Ještě jednou douglaska

Původ a studia
Menzies pocházel ze Skotska, kde se narodil v březnu roku 1754 v Easter Styx v Pertshire. Jeho předkové odvozovali svůj původ od normanské šlechty a pozemky ve Skotsku získali pravděpodobně už ve 12. století za vojenské zásluhy, podobně jako další skotské klany. Klan Menziesů má vlastní tartanové vzory (pozn.: tartan – vlněná kostkovaná látka k výrobě skotské sukně – kiltu), z toho 3 jsou základní. Ten hlavní je červený základ s bílými pruhy do kostek, registrovaný už v roce 1320. Barevně je prý inspirovaný květem vřesu – červená báze květu s bílými špičkami lístků. Tartan lovecké barevné kombinace má zelený základ se 7 červenými pruhy tvořícími kostky, symbolizuje listí a plody jeřábu. Klan vlastní i smuteční variantu tartanu, černý podklad se 7 bílými pruhy (od roku 1370), který dříve patřil části klanu z jihozápadu Skotska.
Mezi blízkými příbuznými Archibalda Menziese byli také zahradníci, k rodinné tradici patřil i zájem o botaniku a on v této tradici pokračoval. Se starším bratrem Williamem pracovali v Královské botanické zahradě v Edinburghu. Tam se Archibald seznámil s profesorem botaniky Johnem Hopem (1725–1786) z edinburghské univerzity. Na jeho doporučení začal studovat lékařství a studia dokončil v roce 1781, kdy získal titul. S kvalifikací chirurga nějaký čas pracoval jako asistent lékaře ve Walesu v přístavu Caernarfon, později nastoupil k námořnictvu. Nejdříve jako pomocný
chirurg na lodi, která se zúčastnila dne 12. 4. 1782 na britské straně významné bitvy ve válce o americkou nezávislost (bitva je známa jako Battle of the Saintes podle skupiny ostrovů poblíž Guadeloupe). V mezidobí, kdy se neválčilo, sloužil v Halifaxu v Novém Skotsku na východním pobřeží dnešní Kanady. Už v té době se věnoval botanice a ve volném čase sbíral rostliny.

První výzkumná cesta
V roce 1786 byl jmenován chirurgem na lodi Prince of Wales, která plula směrem do severního Pacifiku cestou kolem Jižní Ameriky a mysu Horn. Expedice se účastnila ještě druhá loď, Princess Royal. Obě lodi vypluly 23. 9. 1786, po obeplutí mysu Horn dosáhly severozápadního tichomořského pobřeží Severní Ameriky v létě 1787. Posádka lodi obchodovala s domorodci, nakupovala od nich kožešiny, především měla zájem o kůže mořských vyder. Plavba měla i výzkumný charakter – kapitán James Colnett při cestě pečlivě zakresloval pobřeží a hledal tzv. Severozápadní cestu (Northwest Passage), předpokládané spojení Tichého oceánu přes Severní ledový oceán do Atlantiku. Na zimu se nemohli vracet do Evropy a americké pobřeží také nenabízelo vhodné místo k přezimování. Zimu 1787–88 proto trávili na Havaji, kde se posádka dostala do sporů s domorodci. Později odpluli z Havaje do Číny, kde navštívili Kanton a obchodovali s kožešinami. Celá obchodní cesta trvala tři roky, loď Prince of Wales se vrátila do Británie kolem mysu Dobré naděje, obeplula tak celou zeměkouli. Menzies se cestou zajímal o přírodu, všude při přistání sbíral rostliny, přivezl do Evropy položky mnoha nových neznámých druhů. Povinnosti lékaře ovšem nezanedbával, jeho zásluhou žádný člen posádky nezemřel na nemoc. Do Anglie se vrátil v roce 1789 a už v roce 1790 byl zvolen členem Linnean Society of London. Byla to první společnost na světě, která se věnovala taxonomii (zoologii i botanice). Společnost byla založena v Londýně v roce 1788 a pojmenována na počest K. Linného.

Druhá výzkumná cesta
Jeho zkušenosti a pověst dobrého botanika, získané na první velké cestě, mu zajistily v roce 1790 úlohu přírodovědce výzkumné výpravy kapitána George Vancouvera s lodí Discovery. Cestou se ovšem hodily i jeho lékařské zkušenosti. Když lodní lékař onemocněl a musel se vrátit do Evropy, Menzies převzal i jeho povinnosti, péči o zdraví námořníků. Úkolem Menziese bylo cestou prozkoumat přírodu navštívených zemí. Bylo mu uloženo zkoumat stromy, keře, byliny, mechy, zapisovat jejich vědecká jména i názvy v místních jazycích. Proto sušil herbářové položky a sbíral semena. Psal si deník se záznamy událostí, vytvořil sbírku ze vzorků živočichů, rostlin i minerálů, oblečení, zbraní a nástrojů místních domorodců. Byl to jeden z nejdůležitějších úkolů expedice. S kapitánem Vancouverem si zjevně nerozuměli a docházelo mezi nimi ke sporům. Jedním z důvodů byla speciální skleněná konstrukce, jakýsi cestovní skleník, postavený na palubě lodi. Menzies totiž dostal za úkol zvláštní a cenné rostliny vykopat a pěstovat tak, aby byly do Evropy dopraveny živé. Skleník samozřejmě na palubě lodi překážel, byl ohrožen při bouřích a z hlediska řízení lodi byl naprosto nedůležitý. Kapitán Vancouver dokonce Menziesovi hrozil vojenským soudem, protože palubní skleník zabíral značnou část paluby a Menzies na prospěch rostlin velmi dbal. Důkladnost a pečlivost v práci patřila k Menziesovým vlastnostem celý život. Menzies celou cestu sbíral rostliny i živočichy, mnohé druhy byly tak nalezeny pro Evropu poprvé. V Chile získal semena blahočetu (Araucaria araucana) a do Británie dovezl několik živých rostlin. Byl první, kdo nasbíral vzorky dřeviny později pojmenované po něm, Pseudotsuga menzeiesii, a to v roce 1791 na ostrově později pojmenovaném Vancouver Island. Mnohé z dřevin, které sbíral, byly podle botanických pravidel popsány mnohem později jinými odborníky. K dřevinám tichomořského pobřeží patří cypřišek nutkajský Chamaecyparis nootkatensis (nejdřív popsal D. Don jako Cupressus nootkatensis v roce 1824), smrk sitka Picea sitchensis (původně popsaný jako Pinus sitchensis Augustem Bongardem v roce 1832), borovice pokroucená Pinus contorta (popis v roce 1838), zerav řasnatý Thuja plicata (popis z roku 1824), jedlovec západní Tsuga heterophylla (popis 1898). Během zimování na Havaji Menzies při svých pozorováních vystoupil jako první na vrchol sopky Mauna Loa (v roce 1794) a pomocí barometru změřil její výšku (4 169 m). Předpokládá se, že to byl on, kdo na Havaji vysadil citrusy, jejich semena přivezl z jižní Afriky. Jeho návrat (1795) byl velmi úspěšný – do Evropy přivezl herbáře a semena mnoha nových rostlin, dokonce do Kew Gardens v Londýně dopravil živé rostliny (právě ve sporném skleníku na palubě). Mnoho z Menziesových sbírek je uloženo v Britském muzeu od roku 1796.

Kapitán Vancouver
George Vancouver (1757–1798) byl pověřen vést výzkumnou expedici na tichomořské pobřeží Severní Ameriky, do oblasti dnešních států Oregon, Washington a Britská Kolumbie.
Byl to zkušený kapitán, své zkušenosti získal na cestě se slavným kapitánem Jamesem Cookem. Výprava k Severní Americe vyplula v dubnu 1791 a první přestávku udělala na Kapverdských ostrovech. Cestou k Americe se přiblížili k Austrálii, mapovali pobřeží Tasmánie a objevili menší ostrovy u Nového Zélandu. Propluli kolem Havajských ostrovů, které se ještě jmenovaly tak, jak je pojmenoval v roce 1770 J. Cook – Sandwichovy ostrovy. Vancouver vedl loď podél pobřeží Severní Ameriky na sever, v říjnu 1792 dal prozkoumat ústí řeky Columbia a prozkoumal úžinu mezi ostrovem dnes nazývaným Vancouver a pevninou. Mapoval komplex průlivů a zátok, zvaný Pugetův záliv (Puget Sound). Žádný z těchto průlivů nebyl hledanou Severozápadní cestou. V roce 1792 využil možností přístavu na ostrově Nutka (Nootka), který tehdy patřil Španělům. Se Španěly vycházel dobře a spolupracoval s nimi i při průzkumu pobřeží. Později navštívil i Kalifornii a zimu lodě trávily průzkumem Havajských ostrovů. Druhý rok pokračoval v průzkumu Britské Kolumbie a pokračoval na sever. Po opakované zimě na Havaji v roce 1794 (na Havaji strávila expedice 3 zimy) dosáhl nejsevernější hranice své cesty. Cestu k obeplutí Ameriky na severní straně kontinentu neobjevil, po průzkumu Galapág pokračoval kolem mysu Horn do Evropy, takže obeplul zeměkouli. Dokázal, že průplav severozápadní cesty neexistuje v zeměpisných šířkách, kde byl předpokládán. Na svých cestách dobře vycházel se Španěly, s Indiány, s evropskými lovci kožešin i s oby-vateli Havajských ostrovů. Snad jen na Aljašce poslední rok expedice vznikly nějaké problémy. Tím podivnější je, že i po návratu do Evropy pokračovaly jeho spory s Menziesem i konflikty s dalšími účastníky cesty.

Menziesův život po velké cestě
Po návratu z expedice sloužil Menzies u námořnictva v Západní Indii, tj. v Karibské oblasti. Svou kvalifikaci chirurga si doplnil titulem doktor medicíny, který získal na univerzitě v Aberdeenu v roce 1799. Po odchodu od námořnictva se přestěhoval do Londýna, kde pracoval jako lékař a chirurg na Notting Hillu až do své smrti (15. 2. 1842). Jako
uznávaný přírodovědec vedl po smrti A. B. Lamberta v lednu 1842 krátce Linnean Society.
Na jeho počest byly pojmenovány některé rostliny – severoamerický keř Menziesia (čeleď Ericaceae), dobře známá a běžně pěstovaná douglaska Pseudotsuga menziesii i stromovitá planika Arbutus menziesii (čeleď Ericaceae).

Autor:
RNDr. Jana Möllerová, CSc.
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.