoj tloušťkových stupňů jednotlivých dřevin 1958–2008
Dynamika vývoje tloušťkových stupňů
za posledních 50 let (od 85-134 let) je u jednotlivých dřevin výrazně odlišná (graf 1). Velice výstižně zachycuje očekávané posuny v čase do vyšších tloušťkových stupňů u buku, dubu, douglasky a modřínu. Nevýrazný je posun do vyšších tloušťkových stupňů u smrku s doprovodným výrazným zaostáváním částí jedinců trvale v nižších tloušťkových stupních. Graf nejvýstižněji zachycuje dynamiku procesu odumírání jedle, od roku 1958 do roku 1971 určitou stagnaci, později její katastrofický úbytek, zřejmě i v souvislosti s extrémním imisním zatížením a převládajícím prouděním z elektrárenských kapacit Chvaletice a Opato-vice, uvedených do provozu r. 1979. Úbytek jedle a vyplnění disponibilního prostoru nahradily ostatní listnaté dřeviny (zejména habr a lípa, javor klen, jeřáb, třešeň, akát) v nižších tloušťkových třídách z porostní skupiny 5b a dorostu (d1,3 6–10 cm).

Shrnutí výsledků šetření převodu na skupinovitě výběrný les
- Byla hodnocena doba potlačení, během které roční tloušťkový přírůst nepřevyšuje dlouhodobě 1 mm, i když pod clonou mateřského porostu se dále vyvíjí kořenový systém potlačených stromů a po jejich uvolnění začíná strom intenzivně přirůstat. Zákonitost nebyla potvrzena, platí spíš pro výběrné lesy až pralesy. Tuto zákonitost nelze přenášet do stejnověkých porostů smrkového hospodářství, byť již částečně diferencovaných a smíšených. Změřený roční tloušťkový přírůst podúrovňových stromů smrků je pro d1,3 16 cm 0,6 mm, až do d1,3 26 cm s hodnotou do 1 mm. Obdobné hodnoty jsou i u jedle bělokoré, převážně však v důsledku opomenutého či opožděného uvolnění.
- Byla hodnocena problematika stanovení cílové zralostní tloušťky. Ta je ukazatelem, určujícím kritériem výběru stromů k těžbě, ale ve výběrném lese. V době převodu a v paseč-ném lese je pouze jednou ze složek principu výběru stromů k těžbě. V daném případě je rozhodujícím kritériem výběru k těžbě postavení stromu s ohledem na rozvoj přirozeného zmlazení či zdárné odrůstání nárostů a uměle obnovených skupin. Obvykle představovala hodnotu 50 cm v d1,3.
- Tabulková zásoba smrkových porostů srovnatelného věku je sice podstatně vyšší, objemová produkce smrkového porostu na obdobném stanovišti je o 30 % vyšší, ale na daném stanovišti SLT 3 D představuje vysoce strukturovaný porost záruku bezpečnosti produkce a zachování produkčních schopností stanoviště do budoucna. Tabulková zásoba porostů buku nebo dubu na těchto stanovištích kolísá v rozpětí 450–500 m3.ha-1.
- Vývoj porostu vykazuje postupné vytváření složitější porostní struktury. To dokumentuje velmi pestrá druhová skladba se zastoupením více než 10 dřevin. Méně příznivá je nízká věková rozrůzněnost mateřského a následného porostu. Střední porostní výšková vrstva je početně i tloušťkově diferencovaná, není však prostorově rovnoměrně rozmístěna po ploše porostu, odpovídající podmínkám výběrného lesa. Vysoká mortalita výsadeb jedle bělokoré i rozsah zabuření omezující rozvoj přirozené obnovy vedl k opakované umělé obnově jedle bělokoré do oplocených skupin. Absenci nejmladších věkových skupin lze přičíst i přerušené kontinuitě výzkumných prací na této ploše. Pro podmínky převodu na výběrný les je stanoven minimální počet stromů v nejslabším tloušťkovém stupni N10 100-200 ks.ha-1. Stávající porost s podílem smrku a jedle 16 % by se těmto hodnotám měl přibližovat. Přestože zjištěné hodnoty G 20,88 m2.ha-1 a V 289 m3.ha-1 odpovídají požadovaným, počet stromů v tloušťkovém stupni 10 dosáhl sotva poloviny (čtvrtiny) požadovaného v roce 2008.
- Podařilo se jen částečně iniciovat, nikoliv však zásadně plně rozvinout, proces biologické automatizace a autoregulace přírodních procesů (rok 1949 5 %, rok 1954 13 % až 19 % přirozené obnovy v roce 1959).
n Byla stanovena optimální porostní zásoba dřeva, která umožňuje nejvyšší přírůst. Obecně pro výběrné lesy je uváděn široký interval od 250–520 m3.ha-1. Na výzkumné ploše Opuky dle doktorandské práce Součka (2005) optimální zásoba představuje hodnotu 250–300 m3.ha-1 a může být vodítkem pro převody při podrostním hospodaření v obdobných stanovištních a klimatických podmínkách.
To potvrzuje porostní zásoba na této ploše 283 m3.ha-1 v roce 2008. V hodnoceném období převodu za posledních 50 let (od roku 1958) činí průměr 310 m3.ha-1.
- Při současně více používané veličině výčetní kruhové základny porostu by bylo účelné posuzovat a stanovit hodnotu optimální výčetní kruhové základny porostu, která by umožnila předpokládaný nejvyšší přírůst. V daném případě převodu představuje optimální výčetní kruhová základna porostu hodnotu 25-30 m2.ha-1 pro příznivý vývoj druhové i prostorové skladby převodu.
- Setrvalý objemový přírůst na silných stromech převyšující tabulkové hodnoty naznačuje ještě stávající přírůstový potenciál porostu (např. smrk d1,3 55 cm roční objemový přírůst 1,4 mm, modřín d1,3 61 cm 1,6 mm, po 9 letech již v jádrovém dřevě 4,0 mm, u buku d1,3 81 cm je roční objemový přírůst 1,8 mm z posledních 5 letokruhů).                                       
- Druhová pestrost a biodiverzita zajišťuje jeho stabilitu do budoucna. Porost plní současně funkci i představu vysoce strukturovaného lesa.
- Téměř drastický úbytek jedle bělokoré ve významném období převodu natrvalo nepříznivě ovlivnil jeho další vývoj. Úbytek jejího zastoupení za posledních 50 let z 37,4 % na současných 2,14 % absolutně nenaplňuje možnosti úspěšného zakončení převodu na skupinovitě výběrný les.
- Potvrdily se původní předpoklady, že cílová skladba (sm 30, jd 20, dg 10, md, bk 30, db 10, hb) bude dosažitelná pouze doplněním umělou výsadbou jehličnanů (sm 14, jd+dg 7, md 15, bk 23, db 15, hb, lp, js, jv  26 - skutečnost r. 2009).
- Významné je i srovnání produkce smrkového porostu s modřínem a douglaskou (3H) ve 130 letech se zásobou 406 m3.ha-1 s.k., smíšený porost před dokončením převodu (3D) ve 134 letech má zásobu 283 m3.ha-1 s.k. Více objektivní je porovnání celkové hmotové produkce v období věku porostů 50–85 let. Hodnocení ekonomické úspěšnosti převodu smíšeného lesa oproti smrkovému porostu s modřínem a douglaskou, porovnáním celkové hmotové produkce v 50–85 letech, při stejném vývoji trendu produkce, prokazuje nižší produkci v době ukončení převodu o více než 15 %.
- Výchozí představy o možnostech převodu na výběrný les s výškově a tloušťkově diferencovanými porosty bez odpovídající diferenciace věkové se ukázaly jako mylné. Rovněž i minimální podíl jedle bělokoré jako tvůrčího činitele výběrného lesa sehrál významnou roli při vývoji tohoto porostu. Příčiny nenaplnění záměru převodu, kromě absolutního ústupu jedle bělokoré, s epizodou jejího odumírání, lze spatřit i v přerušení kontinuity hospodaření této výzkumné plochy, nástupu imisní epizody se sníženou fruktifikací, omezenými možnostmi přirozeného zmlazení a v soustavném tlaku zvěře. Tak významný pokus nelze pak objektivně vyhodnotit, není-li plocha trvale oplocena.
Jako reálné argumenty mohou být příklady výběrných lesů z Chorvatska, NŠPO Zalesina a Belanica. Jsou ukázkou skupinovitě výběrného lesa na silikátovém podloží, stanoviště Blechno Abietinum, s ročními srážkami
+ 2 000 mm, průměrnou teplotou 7,2 °C a
+ 140 vegetačními dny. Zastoupení jedle v r. 1950 97 %, buk 3 %, v roce 2000 jedle
86 %, BK 14 %. Optimální zásoba 530 m3.ha-1, BPP 12 m3.ha-1.rok, těží se jednou za 10 let. Lokality jsou v nadmořských výškách 720–800 m.

Závěrem
Výsledek převodu zdaleka nenaplnil předpoklady jeho zakladatelů, dosažení skupinovitě výběrného lesa. Prvotní otázkou však zůstává, kolik je v ČR vhodných lokalit k uskutečnění tohoto cíle a zda je jeho dosažení vůbec reálné. Shora provedený rozbor Sigmondova porostu (předtím i Zakopalova porostu výzkumného objektu Opuky Jiřího Součka) prokázaly, že naše růstové i klimatické podmínky jsou velmi vzdálené od podmínek výběrných lesů Bádenska-Würtenberska, Švýcarské Jury, Ementálu a následně i Chorvatska.
Stanovištní a klimatické podmínky (v ČR nedosažitelné) spolu s vysokým zastoupením jedle, vyšším než 50 %, jsou tedy klíčovými faktory limitujícími reálnou možnost dosažení výběrného lesa s tvůrčí biologickou racionalizací přírodních procesů.

Autor: Ing. Ladislav Šimerda, Ph.D.
Správa lesů Kristiny Colloredo–Mansfeldové
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: Jan Flégl