Kryptomerie japonská

Popis druhu
Kryptomerie je mohutný vždyzelený jehličnan, dorůstající výšky 30–50 m (nejvyšší změřený jedinec byl vysoký údajně 72,5 m) s průměrem kmene přes 3 (až 8) m. Dožívá se věku více než 1 000 let. K nejmohutnějším jedincům se řadí kryptomerie zvaná Jomon-sugi na ostrově Yakushima, která měří 5,22 m v průměru a má výšku 25,3 m. Její věk není znám, ale předpokládá se okolo 3 000 let. V půdě je kryptomerie velmi dobře zakotvena hlavním kůlovým kořenem a hustou spletí kořenů vedlejších. Velmi dobře zmlazuje, vytváří pařezové výmladky a lze ji úspěšně množit řízkováním. Patří k rychle rostoucím dřevinám.
Koruna bývá do vysokého věku kuželovitá. Druh vytváří jemně ovětvený průběžný kmen, větve jsou uspořádány v nepravidelných přeslenech. Kůru má tenkou (do 3 cm), červeno-hnědou, odlupující se v dlouhých úzkých pásech. Letorosty jsou zelené a lysé, s malými v zimě skrytými pupeny bez šupin. Jehlice rostou ve šroubovici v pěti řadách, jsou tuhé, ke konci sbíhavé, srpovitě zahnuté směrem k letorostu, na průřezu čtyřhranné (někdy trojhranné). Uvnitř je jeden pryskyřičný kanálek. Délka jehlic je asi 0,6–1,8 (2,3) cm. Zbarveny jsou světle až tmavě zeleně, lesklé, s matnými bílými pruhy průduchů (v 2–8 řadách) na všech stranách. V zimním období mohou mít i výraznější červenohnědý nádech. Vytrvávají na stromě asi 4–6 (7) let, pak zhnědnou a opadnou s celými větvičkami.
Kryptomerie je jednodomá dřevina. Samčí šištice jsou žlutavé až černohnědé, klasovitě sblížené na koncích větévek v různém počtu (10–30). Mají rozměry 5–7 x 2,5 mm (elipsoidní tvar), každá obsahuje 10–25 tyčinek, které jsou na vřetenu spirálně postaveny. Každá tyčinka nese (3)5–7 žlutavých, kulovitých až ledvinitých prašných pouzder, která pukají podélně. Pylová zrna mají světle žlutou barvu, jsou bez vzdušných vaků – přesto mohou překonat vzdálenost desítek kilometrů. Samičí šištice jsou drobné, kulovité, rostou na koncích krátkých větévek a bývají složeny z 20–30 plodolistů, z nich každý nese 2–5 vajíček. Plodolisty jsou srostlé s podpůrnými šupinami, které přečnívají a tvoří tak několik cípů. Druh začíná plodit brzy, již po 15. roku věku, výjimečně i dříve. Řízkovanci již ve 3 až 4 letech. Šišky jsou kulovité, asi 1,5–2,5 cm v průměru, dozrávají na konci první vegetační sezóny, po vypadání semen vytrvávají ještě 1–2 roky na stromě. Semena jsou rezavě hnědá až tmavě hnědá, zploštělá, nepravidelně kapkovitého tvaru (až trojhranná) s úzkými kožovitými lemy (křídly) po stranách. Klíčivost semen je dle japonských zdrojů asi 25–45 %. Semenáčky mají 3 (méně často 2, 4 nebo 5) kotyledonů. Ty jsou zploštělé, 10–12 mm dlouhé a 1,5–2,5 mm široké.

Rozšíření
Jedná se o druh japonských ostrovů a jihovýchodní Číny. V Japonsku se nachází od severního Honšú po ostrov Yakushima, od hladiny moře do 2 000 m n. m. Optimum má na místech se srážkami 1 000-3 000 mm ročně. V Číně roste především v horských polohách na severních svazích ve výškách 700–2 000 m n. m.
Někteří autoři rozlišují dvě variety: Cryptomeria japonica var. japonica a Crypto-meria japonica var. sinensis. Dle nejnovějších poznatků Farjonových (2010) se však jedná jen o jeden druh a v Číně se vyskytující populace byla snad před mnoha lety dovezena z Japonska. První zprávy o výskytu kryptomerie v Japonsku přinesl v roce 1692 Kaempfer. V Japonsku roste spolu s Thuja standishii, Thujopsis dolabrata, Abies firma, Fagus sieboldii, Chamaecaparis obtusa, Acer palmatum a Magnolia obovata. Do Anglie byla dovezena Humem již v roce 1842. Předpokládá se, že semenáčky nebyly dopěstovány. Podruhé byla semena do Anglie dovezena v r. 1844 Fortunem. Poprvé byl druh popsán r. 1781 jako Cupressus japonica, rodový název Cryptomeria dostal až v roce 1839. Mono-typický rod Cryptomeria, dříve taxonomicky spjatý s čeledí Taxodiaceae dnes řazený do čeledi Cupressaceae je vývojově velmi starý, znám již z doby dinosaurů, tedy asi 170 milionů let.

Ekologie
Příležitostný heliofyt, který v mládí vyžaduje zástin, se stoupajícím věkem stoupají i nároky na světlo. Vyhovují mu mírně až silně kyselé půdy, hluboké, svěží až vlhké, hlinito-písčité až písčité, nejčastěji kambizemě. Snese i mělké a kame-
nité půdy na živnějších podložích. Vyžaduje roční úhrny srážek asi 1 000–3 000 mm a vysokou vzdušnou vlhkost (v oblastech s častým výskytem mlh snese i nižší srážky – 400–800 mm). Kryptomerie je citlivá na déletrvající sucha. Vyhovují jí chráněná teplejší stanoviště, snáší běžně pokles teplot pod  -25 °C. Vhodné jsou pro ni průměrné roční teploty 8–16 °C. Městské prostředí a imise snáší poměrně dobře. V Japonsku je poškozována množstvím škůdců, u nás napadením hmyzem téměř netrpí, problematičtější jsou spíše houbové choroby jako popraška nebo václavka.

Význam a využití
Dřevo je rozlišeno na jádro a běl, nemá pryskyřičné kanálky, je měkké, jeho vlákna jsou rovná. Běl je žlutobílá, jádro, které je ostře ohraničeno, má růžovou, oranžovohnědou až tmavě červenou barvu. Jádrové dřevo je lehké, pružné, měkké, ale pevné, středně trvanlivé až trvanlivé, odolné vůči hnilobám. Textura je jemná, letokruhy výrazné. Objemová hmotnost při 12% vlhkosti kolísá mezi 250–350 kg.m-3. Dle jiných údajů se pohybuje mezi 300–450 kg.m-3, s průměrem 380 kg.m-3. Vlastnosti dřeva se ovšem značně liší v závislosti na způsobu pěstování a místě výskytu. Za vadu se považuje tzv. kurojin – tmavě zbarvené dřevo s vysokým obsahem vody, které snižuje použitelnost výrobků především ve stavebnictví. Dřevo má všestranné využití – od lehkých stavebních konstrukcí přes výrobu nábytku, obkladů, stavbu lodí, hudební nástroje až po řezbářství. Největší spotřeba dřeva je však prý na výrobu jídelních tyčinek. Plocha porostů kryptomerie činí v Japonsku přes 4,5 milionů ha. U jednot-livých porostů je předem určeno, k jakému účelu budou sloužit, a podle toho jsou vychovávány. Poměrně běžné je vyvětvování.
Jeden z nejúchvatnějších a nejpůsobivějších lesů na světě je údajně 250 let starý porost kryptomerie u města Nikko, kde stromy dosahují výšky 65 m a až 2 m v průměru kmene. Zásoba dřevní hmoty je cca 2 800 m3. Známá je také alej u města Sano v provincii Osumi na ostrově Kjúšú, která byla zasazena před 500 lety japonským císařem. Stromy jsou od 50 do 60 metrů vysoké s obvodem od 3 do 6 m. V chrámovém komplexu ve městě Nara jsou prý stromy s obvodem kmene až 12 m. Nejvyšší evropská kryptomerie dosahuje 39,5 m výšky a roste ve Francii. Z Belgie je uváděn např. exemplář o obvodu kmene 214 cm a výšce 28 m (Arboretum van Groenendaal). Na britských ostrovech k nejmohutnějším patří exempláře dosahující výšky 36,5 m při obvodu kmene 430 cm, dále 35 m a průměru 147 cm a 27 m při průměru 186 cm.
V Evropě, kam byla přivezena v roce 1842, je používána nejčastěji jako dekorativní parková dřevina. V zahradnické praxi se využívá její ohromné variability, existuje více než 200 kultivarů. Vyskytuje se v lepších sbírkách. Pro svůj rychlý růst a kvalitní dřevo patří také k perspektivním lesnickým druhům.

Možnosti pěstování v ČR
První introdukce do Čech byla dle A. M. Svobody na Sychrově roku 1845, dále 1859 Nové Hrady, 1863 Červený Hrádek, 1927 Průhonice a 1928 ŠLP ML Křtiny. Právě na Školním lesním podniku Masarykův les Křtiny, součásti dnešní Mendelovy univerzity v Brně, bylo v roce 1934 vysazeno více než 600 ks šestiletých kryptomerií, z nichž se do současnosti dožilo více než 200 ks. Jedna z nejkrásnějších skupin se nachází na lokalitě U buku. Přibližně 30 exemplářů z této výsadby zdobí dodnes Arboretum Křtiny, zde můžeme spatřit jeden z nejvyšších jedinců v ČR, který má výšku 31,6 m a průměr 51,2 cm. Nejsilnější známý jedinec dosahuje průměru kmene 68 cm.
Kryptomerie i u nás celkem dobře odrůstá a přes menší množství srážek může dosahovat značných rozměrů. Pokud ji chceme pěstovat, semeno z aklimatizovaných stromů je již k dispozici, např. klíčivost semen ze stromů na ŠLP ML Křtiny bývá kolem 10 %. Semenáčky vyžadují zástin, později jen boční přistínění (při zastínění koruny krní a hynou). Ve vyšším věku je kryptomerie spíše světlomilnou dřevinou, vyžadující rozvolněnější zápoj. V našich podmínkách může být na nechráněných stanovištích poškozována mrazivým větrem, i když krátkodobě snáší pokles teplot pod -30 °C. Lze ji snadno množit i řízky, pak již v 5 letech začíná plodit. Nepatří mezi druhy, které by se lehce ve volné krajině zmlazovaly, nehrozí u ní hybridizace s domácími druhy dřevin. Je jisté, že druh se u nás nestane významnou produkční dřevinou, ale jeho využití jako dekorativního stromu, tedy zejména k estetickým účelům, lze v teplejších a zejména vlhčích polohách plně doporučit.

Autor:  doc. Ing. Luboš Úradníček, CSc.
Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: autor